„Nejvíce vychováváme, když nevychováváme,“ říkával své vnučce uznávaný profesor a reformátor péče o děti Zdeněk Matějček (*16. srpna 1922 – 26. října 2004). 16. srpna 2022 by profesor, který vždy vyzdvihoval rodinu jako nejlepší prostředí, ve kterém může dítě vyrůstat, oslavil sté narozeniny. Jeho výzkumy měly dokonce i vliv na prodloužení mateřské dovolené v 60. a 70. letech – na poměry tehdejšího světa – unikátních tří až čtyř let.
Matějčkův odkaz se promítá i do současných zákonů o rodině a náhradní rodinné péči.
Jeho důraz na rodinu je inspirací pro dnešní zákony
Psycholog Zdeněk Matějček se zabýval podmínkami vývoje dětí v ústavech se studiem zaměřením na psychické strádání a deprivaci. Byl inspirací i oporou vzniku Sdružení pěstounských rodin, u jehož zrodu stál také psycholog Miloslav Kotek, který na práci Matějčka vzpomíná:
„S panem profesorem jsme velmi intenzivně spolupracovali. Mnoho jeho myšlenek se podařilo vetknout do rodícího se nového systému náhradní rodinné péče,“ vysvětluje Kotek.
„Často říkal, že nejvíce vychováváme, když nevychováváme. Také věřil, že ke svým dětem bychom se měli chovat tak, aby nám jednou byly schopné odpustit,“ vzpomíná dnes jeho vnučka Alžběta Candia Muñoz.
Sdružení pěstounských rodin dodnes ctí inspirativní myšlenky profesora Matějčka, které vyzdvihují vyrůstání v rodině: Je to právě rodina a její jedinečnost, která dítěti umožňuje zažívat, co je to doma, jak pestré mohou být mezilidské vztahy, co je důvěra a spolupráce, zodpovědnost za druhého, ale také blízkost a bezpodmínečné přijetí a pravé hodnoty v životě.
Počátkem 50. let minulého století profesor krátce působil jako psycholog ve výchovném ústavu „Dobrý pastýř“ (1950–1951). V té době, přesněji v roce 1950, byla z ideologických důvodů v tehdejším Československu zrušena pěstounská péče a všechny ohrožené děti se dostávaly do dětských domovů a zařízení kolektivní výchovy.
Poté nastoupil jako psycholog v Sociodiagnostickém ústavu v Praze, jehož úkolem bylo mimo jiné sledovat vývoj dětí v kojeneckých ústavech a v dětských domovech. Sociodiagnostický ústav předběhl svou dobu tím, že se na vyšetření každého dítěte podílel celý tým odborníků – psycholog, lékař a sociální pracovnice. Velká pozornost se věnovala hodnocení funkce rodiny.
V ústavu, který byl zaměřen na péči o dítě, diagnostiku a terapii poruch a vad, se seznámil s Josefem Langmeierem, s nímž společně vytvořili originální a světově objevné dílo o psychické deprivaci. Definovali tak nový psychologický pojem. Na základě pravidelného a mnohaletého sledování vývoje dětí v dětských domovech, v těchto podmínkách, prokázali autoři, že ústavní výchova představuje závažné ohrožení duševního a sociálního vývoje dětí a že její negativní důsledky poznamenávají tyto děti jako skupinu až do dospělosti.
Výsledky své práce publikovali v knize Psychická deprivace v dětství. Ta vzbudila velkou pozornost v Československu (čtyři vydání) i v zahraničí, kde byla přeložena do angličtiny, němčiny a ruštiny. Také se stala tématem slavného filmu Děti bez lásky (1963) režiséra Kurta Goldbergera, na kterém Matějček spolupracoval.
Film byl alarmující zprávou o citové deprivaci dětí vyrůstajících v jeslích i dalších kolektivních zařízeních. Pomohl ke vzniku koncepce psychických potřeb dítěte, které nelze naplnit v ústavním zařízení. Jsou jimi potřeba náležitého přívodu podnětů, potřeba styčnosti, potřeba životní jistoty i pozitivní identity a potřeba otevřené budoucnosti.
Vlivem knihy a filmu začaly snahy o institucionální výchovu v Československu slábnout. Měly dokonce i vliv na prodloužení mateřské dovolené v 60. a 70. letech – na poměry tehdejšího světa unikátní.
Matějčkovy hodnoty v současné legislativě
„Profesor Matějček se začal věnovat dětem vyrůstajícím v zařízeních kolektivní výchovy a již na začátku šedesátých let sledoval přes 600 dětí z tohoto prostředí,“ přibližuje Julija Prejsová, koordinátorka PR aktivit Sdružení pěstounských rodin, které osobnosti profesora Matějčka věnuje též nový díl podcastové série Náhradka.
Matějčkovy hodnoty je možné vysledovat i v aktuální legislativě. Do roku 2023 by měl být vytvořen zákon o rodině i náhradní rodinné péči. Umisťování dětí do tří let v kojeneckých ústavech by mělo v České republice skončit do roku 2024. Mnozí v této souvislosti zdůrazňují odkaz profesora Matějčka, že je to právě rodina, která vytváří ideální prostředí, kde může dítě vyrůstat a lidsky dozrát.
Sofistikovaný vědec i srozumitelný popularizátor
„Byl to člověk mimořádně laskavý, pozorný a citlivý k druhým, nikdy své názory nevnucoval, ale dovedl je říct velmi jasně a obyčejnými slovy tak, aby jim mohl rozumět každý. Byl velmi sofistikovaný vědec i srozumitelný popularizátor,“ připomíná M. Kotek.
Dotační program Rodina působí v rámci projektu Hledáme vás, mámo, táto II – osvěta a vzdělávání veřejnosti v oblasti NRP (náhradní rodinné péče). Cílem projektu je oslovení nových zájemců o pěstounství.
Sdružení pěstounských rodin letos v říjnu k příležitosti stého výročí narozenin profesora Matějčka uspořádá konferenci. Předmětem bude diskuse a rovněž vyjasnění toho, co je „zájem dítěte“ a jak se v oblasti náhradní rodinné péče tímto zájmem řídit v praxi.
S použitím zdroje: Julija Prejsová
