Jak přízrak komunismu vládne našemu světu – Kapitola šestá: Vzpoura proti Bohu (AKTUALIZOVÁNO)

Přízrak komunismu nezmizel s rozpadem komunistické strany ve východní Evropě

Epoch Times nyní postupně uveřejňuje překlad knihy „Jak přízrak komunismu vládne našemu světu“ z dílny redakčního týmu Devíti komentářů ke komunistické straně. Kniha původně vyšla v čínštině. Článek byl aktualizován dle anglické verze newyorské edice deníku The Epoch Times z 18. června 2020.

Obsah

Úvod

1. Na Východě: Násilná vzpoura proti Bohu

a) Jak Sovětský svaz násilím zničil pravověrná náboženství 

b) Jak Komunistická strana Číny zničila kulturu a náboženství

2. Na Západě: Infiltrace a oslabování církve

a) Infiltrace náboženství

b) Omezování náboženství

3. Zvrácená teologie komunismu

4. Náboženský chaos

Odkazy

***

Úvod

Téměř všechny národy světa se mohou pochlubit svými vlastními starodávnými mýty a legendami, které pojednávají o tom, že člověka stvořil Bůh ke svému obrazu. Tyto dávné příběhy zároveň ustavují pro lidi základy morálky a kultury a zanechávají cestu k návratu do nebe pro ty, kteří v Boha věří. Na Východě i Západě můžeme najít záznamy a legendy o tom, jak Nü-wa a Jehova stvořili své lidi.

Nebesa také člověka nabádají, aby následoval boží přikázání, jinak bude čelit odplatě. V dobách rozsáhlého morálního úpadku Nebesa člověka zničí, aby zachovala čistotu vesmíru. Mnohé rasy na světě mají legendy o tom, že určité civilizace byly zničeny velkými povodněmi. Říká se, že bájná civilizace Atlantidy se přes noc ponořila do hlubin moře.

Aby zachovali morálku lidí, v určitých obdobích se osvícené bytosti či proroci reinkarnují v lidském světě, aby napravili lidská srdce a vedli civilizace k rozvoji a vyspělosti. Mezi takovéto postavy patřili na Západě Mojžíš a Ježíš, na Východě Lao-c’, v Indii Šákjamuni a ve starověkém Řecku Sókratés.

Lidské dějiny a kultura lidem pomáhají pochopit, kdo je to Buddha, Tao či Bůh, co to znamená věřit v Boha a jak kultivovat své nitro. Různé školy praktikování učí, co je spravedlivé a co je špatné, jak rozpoznat pravdu od lži a dobro od zla. Zároveň člověka učí, aby před koncem světa očekával návrat Stvořitele na zemi. Jen tak může být zachráněn a vrátit se do nebe. Jakmile lidé přeruší své spojení s Bohem, který je stvořil, jejich morálka rychle upadne. Zkažení morálky nakonec vede ke konci civilizovaného života.

Na Východě, a zvláště v Číně, je víra v srdcích lidí silně zakořeněna prostřednictvím tradiční kultury a je předávána po tisíciletí. Proto není lehké oklamat Číňany jednoduchými lžemi, aby přijali ateismus. Aby vymýtil 5000 let přetrvávající kulturu a víru, použil k tomu komunistický duch nevídané násilí. Zabil elity, které zdědily tradiční kulturu, a potom použil lži, aby generaci za generací klamal mladé lidi.

Na Západě a v jiných částech světa jsou náboženství a víra hlavními formami, kterými člověk udržuje kontakt s bohy, a jsou také důležitými základními pilíři pro zachování morálních norem. I když komunistický duch nedokázal v západních zemích nastolit komunistickou tyranii, dosáhl svého cíle zničení pravověrných náboženství a zkažení lidských bytostí za pomoci podvodu, narušování a infiltrace.

1. Na Východě: Násilná vzpoura proti Bohu

a) Jak Sovětský svaz násilím zničil pravověrná náboženství

Komunistický manifest požaduje zničení rodiny, církve a národního státu. Je zřejmé, že rozvrácení a odstranění náboženství je jedním z důležitých cílů komunistické strany.

Karl Marx původně věřil v Boha, ale stal se vyznavačem satana. Nepochybně tedy o existenci Boha a ďábla dobře věděl. Bylo mu také jasné, že lidé – a především ti věřící – by měli problém přijmout nepřikrášlené démonické učení. Proto od počátku obhajoval ateismus a prohlašoval, že „náboženství je opiem lidstva“, že „od samého začátku je výchozím bodem komunismu ateismus“ a podobně. ^[1]

Pokud lidé nevěří v Boha, ďábel se může zmocnit jejich duše a zkazit ji a nakonec může lidi zatáhnout do pekla. Proto se v Internacionále, komunistické hymně, zpívá, že nejsou žádní spasitelé – žádný Bůh ani pozemští vládci, na které bychom se mohli spolehnout. Marx očernil náboženství a víru v Boha na teoretické úrovni, zatímco Lenin, poté, co se v roce 1917 chopil moci, na ně zaútočil pomocí celostátního aparátu. Aby Lenin přinutil lidi opustit Boha, utlačoval pravověrná náboženství a spravedlivou víru pomocí násilí a jiných ohavných taktik.

V roce 1919 začal Lenin pod záminkou zákazu šíření starých myšlenek s rozsáhlým odstraňováním náboženství. V roce 1922 vydal tajné usnesení, které stanovovalo, že církvím a náboženským institucím musí být „s nemilosrdným odhodláním, bez jakýchkoliv pochybností a v co nejkratším čase“ odebrán hodnotný majetek včetně drahokamů. Prohlásil: „Čím více reakcionářského duchovenstva a reakcionářské buržoazie postřílíme, tím lépe, protože toto ‚publikum‘ musí dostat takové ponaučení, že se po několik dalších desetiletí neodváží pomyslet na jakýkoliv odpor.“ ^[2]

V následujících letech došlo k rozsáhlému rabování církevního majetku, kostely a kláštery byly uzavřeny a neznámo kolik pravoslavných a katolických duchovních skončilo na popravišti.

Po Leninově smrti pokračoval v jeho praktikách Stalin a v roce 1930 začal s extrémně krutými čistkami. Stalin nařídil, že v celé zemi bude zaveden „Pětiletý ateistický plán“. Tvrdil, že na konci této pětiletky bude uzavřen poslední kostel, zneškodněn poslední kněz a Sovětský svaz se stane úrodnou půdou pro komunistický ateismus, ve kterém už nezbude ani stopa po náboženství. Ve třicátých letech byly zatčeny a umučeny stovky tisíc kněží. Do roku 1941 bylo pro veřejnost otevřeno jen 4 225 pravoslavných kostelů, zatímco předtím, než se Sověti dostali k moci, jich bylo více než 46 000. 97 procent pravoslavných klášterů bylo zničeno, zbylo jich jen 37. Intelektuálové a kulturní elity byli během tohoto období posláni do gulagu nebo zastřeleni.

Aby Stalin během druhé světové války dokázal vzdorovat Německu, naoko pozastavil pronásledování pravoslavné a katolické církve. Chtěl totiž využít jejich finanční zdroje a pracovní sílu. Tím vyvolal dojem, že by mohl později tato náboženství rehabilitovat. V hlavě se mu však rodil mnohem zvrácenější plán: chtěl nad obnovenou pravoslavnou a katolickou církví získat pevnou kontrolu tím, že duchovní podrobí vládě komunistické strany, aby tak mohl podkopat tradiční náboženství. Z náboženství se tak stal nástroj komunistického ducha ke klamání a ovládání veřejnosti, zvláště věřících, jejichž náboženská víra byla příliš silná na to, aby ji zničilo zjevné pronásledování.

V roce 1961 byl duchovní Alexij II. v tehdejším Sovětském svazu povýšen na biskupa Tallinu a Estonska, v roce 1964 se stal arcibiskupem a v roce 1968 metropolitou. V roce 1990, před rozpadem Sovětského svazu, se stal moskevským patriarchou. Poté, co se Sovětský svaz rozpadl, se na chvíli otevřely archivy KGB, které odhalily, že Alexij II. pracoval pro KGB, tajnou policejní agenturu Sovětského svazu.

Alexij II. se později přiznal, že byl zneužit ke službě coby sovětský agent. Svou lítost otevřeně projevil v rozhovoru pro deník Izvestija v roce 1991: „Jestliže jste chtěli obhajovat jednu věc, byla nezbytná úlitba i jinde. I jiné organizace a lidé v té době přeci museli nést odpovědnost nejen za sebe, ale i za tisíce dalších osudů – kdo v těch letech v Sovětském svazu nebyl přinucen jednat stejně? Avšak před lidmi, kterým v těch letech kompromisy, ticho, nucená pasivita nebo projevy loajality dopuštěné vůdci církve, způsobily bolest, před těmito lidmi, a nejen před Bohem, žádám o odpuštění, porozumění a modlitby.“ ^[3]

Sovětský svaz nezanechal takto znehodnocené náboženství pouze na svém území, nýbrž systematicky rozšířil svůj zhoubný vliv i do celého světa.

b) Jak Komunistická strana Číny zničila kulturu a náboženství a přerušila spojení člověka s Bohem  

Ničení tradiční čínské kultury

Čína má nejstarší přetrvávající civilizaci na světě, o své 5 000 let trvající historii si udržela nepřetržitý záznam. Čína byla nazývána „Nebeskou říší“. Její nádherná a velkolepá tradiční kultura si získala úctu mnoha národů. Čínská kultura hluboce ovlivnila celý východoasijský region a vedla k vytvoření celé sféry čínské civilizace. Otevření Hedvábné cesty a šíření čtyř velkých vynálezů (výroby papíru, kompasu, střelného prachu a tisku) na Západ pomohlo urychlit vývoj evropské civilizace.

Ačkoli v Číně neexistuje jedno převládající náboženství, jako je tomu často v ostatních zemích, Číňané také mají pevnou víru v božstva a Buddhu a náboženská víra tvoří základ tradiční čínské kultury. Konfucianismus, buddhismus, taoismus a dokonce i západní náboženství existovaly v Číně po tisíce let vedle sebe v míru.

Komunismus usiloval o zničení starověké kultury, ale nikdy by toho nemohl dosáhnout jednoduše tím, že by oklamal čínský národ, aby se své kultury vzdal. Proto Komunistická strana Číny použila všemožné zlé taktiky nabyté během desetiletí neustálých politických kampaní a začala masovým vyvražďováním.  KS Číny pracovala na podkopání podstaty náboženství, pronásledovala intelektuály a zničila hmotnou kulturu, jako chrámy, kulturní památky, starobylé malby a starověké relikvie.

V průběhu historie komunistické vlády v Číně získala strana díky ustavičným politickým kampaním, pronásledování a masovému zabíjení nevídané poznatky, jak používat propagandu, teror, ekonomické zájmy a další taktiky k ovládnutí lidí. Zatímco ničila tradiční kulturu, zároveň zakládala kulturu strany, která zkazila generace Číňanů.

Zcela ponořeni v kultuře KS Číny, jejíž povahou je podvádět, škodit a bojovat, miliony Číňanů ztratily pochopení univerzálních hodnot, které se v čínské civilizaci utvářely po tisíciletí. Takto zvráceně věci uspořádal komunistický přízrak, aby se připravil na poslední bitvu v lidském světě mezi spravedlivým a zlým.

Statkáři a šlechta na venkově a obchodníci a učenci ve městech patřili mezi elitu, která byla hlavním nositelem tradiční čínské kultury. Poté, co se komunistická strana dostala v roce 1949 k moci, použila hned ze začátku sérii hnutí, aby zmasakrovala statkáře a šlechtu na vesnicích a kapitalisty ve městech, a tak plenila společenské bohatství, zatímco vytvářela teror. Současně s tím „ideologicky reformovala“ učence, indoktrinovala je materialismem, ateismem a teorií evoluce, systematicky „vymyla mozek“ nové generaci studentů a vštípila jim nenávist k tradiční kultuře.

V rámci „hnutí proti pravičákům“ v 50. letech 20. století byli všichni neposlušní intelektuálové vyhnáni a odsouzeni k převýchově nucenými pracemi, což je uvrhlo na samé dno společnosti. Strana si tak z učenců udělala terč posměchu a zesměšňování. Odstraněním tradičních elit se též přerušil generace přetrvávající proces dědění a předávání tradiční čínské kultury. Nastupující mladá generace už nebyla prostřednictvím rodiny, školy, společnosti a obce kultivována a vychovávána v této kultuře – a tak se stala generací bez tradiční kultury.

Po antipravičáckém hnutí zbylo jen málo nezávislých hlasů, přesto však komunistická strana stále nebyla spokojena. Koneckonců, staří lidé si ještě pamatovali tradiční kulturu a její hmotné prvky jako staré artefakty a architektura byly všude. Tradiční hodnoty se navíc nadále předávaly prostřednictvím umění. Umění navíc stále neslo tradiční hodnoty. Komunistická strana v roce 1966 zahájila hnutí zaměřené na zničení tradiční kultury v širokém rozsahu –  „kulturní revoluci“. S využitím studentů, kterým po založení Čínské lidové republiky „vymyla mozek“, vzbudila v mladých lidech neklid a rebelii a spustila kampaň na zničení „čtyř přežitků“ (starých myšlenek, kultury, obyčejů a zvyklostí), aby do tradiční čínské kultury vnesla zmatek.

Pekelný požár této kampaně se rozhořel po celé Číně. Kláštery, chrámy, buddhistické sochy, obrazy a kulturní památky byly zničeny, a stejně tak naděje na jejich obnovu. Před kulturní revolucí byly starověké artefakty v Číně v každém velkém i malém městě. Jen pár desítek centimetrů pod zemí se nacházely artefakty z nedávné historie; v hloubce jednoho až šesti metrů se pak nacházely nesčetné artefakty z předchozích dynastií. Nejen, že tato kampaň zničila místa náboženské praxe, modlitby a kultivace – starověká místa, která ztělesňovala soulad člověka s nebesy – ale také vymýtila z lidských srdcí základní spravedlivou víru, jako je víra v harmonii mezi lidmi a vesmírem.

Komunistická strana se navíc, aby Číňané ztratili spojení se svou historií a bohy, ujala vedení v urážení předků čínského národa a očerňování tradiční kultury. Země si obvykle svých předků a králů v historii váží a cení si své tradice. Nicméně v očích komunistické strany byli císaři, generálové, učenci a talentovaní lidé starověké Číny jen neschopnými ubožáky. Taková urážka vlastních předků opravdu nemá v historii obdoby. Pod vedením komunistické strany se Číňané vydali po nebezpečné cestě, na níž zatratili Boha, odvrhli své předky a zničili svou vlastní kulturu.

Pronásledování náboženství

Poté, co se Komunistická strana Číny dostala k moci, následovala přístup Sovětského svazu k odstraňování náboženství. Na jedné straně podporovala ateismus a spustila ideologické útoky proti náboženské víře. Na straně druhé v sérii politických hnutí potlačovala a zabíjela praktikující náboženské víry. Perzekuce lidí praktikujících pravověrná náboženství byly čím dál tím krutější, až vyvrcholily v roce 1999, kdy bylo zahájeno krvavé pronásledování duchovní praxe Falun Gong.

Krátce poté, co se KS Číny chopila v roce 1949 moci, zakázala náboženská setkání a spálila bezpočet výtisků Bible i písma jiných náboženství. Požadovala na křesťanech, katolících, taoistech a buddhistech, aby se zaregistrovali ve vládních organizacích a vyjádřili lítost nad svými „chybami“. Ty, kteří odmítli, postihl tvrdý trest. V roce 1951 komunistická strana otevřeně prohlásila, že ti, kdo budou dále navštěvovat náboženská shromáždění, budou popraveni nebo uvězněni na doživotí. Mnoho buddhistických mnichů bylo vyhnáno z chrámů a byli přinuceni žít a pracovat ve světském prostředí. Katoličtí a křesťanští kněží byli uvězněni a mučeni. Věřící byli popravováni nebo posíláni na nucené práce k převýchově. Podle neúplných statistik byly v prvních letech nástupu komunistické strany k moci zatčeny nebo popraveny téměř tři miliony stoupenců a členů náboženských organizací.

Čínská komunistická strana k posílení své moci nad náboženstvím zřídila – podobně jako Komunistická strana Sovětského svazu – pro každou skupinu dozorčí agenturu, jako například Čínskou taoistickou asociaci, Čínskou buddhistickou asociaci apod. Ke kontrole katolíků založila Čínskou vlasteneckou katolickou asociaci. Všechna náboženská sdružení byla nucena následovat nařízení strany, která „myšlenkově reformovala“ své členy. Strana tato sdružení zároveň použila, aby vykonala to, co zlý přízrak nemohl vykonat přímo: zasetí rozbrojů a zkorumpování pravověrných náboženství zevnitř.

Podobně poté, co KS Číny v roce 1950 vojensky obsadila Tibet, začala tvrdě pronásledovat tibetský buddhismus. 14. tibetský dalajláma v roce 1959 uprchl do exilu v Indii, což komunistická strana považovala za vzpouru. 10. pančenláma v květnu 1962 předložil Státní radě ČLR stížnost o tom, jak strana pomocí čínské armády sabotuje tibetskou kulturu a buddhistické tradice:

Pokud jde o likvidaci buddhistických soch, buddhistických písem a buddhistických stúp, v podstatě kromě velmi malého počtu klášterů, včetně čtyř velkých chrámů, které byly uchráněny, v ostatních klášterech v Tibetu a na vesnicích, v malých městech a ve městech v rozsáhlých zemědělských oblastech, někteří z našich kádrů z oblasti Chan vytvořili plán, tibetští kádři se zmobilizovali a někteří lidé mezi aktivisty, kteří nerozuměli důvodu, se sami stali vykonavateli plánu.

Postavili se do čela masy a vyvolali velkou vlnu na odstranění soch Buddhy. Buddhistická písma a stúpy hodili do vody, mrštili je na zem, rozbili je a roztavili. Bezohledně, divoce a unáhleně ničili kláštery, buddhistické sály, stěny „mani“ a stúpy a ze soch Buddhy ukradli spoustu ozdob a odcizili i vzácné věci z buddhistických stúp.

Protože vládní pořizovací orgány nedělaly rozdíly při koupi neželezných kovů, odkupovaly mnoho soch Buddhy, stúp a nabízených nádob vyrobených z neželezných kovů a tímto ukazovaly, že podporují ničení těchto věcí. Výsledkem bylo, že některé vesnice a kláštery nevypadaly, jako by je lidé zničili úmyslně, nýbrž jako by bylo těsně po válce, jako by byly zničeny bombardováním, a nedalo se na to dívat. Navíc bezostyšně hanili náboženství, používali Tripitaku jako materiál na hnojení, a používali obrázky Buddhy a buddhistické sútry k výrobě bot. Toto bylo naprosto proti jakémukoli zdravému rozumu. Protože dělali mnoho věcí, kterých by se dokonce ani šílenci neodvážili, lidé ze všech společenských vrstev byli zcela šokováni a naprosto zmateni, cítili se nesmírně znechuceni a deprimováni. Křičeli se slzami v očích: ‚Naše oblast se proměnila na temné místo,‘ a bylo slyšet i jiné podobné žalostné nářky. ^[4]

Po zahájení kulturní revoluce v roce 1966 byli mnozí lámové přinuceni žít světským životem a bylo spáleno velké množství drahocenných písem. Do roku 1976 přetrvalo v Tibetu z původních 2 700 chrámů pouze osm. Chrám Džókhang, který byl postaven před více než 1300 lety – před dynastií Tchang – byl také vypleněn. ^[5]

V Číně má kultivace taoismu dlouhou historii. Před více než 2500 lety Lao-cʼ zanechal lidem spis Tao-te-ťing, sestávající z 5000 znaků, ve kterém vyložil podstatu taoistické kultivace. Tao-te-ťing se nerozšířil pouze ve východních zemích. Mnohé západní země ho také přeložily do svých rodných jazyků. Avšak během kulturní revoluce byl Lao-cʼ kritizován a označen za pokrytce a Tao-te-ťing dostal nálepku „feudální pověra“.

Jádrem učení konfucianismu jsou laskavost, poctivost, morální dispozice k dělání dobra, náležité chování, moudrost a důvěra. Konfucius stanovil morální normy pro celé generace. Povstalci v Pekingu během kulturní revoluce vedli Rudé gardy k Čchü-fu, rodnému městu Konfucia, kde ničili a pálili staré knihy a rozbili tisíce historických náhrobků včetně Konfuciova. V roce 1974 KS Číny spustila další hnutí ke „kritizování Lin Piaa a kritizování Konfucia“. Tradiční konfuciánské smýšlení ohledně toho, jak by člověk měl žít a jaké morální normy by měl zastávat, považovala strana za bezcenné.

Ještě brutálnějším a tragičtějším se stalo pronásledování, které v červenci 1999 spustil tehdejší vůdce strany Ťiang Ce-min vůči Falun Gongu (také známému jako Falun Dafa) a jeho kultivujícím, kteří praktikují pravdivost, soucit a snášenlivost.

Ťiangův politický vzestup přišel hned po masakru na náměstí Nebeského klidu 4. června 1989. Po smrti nejvyššího lídra Teng Siao-pchinga v roce 1997 Ťiang převzal plnou moc, vytlačil další vysoké představitele a vybudoval si opevněnou síť podporovatelů. V roce 1999 s využitím dobře vyvinutých bezpečnostních sil ČLR a propagandistické mašinérie Ťiang spustil pronásledování Falun Gongu a jeho odhadovaných sto milionů následovníků. Tato celonárodní kampaň státního teroru – největší od dob kulturní revoluce – posílila Ťiangovu politickou autoritu a umožnila mu postavit své spojence do pozice, která jim přinesla moc a zisk. Ťiangova brutální politika proti Falun Gongu a korupce, kterou podporoval, položily základy pro obnovení totalitarismu KS Číny v moderní době a přivedla Čínu k bezpříkladnému morálnímu pádu.

Navíc strana nechává odebírat orgány praktikujícím Falun Gongu zaživa, což je zločin, který na této planetě nemá v historii obdoby.

KS Číny během několika málo desetiletí zcela zdevastovala tisíce let přetrvávající tradiční čínskou kulturu, morální hodnoty a tradici sebezušlechťování. V důsledku toho lidé již více nevěří v bohy a odvrátili se od nich, pociťují duchovní prázdnotu a jejich morální hodnoty byly narušeny.

2. Na Západě: Infiltrace a omezování náboženství

Komunismus rovněž systematicky připravoval útok na věřící v nekomunistických zemích. Prostřednictvím sovětské a čínské komunistické strany použil peníze a špiony a pronikl do náboženských institucí cizích zemí pod záminkou „náboženské výměny“. Tímto způsobem pokřivil spravedlivé víry, či je dokonce přímo napadl, a zavedl do náboženství prvky socialistické a komunistické ideologie. To vedlo k tomu, že věřící poté praktikovali náboženství, která byla nenávratně pozměněna komunistickou ideologií.

a) Infiltrace náboženství

Marxisté ve Spojených státech infiltrovali křesťanské církve a pronikli na semináře, kde sváděli z cesty jednu skupinu kněží a pastorů za druhou. Ti poté ovlivňovali náboženství v širší míře po celé zemi.

Ve výpovědi, kterou v červenci 1953 přednesl před Sněmovním výborem pro neamerickou činnost Manning Johnson, vysoce postavený člen komunistické strany, řekl:

„Poté, co se Kreml usnesl na taktice infiltrování náboženských organizací, způsob, jakým tuto ,novou liniiʻ prováděl, bylo následování zkušeností živého církevního hnutí v Rusku, kde komunisté zjistili, že zničení náboženství by se mohlo velice urychlit prostřednictvím infiltrace církve komunistickými agenty působícími v samotné církvi…

Obecně vzato šlo o to, odklonit myšlení kněží od duchovních témat k materiálním a politickým – politickými se samozřejmě myslela politika založená na komunistické doktríně dobývání moci. Namísto zdůrazňování duchovních věcí a záležitostí duše se nově kladl silný důraz na řešení těch záležitostí, které vedly hlavně ke komunistickému programu tzv. ‚naléhavých požadavků‘. Tyto sociální požadavky byly samozřejmě takové povahy, že bojovat za ně by oslabilo naši současnou společnost a připravilo ji na konečné dobytí komunistickými silami.“ ^[6]

Po rozsáhlém výzkumu archivů bulharské komunistické strany z období studené války bulharský historik Momchil Metodiev odhalil skutečnost, že východoevropská komunistická zpravodajská síť úzce spolupracovala s náboženskými výbory strany, aby ovlivňovala a infiltrovala mezinárodní náboženské organizace. ^[7]

V celosvětovém měřítku byla komunismem z východní Evropy výrazně infiltrována organizace Světové rady církví (SRC). SRC je celosvětová křesťanská organizace, která byla založena v roce 1948. Mezi jejími členy je většina hlavních křesťanských církví, jež zastupují zhruba 590 milionů lidí ze 150 zemí. SRC je tak hlavní silou ve světových náboženských kruzích. SRC byla nicméně první mezinárodní náboženskou organizací, která během studené války za své členy přijala komunistické země a přijala od nich finanční podporu.

Historik a profesor Cambridgeské univerzity Christopher Andrew na základě zveřejněného spisu KGB z roku 1969 napsal, že během studené války pracovalo pět agentů KGB v Ústředním výboru SRC, kde uplatňovali skrytý vliv na politiku a činnost SRC. Zveřejněný spis KGB z roku 1989 ukazuje, že tito agenti, které řídila KGB, zajišťovali, že výbor vydává veřejné zprávy, které jsou v souladu s cíli socialismu. ^[8]

V roce 1975 byl ruský pravoslavný biskup metropole Leningrad, Nikodim (rodným jménem Boris Georgijevič Rotov), zvolen předsedou SRC. Dlouhodobý agent KGB Nikodim sloužil v této pozici tři roky, do své smrti v roce 1978. ^[9]

Dalším vítězstvím bylo zvolení bulharského komunistického špiona Todora Sabeva zástupcem generálního tajemníka SRC v roce 1979. Sabev tam působil do roku 1993.

Pokud pochopíme, jak východoevropští komunisté infiltrovali a zmanipulovali církve, nebude těžké pochopit, proč v lednu 1980 SRC trvala na tom, že bude financovat Zimbabwskou africkou národní unii – Vlasteneckou frontu (ZANU-PF), přesto, že její členové byli proti. ZANU-PF je notoricky známá skupina komunistických partyzánů, o které se ví, že vraždila misionáře a sestřelovala komerční lety.

SRC byla infiltrována také Komunistickou stranou Číny prostřednictvím Čínské křesťanské rady. Čínská křesťanská rada je jediným oficiálním představitelem komunistické Číny v SRC a kvůli finančním a jiným vlivům SRC po dlouhá léta postupovala v souladu se zájmy Komunistické strany Číny. Generální tajemník SRC počátkem roku 2018 oficiálně navštívil Čínu a setkal se s několika křesťanskými organizacemi, které jsou ovládány stranou, včetně Čínské křesťanské rady, Vlasteneckého hnutí trojí soběstačnosti protestantských církví Číny a Státní správy pro náboženské záležitosti. V Číně je počet členů neoficiálních křesťanských skupin (podzemních církví) mnohem větší než těch oficiálních, přesto delegáti SRC nezajistili setkání s žádnými neoficiálními křesťanskými skupinami, aby se tak vyhnuli konfliktům s Pekingem.

b) Omezování náboženství

Infiltrace komunistického ducha je v západní společnosti všudypřítomná. Náboženství je podkopáváno ideologiemi a chováním, které očerňují Boha. Myšlenky jako „odluka církve od státu“ a „politická korektnost“, která pramení z levicové ideologie, se používají k vytlačování a sabotování spravedlivých, pravověrných náboženství.

Spojené státy byly založeny jako „jeden národ před Bohem“. Všichni prezidenti USA skládají přísahu tak, že položí ruku na Bibli a požádají Boha, aby požehnal Americe. Když dnes lidé kritizují chování, myšlenky a zákony, které se odchylují od božských měřítek, anebo když vystupují proti potratům či homosexualitě, komunisté či militantní levice v USA na ně zaútočí. Používají koncept „odluky církve od státu“ k tomu, aby prohlásili, že náboženství by nemělo mít nic společného s politikou, a takto hledají způsoby, jak omezit Boží vůli a uvolnit standard lidského chování, ustanovený nebesy.

Po tisíce let dávají božské bytosti o sobě vědět těm, kdo mají víru. Věřící lidé s opravdovou vírou tvořili v minulosti ve společnosti většinu a měli velmi dobrý vliv na společenskou morálku. Dnes mohou lidé mluvit o Boží vůli jen v kostele. Mimo něj nemohou snahy o podkopání kritérií, která Bůh pro lidi stanovil, kritizovat ani se jim bránit. Náboženství téměř ztratila svou úlohu v udržování mravnosti společnosti a výsledkem je, že se morálka lidí v USA řítí dolů jako lavina.

V posledních letech dosáhlo vyzdvihování politické korektnosti takové úrovně, že v zemi, která byla postavena na křesťanství, se lidé zdráhají říci „veselé Vánoce“. A došlo k tomu jen proto, že někteří tvrdí, že to není politicky korektní a zraňuje to pocity lidí, kteří nejsou křesťanského vyznání. Obdobně, když lidé otevřeně mluví o své víře v Boha nebo o modlitbě k Bohu, někteří to označují za diskriminační vůči lidem s jinou vírou či nevěřícím. Faktem je, že všichni lidé mají právo vyjádřit svou víru, včetně úcty ke svému Bohu, svým vlastním způsobem, a nemá to nic společného s diskriminací.

Nyní se už ve školách nesmí učit pravověrná náboženství ani tradiční hodnoty. Učitelé by neměli mluvit o stvoření, protože existence Boha není dosud vědecky prokázána. Věda nicméně dosud neprokázala ani ateismus a evoluci – tyto teorie se však na školách učí jako skutečnost.

Pronikání ducha komunismu do společnosti a omezování a manipulování náboženství, kultury, vzdělávání, umění a práva je nesmírně komplexní a systémovou věcí.

3. Zvrácená teologie komunismu

V minulém století se skrze různé pokroucené náboženské doktríny vmísily do náboženství mnohé komunistické myšlenky, které podkopaly duchovenstvo a infiltrují a nepozorovaně ničí pravověrná náboženství. Kněží nestydatě vykládají svatá písma podle svých vlastních chvilkových nápadů, čímž zkreslují pravá učení, která zde zanechaly osvícené bytosti těchto pravověrných náboženství. Obzvláště v 60. letech minulého století „revoluční teologie“, „teologie naděje“, „politická teologie“ a další pokroucené náboženské doktríny prosycené marxistickými myšlenkami zasely v náboženských kruzích chaos.

Mnoho pastorů z Latinské Ameriky se v minulém století vzdělávalo na evropských seminářích a byli hluboce ovlivněni novými teologickými teoriemi, které byly pozměněny komunistickými tendencemi. V 60. až 80. letech 20. století byla v Latinské Americe rozšířena tzv. „teologie osvobození“. Jejím hlavním představitelem byl peruánský kněz Gustavo Gutiérrez.

Tato náboženská doktrína vnesla třídní boj a marxistické myšlení přímo do náboženství a interpretovala soucit Boha vůči lidstvu tak, že chudí by měli být osvobozeni. Věřící by tedy měli být součástí třídního boje, aby chudí získali stejné společenské postavení. Tato myšlenková škola zneužila pokyn, který dal Bůh Mojžíšovi, aby vyvedl Židy z Egypta, jako teoretický základ k víře, že křesťanství by mělo osvobodit chudé.

Teologii osvobození velmi oceňoval kubánský komunistický vůdce Fidel Castro. I když katolická církev se těmto nově vznikajícím doktrínám v minulosti bránila, nový papež jmenovaný v roce 2013 pozval 12. května 2015 na tiskovou konferenci do Vatikánu Gutiérreze jako hlavního hosta. Tím ukázal, že současná katolická církev tiše souhlasí s teologií osvobození a podporuje ji.

V různých koutech světa se začaly objevovat mnohé náboženské doktríny podobné teologii osvobození, jako například „teologie osvobození černých“, „feministická teologie“, „liberální teologie“, „queer teologie“ a dokonce „teologie smrti Boha“. Tyto pokroucené doktríny velmi vážně poškodily katolicismus, křesťanství a další pravověrná náboženství po celém světě.

V 70. letech minulého století vůdce nechvalně známého „Chrámu lidu učedníků Krista“ (krátce „Chrámu lidu“), Jim Jones, který se prohlásil za vtělení Lenina, založil doktrínu svého kultu na původním učení marxismu-leninismu a myšlenkách Mao Ce-tunga. Tvrdil, že lidi v USA obrací na víru, aby mohl dosáhnout svých komunistických ideálů. Poté, co zavraždil amerického kongresmana Leo Ryana, který vyšetřoval obvinění proti této sektě, Jones věděl, že pro něj bude těžké uniknout spravedlnosti, a tak krutým způsobem přiměl své následovníky, aby spáchali sebevraždu. Dokonce i sám zabil ty, kteří s ním odmítli sebevraždu spáchat. Výsledkem těchto sebevražd a vražd bylo přes 900 obětí. Tato sekta vážně podkopala pověst náboženských skupin a nepříznivě ovlivnila spravedlivou víru lidí v pravověrná náboženství. Měla tedy na Američany obecně vážný negativní dopad.

4. Náboženský chaos

V knize Odhalený komunista (The Naked Communist), která vyšla v roce 1958, se uvádí 45 cílů, které si komunisté stanovili, aby splnili svůj úkol – zničit USA. Kupodivu se už většinu bodů podařilo naplnit. Číslo 27 v seznamu zní: „Infiltrovat se do církví a zjevené náboženství nahradit ,sociálnímʻ náboženstvím. Zdiskreditovat Bibli…“ ^[10]

Po tisíce let bývala náboženství pro západní svět důležitou základnou, ale za poslední desítky let komunistický přízrak pokřivil tuto duchovní instituci k nepoznání. Obzvláště byly pozměněny a kontrolovány komunistickým přízrakem tři pravověrná náboženství – křesťanství, katolicismus a judaismus (společně bývají označována jako zjevená náboženství) – a tak ztratila úlohu, kterou měla ve svých původních podobách. Nové denominace, které vznikly či byly démonicky pokřiveny podle principů a konceptů komunismu, se staly dokonce ještě přímočařejší hlásnou troubou komunistické ideologie.

V dnešních církevních kruzích hlásají mnozí biskupové a kněží pokřivené doktríny, zatímco morálně kazí své následovníky a paktují se s nimi v nekonečné sérii skandálů. Mnozí věřící chodí do kostela spíš ze zvyku, nebo dokonce proto, že je to pro ně určitá forma zábavy či společenského vyžití, než kvůli opravdovému odhodlání kultivovat svůj charakter a přiblížit se k Bohu.

Náboženství se zkazila zevnitř. Výsledkem je, že lidé ztratili k náboženstvím důvěru a spolu s tím svou spravedlivou víru v Boha. Následkem toho se zřekli své víry. Pokud lidé nevěří v Nebesa, Nebesa je nebudou ochraňovat a nakonec bude lidstvo zničeno.

S tím, jak se doktrína pozměnila a na posvátnost víry se útočí zevnitř i z venku, dokonce i kněží se oddávají odporným praktikám, a tak dále podrývají integritu církve.

V roce 2002 se v Boston Globe objevila série zpráv o sexuálním zneužívání dětí katolickými kněžími v USA. Vyšetřování odhalilo, že za několik posledních dekád bylo jen v Bostonu skoro 250 kněží, kteří zneužívali děti. Místo toho, aby církev informovala policii, pokusila se to ututlat tak, že tyto „duchovní“ přemístila do jiných oblastí. Kněží pak pokračovali ve zneužívání dětí v nových oblastech, což mělo za následek ještě více obětí.

Podobná odhalení se rychle začala objevovat po celých USA a týkala se i kněží v jiných katolických zemích včetně Irska, Austrálie a dalších. Ostatní náboženské skupiny začaly veřejně odsuzovat zkaženost římskokatolické církve.

Tlak veřejnosti nakonec přiměl Jana Pavla II., aby uspořádal ve Vatikánu konferenci pro kardinály a promluvil o tomto skandálu. V návaznosti na jednání prohlásil, že administrativní struktura církve se bude reformovat a že kněží, kteří se dopustili sexuálních deliktů, budou vyloučeni. Církev dosud zaplatila přes dvě miliardy dolarů v rámci kompenzace za tato zneužívání.

I v jiných křesťanských denominacích a dalších vírách po celém světě bují náboženská zkaženost. V Číně je náboženství ovládáno KS Číny a je náchylné ke stejným špatnostem, které se vyskytují po celém státě ovládaném stranou. Mniši a taoističtí kněží přeměnili náboženství v byznys, nekontrolovaně zpronevěřují peníze od věřících tak, že zneužívají jejich víry v Buddhu a tradiční čínská božstva. Poplatky za náboženské obřady a pobožnosti spojené s pálením vonných tyčinek mohou vyšplhat až na desítky tisíc dolarů.

Postavilo se mnoho kostelů a chrámů, které vypadají skvostně na povrchu, ale spravedlivé víry ubylo. Učedníků, kteří se opravdově kultivují, je méně a méně. Mnohé chrámy a kostely se staly místem, kde přebývají zlí duchové, a z chrámů v Číně se stala komerční turistická místa, kde mniši dostávají mzdu a buddhističtí a taoističtí opati se stali výkonnými řediteli.

Pět náboženství, která jsou v Číně schválena stranou, bylo přeměněna na organizace, které mají narušit původní víry a sloužit ateistické ideologii strany. Buddhismus v Číně ztratil svůj charakter jako komunity pro duchovní kultivaci. Je plný politiků v mnišském rouše, kteří velebí KS Číny a berou ji jako své božstvo.

Když místopředseda Čínské buddhistické asociace hovořil o „Zprávě 19. sjezdu Komunistické strany Číny“, řekl: „Zpráva 19. sjezdu je současné buddhistické svaté písmo a já sám jsem ji třikrát ručně přepsal.“ Dodal také: „Čínská komunistická strana je dnešním Buddhou a Bódhisattvou a zpráva 19. sjezdu je současným čínským buddhistickým svatým písmem a září vřelými paprsky víry komunistické strany.“ Další mniši vyzývali buddhistické věřící, aby následovali příklad místopředsedy a také s oddaným srdcem ručně přepisovali zprávu 19. zasedání, aby mohli zažít osvícení. ^[11]

Po více než tisíc let jsou biskupové po celém světě přímo jmenováni nebo schvalováni Vatikánem. Kolem 30 čínských biskupů uznaných Vatikánem v předešlých letech Komunistická strana Číny neuznala. Obdobně Vatikán a jemu loajální věřící v Číně (obzvláště věřící podzemní církve) neuznali biskupy jmenované stranou. Nicméně kvůli neustálému nátlaku a pobídkám strany papež v roce 2018 uznal sedm biskupů jmenovaných KS Číny, kteří byli dříve Vatikánem vyobcováni. Kritikové věří, že tento krok, který dá totalitnímu režimu moc nad církví, by ustanovil nebezpečný precedens, který by mohl ovlivnit zbytek světa. Církev je komunitou věřících, jejímž účelem je umožnit věřícím se kultivovat, pozvednout svou morálku, přiblížit se k Bohu a nakonec se vrátit do nebe. Když se v lidském světě uzavírají dohody s ďáblem, který se bouří proti Bohu, a KS Číny může jmenovat biskupy a vzít si tak na starosti záležitosti týkající se desítek milionů katolíků v Číně, jak se na takovou věc může dívat Bůh? Jaká bude budoucnost desítek milionů čínských katolíků?

Komunistický přízrak vytvořil v Číně zrůdný politický systém, který pomocí masových vražd a teroru zničil tradiční kulturu a rozdrtil víru. Perzekuce a ničení tradic ateistickou KS Číny cílí na násilné zpřetrhání vazby mezi lidmi a Nebesy a uvrhly Čínu do morálního kolapsu.

Na Západě a v dalších částech světa vedl podvod a infiltrace ke zkažení a očernění spravedlivých náboženství, což lidi zmátlo a svedlo je na scestí. Následkem toho opustili pravou víru. Ve své vzpouře proti Bohu se komunistický přízrak chová jako ďábel, který vládne našemu světu. Pokud lidstvo bude dále ztrácet povědomí o svém spojení s Nebesy, přízrak získá nad lidmi ještě větší kontrolu, až nakonec nebude žádná naděje na spásu.

Přeloženo z původního článku newyorské redakce deníku Epoch Times.

***

Odkazy

1. Karl Marx, citace dle: Dimitry V. Pospielovsky, A History of Marxist-Leninist Atheism and Soviet Antireligious Policies: History of Soviet Atheism in Theory and Practice, and the Believer, Vol. 1 (London: Palgrave Macmillan, 1987), 80.

2. US Library of Congress, „Translation of Letter from Lenin“, Revelations from the Russian Archives, stránka navštívena 17. dubna 2020, https://www.loc.gov/exhibits/archives/trans-ae2bkhun.html.

3. Patriarcha Alexij II., citace dle: Nathaniel Davis (překl.), A Long Walk to Church: A Contemporary History of Russian Orthodoxy (Oxford: Westview Press, 1994), 89.

4. Choekyi Gyaltsen (Čhökji Gjalcchän), 10. pančenláma, citace dle: Central Tibetan Administration: Department of Information and International Relations, From the Heart of the Panchen Lama (Dharamsala, India: Central Tibetan Administration, 2003 edition), stránka navštívena 17. dubna 2020, http://tibet.net/wp-content/uploads/2015/04/FROM-THE-HEART-OF-THE-PANCHEN-LAMA-1998.pdf.

5. Tsering Woeser, Forbidden Memory: Tibet During the Cultural Revolution, Susan T. Chen, překl., Robert Barnett, ed. (Lincoln, NE: Potomac Books, duben 2020).

6. Kongres USA, Sněmovna, Committee on Un-American Activities, Investigation of Communist Activities in the New York City Area, 83rd Cong., 1st sess., 8. července 1953. https://archive.org/stream/investigationofcnyc0708unit/investigationofcnyc0708unit_djvu.txt.

7. Momchil Metodiev, Between Faith and Compromise: The Bulgarian Orthodox Church and the Communist State (1944–1989) (Sofia: Institute for Studies of the Recent Past/Ciela, 2010).

8. Christopher Andrew, „KGB Foreign Intelligence from Brezhnev to the Coup“, in: Wesley K. Wark, ed., Espionage: Past, Present, Future? (London: Routledge, 1994), 52.

9. Metodiev, „Between Faith“.

10. W. Cleon Skousen, The Naked Communist (Salt Lake City: Ensign Publishing Co., 1958).

11. „Zhongguo Fojiao xiehui fuhuizhang: ,Shijiu Da Baogao shi dangdai Fojing Wo yijing shouchao san bianʻ“ 中國佛教協會副會長：十九大報告是當代佛經　我已手抄三遍 [„Místopředseda Čínské buddhistické asociace: ,19. sjezd Komunistické strany Číny je současným buddhistickým písmem, třikrát jsem jej ručně přepsalʻ“], Stand News, 13. prosince 2017. (v čínštině)