5. květen roku 1961 se zapsal do dějin jako den, kdy Spojené státy americké konečně odpověděly na výzvu Sovětského svazu a vyslaly svého prvního zástupce nad hranici atmosféry. Ačkoliv Alan Shepard nedosáhl oběžné dráhy Země jako Jurij Gagarin o tři týdny dříve, jeho mise Freedom 7 byla klíčovým psychologickým i technickým milníkem. V kontextu vrcholící studené války se jednalo o demonstraci národní vůle i technologické vyspělosti Spojených států, které zápasily se Sovětským svazem. Shepardův let, trvající pouhých 15 minut a 22 sekund, se stal základním pilířem, na kterém NASA později vystavěla programy Gemini a Apollo.
Freedom 7
Program Mercury, pojmenovaný po římském poslovi bohů, byl oficiálně zahájen v roce 1958. Cíl byl jasný: vyslat člověka na oběžnou dráhu, otestovat jeho schopnost fungovat v mikrogravitaci a bezpečně jej vrátit na Zemi. Výběr prvních astronautů byl extrémně přísný. NASA hledala muže s vynikající fyzickou kondicí, vysokou inteligencí a především s bohatými zkušenostmi v testovacím létání.
Alan Bartlett Shepard Jr. se narodil 18. listopadu 1923 ve státě New Hampshire. Vystudoval Námořní akademii v Annapolisu a sloužil na torpédoborci USS Cogswell v Pacifiku během druhé světové války. Po válce se stal námořním pilotem, absolvoval pilotní školu v Patuxent River a získal bohaté zkušenosti s proudovými letouny. Podílel se na testování nových systémů, jako tehdy bylo tankování za letu. Do roku 1959 nasbíral přes 3 600 letových hodin, z toho 1 700 v proudových letounech.
V dubnu 1959 byl vybrán mezi sedm původních astronautů projektu Mercury – tzv. Mercury Seven. Skupina zahrnovala elitní testovací piloty z námořnictva i letectva. Shepard byl údajně známý svou inteligencí, odvahou a někdy i drzostí. Příprava astronautů obsahovala různé letecké simulátory, nácvik přežití v poušti i v džungli, parašutistický výcvik i detailní studium systémů modulu Mercury. Modul, vyráběn firmou McDonnell Aircraft, byl malý, jednomístný a navržen pro přežití v extrémních podmínkách.
Výzvy technické i jiné
Přípravy na misi však nebyly bez komplikací. Raketa Redstone, která měla Sheparda vynést, byla původně navržena jako balistická střela krátkého dosahu. Pro potřeby pilotovaného letu musela projít řadou úprav, aby byla zajištěna její maximální bezpečnost. Modul Mercury byl navíc tak malý, že se o něm tradovalo, že se do něj astronaut neusazuje, ale že si ho na sebe spíše „obléká“. Vnitřní prostor o objemu pouhých 1,7 metru krychlového byl vyplněn stovkami spínačů, přístrojů a pojistek, které musel Shepard ovládat v tlustých rukavicích skafandru.
Jedním z méně zmiňovaných, avšak technicky nejnáročnějších aspektů bylo řešení lidské fyziologie. Původní plány nepočítaly s tím, že by astronaut v kabině trávil dlouhé hodiny před startem. Kvůli opakovaným odkladům v den startu však Shepard strávil v kabině více než pět hodin. Když se ozvala přirozená potřeba, nastal kuriózní problém – skafandr neměl systém pro odvod moči. Po dlouhých diskusích s řídicím střediskem dostal Shepard svolení vykonat potřebu přímo do skafandru. Přestože tím nakrátko vyřadil z provozu několik biometrických senzorů, na funkci modulu to vliv nemělo. Tato zkušenost vedla k okamžitému přepracování skafandrů pro budoucí mise.
15 minut ve vesmíru
V 9:34 místního času se motory rakety Redstone konečně zažehly. Na rozdíl od Gagarina, který byl během svého letu víceméně pasivním pasažérem, jelikož jeho loď byla řízena automaticky, Shepard měl nad svým modulem aktivní kontrolu. Během fáze beztíže, která trvala přibližně pět minut, testoval manuální orientaci lodi pomocí trysek na stlačený dusík. Přestože byl let suborbitální, jeho rychlost dosáhla až 8 250 km/h.
Při návratu do atmosféry musel Shepard čelit gravitačnímu přetížení až 11G. Modul dopadl na hladinu Atlantiku poblíž Baham, kde ji i s astronautem vyzvedl vrtulník z letadlové lodi USS Lake Champlain. Celý svět mohl sledovat záběry jak ze startu rakety, tak z úspěšného vyzdvižení astronauta po přistání. To byl zásadní rozdíl oproti sovětskému programu. Stav Gagarinovy mise (Vostok 1) totiž sovětský režim odhalil pouze po úspěšném dosažení oběžné dráhy Země – tedy až po jejím zdánlivém úspěchu.
Národní ohlas
Shepardův let byl natolik úspěšný, že pouhých 20 dní po jeho přistání vystoupil prezident John F. Kennedy před Kongresem s historickým projevem, v němž vytyčil ambiciózní cíl: přistát s člověkem na Měsíci a bezpečně jej vrátit na Zemi ještě před koncem desetiletí.
Příběh Alana Sheparda však nekončí programem Mercury. Kvůli zdravotním problémům s vnitřním uchem byl na dlouhá léta vyřazen z letového stavu. Působil tak jako šéf oddělení astronautů. Po experimentální operaci se však dokázal vrátit do akce a v roce 1971 velel misi Apollo 14. Stal se tak pátým člověkem na Měsíci a jediným členem Mercury Seven, který se po lunárním povrchu prošel. Jeho slavný golfový odpal na Měsíci je dodnes úsměvným gestem lidské hravosti.
65 let po misi Freedom 7, se lidstvo nachází na prahu nové éry s programem Artemis, který má za cíl návrat na Měsíc a následnou cestu k Marsu. Alan Shepard zůstává jedním z prvních vesmírných pionýrů, kteří inspirují zbytek lidstva k cestě ke hvězdám dodnes.
