Česko-slovenský film Kdyby se holubi proměnili ve zlato české režisérky Pepy Lubojacki vyhrál na mezinárodním filmovém festivalu Berlinale cenu za nejlepší dokumentární snímek. Na slavnostním večeru to dnes oznámila tříčlenná porota. Autorka v dokumentu natočeném na mobilní telefon zkoumá, proč se její bratr a dva bratranci ocitli bez domova a potýkají se se závislostí. Snímek dostal už předtím v Berlíně také Caligariho cenu.
Porota ocenila „vynalézavý režisérský hlas“ Pepy Lubojacki a udělila jí cenu za nejlepší dokumentární film, která je spojená s odměnou 40.000 eur (970.000 Kč). Podle pravidel si ji rozdělí režisér a producent vítězného filmu. Vítězství v této kategorii navíc opravňuje k účasti v soutěži o cenu Oscar za nejlepší dokumentární film. Letos porota vybírala ze 16 dokumentárních filmů, které se představily v různých festivalových sekcích.
„Když nemáte kde bydlet nebo žijete se závislostí, stanete se pro společnost neviditelnými,“ uvedla při přebírání ceny Lubojacki. Řekla, že při natáčení filmu o bezdomovectví a závislosti narážela na řadu odsudků. „Tahle cena znamená, že jsou ve středu pozornosti, že na nich záleží,“ dodala režisérka.
Film už před slavnostním večerem získal Caligariho cenu, která je jednou z vedlejších cen filmové přehlídky. Udílí ji nezávislá tříčlenná porota od roku 1986. Vybírá přitom z filmů v sekci Forum, v níž samo Berlinale žádné ceny neudílí. Pojmenované je ocenění na počest jedné z německých filmových klasik z roku 1920, Kabinetu doktora Caligariho od režiséra Roberta Wieneho.
Od roku 2024 mají nad cenou záštitu streamovací platforma filmfriend a německý Spolkový svaz komunální filmové práce (BkF), který sdružuje komunální, studentská a nekomerční kina. Cena je dotovaná částkou 4000 eur (97.000 Kč), polovinu z nich dostane autor vítězného snímku, polovina zamíří na podporu distribuce. Český nebo slovenský film Caligariho cenu ještě nezískal, kinematografie středovýchodní Evropy uspěla naposledy v roce 1994, kdy ocenění získal snímek nedávno zesnulého maďarského režiséra Bély Tarra Satanské tango.
Film Kdyby se holubi proměnili ve zlato se na Berlinale promítal čtyřikrát, premiéru měl v pátek 13. února. Byl jedním ze čtyř snímků s českou stopou, které letos měli návštěvníci Berlinale možnost zhlédnout. V sekci Generation Kplus se představil krátký animovaný film En, ten, týky! slovenské režisérky a animátorky Andrey Szelesové, který vznikl rovněž v česko-slovenské koprodukci. V koprodukci Česka, Německa, Íránu a Lucemburska vzniklo drama Roya íránské režisérky Mahnáz Mohammadíové, které se promítalo v kategorii Panorama. Ve světové premiéře Berlinale uvedlo v sekci Classics ještě digitálně restaurovanou podobu snímku Panelstory aneb Jak se rodí sídliště režisérky Věry Chytilové z roku 1979.
V nedávné minulosti zaznamenal z českých dokumentů výrazný mezinárodní úspěch například časosběrný snímek René režisérky Heleny Třeštíkové. V roce 2008 dostal Evropskou filmovou cenu, označovanou za evropského Oscara. Na skutečného Oscara za dokument je pak letos nominován film Pan Nikdo proti Putinovi, který vznikl v české koprodukci. Tento film má šanci i na cenách BAFTA, které budou udělovány v neděli.
Na Berlinale bodoval v hrané kategorii v roce 2007 film Jiřího Menzela Obsluhoval jsem anglického krále, který obdržel cenu Mezinárodní federace filmových kritiků (FIPRESCI). Další Menzelův film, Skřivánci na niti podle povídek Bohumila Hrabala z roku 1969, skončil v trezoru pro svou kritiku komunistické zvůle a k divákům se dostal až po změně režimu – a 21 let po svém vzniku získal na Berlinale Zlatého medvěda.
