Horní komora dnes rozhodla o navrácení návrhu zákona, se kterým přišel sám premiér Andrej Babiš (ANO) a senátorům ho představil poslanec Radek Vondráček (ANO). Návrh premiéra usiloval o podpoře vlastenectví a hrdosti Dnem české vlajky. Podle senátorů ale již existují státní svátky, které symboly připomínají.
Vládní kabinet návrh schválil v lednu
O uzákonění Dne české vlajky hovořil předseda vlády už ve svém novoročním projevu. „Chceme, aby rok 2026 byl rokem hrdosti. Abychom se nebáli dát najevo, že nám na naší zemi záleží. Klidně tím, že si dáme českou vlajku na klopu saka nebo ji vyvěsíme z okna nejen během sportovních utkání. Vždy jsme byli šikovný a pracovitý národ,“ řekl v proslovu Babiš. Právě proto měl významný den navrhnout. Zmínil také, že si jeho kabinet dává za úkol společnost sjednotit, a to hlavně v otázce hrdosti a vlastenectví.
Vláda návrh schválila 19. ledna a do Sněmovny jej zaslala ke zrychlenému projednání bez připomínkového řízení. Přestože opozice zákon kritizovala jen jako politické gesto, dolní komora jej nakonec hlasy vládní koalice přijala.
Senát, resp. jeho Ústavně-právní výbor se návrhem zabýval včera. Ve svém usnesení návrh nepodpořil. Pro doporučení Senátu schválit příslušnou novelu o státních svátcích chyběl jeden hlas. Padl i návrh doporučit plénu zákon zamítnout, a to ze strany senátorky Miroslavy Němcové (ODS). „Politika za každou cenu,“ reagovala na ni včera na X senátorka Jana Vildumetzová (ANO).
Senátorský klub TOP 09 a ODS na svém profilu na X upozornil na údajné nedostatky legislativy. „Tento návrh neprošel standartním legislativním procesem. Návrh ke Dni české vlajky podal Andrej Babiš jako poslanec, nikoliv jako předseda vlády. Návrh tak NEPROŠEL mezirezortním připomínkovým řízením. Paní senátorka nezmínila, že legislativa nezná slovo česká vlajka. Existuje pouze pojem státní vlajka. Přijetím bychom se dostali do terminologické pasti,“ stojí na X.
Senát nepřijal podobu navrženou Babišem
Do Sněmovny přišel Babišův návrh představit poslanec Radek Vondráček (ANO). Česká vlajka podle něj představuje znak národní identity, sounáležitosti a sdílených hodnot. „Datum 30. března jsme nezvolili náhodně. Právě v tento den roku 1920 byla zákonem 252/1920 schválena podoba československé státní vlajky. Z ní vychází i dnešní vlajka České republiky,“ uvedl.
Senátoři v debatě uvedli, že již existují státní svátky, které státní symboly připomínají, jako je Den české státnosti nebo Den vzniku Československa. Senátor Ondřej Lochman (STAN) sdělil, že se další příležitosti k připomenutí symbolů nebrání, ale upozornil na to, že by se jednotlivé státní symboly neměly nad sebou nadřazovat. „Především se musím ptát, když máme sedm státních symbolů, proč má být vlajka více než česká hymna?“ poznamenal. Navrhl proto vytvoření sedmi významných dnů k připomenutí každého z nich.
Podobnou tezi zastal se skupinou senátorů i Stanislav Balík (bez pol. příslušnosti, klub ODS + TOP 09). Navrhli, aby se státní svátek Den české státnosti upravil na Den české státnosti a státních symbolů. Podle Balíka jde o „elegantní řešení, jak nevyzdvihnout jen jeden ze státních symbolů“.
Někteří zákonodárci navrhovali přijetí ve formě, kterou do Senátu zaslala Sněmovna. „Mně se ten návrh líbí. Líbí se mi natolik, že mě mrzí, že mě nenapadlo něco takového navrhnout. Dokonce si myslím, že je namístě i změna ze slova ‚státní‘ na ‚českou vlajku‘. Vyjadřuje to sounáležitost s českou krajinou, s naším českým státem, kdy mají určitou převahu mezinárodní organizace,“ sdělil senátor Michael Canov (SLK).
Plénum se nakonec shodlo na navrácení návrhu zákona zpátky do Sněmovny s úpravou, kterou navrhl senátor Balík.
Fialova vláda rozhodla o čtyřech významných dnech
Současný český kalendář obsahuje 19 významných dnů. Na rozdíl od státních nebo státem uznaných svátků jsou to běžné pracovní dny. Za předchozí vlády Petra Fialy (ODS) do kalendáře přibyly čtyři významné dny, a to Den přistoupení České republiky k Evropské unii (1. května), Den národního vzdoru (27. května) k připomínce atentátu na nacistického pohlavára Reinharda Heydricha, Den odchodu sovětských okupačních vojsk (25. června) a Den samizdatu (12. října) na památku vydávání a šíření tiskovin nepovolených komunistickým režimem.
