Komentář
Je komunistická Čína jakýmsi alternativním vesmírem? Představte si vůdce ateistického komunistického režimu, který hovoří o tom, co státní médium China Daily popisuje jako „strategický význam intelektuálního a morálního rozvoje nezletilých“, a zároveň vyzývá ke „společnému úsilí o vytvoření zdravého společenského prostředí podporujícího zdravý růst mládeže“.
Myslí to Xi Jinping vážně? Komunistická strana Číny (KS Číny) se postavila proti tisícileté lidské zkušenosti i tradicím tím, že nahradila tradiční čínské hodnoty a univerzální morální principy „vědeckým ateismem“, zatímco zároveň aktivně likviduje nebo podvrací jakékoli náboženství, které by mohlo poskytovat alternativní – a často transcendentní – základ morálky a etiky, například soucit, spravedlnost či odpovědnost vůči vyšší moci.
To je znepokojivě podobné světu Bizarro z komiksů o Supermanovi, kde znělo motto: „My dělat opak všeho pozemského! My nenávidět krásu! My milovat ošklivost! Velký zločin je udělat něco dokonalého ve světě Bizarro!“
Rozeberme neuvěřitelná tvrzení Xi Jinpinga a podívejme se na realitu skrytou za těmito frázemi.
Co je morálka?
Morálka označuje principy, normy nebo kodexy, které určují, co je správné a nesprávné, dobré a špatné, v lidském myšlení, chování a charakteru. Určuje, jak by se lidé měli ve společnosti chovat, zejména vůči ostatním. Zahrnuje hodnocení povinností, ctností, škody, spravedlnosti a férovosti. Jinými slovy, morálka zahrnuje závazky vůči blahu druhých, jejich právům, spravedlnosti a férovosti, stejně jako související uvažování, emoce a jednání.
V průběhu staletí se vyvinul koncept univerzálních morálních principů, který má podporovat spolupráci, omezovat škody a umožňovat společenský život. Podle průzkumu antropologů z Oxfordské univerzity existuje sedm obecně přijímaných principů spolupráce napříč mnoha – ne-li všemi – lidskými kulturami: „pomáhej své rodině, pomáhej své skupině, oplácej laskavost, buď statečný, respektuj nadřízené, rozděl zdroje spravedlivě a respektuj majetek druhých“.
Čínská verze univerzálních morálních principů se vyvíjela více než 2 000 let prostřednictvím intelektuálních debat, státní podpory i kulturní syntézy. Upřednostňuje harmonii, kultivaci ctností a lidsky orientovaný řád před donucením nebo božským příkazem. Důraz konfucianismu na univerzální ctnosti, jako jsou lidskost a spravedlnost, z něj učinil nejbližší společný etický základ napříč společenskými vrstvami i epochami čínských dějin.
Konfucius zdůrazňoval morální sebezdokonalování a ctnosti platné pro všechny lidi: ren (lidskost, dobrota), yi (spravedlnost), li (správné chování, rituál), zhi (moudrost) a xin (důvěryhodnost). Tyto hodnoty měly univerzální ambici podporovat harmonii prostřednictvím správných vztahů mezi lidmi.
Morálka KS Číny
Pak přišli v roce 1949 komunisté, kteří ve své snaze ovládnout společnost a kontrolovat každý aspekt lidských vztahů převrátili univerzální morální principy naruby – potlačili náboženství, vynucovali ideologickou čistotu a přirozené lidské vazby spojené s univerzální morálkou podřídili loajalitě vůči státu a komunistické straně.
Pod vládou KS Číny není morálka odvozena z transcendentních nebo náboženských zdrojů, ale z konstrukce vytvořené státem, jejímž cílem je sladit chování jednotlivce s kolektivistickými cíli strany, ideologickou konformitou a společenskou stabilitou.
Ideologická konformita a společenská stabilita – často označovaná jako „sociální harmonie“ nebo „harmonická společnost“ – tvoří základní pilíře stranické definice morálky. Není to náhoda, ale důsledek leninské povahy KS Číny jako avantgardní strany, historických zkušeností, které si osvojila, a také explicitní vize Xi Jinpinga, jak udržet vládu jedné strany v době rychlých socioekonomických i geopolitických změn. Aby byla tato definice morálky pro čínskou veřejnost přijatelnější, jsou do ní přimíchávány vybrané prvky tradiční čínské filozofie, které mají dodat systému zdání legitimity.
Tak zmizely soucit, spravedlnost, férovost, odpovědnost i sedm principů spolupráce. Na jejich místo nastoupila přísná oddanost marxisticko-leninské ideologii (s tvrdými tresty za odchylky a nesouhlas), potlačování náboženských a menšinových skupin, donášení na rodinu a přátele, nucená kolektivizace a zrušení soukromého vlastnictví (i respektu, který byl s vlastnictvím dříve spojen). Spravedlnost, která byla v čínských dějinách po staletí chápána jako božsky daná nebo evolučně prospěšná? Na tu zapomeňte! Komunisté ji považují za „nevědeckou“.
Dilema čínských komunistů spočívá v tom, že ateistický režim přebírá tradici, zatímco zároveň podkopává duchovní základy společnosti, jak ukazuje právě těchto sedm principů spolupráce. To nakonec vede k „morální krizi“, v níž státem definovaná morálka a etika slouží KS Číny, nikoli univerzálním pravdám, které většina Číňanů instinktivně chápe. Stručně řečeno, morálka se stává svévolným nástrojem státu, zatímco tradiční uspořádání čínské společnosti je oslabováno.
Rozkladný dopad na čínskou mládež
Dostatek důkazů naznačuje, že „komunistická morálka“ naráží u mladých Číňanů (obvykle těch mladších 35 let) na výrazný odpor, protože stále více z nich se obrací ke spiritualitě, náboženství nebo lidovým praktikám v reakci na moderní ekonomické tlaky, problémy s duševním zdravím, srovnávání se s mládeží v jiných společnostech a obecné hledání smyslu ve svévolném systému, který vytvořila KS Číny.
Čínská mládež (ve věku 16 až 24 let) čelí vysoké nezaměstnanosti (od roku 2022 více než 15 procent), ekonomickému zpomalení způsobenému americkými cly a politikou nadprodukce a také obecné nerovnosti (v příležitostech, sociální mobilitě i spravedlivých výsledcích). V důsledku toho roste odmítání politiky čínské komunistické strany, které se projevuje individualismem, apatií nebo nenápadnou vzpourou. To se odráží v hnutích, jako je „ležet naplocho“ (tangping), v konzumerismu i ve spontánních protestech, které narušují hodnoty prosazované KS Číny, jako je synovská úcta a oddanost straně.
V posledních letech mladí Číňané ve velkém navštěvují náboženská místa, aby ulevili stresu, což je v rozporu s přísně ateistickou politikou čínského režimu. Článek v South China Morning Post upozornil na nárůst mladých lidí navštěvujících chrámy, aby unikli životním tlakům, přičemž sociální sítě tento trend dále posilují.
Například influencer „Zhao DaShuai“ na síti X napsal: „Někteří mladí Číňané se odklánějí od předepsané cesty nekonečného studijního drilu; vidíme stále více z nich, jak si užívají méně materialistickou stránku života, například když si dají pauzu a stanou se taoistickými kněžími. Jiní následují svou skutečnou vášeň – od sportu přes animaci a film až po hudbu – bez ohledu na finanční zisk.“
Takové příběhy mohou odrážet pragmatický obrat části mladých Číňanů k buddhismu nebo taoismu jako k psychické útěše, nikoli nutně k plnému návratu k tradičním čínským náboženským praktikám, přesto však podkopávají narativ KS Číny, podle něhož je věda sama o sobě dostačující pro osobní pohodu.
Oficiální statistiky tvrdí, že ateismus je v Číně rozšířený. Průzkum z roku 2018 zjistil, že 67 procent respondentů v Číně se označuje za „přesvědčené ateisty“. Mladí Číňané se však často účastní rituálů, aniž by je nebo sami sebe považovali za náboženské. Diskuse na síti X například uváděla, že 80 procent lidí se účastní svátků, uctívání předků nebo místních božstev, přičemž „náboženství“ vnímají jako extrémní formu oddanosti.
Hnutí „ležet naplocho“ vzniklo na začátku 20. let tohoto století. Tato forma pasivního odporu se staví proti pracovní kultuře „996“ (od 9 ráno do 9 večer, šest dní v týdnu), kterou prosazuje KS Číny, a proti neustálému tlaku na kolektivní pokrok. Mladí lidé volí minimalismus, vyhýbají se manželství, dětem i kariérním ambicím a osobní oběť považují ve zmanipulovaném systému za zbytečnou. Přijímají životní styl single, konzumerismus a zaměření na sebe sama, zatímco se vymezují vůči kolektivistickým normám.
Tyto tlaky vedly také ke spontánním protestům. Události, jako byly protesty s bílými papíry v roce 2022 nebo padesátikilometrové hromadné cyklistické jízdy studentů z Zhengzhou v roce 2024, vyvolávají v čínském komunistickém režimu velké obavy, protože představují nekontrolovanou a neschválenou mobilizaci obyvatel.
Protesty s bílými papíry (známé také jako revoluce A4) vypukly na konci listopadu 2022 po celé Číně, včetně velkých měst, jako jsou Šanghaj, Peking a Chengdu. Demonstranti drželi prázdné listy papíru formátu A4 jako symbolický protest proti přísným lockdownům politiky nulového covidu, cenzuře a vládnímu přehnanému zasahování. Šlo převážně o spontánní shromáždění vedená mladými lidmi, která se šířila prostřednictvím sociálních sítí a představovala vzácný veřejný vzdor vůči politice KS Číny.
Hromadná cyklistická jízda je virální fenomén poháněný sociálními sítěmi, při němž desítky tisíc (některé odhady hovoří o 100 000 až více než 200 000) univerzitních studentů ve městě Zhengzhou v provincii Henan v noci vyrazily na sdílených kolech do sousedního historického města Kaifeng, vzdáleného asi 50 km. Hlavním motivem byla touha dát si k snídani slavné obří polévkové knedlíčky z Kaifengu (guantangbao nebo tangbao), což proměnilo prostou výpravu za jídlem ve velkou spontánní skupinovou akci.
Závěrečné úvahy
Protesty s bílými papíry a cyklistické jízdy v Zhengzhou ukázaly příznaky nespokojenosti čínské mládeže s pečlivě řízeným morálním dohledem nad společností ze strany čínského režimu a také to, jak snadno může energie mladých lidí vyvolat „nekontrolované“ veřejné události, které ve vládním centru Zhongnanhai vyvolávají obavy z opakování nebo z přerodu v něco mnohem podvratnějšího. To zapadá do širšího trendu, kdy čínská mládež hledá smysl nebo únik prostřednictvím fenoménů, jako je „ležení naplocho“, které zpochybňují oficiální narativ KS Číny o harmonické, řízené produktivitě pro kolektivní dobro.
Zdá se, že „vědecký ateismus“ čínské komunistické strany a další marxistické nesmysly příliš nefungují.
Není divu, že Xi Jinping zdůrazňuje „morální rozvoj nezletilých“. Ve skutečnosti tím myslí přitvrzení komunistické ideologické čistoty jako prostředku k udržení kontroly KS Číny. To je myšlení ze světa Bizarro!
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
