Po 144 letech prací se barcelonský chrám zasvěcený Svaté rodině blíží k dokončení. Před necelými dvěma týdny dosáhl své finální výšky 172,5 metru dokončením věže Ježíše Krista. Chrám Sagrada Família patří mezi nejznámější sakrální budovy na světě, jedná se o naprostý architektonický unikát, jehož kombinace slohů není k nalezení u žádné jiné stavby na světě.
Historie chrámu
Myšlenka postavit chrám Sagrada Família se zrodila v 70. letech 19. století v Barceloně. Knihkupec José María Bocabella po návratu ze své cesty do Vatikánu v roce 1872 dostal nápad postavit nový chrám zasvěcený Svaté rodině – Panně Marii, svatému Josefovi a Ježíši Kristovi. Sám Bocabella se v průběhu svého života totiž stal velikým propagátorem josefovského kultu a tradičních křesťanských hodnot.
Inspirací mu byla bazilika zasvěcená Panně Marii v italském Loretu, kterou spatřil během své návštěvy Vatikánu. Usiloval o postavení takzvaného expiatorního chrámu, který by byl financován výhradně soukromými dary. Záměrem této stavby pak byl pokus o obnovení katolických hodnot v době rostoucí sekularizace společnosti, které josefovský kult ctil. Projekt měl být původně skromný farní kostel na tehdejším předměstí Barcelony.
Stavba oficiálně začala 19. března 1882, na svátek svatého Josefa, když první kámen položil barcelonský biskup José María de Urquinaona y Vidot. Původní návrh vypracoval architekt Francisco de Paula del Villar y Lozano v neogotickém stylu. Villarův projekt však narazil na technické a finanční spory s objednavateli. V březnu 1883 proto rezignoval a jeho místo převzal mladý, teprve začínající architekt Antoni Gaudí.
Jedinečný Antoni Gaudí
Antoni Gaudí radikálně změnil koncepci chrámu; místo původního plánu přišel s ambiciózním návrhem, který sice zachoval mnohé novogotické prvky, ale neslo jasné známky nové éry – moderny, a to specifické katalánské podoby, kterou Antoni Gaudí po celý svůj život formoval. Chrám měl mít tvar latinského kříže o délce 90 metrů a šířce 60 metrů, s hlavní lodí širokou 45 metrů a kapacitou pro až 9 000 osob. Fasády měly představovat tři základní etapy Kristova života: Narození, Umučení a Zmrtvýchvstání.
Gaudího plán obsahoval 18 věží: dvanáct pro apoštoly, čtyři pro evangelisty, jednu pro Pannu Marii a nejvyšší centrální věž, vysokou 172,5 metru s křížem na vrcholu, pro Ježíše Krista. Gaudí hledal inspiraci v přírodních motivech – sloupy připomínají stromy s větvemi a stropy přecházejí v hyperboloidní klenby bez jediného pravého úhlu. Ve své architektuře používal různé zaoblené geometrické tvary jako hyperboly, paraboly a helikoidy, které posléze umožnily konstrukci bez tradičních opěr.
Od roku 1914 se věnoval výhradně tomuto projektu a žil přímo na staveništi. Za život viděl dokončenou jen jednu zvonici svatého Barnabáše na fasádě Narození v roce 1925. Gaudí zemřel tragicky 10. června 1926 po srážce s tramvají a je pohřben v kryptě chrámu. Za jeho život viděl pouze zhruba pětinu hotové stavby.
Gaudího odkaz
Po Gaudího smrti převzal vedení nad stavbou jeho žák Domènec Sugrañes i Gras. Stavba pomalu pokračovala až do roku 1936, kdy v zemi propukla španělská občanská válka. Během války anarchističtí bojovníci zapálili kryptu a celá Gaudího dílna vyhořela i s modely a plány. Stavba stála do roku 1939, kdy se znovu rozběhla pod dohledem Francesca de Pauly Quintany, který rekonstruoval původní záměr z dochovaných fotografií a zbytků. V roce 1952 vzniklo schodiště na fasádě Narození a fasáda byla poprvé osvětlena. O dva roky později položili základy fasády Umučení.
Mnozí další španělští architekti pokračovali v Gaudího duchu. V roce 1976 byly dokončeny čtyři věže na straně fasády Umučení. Sochařská výzdoba této fasády byla svěřena v roce 1986 Josepu Marii Subirachsovi, jehož hranaté, expresivní figury vyvolaly notnou dávku kontroverze, jelikož se neslučovaly s původním Gaudího stylem.
V roce 1985 se stal hlavním architektem Jordi Bonet i Armengol, který v 80. letech zavedl počítačové modelování, které pomohlo s přesnou realizací složitých křivek a tvarů, kterými tato budova disponuje. Stavba pak stabilně na chrámu pokračovala dle Gaudího stylu. UNESCO zapsalo kryptu a fasádu Narození na seznam světového dědictví v roce 2005 jako součást Gaudího děl.
7. listopadu roku 2010 papež Benedikt XVI. vysvětil chrám a udělil mu titul basilica minor – titul menší baziliky. Do té doby byla dokončena hlavní loď, klenby a instalovány varhany s 1 492 píšťalami. Stavba překročila již polovinu veškerých prací.
Současný stav
Dnes stojí Sagrada Família na prahu dalšího historického milníku. Nejvyšší věž Ježíše Krista dosáhla 20. února 2026 své finální výšky 172,5 metru. V 11 hodin dopoledne dělníci umístili horní rameno čtyřramenného kříže z ocele a skla, vysokého 17 metrů. Věž má dvanáctiboký půdorys a sestává z 12 úrovní prefabrikovaných kamenných panelů. Vnější část věže je již hotova, vnitřní práce potrvají až do roku 2028.
Chrám se dočkal ale i dalších milníků v posledních pár letech: věž Panny Marie byla korunována dvanácticípou hvězdou z tepaného železa a mozaikou ve stylu trencadís 29. listopadu 2021. Zmíněné čtyři věže evangelistů byly dokončeny a vysvěceny v roce 2023, a tím vznikl kompletní soubor všech šesti centrálních věží. Chrám se stal v říjnu 2025 nejvyšším kostelem světa, když překonal dosavadního držitele rekordu – katedrálu Panny Marie v německém Ulmu.
Podle oficiálních plánů nadace Junta Constructora de la Sagrada Família bude hlavní struktura dokončena v roce 2026 u příležitosti stého výročí Gaudího smrti. Zbývá dokončit fasádu Zmrtvýchvstání, sochařskou výzdobu, schodiště a doladit další detaily. Předběžné odhady se shodují na roce 2034 jakožto roku dokončení stavby.
V roce 2026 proběhne řada oslav týkajících se chrámu: mše k výročí položení základního kamene 19. března, tematická výstava ve slavném sídle Palau Robert, mše ke stému výročí Gaudího smrti 10. června i inaugurace věže Ježíše Krista, která proběhne ve stejný den. Chrám zůstává otevřený pro návštěvníky i během prací.
