Erik Bartoš, mluvčí z Amnesty International ke konci loňského roku pozval do podcastu biskupa Václava Malého. Z doby totality, které současný biskup zažil, pamatuje: „Byl jsem u 250 výslechů, seděl jsem i s vrahy“. Náleží k nejvýznamnějším osobnostem českého disentu, patřil k signatářům Charty 77. Za účast ve VONS (Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných)byl perzekuován a dostal zákaz vykonávat kněžskou službu.
V listopadu 1989 moderoval setkání ¾ milionu občanů na Letné, stal se mluvčím Občanského fóra. Spoluzaložil organizaci VONS.
Jak se dostal do společnosti disentu – uvádí, že potkal Ivana Medka, který byl rovněž katolického vyznání, a od něj se seznamoval s dalšími odpůrci minulého režimu v bývalém Československu.
Chartu 77 podepsal, když byl kaplanem ve Vlašimi. Cítil tlaky režimu a měl potřebu se takto vyjádřit, podobně jako mnoho dalších.
„Veřejná činnost pro věřící byla velmi omezená, v podstatě dovoleno bylo jen to, co se dělo v kostelích, případně na farách. Ale když kněz třeba zval děti na faru, aby s nimi pohovořil, tak většinou byl pak přeložen nebo ztratil státní souhlas.“
Režim dělal mnoho kroků, aby omezil činnost církve. Děti rodičů, které byly vychovávány ve víře, často nesměly studovat.
Proč totalitní režimy, mimo jiné, pronásledují právě věřící?
Protože oni už ze své podstaty nevyznávali tu oficiální doktrínu marxismu-leninismu, protože neuznávali třídní boj, neuznávali nepřátelství ani nenávist. Už tím se vymykali z ovlivňování, uvažuje biskup.
Byly výslechy na Stb hodně tíživé? Který byl nejhorší?
Nejhorší výslech byl asi ten, kdy je zatkli při setkání VONS v jednom z bytů, odvedli do Bartolomějské a tam tehdy V. Malého estebáci zmlátili. Ještě několik týdnů ho bolela žebra a z nosu mu tekla krev. Tehdy měl strach. Nebylo to snadné. Docházelo tam i k osobním prohlídkám a k jinému nesmyslnému ponižování člověka.
StB mohla kdykoliv kněze zavřít na 48 hodin, během výslechů zněly urážky ve smyslu, že je příživník a parazit společnosti. Panovala dusná atmosféra, kterou StB záměrně navozovala.
Když na otázky vyšetřovatelů neodpovídal a pokaždé řekl jen, že odmítá vypovídat, to je někdy dohnalo až k zuřivosti.
Když taková zasahování do života trvají delší čas, člověk žije pod velkým tlakem.
V rozhovoru pro Český rozhlas Plus v r. 2018 biskup Malý odpovídal na otázku, když poslal otevřený dopis ministru vnitra M. Chovancovi ohledně jednání české policie při návštěvě čínského prezidenta v Praze, zda odeslal ještě jiné otevřené dopisy.
V. Malý odpověděl, že další takový odpis neodeslal. Sice některé věci ho také hněvají, ale tenkrát „chování policistů a politiků mělo mezinárodní dosah“, tak tam pokládal za důležité opravdu jasně se proti tomu postavit.
Jeho biskupské heslo zní: Pokora a pravda
Na české politické scéně vidí pokory opravdu málo, jak sdělil v rozhlasu Plus. Vidí spíše „reklamu sama sebe, sebezahledění, zájmy pro sebe a své blízké, anebo pro své cíle.
Pokora znamená, že člověk dovede přiznat své chyby, a to je ve veřejné činnosti politiků velmi sporadické. Váží si lidí, kteří dovedou své chyby přiznat.
Na otázky, kdy se s tím naposledy setkal, odpověděl, že si teď nevzpomíná více, než na Václava Havla, který otevřeně přiznal své chyby, které ho třeba nectily, ale byl tak otevřený, a to na lidi působí ozdravným způsobem.
Budoucnost si nemaluje narůžovo, ale oceňuje, že „stále žijeme v demokratickém systému, pořád se můžeme vyslovit, pořád můžeme říci své ´ne´ a nežiji ve společnosti, kde bych se cítil ohrožen jednou skupinou lidí. Nemusím souhlasit se všemi těmi postoji, ale na druhé straně …když s někým nesouhlasím, nemusím ho hned nějakým způsobem ´odstřelit´.“
Na otázku, jakému čelí pokušení, odpověděl biskup, že odolává pokušení manipulovat lidmi. Když lidé od něj něco uslyší a z toho je něco osloví, přirozeně on sám pak může nad nimi získat navrch v duchovní nebo duševní oblasti. A to je takové pokušení.
„Člověk má radost, že někoho oslovil, ale stále musí tomu druhému dávat prostor, a vést ho, aby se rozhodoval sám za sebe.“
S použitím podcastu AI a Českého rozhlasu Plus.
