Komentář
Původní komentář Jeffreyho A. Tuckera vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times 6. 2. ještě před Kennedyho schválením americkým Senátem.
Při sledování schvalovacího hlasování o Trumpově výběru Roberta F. Kennedyho mladšího do čela amerického ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb se můžeme dozvědět mnohé o fungování dnešního světa. V mnoha ohledech jde o pozoruhodný vývoj s dramatickým dějovým obloukem, který prozíravě vypovídá o událostech posledních pěti let a o tom, kde se nacházejí v povědomí veřejnosti.
V listopadu 2021 vtrhla na scénu významná kniha, kterou málokdo očekával. Byla to kniha Skutečný Anthony Fauci od Kennedyho. Autor se již tehdy objevil jako přední světový kritik politické reakce na covid-19, která zahrnovala uzavření společností po celém světě, aby připravily obyvatelstvo na vakcínu, o níž již bylo prokázáno, že nechrání před infekcí ani přenosem.
Tato kniha nebyla jen kritikou způsobu, kdy „přední národní lékař pro infekční nemoci“ byl dominantním hlasem pro lockdowny, zavírání, distancování a rouškování. Propátrala hlubokou historii amerického programu biologických zbraní, aby poukázala na roli nebezpečného výzkumu s vojenským podtextem. Fauci nebyl jen tím, kdo vám říká, jak zůstat zdravý; stal se mocnou postavou v průmyslu biologických zbraní, který měl hluboké vztahy s farmaceutickými společnostmi.
Kniha byla více než ohromující a stovky poznámek pod čarou v ní poskytují čtenářům neuvěřitelný dokumentární zdroj, který si mohou ověřit. Prokousal jsem se jimi a objevil rysy reakce na pandemii, o kterých jsem neměl tušení. Hloubka výzkumu zde byla prostě ohromující. Jelikož se kniha stala bestsellerem, samotný Amazon čelil tlaku, aby ji cenzuroval. Na nějakou dobu svolil prostě proto, že mocnosti byly tak děsivé a agresivní. Přesto se kniha v každém případě prosadila.
V té době se politická konstelace v zemi divoce měnila a nikdo nevěděl, jak to dopadne. Bidenova administrativa zdvojnásobila donucovací pandemickou politiku a přidala povinné vakcíny a roušky, přičemž vydávala divoká varování před masovou smrtí v případě jejich nedodržení. Odpor na pravici i levici sílil, ale nikdo nevěděl jistě, jak to všechno dopadne.
Když Trump získal republikánskou nominaci, na chvíli se zdálo, že demokraté budou ochotni nahradit Bidena na kandidátce. Kennedy, celoživotní demokrat a dědic odkazu svého otce i strýce, se zdál být jasnou volbou pro nominaci v otevřených primárkách. Zahájil reklamní kampaň, která oživila dřívější snahy jeho strýce. Žádné primárky se však nekonaly, a tak byl nucen ucházet se o prezidentský úřad nezávisle.
Pokusy třetích stran ve Spojených státech vždy narážejí na stejný problém: celý systém je zaměřen na dvě strany a logika hlasování to obvykle jen posiluje. Jak tato realita postupně docházela Kennedymu, v rozsáhlém hnutí, které ho podporovalo, sílil pocit, že potřebuje další možnost.
Jak se události vyvíjely, byl na Trumpa 13. července 2024 spáchán pokus o atentát. To byl okamžik, kdy se oba tábory spojily. Po několika dnech rozhovorů došlo na obou stranách k náhlému uvědomění, že bojují proti stejným korporativistickým nepřátelům ze dvou různých front, z nichž jedna se zaměřuje na imigraci a obchod a druhá na potravinářskou a farmaceutickou moc. Panovala všeobecná shoda, že v Americe je třeba změnit mnoho věcí.
Náhlý vznik společného úsilí Trumpa a Kennedyho dezorientoval obě strany jednoduše proto, že tato koalice spojila frakce, které se dlouho zdály být protichůdné. Kennedy byl dlouholetým právníkem zabývajícím se životním prostředím a Trump byl obecně antienvironmentalista. Shodli by se na tom, že se neshodnou v otázce ropy a energetiky, ale soustředili se na ekonomické a fyzické zdraví Ameriky, které se začalo ztělesňovat v koalici MAGA/MAHA (Make America Great Again a Make America Healthy Again, pozn. překl.).
Šok v obou táborech byl velký, ale naléhavost okamžiku – a hluboká touha po změně ve Washingtonu – vtiskla řadovým občanům potřebu setřást svou skepsi a pustit se do společné práce. Nakolik Kennedyho angažmá pomohlo Trumpově kampani? Nesmírně. Bylo rozhodující pro drtivé vítězství? Velmi pravděpodobně.
Jako poděkování za spojení sil nebo možná protislužbu, která byla nicméně velmi záslužná, získal Kennedy nominaci na post ministra zdravotnictví a lidských služeb, který dohlíží na mnoho dalších agentur v oblasti potravin, zdravotnictví, léčiv a mnoha dalších.
Skutečná výzva začala až po Trumpově vítězství kvůli jedné zvláštní vlastnosti amerického systému: členy kabinetu musí schválit Senát. V běžných letech, kdy většina nominovaných nikdy zásadně neohrožovala status quo, bývají prezidentovy volby schváleny s podporou obou velkých stran. Trumpovy nominace však byly jiné, zejména volba Kennedyho, jehož postoj k farmaceutickému průmyslu a plánování pandemií byl dobře známý. Jeho jmenování by znamenalo odmítnutí politiky posledních pěti let – což byla vyhlídka, které se téměř celý Washington děsil.
V průběhu událostí se objevila neuvěřitelná ironie. Ve výboru – a pravděpodobně i v širším Senátu – se hlasovalo podle stranického klíče, ale ne tak, jak by se dalo očekávat. Proti tomuto celoživotnímu demokratovi a potomkovi velké demokratické rodiny se postavil každý demokrat a podpořil ho (zatím) každý republikán. A nejen to, proti němu se zuby nehty stavěl i republikánům nakloněný tisk. Wall Street Journal, National Review a New York Post zveřejnily rozhořčené úvodníky, které kandidáta označovaly za podivína a konspiračního teoretika.
Z velké části díky obrovskému tlaku řadových občanů – a díky podpoře Trumpa – pro něj republikáni tak jako tak hlasovali, zatímco demokraté prostě nemohli a nehlasovali, a to navzdory způsobu, jakým Kennedy v mnoha ohledech reprezentoval věci, které byly dlouho důležité pro mnoho lidí obecně považovaných za levici.
Očekávané potvrzení Kennedyho – jeho neustálý vzestup po celých pět let – tak představuje nejlepší symbolický náznak toho, že staré stranické a ideologické rozdíly v zemi, které se datují tři čtvrtě století nazpět, se ocitly plně zakódované do zcela nového spojenectví. Pokud navštěvujete nějaké akce, na nichž se setkávají MAGA a MAHA, víte přesně, co mám na mysli. Jsou to vzrušující scény lidí, kteří spolu nikdy nebyli v jedné místnosti, postupně objevují styčné body a cítí se velmi optimisticky ohledně budoucnosti.
Tak dramatické události nemohl nikdo předvídat před deseti nebo i pěti lety. V širším pohledu představuje Kennedyho triumf víc než jen pečlivé plánování a chytré politikaření. Ukazuje, do jaké míry politická reakce na pandemii nadále slouží jako narušující vzorec, který otřásá konvenční politikou nejen ve Spojených státech, ale po celém světě, a vytváří tak nové filozofické a ideologické uspořádání, které bude narušovat národy, státy a průmysl po mnoho dalších generací.
Nejvíce vzrušující je pozorovat způsoby, jakými se zdá, že tlak veřejnosti je dnes na místě řidiče – ne jen elity s velkými megafony, ale skuteční lidé, kteří se o občanské záležitosti zajímají tak živě jako nikdy předtím za našich životů. Vidíme to na nástupu Kennedyho jako klíčové postavy v Trumpově vládě a také u Tulsi Gabbardové v oblasti zpravodajských služeb, Elona Muska v oblasti reformy agentur a výdajů a Kashe Patela dohlížejícího na prosazování práva.
Nejzajímavější ze všeho je sledovat, jak dnes hraje klíčovou roli veřejný tlak – nejen elity s hlasitými megafony, ale skuteční lidé, kteří se o veřejné dění zajímají více než kdykoli předtím. Vidíme to na vzestupu Kennedyho jako klíčové postavy v Trumpově vládě, stejně jako na roli Tulsi Gabbardové v oblasti zpravodajských služeb, Elona Muska v oblasti reforem vládních úřadů a výdajů a Kashe Patela, dohlížejícího na na vymáhání práva.
Nastala nová doba. Dalo by se to dokonce nazvat Velkým resetem – jen ne takovým, jaký všichni očekávali.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
