V Bruselu se diskutuje o vyřazení solárních a bateriových střídačů (měničů) z rizikových zemí v rámci projektů, které jsou dotované z evropských prostředků. Bezpečnostní experti bijí již několik let na poplach před čínskou dominancí v odvětví, protože střídače ovládané na dálku by mohly být čínskými aktéry zneužity k odstavení solárních elektráren, které hrají v evropské energetice čím dál větší úlohu.
Zatímco evropští výrobci střídačů případný zákaz vítají, čeští solárníci varují, že by u nás mohl způsobit dočasný nedostatek měničů na trhu a zbrzdit dekarbonizaci energetiky. Tématu jsme se proto věnovali v rozhovoru s výkonným ředitelem Solární asociace Janem Krčmářem.
Evropská komise chce vyloučit z veřejného financování solární projekty, které obsahují měniče z rizikových zemí. Jednou z nich je i Čína, největší hráč v oboru. Dotýká se to jen velkokapacitních projektů nebo i menších střešních instalací u domácností?
Ta definice je napsaná tak, že by to ovlivnilo v případě České republiky třeba v loňském roce skoro všechny projekty, jak malé, tak velké, protože každý je nějakým způsobem financován, spolufinancován nebo se vyjednává přes Evropskou investiční banku nebo přímo z evropských operačních fondů.
Nicméně, evropští výrobci tvrdí, že mají dostatek kapacity, aby čínské výrobce nahradili a že i ve východní Evropě je dostatek personálu pro instalace a údržbu…
My s tímto tvrzením nesouhlasíme, obzvlášť co se týče personálu a dodavatelských řetězců. Protože jedna věc je střídač nebo i baterii vyrobit a druhá je dostat je do jednotlivých zemí a poskytnout tam kvalitní podporu v místním jazyce, takže ne v angličtině a vzdáleně, ale v místním jazyce tak, aby třeba při plánování větších projektů nebo větších bateriových úložišť mohli inženýři komunikovat s někým, kdo jim rozumí. A to právě v Česku neexistuje v té míře, kterou bychom v případě zákazu potřebovali.
Přestože někteří evropští výrobci tady mají svůj dodavatelský řetězec, třeba rakouský Fronius, který má lidi, kvalitní servis a tak dále, jiní výrobci tady mají maximálně nějakého menšího servisního nebo ani neservisního distribučního partnera a komunikace s nimi je podle našich členských firem občas velice komplikovaná a zdlouhavá.
My máme za to, že situace v České republice není taková, že bychom teď ty čínské střídače v tomto množství mohli navýšit. Jestli by se jednalo o zvýšení dodávek během krátké doby o několik set procent, na to prostě nemáme. Viděli jsme podklady, které asociace evropských výrobců střídačů dodala Evropské komisi a je to podle nás trochu zkreslující číslo, protože sice ukazuje, že v Česku jsou střídače od evropských výrobců instalované, ale drtivá většina byla instalovaná v roce 2010.
V posledních letech jich moc není a hlavně ty firmy opravdu u nás nemají až na malé výjimky kompletní dodavatelský řetězec a to, že tady mají třeba nějakého distribučního partnera nebo mají někde v regionu své servisní centrum, to rozhodně nestačí.
Proč evropští výrobci střídačů u nás nemají vlastní technický personál, který by mluvil česky? Je to kvůli tomu, že jsme pro svou velikost trhu pro ně nezajímaví?
Je to tak. Já jsem minulý týden na veletrhu Intersolar mluvil s několika evropskými výrobci, protože my opravdu vlastní výrobu v Evropě podporujeme už mnoho let, protože se nám to zdálo správné. Oslovoval jsem je osobně na stáncích a řekli nám, že Česko je malá země a navíc tu máme takovou tu anomálii měření po fázích, což znamená, že střídače musí splňovat ještě jiné požadavky, které v jiných zemích nemusí plnit.
Jsme malý trh, stavíme ani ne tisíc megawatt ročně, a jsou země, které jsou pro ně jazykově jednodušší a prostě větší. Máme tady za sebou tři roky poměrně stejného růstu, ale stejně ty firmy, jako německá SMA, u nás nemají svoji kancelář.
Říkal jste, že Fronius tady má nějaký personál, dokonce i vyrábí u nás, jestli se nemýlím. Oni sami nejsou schopni nahradit potřebný objem, který by vznikl výpadkem čínských výrobců?
To se musíte zeptat jich, ale podle jejich výroční zprávy v roce 2024 měli kapacitu 10 gigawattů, V Česku potřebujeme stavět víc než jeden gigawatt ročně, abychom dosáhli našeho cíle, tak je otázka, jestli jeden jediný výrobce tohle může pokrýt. A samozřejmě není úplně šťastné být jako země závislí na jednom výrobci střídačů, protože to se třeba stalo ve Slovinsku.
Tam měl takřka monopol SolarEdge, to je izraelsko-americká značka. Jenže SolarEdge provádí mezinárodní škrty a menší země opustil. Přestože tam měli obrovský podíl, tak ve Slovinsku zavřeli všechny pobočky a země má teď velký problém je nahradit. Stejně tak u nás. SolarEdge měl obrovský tržní podíl na firemních fotovoltaikách v ČR a stejně odešli. Prostě v okamžiku, kdy na tom ty firmy nejsou finančně dobře, tak jsme jeden z prvních trhů, které opustí.
O kolik dražší jsou evropské měniče oproti těm čínským? Protože podle asociace evropských výrobců je ten rozdíl v celkové ceně solární elektrárny někde v řádu jednotek procent.
Cenový rozdíl problém není, protože i kdyby střídače stály polovinu a nebyly dostupné, tak to k ničemu není. Koupit nebo instalovat střídače – to není jako objednávat panely, které jsou víceméně uniformní. U střídačů nestačí je objednat odněkud online, vybalit je a zapojit je.
Čína udělala obrovské pokroky, co se týče kvality jejich střídačů a funkcí. To není tak, že my střídače z Číny instalujeme, protože jsou levnější, ale protože jsou kvalitní. To není nějaký levný čínský šunt. Kdyby to byly špatné střídače, budou s tím mít problém provozovatelé distribučních soustav.
Já myslím, že tu jde především o otázku bezpečnosti a vzdáleného ovládání střídače…
V otázce kyberbezpečnosti už dnes existují možnosti, jak střídač oddělit od internetu tak, aby na něj výrobce přístup neměl.
Česko jako malá země je v solárnictví poměrně nevýrazný hráč. Myslíte si, že dokážeme prosadit u Komise takové změny, aby to nezastavilo rozvoj solárního průmyslu u nás?
Já opravdu nechci věřit tomu, že by Komise udělala něco, co u nás ohrozí dekarbonizaci. To musí být v současné situaci jeden z nejdůležitějších cílů. Myslím, že řešení, která jsou k dispozici, se nabízejí. Např. opravdu důkladná nezávislá analýza trhů v jednotlivých členských zemích, opravdu dlouhé přechodné období a větší podpora evropských výrobců střídačů, aby měli čas na zvýšení kapacit, proškolení personálu v českém jazyce a založení kanceláří.
Myslím si, že jsme tady v posledních letech nedostatečně podporovali evropský průmysl. Je třeba masivní podpory výzkumu a vývoje evropských výrobců, ale i motivace, aby sem vůbec přišli. Neradi bychom se ocitli v situaci, že evropští výrobci střídačů budou mít najednou větší odbyt na větších trzích jako Německo, Rakousko, Francie, kde už mají své pobočky a těm malým zemím bude v prvních letech po zákazu věnováno ještě méně pozornosti než dnes. Když se jich ptám osobně, tak mi tvrdí, že nemají žádné plány na zakládání svých poboček a týmu u nás.
Vidíme sliby evropských výrobců střídačů, ale bylo by nejprve dobré vidět činy, jestli je evropský průmysl opravdu schopen kapacitu navýšit a pokud ano, můžeme se bavit o dalších krocích.
Zároveň tu musí být nějaká stopka, aby když se ukáže, že dopady na malé členské státy budou naopak negativní a ti evropští výrobci tu za dva, tři roky nebudou, anebo budou střídače dražší než na Západě, protože je budeme muset přeplatit, tak aby tu byl nějaký mechanismus, kterým se to napraví.
Které země jsou v podobné situaci jako my? Předpokládám, že to budou ty menší státy EU…
Ano, jsou to menší země, typicky Slovensko, Slovinsko, Portugalsko.
Pokud by k zákazu čínských střídačů opravdu došlo, co by to pro české solárníky znamenalo? Totální stopku?
Totální stopka určitě ne. Nějaké evropské střídače tady jsou, například Fronius, ale obáváme se toho, že se prodeje u nás propadnou o 70–80 % a nové střídače tu najednou nebudou. Může se stát, že to projekty prodraží, protože si budeme muset připlácet za evropský střídač. Také hrozí, že dekarbonizace nabere obrovské zpoždění.
Děkujeme za rozhovor.
