Neúnavné pátrání po Severozápadní cestě mohlo skončit tragédií, ale přineslo i nové poznatky o dosud neprozkoumaných arktických oblastech.
V roce 1845 se britský námořní důstojník sir John Franklin vydal s posádkou a dvěma loděmi hledat Severozápadní cestu mezi Tichým a Atlantským oceánem. Expedice však zmizela na moři a Franklin ani jeho muži už nebyli nikdy spatřeni. V letech 1847 až 1880 bylo vysláno zhruba 30 záchranných expedic, které měly odhalit, co se s nimi stalo. Ačkoli byly lodě nalezeny až o více než století později, samotné pátrání vedlo k několika důležitým objevům v Arktidě.

Franklin vyplul na misi za hledáním Severozápadní cesty z anglického Greenhithe 19. května 1845 na lodích HMS Terror a HMS Erebus s posádkou 134 mužů, opicí (která prý ráda kradla), psem, kočkou a několika kusy živého dobytka. Odtud pluli do Stromnessu na severu Skotska a následně na západní pobřeží Grónska. Zde bylo kvůli nemoci posláno zpět pět mužů, zatímco zbytek posádky napsal svá poslední psaní domů – poté už o nich Evropané nikdy neslyšeli.
Lodě pokračovaly dále na severozápad, než došlo k tragédii. Ačkoli byly dobře vybaveny pro plavbu ledovými vodami Arktidy, Franklin a jeho zbylých 129 mužů čelili vážným problémům.
Po dvou letech bez jakýchkoli zpráv začala mít Franklinova manželka Jane obavy. Naléhala na britskou vládu, aby vyslala záchranné týmy, ale admiralita trvala na tom, že lodě byly zásobeny potravinami na tři roky.

V roce 1848 nakonec britská admiralita přikázala vyslat tři samostatné expedice na Franklinovo vypátrání. Vláda zároveň nabídla štědrou odměnu tomu, kdo by Franklina a jeho posádku nalezl a pomohl jim.
Po několika neúspěšných pátráních přišli v roce 1850 britští námořníci kapitán Horatio Austin a kapitán Erasmus Ommanney spolu se skotským velrybářem Williamem Pennym s prvním vodítkem. Týmy objevily zbytky zimního tábora a tři hroby členů posádky.
Další stopy přinesl rok 1854, kdy badatel John Rae narazil na skupinu Inuitů. Ti mu vyprávěli, že potkali několik přeživších cizinců, kteří nakonec zemřeli hlady při snaze přežít krutou arktickou zimu roku 1850.
Po návratu do Anglie a sdělení těchto zpráv britská admiralita oficiálně prohlásila celou posádku za mrtvou. Jane Franklinová se ale s Raeovým hlášením nespokojila. Nadále podporovala pátrání po svém manželovi a dokonce některé expedice financovala z vlastních prostředků.

V roce 1859 pak expedice vedená Francisem Leopoldem McClintockem objevila opuštěný člun, kostru a dvě zprávy napsané členem posádky, které dále popisovaly osud Franklinových mužů. Podle těchto záznamů uvízly lodě v ledu v roce 1845 a posádka přezimovala na ostrově Beechey až do léta 1846. Ve zprávě se uvádí, že Franklin zemřel 11. června 1847. Když lodě opět uvízly v ledu, zbytek posádky je musel opustit 22. dubna 1848. Zbylí muži pak v průběhu následujícího roku postupně zahynuli při snaze přežít krutou zimu.
Po více než třicet let přinášely expedice vysílané po zmizení Franklinovy výpravy nové podrobné mapy severní Kanady i objevování ostrovů a vodních cest v do té doby nezmapovaných oblastech Arktidy. Ve skutečnosti přineslo samotné pátrání po Franklinovi více poznatků, než by přinesla jeho úspěšná expedice.
Během jedné z pátracích výprav v roce 1850 dosáhl Robert McClure – i když neúmyslně – cíle, který měl původně Franklin: objevil Severozápadní cestu. I když nenašel žádné stopy po Franklinovi či jeho lidech, byl uznán za objevitele skutečnosti, že průliv Prince of Wales spojuje Atlantský a Tichý oceán. Celou Severozápadní cestu se však nikdy nepodařilo překonat lodí až do chvíle, kdy se o to v roce 1905 pokusil Roald Amundsen a v roce 1906 úspěšně proplul Simpsonovým průlivem.
Závěrečná odhalení
Záhada obklopující Franklina a jeho posádku vedla k dalším pátráním a exhumaci nalezených hrobů členů posádky. Pitvy ukázaly, že většina členů posádky zemřela v důsledku hladu, podchlazení, kurdějí a otravy olovem.
V roce 2014 byly nakonec trosky lodi Erebus objeveny na mořském dně v zátoce Wilmot a Crampton v kanadském regionu Kitikmeot – zásluhou organizace Parks Canada ve spolupráci s místními Inuity. O dva roky později, v roce 2016, badatelé z Arctic Research Foundation nalezli vrak lodi Terror na dně zátoky Terror ve stejném kanadském regionu. Objevy obou vraků dále potvrdily závěry, ke kterým vědci dospěli na základě dříve nalezených důkazů a vyprávění Inuitů.
Jaká témata z oblasti umění a kultury byste si přáli, abychom zpracovali? Náměty a zpětnou vazbu prosím zasílejte na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
