Tento komentář českého ministra zahraničních věcí Petra Macinky publikoval původně (ve zkrácené podobě) deník New York Post.
Minulý týden se v Mnichově sešly „zavedené elity“ Západu, aby diskutovaly o globální bezpečnosti. Když jsem seděl na panelu s Hillary Clintonovou, bylo zřejmé, že nejde jen o spor o rozdílné politiky. Mluvili jsme z dvou odlišných realit.
Paní Clintonová se zdála být nepříjemně zaskočena pravdou. A měla proč. Moje výměna názorů s ní se stala virální nikoli proto, že by šlo o „provokaci“, ale proto, že přinesla to, co někteří komentátoři nazvali dlouho očekávanou „českou dávkou reality“ politické třídě, která ztratila směr.
Jako místopředseda vlády země, která přestála více než 40 let Sověty podporovaného komunismu, rozpoznám socialistické uchvácení moci na míle daleko. Přesně víme, jak to vypadá, když vládnoucí třída přestane diskutovat a začne diktovat. Češi už nejsou ochotni být mladším žákem Západu. Sázíme na zdravý rozum, protože alternativu jsme už zažili.
V tomto ohledu byl civilizační projev ministra Rubia v Mnichově mistrovským výkonem. Podepsal bych každé jeho slovo, zejména výzvu ke spojenectví založenému na dědictví, jež společně sdílíme, nikoli na prázdném globalismu. Amerického hnutí se nebojíme; rozumíme mu. Společně můžeme Západu ukázat, jak přežít.
1. Přestaňte obviňovat Trumpa z krize Západu.
Ujasněme si již jednou provždy: Donald Trump Západ „nerozbil“. Reagoval na hlubokou a bolestivou hnilobu způsobenou rostoucím odcizením mezi politickými elitami a obyčejnými občany. Když miliony lidí hlasují pro rozvrat systému, není to „selhání voličů“. Je to historické selhání establishmentu – a zároveň projev demokracie v té nejčistší podobě.
2. Západ se nehroutí kvůli „nacionalismu“.
Hroutí se proto, že ztratil kontakt s realitou. Jak ministr Rubio v Mnichově správně řekl, armády nebojují za abstraktní pojmy – bojují za lid, národ a způsob života.
Největší hrozbou pro naši jednotu není národní suverenita; je jí válka proti realitě vedená těmi, kdo věří, že mohou z vládní kanceláře přeprogramovat lidskou přirozenost. Civilizaci nelze udržet pohromadě vnucováním umělé, shora řízené ideologie lidem, kteří si stále váží svého domova, své vlajky a svých tradic.
3. Aliance musí být budovány na vzájemném respektu, nikoli na „převýchově“.
Jako ministr zahraničních věcí přirozeně usiluji o silné transatlantické pouto. Silné NATO. Střední Evropa chápe cenu války; podporujeme obnovu Ukrajiny jako životaschopného a suverénního státu.
Musíme však přestat osekávat národní suverenitu a přesouvat moc k technokratům bez demokratického mandátu. Potřebujeme to, čemu říkám „ideologický firewall“, proti těm, kdo chtějí regulovat naše životy a omezovat svobodu projevu. Skuteční partneři respektují suverenitu toho druhého – nesnaží se ji „napravovat“.
4. „Woke revoluce“ není doktrína zahraniční politiky.
Když se diplomacie točí kolem genderové teorie, klimatického alarmismu a identity místo tvrdé bezpečnosti a národního zájmu, prohráváme. Naši protivníci v Moskvě a Pekingu se nestarají o kvóty na poli diverzity; zajímají je naše slabosti.
Proto jsem po vzoru prezidenta Trumpa a jeho kroku vůči USAID odstranil z našeho ministerstva nevolené nevládní organizace. Každý projekt nyní musí sloužit národnímu zájmu, nikoli ideologickému aktivismu.
V posledních letech se zelená ideologie přestala podobat politické debatě a začala připomínat sekulární náboženství. Má svůj prvotní hřích – průmyslovou civilizaci; své proroky – aktivisty a byrokraty; své kacíře – každého, kdo zpochybňuje dogma; své odpustky – uhlíkové kredity; i svou apokalyptickou představu konce světa.
Po desetiletí zůstával tento neomarxistický proud na okraji politické debaty. V Evropě jsme jej však povýšili do institucionálního mainstreamu a hluboce jej zakořenili do struktur EU.
Navzdory sebedestruktivním důsledkům mnoha klimatických politik – prudce rostoucím cenám energií, deindustrializaci a sociálním nepokojům – jsou běžní občané stále skeptičtější, zatímco příliš mnoho politiků odvrací zrak. Já však ne.
Když jsem byl 15. prosince 2025 jmenován do české vlády, řekl jsem médiím, že právě tímto dnem takzvaná „klimatická krize“ v České republice skončila, spolu se sítí vládních dotačních programů, které kolem ní vyrostly. Dokážete si představit, jak jsem se stal „populárním“ mezi našimi domácími liberály.
5. Demokracie znamená respektovat výsledek – i když prohrajete.
Je načase přestat označovat každé konzervativní vítězství za „ohrožení demokracie“. Pokud si voliči zvolí vládu, která klade důraz na bezpečné hranice a tradiční hodnoty, je to demokracie v praxi.
Odmítat vůli lidu jen proto, že si nevybral „správného“ kandidáta, je ten nejvíce protidemokratický impuls ze všech.
6. Biologickou a sociální realitu nelze odstranit zákonem.
Když jsem paní Clintonové řekl, že existují dvě pohlaví, nikoho jsem nenapadal. Konstatoval jsem biologickou realitu. Odmítáme, aby politická ideologie přepisovala samotnou přírodu.
Společnost, která se nedokáže shodnout na nejzákladnějších pravdách o lidské existenci, nemůže dlouhodobě obstát. Moje filozofie je jednoduchá: žij a nech žít. Ale nenuť mě popírat realitu.
7. Obrana Západu začíná doma.
Nemůžeme působit silně navenek, pokud zevnitř chátráme. Nelze čelit vnějším protivníkům, zatímco se naši vlastní lídři omlouvají za naši minulost, místo toho, aby hájili naši budoucnost.
Jednota nepřijde z moralizujících přednášek globalistického establishmentu. Přijde jen tehdy, pokud se vrátíme k základům, které učinily západní civilizaci silnou: rodině, víře a národní odpovědnosti.
V Mnichově se Hillary Clintonové nelíbilo, co slyšela. Ale napříč Atlantikem i po celé Evropě jsou konečně slyšet „ti, na něž se zapomnělo“. Lidé, kterým bylo řečeno, že jejich hodnoty jsou přežité, znovu nacházejí svůj hlas.
Neodmítáme Západ. Jsme odhodláni jej zachránit.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
