Když se záchranná organizace v Iowě ocitla před případem nezvládnutého hromadění psů, během pouhých 72 hodin se zmobilizovala armáda dobrovolníků, aby zachránila desítky zvířat.
Snaha zachránit desítky samojedů ze stále se zhoršujících podmínek v Iowě začala jediným telefonátem ve středu večer. Organizace Paws-N-Claws v Iowě se obrátila na Playing Again Sams ve Wisconsinu s naléhavou prosbou o pomoc při hledání dočasných domovů pro 19 štěňat ze čtyř neplánovaných vrhů. Najít jim umístění za méně než 72 hodin se zdálo jako nadlidský úkol, jenže rozsah případu se měl ještě výrazně zvětšit.
Když záchranáři dorazili na místo, čekaly je otřesné podmínky. Mnoho psů žilo venku a byli odkázáni na misky s vodou, které zamrzaly. Majitel zpočátku odmítal předat 33 dospělých psů, kteří na místě zůstávali, ale po zapojení místních orgánů činných v trestním řízení se nakonec podařilo zachránit všech 52 zvířat. Začal závod s časem – organizace měly pouhé tři dny na to, aby pro každého psa našly místo a odvrátily možnost jejich utracení.
Armáda spolupráce
Následovala koordinovaná akce pěti záchranných organizací: Paws-N-Claws, Playing Again Sams, St. Louis Samoyed Rescue v Missouri, Nordic Retreat and Rescue v Minnesotě a Animal Rescue League of Iowa.
Armáda dobrovolníků rozesílala hromadné výzvy e-mailem i na sociálních sítích, aby našla dočasné pečovatele. Týmy prováděly zdravotní prohlídky, ošetřovaly boláky a dávaly do pořádku zplstnatělou, špinavou srst. Zorganizovaly čtyři skupiny vozidel, přičemž někteří dobrovolníci cestovali více než pět hodin, aby dopravili psy do bezpečí. Následně prověřovali zájemce o dočasnou péči, aby se tito energičtí samojedi konečně dostali do vhodného prostředí.
Učí se žít bez strachu
Julie Scottová, ředitelka organizace Playing Again Sams, upozornila, že tito psi čelili neobvyklým obtížím. Na rozdíl od typických zástupců tohoto plemene totiž žili výhradně venku ve smečkách a s lidmi téměř nepřicházeli do styku.
„Všechno je pro ně úplně nové,“ uvedla Scottová. „Nemají žádnou zkušenost s věcmi, které by naši běžní psi považovali za naprosto normální.“
Aby záchranáři dokázali vyhodnotit míru jejich traumatu a pomoci jim s přizpůsobením, používali pětibodovou stupnici strachu. Mnoho psů se dostalo do nejvyšších kategorií a potřebovalo prostředí s minimem podnětů, aby nebyli přetěžováni. Valentina, která dosáhla čtvrtého stupně strachu, nyní žije v krátkodobé dočasné péči a začala vrtět ocasem a vyhledávat náklonnost. Jiní, například Benny, potřebují intenzivnější veterinární péči, včetně amputace ocasu kvůli těžkým omrzlinám.
Navzdory podráždění kůže močí, omrzlinám a psychickým následkům byla záchranná mise úspěšná. Od Daisy, která nyní žije v Pensylvánii, až po Cookie, jež našla domov v Severní Karolíně, většina psů už začala nový život.
Zplstnatělá srst postupně ustupuje husté bílé dvojité srsti, kterou je toto plemeno proslulé, a záchranářská komunita oslavuje sílu vzájemné spolupráce. Jak říká Julie Scottová: „Když se spojí síly, sny se mění ve skutečnost a životy se mění navždy.“
Usměvavý saňový pes ze severu
Samojed je méně rozšířené plemeno pocházející z arktických oblastí severní Evropy a Sibiře. Kočovné samojedské národy ho v minulosti využívaly především k pasení sobů. Jde o energického pracovního psa s hustou bílou dvojitou srstí.
Samojedi jsou velmi inteligentní a proslulí svým typickým „samojedím úsměvem“ – koutky jejich tlamy směřují vzhůru, což pomáhá zabraňovat tomu, aby jim v drsném arktickém počasí zamrzaly sliny. Jsou známí svou jemnou a ostražitou povahou vůči dětem a nejlépe prospívají tam, kde mají dostatek pohybu a společnosti.
–ete–
