Komentář
Tvrzení, že je možné přejít z muže na ženu (a naopak), je mimořádné tvrzení. Je tedy rozumné požadovat mimořádné důkazy, než podpoříme praxi „genderově afirmativní péče“, která zahrnuje užívání blokátorů puberty, hormonů opačného pohlaví (estrogen nebo testosteron) a v některých případech chirurgické odstranění prsů či úpravu genitálií.
A co zjišťujeme? Mimořádný nedostatek důkazů v jeho prospěch.
Více rozsáhlých analýz včetně britského přezkumu Cass Review a amerického ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb Léčba dětské genderové dysforie: přehled důkazů a osvědčených postupů odhalilo chatrné důkazní základy tohoto terapeutického modelu a důrazně naznačilo, že tyto postupy místo přínosu způsobují skutečné a trvalé škody.
A nyní tu máme další rozsáhlou, vysoce kvalitní studii nedávno publikovanou finskými výzkumníky v recenzovaném časopise Acta Paediatrica, která vrhá vážné pochybnosti na účinnost „genderově afirmativní péče“.
Finové analyzovali psychiatrický stav téměř 2 100 dospívajících a mladých dospělých, kteří mezi lety 1996 a 2019 vyhledali terapii pro genderovou dysforii, a porovnali je s kontrolní skupinou odpovídající věkem i pohlavím.
Zjištění jsou ohromující.
Nejenže měla skupina s genderovou dysforií výrazně více psychických problémů, ale jejich duševní zdraví se po přijetí „péče“ na klinikách genderové identity zhoršilo. U pacientů „z muže na ženu“ vzrostly psychické potíže (například deprese a úzkosti) z 10 procent před změnou pohlaví na 61 procent po ní; u pacientů „z ženy na muže“ šlo o nárůst z 22 procent na 55 procent.
Dlouhodobě jsme krmeni dogmatem ze strany transgenderových aktivistů, že „utvrzování“ problémových mladých lidí v jejich identitě opačného pohlaví je jediná odpovědná věc – že je to nezbytné pro jejich blahobyt. V mnoha případech byli rodiče takových dětí strašeni některými doktory či klinikami, které opakovaly variaci věty: „Raději mrtvou dceru, nebo živého syna?“
Zjištění finských výzkumníků však tuto představu, že „genderově afirmativní péče“ vede ke zlepšení psychického stavu, rázně zpochybňují. Ukazuje se, že pravda je přesně opačná.
Stojí za zmínku, že jednou z autorek finské studie je doktorka Riittakerttu Kaltialaová, psychiatrička z Tamperské univerzity, která v roce 2011 založila jednu ze dvou finských dětských genderových klinik. Jak v průběhu let zaznamenávala své poznatky, začala mít stále větší obavy ze škod způsobovaných modelem „genderové afirmace“ a sehrála klíčovou roli při výrazném omezení jím navrhovaných medicínských zásahů u nezletilých; Finsko nyní upřednostňuje psychologickou podporu před blokátory puberty a hormony opačného pohlaví.
Doktorka Kaltialaová vyjádřila svůj praxí prověřený názor v hojně čteném textu v The Free Press s názvem Genderově afirmativní péče je nebezpečná. Vím to, protože jsem ji pomáhala zavádět.
Řada dalších evropských zemí rovněž sešlápla brzdu. Na druhé straně Atlantiku se opatrnost začíná prosazovat ve Spojených státech. American Society of Plastic Surgeons například nedávno vydala stanovisko (následně podpořené American Medical Association), které doporučuje chirurgům odložit zákroky související s pohlavím – na prsou, genitáliích i obličeji – až do věku nejméně 19 let.
V Kanadě se však mnoho nezměnilo (s výjimkou Alberty, kde vláda čelí kritice za omezení medicínských a chirurgických zásahů u dětí zmatených ohledně pohlaví). Model genderové afirmace zůstává standardem péče pro děti v této zemi, s plnou a hlasitou podporou Canadian Medical Association, Canadian Pediatric Society a provinčních lékařských organizací. Ve světle všeho, co dnes víme o nebezpečích tohoto přístupu, je to skutečně mimořádné.
Člověk si může vybrat, jak to nepochopitelně učinili kanadští lékaři a zdravotničtí lídři, ignorovat fakta lidské biologie a popírat binární povahu našeho druhu. Jak však kdysi poznamenal britský spisovatel Aldous Huxley: „Fakta nepřestávají existovat jen proto, že jsou ignorována.“
A my tato fakta ignorujeme ke škodě našich dětí.
Edward Les je pediatr v Calgary a vedoucí spolupracovník nadace Aristotle Foundation for Public Policy.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
