Touha stavět výš a výš není v dějinách lidstva pouze otázkou technických možností a inženýrských dovedností. Často za ní totiž stojí i náboženská motivace. V liturgickém kontextu představuje vertikála spojnici mezi světem pozemským a nadpozemským. Koncept, v religionistice známý jako axis mundi – osa světa, tak poskytuje věřícím příležitost symbolicky vzhlížet k oné vyšší moci a oslavovat ji, například stavbou úctyhodných chrámů.
Od babylonských zikkuratů přes gotické katedrály až po moderní mešity islámského světa zůstává výška tím nejvýraznějším architektonickým prvkem, který má v pozorovateli vyvolat pocit úžasu, ale i pokory. Na světě dnes existuje mnoho impozantních staveb, které svou výšku zužitkovávají právě pro oslavu Boha. V současnosti se však nad ostatními tyčí následující pětice sakrálních staveb, které vzdávají hold ve jménu víry:
Bazilika Panny Marie Královny míru v Yamoussoukru
Na pobřeží Afriky, ve městě Yamoussoukro, stojí stavba, která kdysi ohromila svět svou monumentalitou i cenou. Bazilika Panny Marie Královny míru dosahuje výšky 158 metrů k vrcholu kříže na kupoli. Byla postavena v letech 1985 až 1989 na popud prvního prezidenta země, Félixe Houphouët-Boignyho, v jeho rodném městě. Guinnessova kniha rekordů ji uvádí jako největší kostel světa, neboť svou rozlohou překonává i baziliku svatého Petra ve Vatikánu, i když je její vnitřní kapacita nižší.
Architekt Pierre Fakhoury navrhl baziliku jako poctu vatikánskému vzoru, avšak s africkým nádechem. Kupole je o něco nižší než ta Michelangelova, je však zakončena obrovským křížem, který celkovou výšku posouvá na první příčku mezi kupolovými stavbami. Stavba je obklopena 37 hektary zahrad a dlážděným prostranstvím, které pojme až 300 000 lidí. Uvnitř se nachází 7 000 metrů čtverečních vitráží vyrobených ve Francii, které jsou považovány za největší soubor moderních vitráží na světě.
Výstavba stála v přepočtu zhruba 16 miliard korun, což v době, kdy země čelila ekonomické krizi a chudobě, vyvolalo vlnu mezinárodní kritiky. Papež Jan Pavel II. souhlasil s vysvěcením baziliky v roce 1990 pouze pod podmínkou, že v její blízkosti bude postavena nemocnice pro chudé. Dnes je bazilika spravována polskými pallotiny a ročně přitahuje tisíce poutníků i turistů, přestože její provozní náklady jsou pro státní pokladnu stále značnou zátěží.
Bazilika je i logistickým zázrakem. Veškerý mramor byl dovezen z Itálie, sklo z Francie a dřevo z místních pralesů. Interiér je dokonce vybaven klimatizovanými sedadly. Přestože je často kritizována jako „faraonský projekt“ v chudé zemi, pro obyvatele Pobřeží slonoviny představuje jakýsi symbol národní hrdosti.
Chrám Panny Marie v Ulmu
Až do dokončení hlavní věže Sagrady Famílie držel titul nejvyššího kostela světa po celých 136 let chrám v Ulmu. Jeho věž dosahuje výšky 161,53 metru a je vrcholným dílem německé gotiky. Základní kámen byl položen již v roce 1377 a stavba byla financována výhradně měšťany, nikoliv církví či šlechtou. Po dlouhých přestávkách a změnách v plánech byl chrám definitivně dokončen až v roce 1890.
Architektura věže v Ulmu je unikátní svou filigránskou strukturou. Jde o mistrovské inženýrské dílo, které nese obrovské statické zatížení. Návštěvníci mohou po 768 schodech vystoupat až do výšky 143 metrů, což z ní činí nejvyšší veřejně přístupnou věž tohoto typu. Výhled z vrcholu nabízí za dobré viditelnosti pohled až na Alpy. Chrám sice není katedrálou v církevním smyslu, nikdy v něm totiž nesídlil biskup, avšak svou monumentálností převyšuje většinu světových katedrál.
Během druhé světové války postihlo Ulm ničivé bombardování, které srovnalo se zemí téměř celé historické jádro. Chrám však jako zázrakem zůstal stát téměř nepoškozen. V současnosti se však stavba potýká s vážnými problémy způsobenými erozí pískovce a znečištěním ovzduší. Neustálé restaurování je finančně i technicky velmi náročné, neboť vyžaduje precizní ruční práci kameníků, kteří neustále nahrazují poškozené segmenty věže přesnými kopiemi podle historických vzorů. Přestože byl chrám původně katolický, po reformaci se stal luteránským a dodnes slouží jako největší protestantský kostel v Německu.
Sagrada Família v Barceloně
Po nedávném dokončení věže Ježíše Krista se barcelonská Sagrada Família oficiálně stala nejvyšší křesťanskou stavbou na světě, čímž sesadila německý Ulm. S výškou 172,5 metru představuje tato bazilika vrcholné dílo katalánského architekta Antoniho Gaudího, který projektu zasvětil 43 let svého života. Sagrada Família obsahuje celkem 18 věží, z nichž každá má svou biblickou symboliku. 12 věží je zasvěceno apoštolům, 4 patří evangelistům, jedna je zasvěcena Panně Marii a ta nejvyšší je věnována samotnému Kristovi.
Gaudího vize byla natolik nadčasová, že její realizace vyžadovala vývoj zcela nových stavebních postupů. V posledních fázích výstavby byly použity technologie 3D tisku, počítačového modelování pnutí a metody prefabrikovaných kamenných panelů s vnitřním ocelovým předpětím. Věž Ježíše Krista je zakončena impozantním čtyřramenným křížem z kovu a skla, který odráží sluneční paprsky a v noci září nad katalánskou metropolí.
Výška 172,5 metru byla zvolena záměrně tak, aby byla o jeden metr nižší než barcelonský kopec Montjuïc. Gaudí totiž zastával názor, že dílo člověka by nemělo přesahovat dílo Boží. Interiér baziliky je navržen tak, aby připomínal les, kde se sloupy větví jako stromy a hra světla skrze barevné vitráže evokuje sluneční svit pronikající skrze koruny stromů.
Dostavba chrámu trvala 144 let a byla přerušena španělskou občanskou válkou, při které se ztratila část původních plánů, i nedávnou pandemií covidu-19, avšak v roce 2026, u příležitosti stého výročí Gaudího úmrtí, se svět konečně dočkal jejího architektonického završení. Zajímavostí je, že stavba byla po celou dobu financována výhradně z darů a vstupného od turistů, jak bylo původně zamýšleno. Dnes je Sagrada Família zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.
Mešita Hassana II. v Casablance
Na druhém místě se nachází Mešita Hassana II. v marocké Casablance, jejíž minaret dosahuje výšky impozantních 210 metrů. Tato stavba byla dokončena v roce 1993 a po čtvrt století držela světové prvenství mezi náboženskými stavbami. Autorem návrhu byl francouzský architekt Michel Pinseau, který úzce spolupracoval s marockým králem Hassanem II. Mešita je výjimečná svou polohou – stojí na uměle vytvořeném poloostrově přímo nad hladinou Atlantského oceánu.
Přes 6 000 marockých mistrů řemeslníků zde po dobu šesti let ručně tesalo kámen, vyřezávalo cedrové dřevo z Atlaského pohoří a skládalo složité mozaiky zellij. Mešita je však i technologickým unikátem; disponuje například dálkově ovládanou posuvnou střechou, která se nad hlavní lodí otevře během pouhých pěti minut, a prosklenou podlahou, díky níž mohou věřící vidět oceán přímo pod svýma nohama. Na vrcholu minaretu je instalován laser, který každou noc ukazuje směr k Mekce.
Slané mořské prostředí představovalo další obrovskou výzvu. K ochraně konstrukce před agresivní korozí musely být použity speciální betonové směsi s příměsí křemičitého úletu i nerezová ocel. Základy jsou zapuštěny hluboko do mořského dna a obklopeny masivními vlnolamy, které chrání stavbu před nápory Atlantiku. Náklady na stavbu dosáhly v přepočtu přibližně 37 miliard korun a byly financovány prostřednictvím celonárodní veřejné sbírky, které se zúčastnil téměř každý dospělý občan Maroka.
Mešita Hassana II. slouží také jako rozsáhlý komplex zahrnující madrasu – náboženskou školu, veřejné lázně, knihovnu a muzeum. Je to jedna z mála mešit v Maroku, kam mají v rámci organizovaných prohlídek přístup i nemuslimové. Svou architektonickou čistotou a vertikální dominancí nad oceánem zůstává jedním z nejkrásnějších příkladů islámského stavitelství, které v sobě propojuje středověkou estetiku s moderním inženýrstvím.
Mešita Džamáa el-Džazair v Alžíru
První místo na příčce nejvyšších sakrálních staveb světa drží Velká alžírská mešita, známá jako Džamáa el-Džazair. Její dominantou je monumentální minaret, který dosahuje závratné výšky 265 metrů. Tato stavba, dokončená v roce 2019, sesadila z trůnu všechny dosavadní držitele rekordu coby novodobý div islámského světa. Mešita se rozkládá na ploše téměř 28 hektarů (pro představu, naše Staroměstské náměstí má rozlohu zhruba jednoho hektaru) a její hlavní modlitebna pojme až 120 000 věřících, což z ní činí třetí největší mešitu na světě po mešitách v Mekce a Medíně.
Konstrukce minaretu byla svěřena německé architektonické kanceláři KSP Jürgen Engel Architekten, která stála před nelehkým úkolem: postavit nejvyšší věž kontinentu v oblasti, která se potýká s vysokým rizikem zemětřesení. Minaret je navržen tak, aby odolal otřesům o síle až 9 stupňů Richterovy škály. Je vybaven pokročilým systémem izolace základů a vnitřními tlumiči pnutí. Věž však neslouží pouze pro náboženské účely. Uvnitř se totiž nachází muzeum islámské historie, výzkumné centrum, knihovna i vyhlídková plošina pro turisty.
Estetika mešity kombinuje tradiční severoafrické prvky s moderním minimalismem. Fasáda je vyrobena z vysoce odolného přírodního kamene a betonu, přičemž interiéry jsou zdobeny precizní laserovou kaligrafií a geometrickými vzory. Sloupy v modlitebně jsou navrženy ve tvaru květin, které v sobě ukrývají ventilační a akustické systémy. Celkové náklady na výstavbu se odhadují na 50 miliard korun, což z projektu učinilo jednu z nejdražších státních investic v historii Alžírska vůbec.
Džamáa el-Džazair je i pokus o započatí nové éry země a její snahy o kulturní a náboženskou dominanci v regionu Maghrebu. Minaret lze vidět ze vzdálenosti desítek kilometrů a v noci svítí jako maják nad Alžírským zálivem. Kritici sice poukazovali na vysokou cenu projektu v době ekonomických potíží, avšak pro většinu obyvatel se mešita stala symbolem národní hrdosti, který definitivně ukončil éru koloniálního urbanismu v metropoli.
Otázka víry
Lidé po tisíciletí staví monumenty, které zasvěcují svým bohům, svým vládcům i svým milovaným. Ostatně jako hold vyšší moci vznikly některé z nejznámějších budov na světě – chrám Svaté Moudrosti v dnešním Turecku, babylónské zikkuraty či dokonce egyptské pyramidy, které ze své podstaty jakožto hrobky dávných faraónů – bohů na Zemi, plnily podobný účel. Víra je mocný nástroj a nemá daleko od naděje, která, jak se již říká, umírá jako poslední.
