Analýza
Válka na Blízkém východě by mohla německou ekonomiku zasáhnout silněji, než se předpokládalo. Pod tlak se dostávají ceny energií, dodavatelské řetězce i investice. Politická změna v Íránu by ale Německu z dlouhodobého hlediska mohla otevřít nové příležitosti.
Když na Blízkém východě vypukne válka, její hospodářské důsledky jen zřídka zůstávají omezené na samotný region. Málokterá jiná část světa je tak úzce propojena s globálními toky energií a obchodu, jako oblast kolem Perského zálivu.
Hormuzským průlivem mezi Íránem a Ománem prochází denně druhé největší množství ropy obchodované na světě. Podle aktuálních údajů statistického úřadu amerického ministerstva energetiky bylo v první polovině roku 2025 touto úžinou denně přepraveno 20,9 milionu barelů ropy.
Více ropy se denně přepravilo už jen Malackým průlivem mezi Malajsií a Indonésií. Ve stejném období tam procházelo 23,2 milionu barelů denně.
Jakákoli vojenská eskalace v tomto regionu proto bezprostředně dopadá na mezinárodní energetické trhy, a tím i na hospodářský vývoj průmyslových zemí, které se v daném regionu nenacházejí.
Zranitelnost a ztráta blahobytu
Pro Německo to platí zvlášť. Jako jedna z předních obchodních zemí světa je německé hospodářství silně orientované na export a úzce zapojené do mezinárodních hodnotových řetězců.
Institut ifo zveřejnil v srpnu 2022 analýzu s názvem „Geopolitické výzvy a jejich důsledky pro německý hospodářský model“. Studie na pozadí nového geopolitického napětí, tehdy zejména pandemie covidu-19 a války na Ukrajině, zkoumá zranitelnost globálních dodavatelských řetězců a z toho vyplývající výzvy pro německý hospodářský model.
Ekonomové v několika scénářích analyzují hospodářské důsledky různých forem takzvané deglobalizace a docházejí k závěru, že odklon od mezinárodního obchodu by byl pro Německo a jeho partnerské země spojen se značnými ztrátami blahobytu.
Studie například uvádí, že Německo je po Číně a Spojených státech třetí největší obchodní zemí světa a v roce 2021 vyvezlo zboží a služby v hodnotě necelých 48 procent národního hrubého domácího produktu (HDP).
Zároveň je domácí výroba ve značném rozsahu závislá na zahraničních vstupech, a proto „blahobyt Německa […] stále více závisí na hladce fungujících hodnotových řetězcích v globalizovaném světovém hospodářství“.
Německé hospodářství proto reaguje na geopolitické napětí a narušení mezinárodních obchodních vztahů obzvlášť citlivě. Jak křehké jsou tyto vazby, se ukázalo například během pandemie covidu-19, kdy podle mnichovských ekonomů „lockdowny ve výrobních závodech nebo přístavech v Číně mohly ochromit celé hodnotové řetězce a výrobní provozy v Německu“.
Zahraniční obchod s Íránem je malý
Situace je ovšem poněkud odlišná, pokud jde o obchodní vztahy s Íránem. Mezinárodní sankce v posledních letech přímý obchod mezi Německem a Íránem výrazně omezily. Podle údajů německého ministerstva zahraničí činil objem německo-íránského obchodu v roce 2017 ještě 3,4 miliardy eur. V roce 2024 už to bylo jen asi 1,5 miliardy eur.
Pokles objemu německé ministerstvo zahraničí vysvětluje tím, že Spojené státy v roce 2018 odstoupily od jaderné dohody s Íránem a Washington jednostranně znovu zavedl sankce.
Podle Spolkového statistického úřadu obchod v loňském roce dále klesal. Německo tak v roce 2025 vyvezlo do Íránu zboží v hodnotě přibližně 963 milionů eur. Írán tak mezi německými exportními trhy zaujímá 72. místo.
Z Íránu Německo ve stejném období dovezlo zboží v hodnotě přibližně 234 milionů eur. Podle spolkového úřadu tak Írán mezi dovozními zeměmi zaujímá 99. místo.
Celkový objem obchodu tak činil zhruba 1,2 miliardy eur, přičemž Německo vykázalo výrazný obchodní přebytek kolem 728 milionů eur. Ve srovnání s celkovým objemem německého zahraničního obchodu ve výši 2 925,5 miliardy eur je tak bilaterální obchod poměrně malý a výrazně zaostává za nejdůležitějšími obchodními partnery, tedy Čínou s 251,8 miliardy eur a USA s 240,5 miliardy eur.
Struktura obchodu je jasně rozdělená. Německo dodává především stroje, chemické výrobky, měřicí a regulační techniku a elektrotechniku. Z Íránu naopak přicházejí hlavně potraviny, suroviny, textil a oděvy a také chemické výrobky.
Ceny energií jako hlavní rizikový faktor
Největším rizikem pro německé hospodářství tedy není omezení obchodu s Íránem. Největší hospodářské riziko pro Německo představují mezinárodní energetické trhy. Ceny na ně reagovaly výrazně už bezprostředně po vojenské eskalaci.
Cena ropy, která se v únoru pohybovala kolem 70 amerických dolarů za barel, vzrostla do pátku 6. března na více než 88 dolarů. Ještě silněji reagovaly ceny plynu v Evropě. Na konci února se pohybovaly kolem 31 eur za megawatthodinu. Na začátku března dočasně vzrostly na 54 eur a v posledních dnech se zřejmě ustálily kolem 50 eur.
Pro Německo jsou takové vývoje obzvlášť významné. Energie je pro průmysl klíčovým nákladovým faktorem. Odvětví jako ocelářství, chemický průmysl, sklářství nebo průmysl základních surovin reagují na růst cen energií zvlášť citlivě.
Nový cenový šok v oblasti energií by proto zvýšil výrobní náklady mnoha podniků. Zároveň by zesílil inflační tlak na spotřebitele, protože vyšší ceny energií zdražují také dopravu a řadu spotřebního zboží.
Německé podniky v oblasti Perského zálivu
Vedle nepřímých dopadů přes energie a logistiku se konflikt dotýká i německých podniků, které působí přímo v oblasti Perského zálivu. Podle odhadů německé agentury na podporu zahraničního obchodu Germany Trade & Invest (GTAI) působí ve státech Arabského zálivu přibližně 2 500 německých firem. Mnohé z nich dodávají stroje, průmyslová zařízení nebo technické služby pro velké infrastrukturní a průmyslové projekty.
Německý zahraniční obchod s oblastí Perského zálivu je výrazně větší než obchod se samotným Íránem. V roce 2025 vyvezly německé podniky podle GTAI do zemí tohoto regionu zboží v hodnotě přibližně 25,8 miliardy eur. Nejdůležitějším odbytištěm jsou přitom Spojené arabské emiráty s vývozem ve výši 11,4 miliardy eur a kromě něj také Saúdská Arábie s 8,9 miliardy eur.
Z velkých infrastrukturních a průmyslových projektů v regionu těží především odvětví jako strojírenství, elektrotechnika, dodavatelé pro stavebnictví a chemický průmysl. Delší konflikt by mohl tyto projekty zdržet nebo prodražit. Rostoucí náklady na dopravu, vyšší pojistné a politická nejistota mají přímý dopad na investiční rozhodování.
Kalkul strachu: Když nejistota brzdí ekonomiku
V ekonomice má jen máloco větší váhu než faktor, který se neobjeví v žádné bilanci: holá nejistota. Geopolitické krize působí na německé firmy jako hustá mlha na dálnici: už se nejede podle výhledu, ale instinktivně se šlape na brzdu. Ve vedení firem vede obava z nestabilních světových trhů k nebezpečné vyčkávací taktice.
V listopadu 2025 zveřejnil institut ifo ve spolupráci s evropskou výzkumnou sítí EconPol Europe pracovní studii, která pro toto chování přináší důkazy. Výsledky průzkumu mezi evropskými ekonomickými experty, které studie uvádí, naznačují, že přetrvávající nejistota v obchodní politice by mohla hospodářskou dynamiku v Evropě citelně brzdit.
Podle průzkumu Economic Experts Survey dotázaní v příštích pěti letech očekávají pokles investic v EU v průměru o 4,7 procenta a zároveň snížení ročního tempa růstu o 0,6 procentního bodu.
Přestože se průzkum nezabývá současnou situací na Blízkém východě, ale dopady cel, určité paralely se nabízejí. Očekávaný hospodářský útlum v důsledku nového energetického šoku vyvolaného válkou s Íránem dopadá na Německo ve chvíli, kdy je jeho ekonomický základ už tak oslabený.
Podle nejnovější prognózy institutu ifo německý hrubý domácí produkt při očekávaném růstu pouhých 0,8 procenta prakticky přešlapuje na místě. To, co začíná jako vzdálená krize, se tak mění v plíživé ohrožení Německa jako hospodářského stanoviště: kdo kvůli strachu neinvestuje, ztrácí kontakt se světovou špičkou.
Z dlouhodobého hlediska také hospodářské příležitosti
Navzdory krátkodobým hospodářským otřesům způsobeným konfliktem na Blízkém východě někteří ekonomové poukazují i na možné dlouhodobé příležitosti. Předpokladem by však bylo, že by v Íránu došlo k zásadní politické změně a k hospodářskému otevření země.
Ekonom specializující se na zahraniční obchod, Gabriel Felbermayr, v rozhovoru pro deník Welt, zveřejněném v úterý, zdůrazňuje, že současné události mají nejprve tlumivý dopad na ekonomiku: vyšší ceny energií a rostoucí nejistota vedly k tomu, že „plyn zdražil, ropa zdražila [a] vzrostla nejistota mezi investory i ve vedení podniků“. To vše podle něj působí na ekonomiku po celém světě „tlumivě“.
Felbermayr dále uvádí:
„Německo pravděpodobně nepatří ani k nejvíce zasaženým zemím – spíše je to Asie, protože tam je závislost na ropě a plynu ze států Perského zálivu větší.“
Zároveň by však politický převrat mohl otevřít novou hospodářskou perspektivu. Pokud by se Írán znovu více začlenil do světové ekonomiky, bylo by to pro Evropu i svět „atraktivní“, a to nejen kvůli velikosti země: Írán je velká země s přibližně 90 miliony převážně dobře vzdělaných obyvatel a disponuje „obrovským hospodářským potenciálem dohánění“.
Felbermayr vidí příležitosti zejména pro německé průmyslové podniky. Pokud by byly sankce zrušeny a kapitál by mohl do země znovu proudit, byla by to například pro německé strojírenství „skutečná příležitost“.
Modelové výpočty navíc ukazují možné makroekonomické dopady: „Pro Německo jsme to vyčíslili tak, že změna režimu v Íránu může urychlit růst německé ekonomiky o 0,5 procenta,“ vysvětluje ekonom. Důvodem jsou především dva faktory – znovuotevřený odbytový trh pro německé vývozce a klesající ceny energií v důsledku dodatečného íránského vývozu ropy a plynu na světové trhy.
–etg–
