Dnes po setmění by se mohla i v Česku objevit polární záře, pozorování tohoto fotogenického přírodního jevu ale zřejmě pokazí oblačné počasí s bouřkami. ČTK o tom informoval Petr Horálek z Fyzikálního ústavu v Opavě. Polární záře je průvodním jevem silné geomagnetické bouře na Slunci.
Americký Národní úřad pro oceány a atmosféru (NOAA) vyhlásil výstrahu před silnou geomagnetickou bouří pro dnešek a část pondělí. Varování vydal kvůli příletu plazmatického oblaku uvolněného ze Slunce při silné a dlouhotrvající erupci, která se stala v sobotu krátce po druhé hodině ranní středoevropského času. „Úřad očekává viditelnost polárních září i z našeho území. Bohužel na mnoha místech Česka i Slovenska bude případnému pozorování překážet oblačné počasí,“ poznamenal Horálek.
Sluneční erupce trvala asi tři hodiny, po ní začal plazmatický oblak poměrně značnou rychlostí 1938 kilometrů za sekundu mířit k Zemi. K naší planetě dorazil dnes v 6:42.
Vědci předpokládají, že čtvrtý z pěti stupňů geomagnetické aktivity potrvá v následujících 18 až 24 hodinách. To znamená, že dnes po setmění by se mohly polární záře ukázat i v Česku a na Slovensku.
Měsíc sice nebude příliš rušit svým svitem, na pozorování je ale třeba mít nekrytý výhled k severnímu obzoru daleko od měst. Velkou překážkou nicméně bude počasí, protože na mnoha místech republiky budou večer mraky i bouřky. Oblačnost se ale může během noci částečně protrhávat.
Polární záře patří mezi nejkrásnější přírodní úkazy na obloze. Celkem běžné jsou v polárních oblastech, kde jsou viditelné po celé obloze. V Česku bývají většinou velmi slabé. Nezkušení pozorovatelé si je mohou splést se světelným znečištěním nebo červánky.
Zdrojem polární záře je aktivita Slunce, konkrétně reakce molekul a atomů zemské atmosféry s částicemi ze slunečního větru, který přichází po silných slunečních erupcích. Díky magnetickému poli Země se tok nabitých částic usměrňuje k zemským pólům.
Barva polární záře závisí na výšce, respektive na hustotě atmosféry v místech, kde částice v atmosféře reagují. V nejvyšších výškách okolo 200 kilometrů dominuje červená barva ionizovaného kyslíku. Níže až do výšky 100 kilometrů převládá zelená barva téhož plynu, vyzařovaná ovšem na jiné vlnové délce. V nejnižších výškách se začínají uplatňovat emise dusíku, které mohou mít modravý nádech.
