Mělo by smysl ustavit Ministerstvo výživy, které by podporovalo oblasti, jež podle kritiků resorty zdravotnictví a zemědělství dlouhodobě opomíjejí? Co by měl takový úřad dělat a jak významnou roli hraje výživa v lidském zdraví?
Nad těmito otázkami se zamýšlíme v rozhovoru s Ing. Karlem Šimonovským, jednatelem společnosti Pragon, která se specializuje na velkoobchod i maloobchod s bylinnými přípravky a doplňky stravy. Společnost pořádá vzdělávací kurzy, dováží produkty spojené s tradiční medicínou a podporuje také vzdělávání v oblasti tradiční čínské medicíny.
Během našich dřívějších rozhovorů jsme přišli na otázku výživy, kterou podle expertů na výživu a tradiční medicínu dostatečně neřeší ani Ministerstvo zdravotnictví, ani Ministerstvo zemědělství, které se dříve jmenovalo Ministerstvo zemědělství a výživy. Mělo by smysl vytvořit Ministerstvo výživy, které by občany informovalo o důležitosti výživy pro jejich zdraví a podporovalo způsoby pěstování, které vytváří výživné potraviny?
Začněme tím, že se dnes zemědělství zaměřuje na kvalitu potravin. Ale co dnes znamená „kvalita“? Dospívá to do bodu, že jídlo naplníme stabilizátory, aby mělo dlouhou trvanlivost. Vznikl dojem, že kvalita je v tom, že se potraviny nekazí. Aby byly potraviny pro lidi regenerativní, tak naopak musejí být živé, a když je potravina živá, tak se vlastně rychleji kazí.
Tohle je vleká věc. Je to vidět, když si u nás kupujeme mléko z minimlékárny, tak nevydrží tak dlouho. Za týden nebo za čtrnáct dnů se v ledničce zkazí. Upravovaná mléka vydrží násobně déle.
Aby byly potraviny pro lidi regenerativní, musejí být živé, a když je potravina živá, tak se vlastně rychleji kazí.
— Karel Šimonovský
Jednou jsme mluvili s potravinovou inspektorkou, která nám vyprávěla, že k nim jel přes celou Prahu ukázat pytlík kysaného zelí, že je v tom plíseň. To je biologický proces. Za čas to musí zplesnivět. Nějaká část té várky zelí může být méně odolná proti vlivům plísní, a tak se může stát, že si koupíte pytlík zelí, které chytlo plíseň.
Hlášení na potravinářskou inspekci vede k tomu, že pak jede inspekce do té firmy a firma tam příště dá stabilizátory. A bude z toho kysané zelí s vitamínem C a kyselinou askorbovou. Pak když to sníme, tak nás to „stabilizuje“ a snižuje to výkon těla.
Možná je to tím, že se lidé odpojili od zahrádkaření a zpracovávání potravin. Třeba už nemají zkušenosti s tím, co se může stát s moštem, zelím nebo marmeládami, když si je sami vyrobí a uchovávají ve sklepě… že to může mít nějaký zákal, sediment, chytnout plíseň nebo že se kysané zelí může v soudku na povrchu začít kazit. Požadují top kvalitu ve formě dlouhé trvanlivosti.
Lidé se odpojili od půdy. Jako příklad bych uvedl biomandarinky. Když nám začnou plesnivět, tak si řekneme, že byly opravdu bio, a když začnou plesnivět ty, co nejsou bio, tak si říkáme, že to nepostříkali tak moc, jak mohli. Dnes mandarinky nebo pomeranče vydrží léta (smích). Postupně vyschnou, ale nezačnou plesnivět. To je ukázka, jak moc to je už sterilizované.
Dnes máme pocit, že když ošetříme sami sebe antibakteriálním mýdlem a domácnost různými prostředky, že si pomůžeme a umenšíme tu chorobu, ale bez velkého množství těch dobrých bakterií to nezvládneme. Zlikvidovat všechny bakterie nedává smysl. Potřebujeme devadesát devět ovcí, abychom ukontrolovali jednoho vlka. Tedy velké množství dobrých bakterií, abychom udrželi zdraví.
Je třeba věnovat své výživě určitou část dne. My jsme podlehli zdání, že to nemusíme dělat a že ten čas můžeme věnovat koníčkům, počítačovým hrám, Netflixům, ale chce to opravdu být v kontaktu s někým místním.
Některé farmy jedou na výkup a nedělají maloobchod, ale na farmy, které to dělají, se mohou místní lidé navázat a pravidelně od nich nakupovat.
Jako lidé, kteří se chceme udržet zdaví skrze výživu, tomu prostě musíme věnovat určitou práci, část dne a vytvořit si cesty, jak se k výživné stravě dostávat.
Ministerstvo zdravotnictví podle některých kritiků dlouhodobě vytváří dojem, že nejúčinnější prevence je se nechat očkovat. Kritické hlasy uvádějí, že je třeba si dlouhodobě budovat zdravé tělo pomocí dobré stravy a zdravého životního stylu a že samotná vakcinace nevytvoří zdraví nebo imunitu, kterou si musí člověk vystavět dobrou praxí. Jak se na to díváte vy?
Já myslím, že se to dá shrnout tak, že to, co nabízí zdravotnictví (včetně prevence vakcinací), že to není budování, protože těla se budují z potravy, nikoliv z léčiv. Pokud chceme udržet dobrý dům, dobrou stavbu, dobré tělo, tak je třeba přemýšlet nad tím, z čeho ho budujeme.
Nad tím je výhodné se zamýšlet – jak zabezpečit výživné potraviny. Od kvalitní půdy, přes pěstování a zpracování potravin – jak to dělat, aby si potraviny udržely tu výživovou hodnotu. Je třeba přemýšlet nad tím, jak se v těle rodí a udržuje zdraví.
Je třeba uvažovat nad spojitostí mezi odolností těla (resiliencí), dynamickým zdravím a výživou.
Dříve měli lidé více věcí ze svojí zahrádky, které měly sekundární metabolity, lepší spektrum mikroelementů. Když onemocněli, brali antibiotika nebo prošli léčením v nemocnicích, ale pak se zase vyzdravili. Jednoduše si zase kvalitní výživou vybudovali zdraví poté, co antibiotika odstranila problém bakteriální nákazy, kterou tělo nebylo schopné kontrolovat.
Dnes nám v tom procesu něco chybí. Chybí to znovunastartování zdraví. Je třeba uvažovat nad spojitostí mezi odolností těla (resiliencí), dynamickým zdravím a výživou.
Zdraví není jeden bod, není to „buď, anebo“, je to dynamický proces, kterým si tělo umí udržovat a pěstovat. Ve státě nám stále více chybí instituce, která by neřešila choroby, ale zdraví. A aby zdraví neřešila plošně, ale individuálně na úrovni jedince. Na úrovni jedince je zdrojem zdraví jeho vlastní životní styl, včetně výživy, denního režimu, práce s duševně-duchovními aspekty a tak dále.
Měla by nás taková instituce vyvést z mylných představ, které se ve společnosti vytvořily? Tím myslím, že jsme si zvykli předávat odpovědnost za naše zdraví na někoho jiného.
My jsme ústavou přenesli určitou sféru opečovávání zdraví, jako odbornou záležitost, na Ministerstvo zdravotnictví. Dnes předpokládáme, že když jsme to delegovali na ministerstvo, že to pro nás dělají, že nám udržují zdraví, ale oni vlastně doručují management chorob. Je skvělé, že to tak je, bojují proti nemocem, ale lidem jde také o budování zdraví.
Ve státě nám stále více chybí instituce, která by neřešila choroby, ale zdraví, jehož zdrojem je životní styl, včetně výživy, denního režimu, práce s duševně-duchovními aspekty a tak dále.
Podle Světové zdravotnické organizace zdraví neznamená „nepřítomnost nemoci“. Tedy, že i když léky nemoc odstraní, neznamená to, že tělo dosáhlo stavu zdraví. Pouze se zbavilo, jak jsem už říkal, problému bakteriální nákazy. O tom, jak definovat zdraví, se vedou stále diskuse.
Pohyb a sport je určitě dobrý, ale z určitého hlediska je to nadstavba nad výživou, kterou vidím jako základ.
Tělo funguje různě. Když je nemocné a když je zdravé, funguje jinak. Když je nemocné, potřebuje vyváženě dostávat léčebné věci a ve zdraví zase ty, co tělo dobře budují a udržují. Lidé nad tím nepřemýšlejí a často si dávají v době zdraví do výživy léčebné věci nebo dělají metody, které jsou léčebné, jako součást svého životního stylu.
V našem zdravotnictví se zúžil pohled na potravu jako na něco, co přiníší cukry, tuky a bílkoviny, a na všechny další mikroelementy se úplně zapomnělo, nebo se to vytratilo z uvažování.
Jak se dostat k hodnotným potravinám a tedy k dobré výživě?
Dříve jedli lidi více bobulového ovoce, rybízy, angrešt a já nevím, co všechno, ale postupně to vymizelo a nahradilo se to průmyslovým zpracováním. Kdo by sbíral rybíz a dělal z toho marmeládu, sirup, čaj, když se to dá koupit.
Na začátku toho průmyslového zpracování to bylo ještě dobé, ale dnes se z toho už staly takové „amarouny“ (narážka na český seriál Návštěvníci).
Měli bychom se zajímat o to, co jíme, jak to vzniklo, kdo to vypěstoval. Napojit se na místní pěstitele, být s nimi v kontaktu, znát toho, kdo to vypěstuje, a když se mi na potravinách něco nezdá, tak se ho na to můžu zeptat.
Jenom dobrá strava na vybudování zdraví nestačí. Celkově se to má tak, že když stojí celý životní styl „za prd“, tak to dobrá výživa nepřetlačí.
Je dobré také na farmě nějakou dobu pomáhat a podívat s,e jak se ty věci pěstují a vyrábějí. My chceme stále tu nekazící se mrkev, která bude úplně rovná a bez kazů. Nechceme tenké nebo zakřivené, které někdy zemědělcům také vyrostou a potřebují je také prodat.
Když vidíte, jak velké množství se toho musí vyhazovat, protože by se to neprodalo… Aby se tohle změnilo, tak na to potřebujeme, aby se lidi začali více propojovat s pěstiteli. Chceme-li kvalitní výživné potraviny, tak to třeba znamená i někdy jet těm místním zemědělcům pomoc v době, kdy toho mají hodně, nebo jezdit na samosběry a podobně.
Ale je třeba jasně říci, že jenom dobrá strava na vybudování zdraví nestačí. Celkově se to má tak, že když stojí celý životní styl „za prd“, tak to dobrá výživa nepřetlačí. Na druhou stran sebelepší životní styl nepřetlačí, když je výživa špatná nebo plná chemie, xenobiotik, to jest látek, které „příroda nezná“.
Děkuji za rozhovor.
