První pohled kosmické sondy na jižní pól Slunce ukazuje, jak se mění sluneční magnetické pole, když se Slunce nachází v aktivním maximu.
Téměř všechny kosmické sondy, které zkoumají Slunce z vesmíru, se dívají na náš hvězdný objekt z ekliptiky. Ekliptika je rovina, v níž obíhají planety kolem Slunce. Je mírně nakloněná vůči slunečnímu rovníku. Úhel přibližně sedmi stupňů však nestačí na to, aby umožnil jasný pohled na póly našeho hvězdného tělesa.
Sluneční dalekohledy na Zemi mají přirozeně všechny stejnou omezenou perspektivu. V letech 1990 až 2009 přeletěla sluneční póly několikrát pouze kosmická sonda Ulysses agentur ESA a NASA.
Na rozdíl od staré sondy je nová sonda Solar Orbiter vybavena zobrazovacími přístroji a mohla se přiblížit k Slunci mnohem blíže. Zvláštní pozornost byla věnována právě pólům, protože děje, které tam probíhají, mohou hrát rozhodující roli v aktivačním cyklu našeho Slunce.
„Vnitřní hodiny“ Slunce
Slunce podléhá neustálé změně. Přibližně každých jedenáct let prochází maximem aktivity a vykazuje pak – jak tomu bylo v uplynulých měsících – zvlášť vysokou úroveň aktivity.
V této době dochází často k silným výbuchům záření a částic, které v roce 2024 a 2025 dokonce přinesly impozantní polární záře do střední a jižní Evropy. Kromě toho se na viditelné ploše Slunce v této době objevuje mnoho tmavých slunečních skvrn, tedy oblastí s obzvlášť vysokou intenzitou magnetického pole.
Mezi maximy sluneční aktivity Slunce zklidňuje: erupce se téměř nevyskytují a sluneční skvrny často několik měsíců chybí. Základ slunečního cyklu, vnitřní hodiny našeho hvězdného tělesa, zatím nejsou úplně pochopeny. Vědci se domnívají, že rozhodující kousek skládačky pro hlubší pochopení je možné najít na pólech. Identifikace tohoto chybějícího dílu je jedním z hlavních cílů sondy Solar Orbiter.
Za tímto účelem využil sluneční špeh impuls z průletu kolem Venuše 18. února 2025, aby opustil ekliptiku. Přibližně o měsíc později, 22. března, pohlédla sonda poprvé na Slunce z úhlu 17 stupňů.
„Přesně jsme nevěděli, co od těchto prvních pozorování můžeme očekávat. Póly Slunce jsou doslova terra incognita,“ řekl Sami Solanki, ředitel Max-Planck-Institutu pro výzkum sluneční soustavy v Göttingenu.
Pohled na povrch, magnetické pole a korónu
Záběry byly pořízeny 16. a 17. března 2025, několik dní před dosažením nejvyššího bodu odklonu z ekliptiky, z úhlu 15 stupňů. Při tomto průletu poskytla hned tři různá zařízení unikátní snímky.
Zatímco jedno zařízení zachycuje viditelné světlo Slunce a zobrazuje jeho povrch a magnetické pole, dvě další analyzují vyšší vrstvy Slunce až po jeho horkou korónu. Všechny tyto snímky mohou pomoci pochopit, jak se Slunci daří vyhazovat částice slunečního větru do vesmíru.
Také bylo jasně patrné magnetické pole na jižním pólu – a jeho výjimečný stav. Obecně je magnetické pole Slunce mnohem složitější než to zemské. Mnoho malých, proměnlivých a vysoce komplexních magnetických struktur, které se objevují ve spojitosti se slunečními skvrnami nebo na pólech, vytváří rozsáhlé globální magnetické pole Slunce.
Během velké části slunečního cyklu, kdy Slunce není příliš aktivní, je podobné magnetickému poli tyčového magnetu, přičemž póly Slunce přibližně odpovídají magnetickým pólům. Globální magnetické pole se během slunečního aktivního maxima, tedy přibližně každých jedenáct let, obrátí.
V této přechodné době mezi uspořádanými stavy magnetického dipólu se magnetické pole Slunce díky jeho rotaci zamotává, jako by někdo zamíchal akvárium s rybičkami. Vytváří se přitom chaotické magnetické pole, ve kterém se některé magnetické siločáry kříží. Následkem jsou magnetické zkraty a výbuchy záření. Menší magnetické struktury na pólech hrají v této přechodné fázi důležitou roli.
Magnetické pole Slunce na pokraji změny
Vědci tedy očekávají, že se magnetické pole na pólech během slunečního cyklu výrazně změní. Zatímco v minimální fázi aktivity převažuje jedna magnetická polarita, v maximální fázi by mělo být magnetické pole výrazně složitější. To potvrzují aktuální měření. Na jižním pólu aktuální snímky ukazují chaotické uspořádání malých oblastí s odlišnou polaritou.
„Sonda Solar Orbiter zaujala svou novou pozorovací pozici právě včas,“ řekl Johann Hirzberger z Max-Planck-Institutu pro výzkum sluneční soustavy.
Tým se nyní těší na to, jak se v příštích měsících a letech bude polaritní magnetické pole restrukturalizovat. Aktuální prognózy naznačují, že aktivita Slunce do té doby mírně klesne, ale zůstane na vysoké úrovni.
Do konce roku 2026 bude Solar Orbiter moci třikrát z úhlu 17 stupňů pozorovat severní a jižní pól Slunce. Další průlet kolem Venuše 24. prosince 2026 nakloní dráhu sondy, čímž se dosáhne úhlu 23 stupňů. Na konci mise se úhel zvýší na 33 stupňů, což ještě více zlepší výhled na póly.
(S přispěním Max-Planck-Gesellschaft)
–etg–
