Dříve, když v noci lidé zvedli hlavu k obloze, dokázali i bez hodin určit, jaký čas právě ukazují hvězdy. Podle pohybu souhvězdí a podle období – jaro, léto, podzim či zima – a dle severu nebo jihu oblohy…
V srpnu a září častěji padávaly meteority, úlomky rozpadlých nebeských soustav. Z toho vzniklo rčení: „Padá hvězda, něco si přej.“ Přání se mělo splnit, pokud je člověk vyřkl v době dráhy letu, než kousek meteoritu „dopadl na zem“, respektive shořel ve stratosféře.
Posledních pár let se však mluví o tzv. světelném smogu, který zakrývá nebo omezuje pohled na hvězdnou noční oblohu. Hodinky sice už každý má, ale jsou i lidé, kteří se rádi kochají pohledem na hvězdné panorama a pás Mléčné dráhy.
Zeptali jsme se Ing. Miloše Podařila z Jihlavské astronomické společnosti (JAS):
Světelný smog postihuje téměř většinu obyvatel vyspělého světa. Koho jako prvního napadlo, že výhled na noční oblohu by se měl chránit?
Asi těžko říci, kdo dostal ten nápad, z hlediska konkrétního člověka. Když to vezmu z hlediska astronomie, astronomové byli zřejmě první, komu začaly problémy se světlem a světelným smogem vadit. Bylo to z jednoduchého důvodu – světlo, které my tady na Zemi generujeme, a to nemluvím o běžném světle, ale o světle, které je nadměrečné, tak proto je obloha neprůhledná nebo se pohled zhoršuje.
Co míníte tím nadměrečným světlem a jak se liší od běžného?
Na to asi neexistuje nějaká metrika a neznamená to, že je každé světlo špatně. Určitě nejde o to, aby se zhaslo a nesvítilo se vůbec. Je zřejmé, že my lidé v noci nějaké množství světla potřebujeme, ale je otázkou, kolik ho potřebujeme. Jde spíš o to, svítit rozumně. Bývají navržená svítidla pro osvětlení ulic, ale vyšší procento světla směřují na oblohu. Navíc je to neekonomické. Nebo je otázkou, zda například osvícený kostel na nějaké vesnici musí být osvětlený i ve dvě hodiny ráno. Zda by nestačilo do deseti, jedenácti hodin.
Naše atmosféra se nám začala stávat neprůhlednou a my jsme přestali vidět na hvězdy. Takže ta prvomotivace pochází od astronomů. Začalo to postupně, ale s jistotou o tom mluvíme nějaké desítky let. Navíc se ukazuje i to, že světlo v noci je nebezpečné i ze zdravotních důvodů.
Nadbytečné světlo, parazitní světlo – těch pojmů může být mnoho. Z hlediska zdravotních, ale i z hlediska ekologických faktorů, protože dnes se také již ukazuje, že noční světlo z principu vadí fauně i floře.
V průběhu času se k astronomické motivaci začaly přidávat i jiné obory, které paradoxně pro nás lidi jsou technicky vzato i existenciálně důležitější.
Hmotné památky zapsané v UNESCO zde stojí a jsou na pohled viditelné. Ale jak „uchopit“ noční oblohu?
Kulturní a přírodní dědictví může mít dva rozměry, jedno může být hmotné dědictví, socha, stavba, náměstí, a vedle existuje něco, čemu se říká nehmotné dědictví, což bývá často spojeno s tradicemi. Tance, nářečí, co je prostě pro lidi historicky důležité.
„Budoucí generace mají právo na nezničenou a neznečištěnou Zemi, včetně práva na čistou oblohu.“ – Deklarace práv UNESCO pro budoucí generace (přijata v roce 1994)
Obloha jako taková je kulturní památkou, existuje deklarace, že noční obloha je kulturní dědictví. Je kulturním dědictvím, a to proto, že člověk je s noční oblohou spojený prakticky od svého prvopočátku – v různých historických obdobích. Pro lidi byla obloha extrémně důležitá, ať už ekologicky, nebo kulturně i pragmaticky, protože těm prvním kulturám nebo prvním agrokulturám například poskytovala dobré pomůcky v hospodářském roce. Tzn. podle oblohy lidé sestavovali kalendáře, podle kalendáře věděli, kdy sázet a kdy sklízet apod.
Takže hvězdná noční obloha je pro lidi historicky důležitá. A to je právě důvod toho ve smyslu, že obloha je kulturní dědictví.
Světelné znečištění ruší přirozenou noční tmu a biorytmy všech živých organismů (včetně člověka), které tmu potřebují k efektivnímu spánku. Z důvodu dosahu světel je noční obloha zasažená světelným znečištěním i na místech, kde se v okolí nenachází žádné zdroje světla – v součtu se projevuje vliv osvětlení z mnoha vzdálených měst.
Je to tak. Zde se bohužel projevuje, že ty světelné zdroje znečišťují světlem nejen v obcích, ale mají dalekosáhlé účinky. V České republice již nenajdete místo, kde by byla přirozená tma. Tedy tma, jaká by byla, kdyby lidé nesvítili. Ani na Šumavě ne. Jsou sice místa, která se tomu hodně blíží… Ale přirozená tma už neexistuje. Úplně čistá tma neexistuje už ani pro Evropu. Jsou samozřejmě nějaké vysoké hory apod. Ale jsou to místa, která jsou velice špatně dostupná.
Z tohoto důvodu existují dnes již nějaké parky tmavé oblohy. V České republice máme tzv. oblasti temné oblohy, jedna je v Beskydech, další v Jizerských horách nebo u Manětína… jsou celkem čtyři.
Jde o místa, která jsou legislativně specifická. Jisté ekologicky orientované organizace a také zpravidla ve spolupráci s astronomy – učinily tam dohody s obcemi, které leží v těch oblastech. Dohodly se na memorandu, na nějakých dobrovolně dodržovaných pravidlech určených na oblohu.
Bývá to několik vesnic nebo měst, které jsou v těchto oblastech, jež se dobrovolně zavázaly k tomu, že budou o světle, které produkují, uvažovat smysluplně. Takže nebudou zde např. billboardy, které v noci zbytečně svítí na oblohu. Budou volit svítidla s menší dávkou nadbytečného světla.
Ovšem jde o deklarace, které jsou dobrovolné, bohužel to legislativní řešení, které by bylo zákonné, zatím neexistuje.
Ale v ČR již probíhají jednání, mezirezortní jednání, kterého se účastní mnoho podpůrných společností, a mezi nimi bude také česká astro společnost – a pravděpodobně v dohledné době by se mohlo stát, že by mohla vzniknout nějaká legislativní norma, která by omezovala šílené případy svícení v noci.
Je to rozjednané, je otázkou, jak to dopadne. Bude ještě mnoho práce.
Světelné znečištění v oblasti Ondřejova se v posledních letech znatelně zhoršuje. Dělá se něco pro ochranu hvězdárny v Ondřejově?
Ondřejov je velice specifické místo v České republice, protože to je astronomická observatoř Akademického ústavu České republiky. Je to státem organizovaná výzkumná hvězdárna, která se zabývá prestižním a mezinárodně uznávaným výzkumem. Pak samozřejmě je žádoucí, aby observatoř a její práce nebyla devalvována světelnými podmínkami, které vznikají v okolí. Nevím, jak je to zařízeno legislativně, ale kolem observatoře je ochranné pásmo, které hraje nějakou roli při rozhodování, zdali úřady povolují stavby, které mají potenciál nějakého světelného znečištění. Pravděpodobně je to opět v režimu spíš nějakých doporučení nebo omezení, která vyplývají z logiky věci. Bohužel tam existují zdroje znečištění, které zhoršují podmínky.
Vy zde na Bráně Matky Boží máte hvězdářský dalekohled. Jestliže se nachází uvnitř města, dá se jím pozorovat noční nebe?
Určitě. Jsme spolek, který se zabývá popularizací astronomie, ukazujeme oblohu lidem. Podmínky lze poněkud zjednodušit, protože ukazujeme, jak vypadá například Saturn nebo některé ty opravdu jasné hvězdokupy. Jsou to cíle, které jsou celkem dobře pozorovatelné i v oblastech, které jsou světelným smogem zasaženy. Byť pokud vyjedeme za město, tak pozorování je samozřejmě lepší. A přesto jsou objekty, které lze vidět odtud z centra města. Ovšem pokud bychom se chtěli zabývat nějakou astro-fotografií, tak světelné podmínky jsou velice nevhodné.
Děkujeme za rozhovor.
