Patřil k prvním umělcům, kteří začali používat opalescentní sklo. Jeho vitráže neměly ve své době obdoby.
John La Farge (1835–1910) patřil k nejvýznamnějším americkým umělcům 19. století. Vynikal v olejomalbě i akvarelu, věnoval se nástěnné malbě a ilustraci, největšího věhlasu však dosáhl jako návrhář vitráží.
V této oblasti mu mohl konkurovat pouze jeho současník z období pozlaceného věku Louis Comfort Tiffany (1848–1933). Dnes je známější Tiffany. Ačkoli v souboji o proslulost zvítězil, La Fargeovo velkolepé dílo si zaslouží stejnou pozornost. Při pohledu na sérii jeho vitráží s pivoňkami nelze než obdivovat umělcovu techniku a estetické cítění.
Méně známý mistr dekorativního umění
La Farge se narodil v New Yorku do zámožné rodiny francouzského původu. První výtvarné lekce mu poskytl dědeček z matčiny strany, který maloval miniatury. Ve výuce pokračoval i během přípravy na právnickou dráhu. Poté, co získal dědictví, se mohl malířství věnovat naplno. V počátcích kariéry se soustředil na závěsné obrazy, zejména na zátiší, v němž je považován za mistra, a na krajinomalbu.
Koncem 70. let 19. století se však La Farge vydal jiným směrem. Chtěl změnit společenské předsudky vůči uznávaným umělcům, kteří se zabývali dekorativním uměním, a obrátil proto pozornost k ambiciózním a novátorským projektům v této oblasti. Vytvářel nástěnné malby pro soudní síně a sídla státních zákonodárných sborů i vitráže pro kostely a honosné rezidence.
Způsob výroby vitráží se od středověku téměř nezměnil. Jednotlivé detaily se malovaly emailovými nebo tmavými neprůhlednými barvami na sklo a následně se vypalovaly. La Farge chtěl toto umělecké odvětví posunout dál, aby bylo možné dosáhnout bohatších odstínů, struktur, perspektivy i jemných detailů bez použití štětce. Začal proto vytvářet vitráže, které neměly obdoby.
La Farge i Tiffany používali ve svých dílech zvláštní druh skla, který kombinovali nebo vrstvili se sklem jednolitých barev. Dosahovali tak oslnivých účinků podobně jako malíř, který postupně nanáší barevné lazury. Metropolitní muzeum umění vysvětluje: „Do roku 1881 si oba nechali patentovat opalescentní sklo – jedinečný americký vynález, který při průchodu světla získával mléčný, neprůhledný a někdy i duhově zbarvený vzhled.“
La Farge byl z této dvojice prvním, kdo opalescentní sklo začlenil do vitráže a získal na svůj výrobek patent. Tiffany však dokázal lépe propagovat své jméno i osobitý umělecký styl.
Japonské vlivy
Přestože La Farge studoval středověké chrámové vitráže, při navrhování vlastních děl čerpal inspiraci především z asijského umění. Patřil k prvním západním umělcům, kteří do své tvorby začlenili prvky lyrického japonského designu, například asymetrické kompozice a rozlehlé, plošně pojaté barevné plochy.
Jeho manželka byla vnučkou komodora Matthewa Perryho, amerického námořního důstojníka, který se významně podílel na otevření obchodních vztahů mezi Japonskem a Spojenými státy. La Farge tak měl přístup k rodinné sbírce japonského umění.
V letech 1880 až 1909 vytvořil La Farge nejméně sedm vitráží s pivoňkami, inspirovaných čínskými a japonskými horizontálními svitky a porcelánem. Pivoňky patřily k oblíbeným námětům japonských umělců.
První dílo této série, Pivoňky zmítané větrem, bylo původně instalováno v rezidenci Henryho Gurdona Marquanda v Newportu ve státě Rhode Island. Marquand byl prezidentem Metropolitního muzea umění. Dnes se vitráž nachází v jeho sbírkách.
Zářivě bílé, růžové a červené pivoňky se na ní vyjímají proti sytě zelenému pozadí. Některé části skla jsou žebrované, žíhané, lisované, tvarované nebo vrstvené, což dílu propůjčuje mimořádně bohatou strukturu.
Ve sbírkách Smithsonian American Art Museum se nacházejí vitráže Pávi a pivoňky I a Pávi a pivoňky II, obě z roku 1882. Byly vytvořeny pro rozlehlou a přepychovou halu bostonského domu železničního magnáta Fredericka Lothropa Amese.
Ačkoli i tato okna zobrazují pivoňky, v řadě prvků se od prvního díla série liší. Smithsonian uvádí: „Při tvorbě kompozice čerpal z mnoha kultur: ústřední panely s motivem ptáků a květin připomínají čínské a japonské paravány, spodní panely napodobují pompejskou architekturu a horní nadsvětlíky odkazují na tympanon nad portálem románské katedrály.“
Při pohledu zblízka je patrné, že ocasní pera pávů jsou sestavena z drobných úlomků skla. Tento způsob zpracování se označuje jako technika „lámaných drahokamů“.
Naproti tomu každý květ pivoňky tvoří jediný kus skla, který byl speciálně vytvarován tak, aby v průběhu dne vytvářel různé vizuální účinky podle toho, jak se měnilo přirozené světlo přicházející zvenčí.
La Farge vytvořil pro Amesův dům ještě jednu vitráž s pivoňkami. Byla umístěna vedle krbu na podestě v prvním patře. Dílo Kvetoucí třešeň a pivoňka se dnes nachází v Saint Louis Art Museum. Ukazuje, jak vynalézavě La Farge pracoval s barevnou paletou a doprovodnými motivy, přestože se stále držel tématu pivoněk.
Výroba těchto honosných vitráží byla nákladná a časově náročná. La Farge se potýkal s finančními problémy, a proto si začal přivydělávat malováním akvarelů. Tato technika mu současně umožňovala experimentovat s návrhy budoucích vitráží.
Na Světové výstavě v Paříži v roce 1889 obdržel La Farge za své vitráže z opalescentního skla Řád čestné legie. Jeho tvůrčí práce s barevným sklem patří k nejprůkopničtějším uměleckým počinům 19. století a vitráže s pivoňkami se řadí k jeho nejkrásnějším dílům.
Která kulturní témata byste rádi objevili příště? Napište nám na namety@epochtimes.cz a další inspiraci najdete v našem newsletteru na www.epochtimes.cz/newsletter.
–ete–
