Už koncem března byl Ústavnímu soudu podán návrh na zrušení části dvou paragrafů, které se týkají odškodňování lidí poškozených očkováním. Návrh podal Nejvyšší soud, protože současná právní úprava je podle něj ve vážném rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Situaci komentuje advokátka Vladana Vališová, která se problematice dlouhodobě věnuje.
Podle názoru Nejvyššího soudu je příslušná právní úprava dvou níže uvedených paragrafů o odškodňování újmy po očkování v takovém rozporu s ústavním pořádkem České republiky, že jej nelze překlenout právním výkladem, píše advokátka JUDr. Vladana Vališová, LL.M. na stránkách Advokátního deníku.
Návrh Nejvyššího soudu
požaduje zrušení části ustanovení § 2 zákona č. 569/2020 Sb., a části ustanovení § 2 odstavce 1 zákona č. 116/2020 Sb.
V retrospektivě událostí Vališová připomíná, že se Ústavní soud v roce 2015 dvakrát obracel na zákonodárce, aby vytvořili „speciální právní úpravy k odpovědnosti státu za případnou újmu na zdraví vzniklou povinným očkováním“, protože v této oblasti stát selhával a „k odpovědnosti v souvislosti s následky povinného očkování (se) nehlásil“.
K přijetí zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním došlo až na jaře 2020, ale „senátorská aktivita“ do něho zapracovala podmínku a definici, že odškodňováno bude pouze „zvlášť závažné ublížení na zdraví“.
Problém nastal v tom, že zákony neobsahují žádnou definici pojmu „zvlášť závažné ublížení na zdraví“. A tak Ministerstvo zdravotnictví začalo postupovat následovně – při vyřizování žádostí o odškodnění vykládalo tento pojem podle rozsudku Nejvyššího soudu, který se však netýkal přímo poškozených a vztahoval se k odškodnění duševních útrap těch, kteří byli v blízkém vztahu k poškozenému, píše advokátka Vališová.
Od účinnosti zákona bylo podáno 15 nároků na odškodnění újmy po povinném (necovidovém) očkování a 1 na odškodnění pozůstalých. Dále pak 146 nároků poškozených očkováním proti covidu-19 a 15 nároků na odškodnění pozůstalých. Na odškodnění dosáhli pouze jedni pozůstalí.
Takováto právní úprava vedla k téměř nulovému odškodňování. „Jediné odškodnění bylo poskytnuto pozůstalým po zemřelé roční Anežce L., jinak nebylo odškodnění poskytnuto nikomu dalšímu,“ uvádí Vališová, která působí jako rozhodce Mezinárodního rozhodčího soudu.
„Je nemyslitelné, aby zákon používal pojem, který není nikde definován a který pak umožní jeho interpretaci jen na základě judikátu, který se vztahuje k jinému právnímu institutu,“ píše advokátka v reakci na žádost Nejvyššího soudu o zrušení částí dvou zákonů.
Dále ve svém komentáři uvádí, že v České republice bylo od účinnosti zákona o odškodňování újmy po očkování do ledna 2025 evidováno 15 uplatněných nároků na odškodnění újmy vzniklé v důsledku povinného (necovidového) očkování a jeden nárok na odškodnění pozůstalých a 146 uplatněných nároků poškozených očkovaných proti covidu-19 a 15 nároků na odškodnění pozůstalých.
„Zvlášť závažným ublížením na zdraví se rozumí ta nejtěžší zdravotní poškození mající následky srovnatelné svou závažností s usmrcením blízké osoby, popřípadě velmi těžká zranění, která budou primární oběť po delší dobu ohrožovat na životě nebo po delší dobu zatěžovat výrazně nepříznivým zdravotním stavem.“
— Ministerstvo zdravotnictví ČR
Pojem „zvlášť závažné ublížení na zdraví“ je v zákonech upravujících odpovědnost státu za újmu způsobenou očkováním podle Nejvyššího soudu použit „nesourodým způsobem“ a dodává, že i podle Ústavního soudu má být „náhrada za poškození zdraví způsobené očkováním spravedlivá, což zákonem použitá restriktivní formulace nesplňuje“.
Zástupci Ministerstva zdravotnictví, již dříve uvedli, že „zvlášť závažným ublížením na zdraví se rozumí ta nejtěžší zdravotní poškození mající následky srovnatelné svou závažností s usmrcením blízké osoby,“ a podle tohoto rámce bylo vyplaceno pouze jediné odškodnění ze 177 uplatněných nároků.
Nyní se bude čekat na rozhodnutí Ústavního soudu, jestli části zákona zruší, nebo ponechá.
