Komentář
Spojené státy a Evropská unie (EU) vyjádřily obavy z nadměrné výrobní kapacity Číny v různých odvětvích, od oceli a hliníku až po lithiové baterie, nové energetické produkty, elektromobily a solární panely.
Aby Čína tento přebytek zmírnila, často se uchyluje k „dumpingu“ – vývozu přebytečného zboží za ceny nižší, než jsou jeho domácí prodejní ceny nebo výrobní náklady. Tato praxe podkopává průmyslová odvětví v jiných zemích, která se snaží konkurovat na globálních trzích prodejem výrobků za spravedlivé ceny zajišťující přiměřený zisk.
V dubnu navštívili Peking americká ministryně financí Janet Yellenová a německý kancléř Olaf Scholz, aby vyjádřili své obavy z nadbytečných kapacit v Číně a jejich možného negativního dopadu na americké a evropské společnosti.
Někteří tvrdí, že dumping neexistuje, a levnější čínské výrobky přisuzují nižším nákladům na pracovní sílu a vyšší efektivitě. Jiný pohled naznačuje, že dumping je výhodný pro spotřebitele v jiných zemích, protože jim poskytuje zlevněné výrobky. Odpůrci však tvrdí, že dumping může vážně poškodit domácí průmysl, přivést společnosti k úpadku a zvýšit závislost výroby na Číně.
Pokud jde o volný trh, je pravda, že společnosti mají právo prodávat výrobky levně nebo dokonce pod cenou. V ekonomice volného trhu však společnost nemůže přežít, pokud dosahuje záporných příjmů. A právě zde přicházejí na řadu státní dotace. EU a Spojené státy zahájily vyšetřování čínského výrobního odvětví, aby zjistily, zda Peking neposkytuje průmyslovým odvětvím dotace, které jim umožňují prodávat výrobky pod cenou. Nespravedlivé dotace jsou porušením pravidel Světové obchodní organizace. Země mají právo uvalit cla na výrobky dotované zahraniční vládou. Dotace byly jedním z mnoha důvodů, proč Trumpova administrativa zavedla tolik cel proti čínskému dovozu, čímž vyvolala obchodní válku.
Vůdce Komunistické strany Číny (KS Číny) Xi Jinping má několik možností, pokud chce napravit situaci s nadměrnou kapacitou a spravedlivě obchodovat se světem. Většina možností by však byla z krátkodobého hlediska bolestivá. Peking by mohl řešit nadbytečnou kapacitu tím, že by umožnil průmyslovým odvětvím, která se potýkají s problémy, konsolidovat nebo přesunout výrobu tak, aby odpovídala skutečné poptávce. To v dlouhodobém horizontu povede k efektivnější ekonomice. V krátkodobém horizontu by však restrukturalizace pravděpodobně vedla ke ztrátě pracovních míst. Změny v průmyslové politice, které povedou ke ztrátě pracovních míst, nebudou pro zemi, která se již nyní potýká s nezaměstnaností mladých lidí, vítanou zprávou. Problém je umocněn skutečností, že příští měsíc ukončí studium na vysokých školách a vstoupí na trh práce 11,7 milionu studentů.
Aby Čína zmírnila nadbytečné kapacity a zabránila opakování současné situace, musí restrukturalizovat svůj průmysl, zrušit státní dotace a umožnit společnostem inovovat. Xi se zasazuje o posun směrem k inovacím a výrobě s vyšší přidanou hodnotou, přesto nadále řídí zemi jako šachovnici. Přehlíží nutnost stáhnout vliv vlády z trhu a umožnit tak podnikatelům orientovaným na zisk řešit problém konkurenceschopnosti.
Zásadní je umožnit působení tržních sil bez omezení vládními kontrolami. V současné době podniky vyrábějí více zboží, než je poptáváno, což vede k nesprávnému rozdělování zdrojů. Státní podniky obvykle získávají přednostní přístup ke zdrojům, zatímco zasloužilé firmy soukromého sektoru s efektivními a ziskovými nápady často v přidělování zdrojů zaostávají. Zrovnoprávnění přístupu k soukromému sektoru vyžaduje komplexní tržní reformy, snížení dominance státních podniků v ekonomice a přijetí globální konkurence otevřením čínské ekonomiky. To by znamenalo uvolnění omezení zahraničních investic, a to i v „citlivých“ odvětvích. Zatímco všechny země zavádějí určitá omezení zahraničních investic z důvodu obav o národní bezpečnost, rozsáhlá definice „citlivých“ sektorů v Číně nadměrně omezuje zahraniční investice a uzavírá významnou část ekonomiky.
Z dlouhodobého hlediska dotace čínskou ekonomiku poškodí. Nejnovější údaje o obchodu ukazují, že zatímco objemy rostou, příjmy klesají, a to v důsledku nízkých cen vývozu. Dalším problémem dotací je, že převádějí peníze daňových poplatníků nebo příjmy státu do společností, které nejsou schopny konkurovat na světovém trhu. Odstraňují také pobídky pro společnosti, aby se zlepšovaly. Výzkum ukázal, že pekingské dotace nepodpořily produktivitu.
Když připodobníme čínskou ekonomiku k rodině, ve Spojených státech se mnoho konzervativních rodičů domnívá, že by jejich děti měly přijímat práci na částečný úvazek. Obávají se, že pokud se děti budou příliš spoléhat na peníze od rodičů, nenaučí se efektivně konkurovat v reálném světě. Stejně tak firmy ze socialistické země, i když s čínskými rysy, čelí jiné realitě než firmy z kapitalistických zemí, kde je konkurence tvrdá. Cenová konkurence nutí firmy zvyšovat efektivitu, a tím snižovat náklady. Naopak spoléhání na státní podporu snižuje snahu o zlepšování výrobků nebo výrobních procesů.
Je to trochu jako ekonomický darwinismus. Společnosti, které přežijí tvrdou realitu tržní ekonomiky, jsou obvykle silnější a inovativnější než ty, které chrání socialistická vláda. Ty druhé často vyrábějí horší výrobky s vyššími náklady a spoléhají na státní dotace, aby dosáhly zisku.
Některé země mohou v reakci na čínský dumping zavést bojkot nebo kvóty. Spojené státy a Evropská unie by měly postupovat tak, aby ceny čínských dovozů dosáhly stejné úrovně jako odpovídající domácí výrobky. Tento přístup nejen sníží odbyt Pekingu, ale také umožní Západu dále rozvíjet svou průmyslovou základnu a zároveň postupně snižovat závislost na dodavatelském řetězci ovládaném Čínou.
V reakci na obvinění USA a EU z dumpingu čínské státní médium China Daily napsalo: „Čína odsuzuje záminku EU k antidumpingovým praktikám“. Jak je pro KS Číny typické, křičí, když Spojené státy a EU reagují na čínské obchodní podvody obranně, a obviňuje svět z nespravedlivého spiknutí proti ní, přičemž ignoruje skutečnost, že je vinna.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
