Od odpuštění srdcem po udělení milosti odsouzeným

Zatímco odpuštění druhému coby aktu milosrdenství je momentem inspirace a jedním ze základních kamenů duchovních směrů, milost udělená vládcem či prezidentem může vyvolávat úctu i odpor, obdiv i pochybnosti.

Uprostřed soudní síně se k sobě rozbíhají odsouzená žena a bratr zabitého Bothama Jeana. Asi minutu se objímají, pláčou a tiše si povídají. Tento případ se udál v americkém Dallasu v roce 2019 a vzbudil pozornost světa coby silný akt milosrdenství a odpuštění.

Odsouzená Amber Guygerová, bývalá policistka, omylem vystřelila na svého souseda v jeho vlastním bytě. Botham Jean, 26letý muž tmavé pleti, zemřel na následky zranění. Amber byla původně obviněna ze zabití. Avšak absence obvinění z vraždy vedla k protestům a obviněním z rasové zaujatosti. Později byla obviněna z vraždy a odsouzena k deseti letům vězení.

Během soudu, když dostal slovo Brandt, mladší bratr zabitého, nabídl odsouzené Guygerové odpuštění: „Odpouštím ti a vím, že když půjdeš k Bohu a požádáš ho, odpustí ti. Mluvím za sebe, ne za svou rodinu, ale miluji tě stejně jako kohokoli jiného.“

Brandt Jean poté požádal soudce o svolení obejmout Guygerovou. Potom se Brandt a Guygerová se k sobě rozběhli a objali se uprostřed soudní síně.

Po odpykání poloviny trestu požádala o podmínečné propuštění. Podle pravidel v Texasu je možno takto trest zkrátit. V říjnu 2024 však komise pro podmíněné propuštění její žádost zamítla, takže mladá žena zůstává za mřížemi a její desetiletý trest pokračuje.

Milost

Koncem 19. století rezonoval Francií případ nazvaný Dreyfusova aféra. Důstojník francouzského generálního štábu Alfred Dreyfus, židovského původu, byl v roce 1894 obviněný vojenským soudem ze špionáže pro Německé císařství. Dreyfus byl dvakrát soudem shledán vinným. Jako důstojník byl degradován a odsouzen k doživotní deportaci na Ďábelský ostrov při pobřeží Francouzské Guyany.

Na jeho obhajobu však vystoupilo, kromě Émile Zoly, vícero osobností a ukázalo se, že důkazy byly falešné. Navíc, tehdejší policejní úředník a tvůrce identifikačního systému zvaného Bertillonáž, Louis Alphonse Bertillon, se tehdy zmýlil v písmoznalectví, třebaže byl v oblasti identifikace zločinců odborníkem. Svoji tehdejší chybu nikdy neuznal.

Společnost se tehdy rozdělila na Dreyfusardy, kteří Alfreda Dreyfuse podporovali, a Antidreyfusardy, kteří stáli proti němu.

Proces z roku 1894 se podařilo anulovat, Dreyfus byl roku 1899 postaven před nový vojenský soud v Rennes. Byl však opětovně odsouzen – na deset let vězení. Poté mu prezident Émile Loubet udělil milost. K jeho úplné rehabilitaci došlo až roku 1906.

Dreyfusův příběh je jedním z neznámějších případů, kdy byl někdo na základě falešných podkladů odsouzen a podařilo se mu – sice strastiplně – dostat milost.

České osobnosti

Když se ohlédneme do nám blízkého prostředí, zde císař Karel I. Habsburský udělil milost (respektive amnestii / zmírnění trestu) Karlu Kramářovi a Aloisi Rašínovi.

Tito dva vlastenci spolu s dalšími byli na českém území zatčeni a souzeni v rámci tzv. velezrádných procesů proti českým politikům. V pohnuté době roku 1916, v posledních letech Rakousko-Uherské monarchie, je rakousko-uherské úřady tehdy obvinily z vlastizrady a spolupráce s nepřítelem, tehdy zejména s Ruskem. Oba dva obvinění byli odsouzeni k trestu smrti. Tento rozsudek padl ještě za vlády císaře Františka Josefa I.

Podle svědků Alois Rašín vynesení rozsudku trest přijal nejstatečněji. Trest mu byl nejprve zmírněn na 10 let, a odpykával si jej ve velmi tvrdých podmínkách ve věznici v rakouském Möllersdorfu, kde sdílel celu společně s Karlem Kramářem.

Po smrti Františka Josefa I. v listopadu 1916 nastoupil na trůn Karel I. Nový císař zvolil mírnější a smířlivější politiku, což bylo v souladu s jeho povahou i snahou stabilizovat Rakousko-Uherskou monarchii rozkládanou válkou.

Nejprve odsouzeným zmírnil trest smrti na dlouholetý žalář. Šlo o zásadní akt milosti – zachování života. Tento krok byl významný: v době války nebylo zrušení trestu smrti u velezrady vůbec samozřejmé.

V létě roku 1917 vyhlásil císař Karel I. rozsáhlou politickou amnestii. V jejím rámci byli Kramář i Rašín propuštěni z vězení na svobodu.

Dva lidé, odsouzení za velezradu, se o dva roky později stali zakladateli samostatného státu. Právě Rašín byl autorem textu prvního zákona o zřízení samostatného státu.

Císař, který jim udělil milost a zachránil život, byl poté ve sledu událostí sesazen z trůnu a se svou rodinou odešel do exilu.

Alois Rašín v nově založené republice zastával post ministra vnitra, ministra financí nebo předsedy vlády T. G. Masaryka, než podlehl atentátu ve svých 55 letech. 5. ledna 1923 před domem v Žitné ulici č. 10 v Praze jej smrtelně postřelil mladý anarchokomunista Josef Šoupal. Ten později přiznal, že měl záměr zastřelit i Karla Kramáře a dalšího politika.

Milada

Méně nakloněný byl osud k Miladě Horákové, odsouzené k trestu smrti komunistickým režimem ve vykonstruovaném procesu roku 1950. Žádosti o milost, jež přicházely ze všech stran, byly zamítnuty.

Její poprava představuje jeden z nejtemnějších okamžiků moderních českých dějin a zároveň symbol justiční vraždy spáchané komunistickým režimem.

Roku 1968 se Horákové dostalo částečné posmrtné rehabilitace, k plné soudní rehabilitaci došlo v roce 1990.

Milosti současné

Při náhledu do současné éry omilostnění v ČR, v létě roku 2024 prezident republiky Petr Pavel využil své právo poprvé a omilostnil čtyři žadatele, kteří si odpykávali trest odnětí svobody v souvislosti s omamnými látkami. Tři z nich, kteří pěstovali marihuanu, byli již starší lidé, kteří měli doposud vést bezúhonný život. Čtvrtý byl důchodce, jenž naletěl drogovým podvodníkům a byl zatčen a uvězněn v Hongkongu. Odsouzení měli před sebou ještě 3-4 roky trestu.

Dalším omilostněným byl devětačtyřicetiletý řidič, který měl při snížené viditelnosti zavinit srážku s vlakem, při níž zemřel jeho bratr a syn. Před sebou měl ještě 16 měsíců odnětí svobody. Prezident přihlédl k tomu, že celý život řádně pracoval a dosud nebyl trestán. Zbývalo mu pečovat o mladšího syna, v obci byl velmi oblíbeným a přimluvil se za něj i starosta.

Petr Pavel rovněž v květnu 2025 udělil milost (formou abolice) čtyřem elitním českým vojákům, kteří byli trestně stíháni v souvislosti se smrtí příslušníka afghánské armády na jejich misi v Afghánistánu.

Stíhání následovalo po incidentu, při němž afghánský voják (podle některých zpráv Vahidulláh Chán) zastřelil českého armádního psovoda a další dva české vojáky vážně zranil. Čeští vojáci byli stíháni v souvislosti s následnou reakcí a úmrtím tohoto Afghánce.

Prezident využil abolici, což znamená, že nařídil zastavit již zahájené trestní stíhání, které tak neskončilo soudním rozsudkem.