Dnes představují pohlednice především milou připomínku dovolené či vyhledávaný sběratelský předmět. Ještě před několika desetiletími však patřily k nejdostupnějším a nejrychlejším prostředkům osobní komunikace. Jejich historie je úzce spojena s rozvojem moderní poštovní služby, zdokonalováním tiskových technologií i rostoucí oblibou cestování. Pohlednice zároveň představují i jedinečný historický pramen. Zachycují totiž podobu měst a vesnic, architekturu, krajinu, významné události i každodenní život v době svého vzniku.
Dopisnice
Vzniku pohlednice předcházelo několik desetiletí vývoje poštovní komunikace. V první polovině 19. století byla korespondence poměrně nákladná a většina dopisů byla psána na složených listech papíru bez obálky. Poštovní reforma zavedená ve Velké Británii roku 1840, spojená s první poštovní známkou Penny Black, postupně inspirovala další evropské státy ke zjednodušení poštovního provozu.
Myšlenka otevřeného poštovního lístku se začala objevovat již v 60. letech 19. století. Za jejího hlavního propagátora bývá považován německo-rakouský ekonom Emanuel Herrmann, profesor na Vídeňské obchodní akademii. V lednu 1869 publikoval v novinách Neue Freie Presse článek, v němž spočítal, kolik času a peněz by se ušetřilo zavedením jednodušší formy korespondence. Argumentoval tím, že mnoho zpráv nevyžaduje uzavřenou obálku ani rozsáhlý dopis pro sdělení potřebného.
Rakouská poštovní správa jeho argumenty přijala a 1. října 1869 vydala celosvětově první oficiální korespondenční lístek s názvem Correspondenz-Karte. Šlo o jednoduchou kartonovou kartu bez obrázku, na jejíž přední straně byla vyhrazena adresa příjemce a zadní strana sloužila pro krátké sdělení. Novinka se okamžitě setkala s úspěchem. Lístek stál pouhé dva krejcary – polovinu ceny běžného dopisu a jen během prvního měsíce se jich prodalo přes milion.
Během několika let zavedly obdobné poštovní lístky Německo, Švýcarsko, Francie, Velká Británie, Rusko i Spojené státy.
Obrázky na pohlednicích
První poštovní lístky byly čistě textové. Myšlenka doplnit je ilustrací se objevila téměř okamžitě, avšak její přesný původ zůstává předmětem diskusí. Již v roce 1840 si totiž někteří vlastnoručně ilustrovali své poštovní lístky. Nejednalo se však o sériově tištěné doplňky.
Za jednu z nejstarších dochovaných obrazových pohlednic bývá označována karta vytvořená roku 1870 německým knihkupcem Augustem Schwartzem z Oldenburgu. Na lístku byla přitištěna jednoduchá ilustrace dělostřelce související s prusko-francouzskou válkou. Přibližně ve stejné době vznikaly podobné experimenty také ve Francii. Na českém území byla první doložená pohlednice s vyobrazením Sněžky v podobě přítisku odeslána v roce 1873, šlo však o německý tisk. Za první skutečně českou pohlednici lze považovat lístek s reklamním obrázkem pražské firmy Thein J. Tschiedela z roku 1878. S tím, jak se na lístcích usazovaly pohledy na města, přírodní scenérie a památky, se v českém prostředí ustálil pro tento typ korespondenčního lístku nový název – pohlednice.
Rozhodující význam měl rychlý rozvoj barevného litografického tisku během sedmdesátých a osmdesátých let 19. století. Nové technologie umožnily levnou velkonákladovou výrobu kvalitních ilustrací. Nakladatelé začali vydávat pohlednice zobrazující města, krajiny, významné stavby, historické památky nebo významné události. Obrazová pohlednice spojila dvě funkce – krátké písemné sdělení a vizuální informaci. Adresát tak neobdržel pouze zprávu, ale zároveň mohl například spatřit místo, odkud byla odeslána.
Zlatý věk pohlednic
Období mezi přibližně lety 1895 až 1914 bývá označováno jako zlatý věk pohlednic. V této době jejich výroba dosáhla nebývalého rozmachu prakticky po celém světě. Jen v Německu vznikaly stovky milionů pohlednic ročně a významnými výrobci se staly také Rakousko-Uhersko, Francie, Velká Británie či Spojené státy.
Popularitu pohlednic podporovalo několik faktorů. Především se výrazně zlepšily tiskové technologie. Vedle litografie se začal stále více uplatňovat kvalitní fotografický tisk, díky němuž bylo možné reprodukovat skutečné fotografie měst, krajiny nebo významných osobností.
Současně se rozvíjela železniční doprava i cestovní ruch. Města, lázně a turistické oblasti začaly vydávat vlastní pohlednice jako propagaci regionu. Turisté si je kupovali nejen jako prostředek ke krátké zprávě rodině či známým, ale také jako suvenýr k uchování.
V této době se ustálila také dnešní podoba pohlednice. Do roku 1905 bývala zadní strana určena výhradně pro adresu a veškerý text se psal na stranu s obrázkem, což estetické hodnotě pohlednice příliš neprospívalo. Později byla zadní strana rozdělena svislou čarou na dvě části – levou pro sdělení a pravou pro adresu.
Pohlednice u nás
V českých zemích se poštovní lístky objevily současně s jejich zavedením v Rakousku-Uhersku roku 1869. Obrazové pohlednice se začaly výrazněji rozšiřovat během osmdesátých let 19. století. Významnou roli sehrála řada soukromých nakladatelů a tiskáren působících v Praze, Brně, Plzni, Liberci či v Olomouci. Pohlednice obvykle zachycovaly historická centra měst, nově budované veřejné budovy, železniční stanice, lázně, hrady, zámky i přírodní zajímavosti.
Mimořádně oblíbené byly například pohlednice z Karlových Varů, Mariánských Lázní, Františkových Lázní nebo Prahy, která se již na přelomu století stávala významným turistickým cílem. Pohlednice zároveň odrážely národnostní poměry habsburské monarchie. Vznikaly české, německé i dvojjazyčné edice. Vedle městských motivů se objevovaly také kroje, lidové slavnosti nebo historické události podporující národní identitu. Pohlednice se tak stávaly i nástrojem propagandy. Po vzniku Československa roku 1918 pohlednice zachycovaly prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, státní symboly, moderní architekturu i hospodářský rozvoj republiky.
Během první i druhé světové války sloužily jako důležitý prostředek komunikace mezi vojáky a jejich rodinami. Polní pošta často využívala speciální vojenské pohlednice, jejichž přeprava byla rychlá a administrativně jednoduchá. Vydávaly se série oslavující vojenské úspěchy, státní představitele nebo vlastenecké motivy. Podobnou funkci plnily i v meziválečném období a za totalitních režimů.
Po druhé světové válce se pohlednice staly běžnou součástí masového cestovního ruchu. Rozvoj barevné fotografie umožnil vznik milionových nákladů zachycujících vše možné. Mezi nejvýznamnější tuzemské vydavatele patřilo podnikové nakladatelství Orbis a další státní organizace zaměřené na propagaci domácí turistiky, ale i tehdejšího režimu. Pohlednice se prodávaly téměř na každém nádraží, v turistických centrech i na poštách.
Fotografie místo pohledu?
Rozmach elektronické komunikace na přelomu 20. a 21. století znamenal výrazný pokles počtu odesílaných pohlednic. Elektronická pošta, mobilní telefony, sociální sítě i aplikace umožnily okamžité sdílení fotografií i zpráv z jakéhokoli místa na světě. Přesto pohlednice nezmizely. Naopak získaly nový význam. Pro mnoho lidí představují osobnější formu komunikace než digitální zprávy. Ručně napsaný text, poštovní známka i cesta skutečné zásilky dodávají sdělení jedinečný charakter, který elektronická komunikace nejspíše nenahradí.
