Analytický komentář
Podle oficiálního účtu kláštera Shaolin (chrámu a legendárního místa zrodu kung-fu a zenového buddhismu) na sociálních sítích byl dne 27. července opat Shi Yongxin postaven mimo službu kvůli podezření ze zpronevěry finančních prostředků.
Šedesátiletý mnich navíc čelí obvinění z porušení buddhistických přikázání kvůli „nevhodným vztahům s několika ženami po delší dobu“ a podle sdělení má mít i jedno nemanželské dítě.
Podle čínských disidentů a zasvěcených osob však nejde o ojedinělý případ. Tvrdí, že tento skandál odhaluje mnohem hlubší, desítky let trvající politiku Komunistické strany Číny (KS Číny), která si klade za cíl ovládnout náboženské instituce kvůli politické kontrole. V tomto kontextu není Shi zbloudilým mnichem, ale spíše pečlivě vychovaným nástrojem režimu.
„Mnich“ z povolání, nikoli z přesvědčení
V rozhovoru pro Epoch Times popsal čínský disident a bývalý předseda Asociace čínských spisovatelů v zahraničí Cai Kefeng málo známou událost ze 70. let, která podle něj odhaluje, jak KS Číny systematicky dosazovala loajální osoby do čela náboženských institucí, aby plnily politické cíle.
Na podzim roku 1973 se Cai zotavoval v Kantonu z nemoci, když ho doma nečekaně navštívila stranická úřednice. Její sdělení znělo, že režim potřebuje vzdělané mladé lidi, kteří by vystupovali jako mniši a kněží v chrámech a kostelech po celé Číně – nikoliv kvůli duchovnímu rozvoji, ale aby udělali dojem na zahraniční návštěvníky.
„Nebudeš muset dělat manuální práci,“ vzpomínal Cai na její slova. „Jen vítat zahraniční hosty.“
Úřednice prozradila, že po návštěvě prezidenta Richarda Nixona v Číně režim očekával příval cizinců, a plánoval proto umístit do náboženských prostor „kulturně vzdělané a politicky spolehlivé osoby“.
Jen pár let po tom, co Maovy Rudé gardy zpustošily historické chrámy a pronásledovaly mnichy během kulturní revoluce, působila tato nabídka až surrealisticky.
Podle Caie byla nabídka spojena se štědrým platem, který výrazně převyšoval výdělky běžných absolventů vysokých škol. Povinnostmi by ale bylo holit si hlavu, nosit mnišský oděv, recitovat sútry a jíst vegetariánskou stravu v chrámu. Ve volném čase by mohl chodit domů, jíst maso a dokonce se oženit – pokud by to zůstalo v tajnosti.
Tradičně však čínští buddhističtí mniši dodržují celibát a přísnou vegetariánskou dietu.
„Budeš revoluční mnich,“ naléhala tehdy úřednice. „Plníš politické poslání.“
Cai nabídku odmítl.
Navzdory příslibu peněz a stability se on i jeho matka obávali, že by mohli být později označeni za pověrčivé nebo politicky nespolehlivé, pokud by se politické klima opět změnilo – jako se to stalo během kulturní revoluce.
Později z Číny uprchl po několika riskantních pokusech o útěk a nakonec se usadil v New Yorku.
Tančící opati a politické divadlo
Caiův příběh koresponduje s tím, co 28. července popsal nezávislý čínský komentátor Zhang Xiujie. Uvedl například případ z 80. let, kdy novinář navštívil významný chrám – údajně slavnější než samotný Shaolin – aby udělal rozhovor s opatem. Bylo mu řečeno, že opat není přítomen. Později ho však nalezli, jak tančí v městském nočním klubu.
Když ho tam novinář konfrontoval, opat se omluvil, sundal si paruku, oblékl mnišský hábit a poskytl rozhovor v plné náboženské výstroji.
Zhang to komentoval slovy: „Proto se může objevit někdo jako Shi Yongxin – na místě, které má být duchovně čisté. Když politika pronikne do každé oblasti, zejména do náboženství, co jiného byste čekali?“
Shi Yongxin: Pečlivě vychovaná figurka?
Shi Yongxin se narodil v roce 1965 a do Shaolinského chrámu vstoupil v 16 letech. Rychle postupoval – už ve 22 letech byl jmenován ředitelem správní rady chrámu a později se stal tváří mezinárodní expanze Shaolinu. Několikrát působil jako delegát v tzv. Všečínském shromáždění lidových zástupců, oficiálním parlamentu KS Číny, a udržoval úzké vazby na politické a podnikatelské elity režimu.
Pro kritiky jako Cai není jeho rychlý vzestup náhodou. Shi přesně odpovídá profilu „politického mnicha“, kterého režim začal formovat už před desítkami let: mladý, vzdělaný, loajální, schopný spojit náboženství, politiku a obchodní zájmy.
„Pokud se stal mnichem teprve poté, co uzavřel dohodu s úřady, je zřejmé, že sloužil vůli strany,“ řekl Cai.
Nejen osobní skandál
Cai tvrdí, že i současná vlna obvinění proti Shi Yongxinovi, včetně údajného zneužití financí chrámu a vztahů s více ženami, by neměla být chápána jen jako osobní selhání.
V očích KS Číny je osobní morálka druhořadá, vysvětlil Cai. Režim zajímá pouze kontrola. Skutečným skandálem proto není, že měl Shi mimomanželské aféry, ale že systém mu to umožňoval a chránil ho po mnoho let, dokud byl režimu k užitku.
„Otázka nezní tak, zdali si Shi Yongxin zaslouží být nazýván mnichem, ale kdo mu to vůbec umožnil,“ dodal Cai.
Politici v mnišských rouchách, nikoli duchovní vůdci
V komunistickém režimu v Číně podléhají buddhističtí mniši, taoističtí kněží i křesťanští duchovní schválení, výcviku a dohledu. Věřící jsou nuceni při vyjadřování své víry přejít do ilegality, jako například v případě rozsáhlého podzemního hnutí domácích církví.
Náboženští vůdci často zastávají administrativní posty na úrovni státních úředníků a musí projít ideologickými prověrkami. Mnohým je svěřeno hostit zahraniční delegace, šířit stranickou propagandu a podávat zprávy o místních věřících.
„Mniši se dávno stali administrativními pracovníky,“ říká Cai. „Nevěnují se duchovnímu rozvoji, ale chodí do práce a plní úkoly spojené s jednotnou frontou. Jsou to mniši – ale také státní úředníci, obchodní manažeři a nakonec jsou nástroji politického systému.“
Na této zprávě se podílela Cai Rong.
–ete–
