Klasická hudba inspirovaná tancem je jednou z nejživějších z celého klasického repertoáru.
Jako mladá orchestrální umělkyně jsem nejraději hrála velká klasická díla napsaná pro tanec nebo tancem inspirovaná. Rytmy a melodie těchto skladeb jsou nakažlivé, pravděpodobně díky jejich spojení se světem populární zábavy – plesů a jiných slavnostních událostí zahrnujících tanec z dávných dob.
Právě proto jsou tyto skladby výborným vstupem do klasické hudby – jsou totiž chytlavé a oblíbené. Lze je také použít k výuce rytmu, protože rytmus tanečních kroků je klíčovou součástí. Navíc pokud vy nebo vaše děti doufáte, že se v klasické hudbě dobře zorientujete, jedná se o skladby, u kterých se obecně předpokládá, že je hráči znají.
Na internetu je k dispozici mnoho kvalitních nahrávek těchto děl, a když si je vyhledáte, možná zjistíte, že vám mnohé z nich něco připomínají, ať už jste se s nimi setkali na koncertech nebo ve filmu. Po jejich poslechu v průběhu několika týdnů nebo měsíců si můžete doma zahrát hru „pojmenuj melodii“ a zjistit, kdo je umí nejlépe.
Zde je seznam sedmi nejlepších klasických skladeb, které byly buď napsány pro tanec, nebo obsahují taneční rytmy či melodie:
P. I. Čajkovskij: Květinový valčík z baletu Louskáček
Valčík, který zazněl v Čajkovského baletu Louskáček, je součástí kouzelné scény Země sladkostí. Hudba skladby začíná jasným a veselým tónem a postupně přechází do velkolepého a slavnostního závěru. Stal se synonymem pro sváteční období. Díky známé a slavnostní povaze skladby by se mohla stát příjemným zpestřením domácího prostředí a rodinného hraní-tancování. To ostatně platí pro mnoho dalších skladeb v tomto článku.
Johann Strauss ml.: Na krásném modrém Dunaji
Toto mistrovské dílo „krále valčíku“ Johanna Strausse ml. je často považováno za kvintesenci valčíku a je jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších valčíků. Jeho půvabná melodie a plynulý rytmus z něj činí symbol vídeňské elegance. Na novoročním koncertu Vídeňských filharmoniků, jehož tradice sahá až do roku 1939, je valčík Na krásném modrém Dunaji často zařazován jako zlatý hřeb.
Johann Sebastian Bach: Menuet in G
Možná vás překvapí, že na tomto seznamu najdete Menuet in G. Jedná se o velmi jednoduchou skladbu, která je součástí výuky každého mladého klavíristy. Ve skutečnosti je však menuet typem tance, který pochází z Francie z roku 1600, a výrazná 3/4 doba („JEDNA-dvě-tři“) v této malé klavírní skladbě odráží kroky tohoto tance. Ačkoli většina studentů klavírní hry považuje tuto skladbu za Bachovu, vzhledem k tomu, že byla takto po staletí připisována, bylo v 70. letech 20. století zjištěno, že ji složil jistý Christian Petzold.
Wolfgang Amadeus Mozart: Eine kleine Nachtmusik (Malá noční hudba)
Mozartova serenáda Eine kleine Nachtmusik je půvabné a elegantní dílo – jedno z nejznámějších Mozartových děl, které do své třetí věty začleňuje menuet. Půvabná melodie a svižný rytmus ji činí nezapomenutelnou. Původně byla zkomponována pro komorní obsazení, ale dnes se obvykle hraje s celým orchestrem.
Antonín Dvořák: Slovanské tance
Dvořákův soubor 16 Slovanských tanců pro klavírní duo a později pro orchestr odráží jeho hluboký vztah ke slovanským lidovým tradicím. Ačkoli tyto skladby nebyly původně komponovány pro taneční vystoupení, evokují smysl pro jednotlivé taneční formy, včetně polky. Staly se nesmírně populárními a ukázaly Dvořákovu schopnost prolnout klasickou hudbu s duchem lidových tanců.
Johannes Brahms: Uherské tance
Uherské tance Johannese Brahmse jsou živoucím spojením klasické noblesy a odkazů maďarského lidového tance. Tyto skladby, inspirované tradiční maďarskou romskou hudbou, se vyznačují chytlavými rytmy, synkopickými melodiemi a dynamickými změnami tempa připomínajícími tance jako je například csárdás. Nejznámější z těchto tanečních skladeb je Maďarský tanec č. 5.
Brahms do svých děl dovedně včleňuje zemité prvky lidových tradic a vytváří tak temperamentní a trvalou hudební oslavu.
Fryderyk Chopin: Polonéza A dur „Vojenská“
Chopina, polského skladatele a klavíristu, asi nejvíce proslavily jeho polonézy psané pro klavír. Polonéza (francouzsky „polský“, v ženském rodě) je veselý polský skupinový a párový tanec, který může tančit několik až několik set lidí. Jeho Vojenská polonéza je jednou z nejznámějších skladeb tohoto žánru. Charakterizují ji odvážné a heroické motivy, které odrážejí bojového ducha tance. Skladba se vyznačuje mohutným rytmem a velkolepostí. Je neuvěřitelné, že Chopin napsal svou první polonézu, v pouhých sedmi letech.
Ať už si tyto skladby pustíte jako hudební doprovod doma nebo v kanceláři, navštívíte živé představení nebo si s rodinou zahrajete hru „pojmenuj skladbu“, určitě stojí za to se s těmito skvělými díly seznámit nebo si je znovu poslechnout a vnést do každého dne trochu radosti.
A pokud máte pocit, že je to opravdu inspirující, proč si nezatančit? Dělá to dobře mysli i tělu. Jen prosím žádné tancování v kanceláři.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
