Podle aktuální policejní statistiky se počet násilných činů v německých školách od roku 2015 téměř zdvojnásobil. Zelení v Bundestagu i učitelské odbory požadují jednotné koncepty. Školy jsou však v kompetenci jednotlivých spolkových zemí, a proto jsou pravidla upravena individuálně.
„Hoď se do klidu.“ Taková věta od sedmiletého nebo osmiletého dítěte by vás pravděpodobně rozesmála. Co však, když to stejné řekne dítě své učitelce? Heike, učitelka na základní škole, si vzpomíná na den, kdy jí to řekl jeden žák.
„Vlastně celkem fajn kluk, který se asi chtěl hlavně zviditelnit před spolužáky,“ říká zpětně. „Ale nakonec to bylo neuctivé.“ Výsledkem byl dopis rodičům. Žák jí měl vrátit dopis podepsaný rodiči – a podpis zfalšoval.
Od neúcty pak není daleko k násilným činům. Učitelé z různých škol popsali v rozhovorech pro Epoch Times, co zažívají na svých pracovištích. Nejklidněji je podle nich na prvních stupních základních škol a gymnáziích. Na druhých stupních a ostatních středních školách je situace jiná. I když se dotázaní učitelé nezmiňují o osobních hrozbách, násilí mezi žáky, téměř každodenní bitky na školním dvoře, úplně zničené sanitární zařízení, nebo dokonce žhářství jsou tam více či méně součástí každodenního života.
Násilí se projevuje v mnoha podobách, nejen jako fyzické útoky. Velkou roli hraje psychické nebo emocionální násilí, které působí prostřednictvím ponížení, zastrašování, manipulace nebo trvalého dehonestování – s často závažnými důsledky pro duševní stabilitu obětí.
Fyzické násilí vede statistiky
Nedávno zveřejněná analýza policejní kriminalistické statistiky (PKS), která pokrývá období deseti let, ukazuje, že největší podíl tvoří jednoduché tělesné útoky. Sem patří strkání, shazování, bití nebo kopání. V roce 2024 tato kategorie dosáhla nového historického maxima s 1 283 registrovanými případy, jak uvádí například analýzy v médiích Euronews a WELT. Také počet těžkých a nebezpečných tělesných zranění neustále roste. V roce 2024 bylo registrováno 557 případů, což je více než dvojnásobek ve srovnání s rokem 2015. Tyto trestné činy zahrnují útoky předměty, zranění s trvalými následky nebo útoky několika pachatelů.
Kromě fyzického násilí hraje stále důležitější roli také psychické násilí. Urážky, hrozby a zastrašování jsou pro mnoho učitelů dnes již součástí každodenního života, ale v PKS jsou zaznamenány jen částečně.
Statistické údaje z jednotlivých spolkových zemí, jako jsou údaje z Berlína, přesto ukazují výrazný trend: v Berlíně vzrostl počet nahlášených případů – jak fyzických, tak psychických – z 186 v roce 2019 na 283 v roce 2024, jak uvádí Berliner Zeitung. K tomu přibývají trestné činy jako loupeže, vydírání nebo hrozby, které rovněž spadají do kategorie násilné kriminality a které se ve školách opakovaně vyskytují.
Násilí ze strany rodičů
Rostoucím problémem jsou také útoky na učitele ze strany rodičů. V průzkumu, který provedl výzkumný institut Forsa na podzim 2024, byla zkoumána vývojová tendence násilí vůči učitelům. Ukázalo se, že útoky proti pedagogům mezi lety 2018 a 2024 neustále rostly.
Zatímco na začátku šetření to uvedlo 48 % dotázaných ředitelů škol, v roce 2024 to už bylo 65 %. Nejvíce útoků se vyskytovalo na hlavních a reálných školách (74 %) (Hauptschule a Realschule od 5. do 9. třídy), nejméně na základních školách a gymnáziích (každé po 59 %).
Rodiče hráli největší roli v psychickém násilí při přímých setkáních s učiteli. 77 % respondentů to uvedlo, 70 % zmínilo v této souvislosti žáky. U šikany na internetu rodiče zaostali za žáky (2024: 56 % oproti 72 %).
Použití fyzického násilí ze strany rodičů bylo podle studie vzácné. V roce 2024 o něm informovalo pouze 11 % ředitelů škol, zatímco mezi žáky to bylo 97 %.
Vzhledem k nedávno zveřejněným údajům požaduje Německý učitelský svaz (DL) závazné ochranné koncepty pro všechny členy školní rodiny: „Potřebujeme prevenci, intervenci a následnou péči,“ říká prezident DL Stefan Düll. Mezi jeho požadavky patří jasná právní podpora pro učitele, důsledné zásahy školské inspekce a výrazně silnější přítomnost školních sociálních pracovníků, školních psychologů a externích programů pro prevenci a následnou péči. „Struktury pro hlášení a sankce je třeba posílit. Preventivní rozhovory policie s dětmi a mladistvými ve třídě nebo po násilném incidentu, i před dosažením trestní odpovědnosti pachatelů, jsou nezbytné.“
–etg–
