Přízrak komunismu nezmizel s rozpadem Komunistické strany ve východní Evropě

Epoch Times nyní postupně uveřejňuje překlad knihy „Jak přízrak komunismu vládne našemu světu“ redakčního týmu Devíti komentářů ke komunistické straně. Kniha původně vyšla v čínštině. 

Obsah

Úvod

1. Na Východě: Násilná vzpoura proti Bohu

a) Jak Sovětský svaz násilím zničil pravověrná náboženství 

b) Jak Komunistická strana Číny zničila kulturu, náboženství a přerušila spojení člověka s Bohem 

2. Na Západě: Infiltrace a omezování náboženství

a) Infiltrace náboženství

b) Omezování náboženství

3. Zvrácená teologie komunistického ducha

4. Náboženský chaos

Odkazy


Úvod

Téměř všechny národy světa se mohou pochlubit svými vlastními starodávnými mýty a legendami, které pojednávají o tom, že člověka stvořili bohové ke svému obrazu. Tyto dávné příběhy zároveň ustavují pro lidi základy morálky a kultury a zanechávají cestu k návratu do nebe pro ty, kteří ve své bohy věří. Na Východě i Západě můžeme najít záznamy a legendy o tom, jak Nü-wa a Jehova stvořili své lidi.

Bohové také člověka varují, aby následoval boží přikázání, jinak jimi bude potrestán. V dobách rozsáhlého morálního úpadku bohové člověka zničí, aby zachovali čistotu vesmíru. Existují legendy mnohých ras na světě, které nám vyprávějí o tom, že určité civilizace byly zničeny velkými povodněmi. Některé z těchto událostí byly podrobně zaznamenány.

Aby zachovali morálku lidí, v určitých obdobích se osvícené bytosti či proroci reinkarnují v lidském světě, aby napravili lidská srdce, zabránili zničení lidí a vedli civilizace k rozvoji a vyspělosti. Mezi takovéto postavy patřili na Západě Mojžíš a Ježíš, na Východě Lao-c‘, v Indii Šákjamuni a ve starověkém Řecku Sókratés.

Lidské dějiny a kultura lidem pomáhají pochopit, kdo je to Buddha, Tao či Bůh, co to znamená věřit v Boha a jak kultivovat své nitro. Různé školy praktikování učí, co je spravedlivé a co je špatné, jak rozpoznat pravdu od lži a dobro od zla, a zároveň člověka učí, že aby byl spasen a mohl se vrátit do nebe, musí před koncem světa očekávat návrat Stvořitele na zemi.

Jakmile lidé přeruší své spojení s bohem, který je stvořil, jejich morálka rychle upadne. Takto zmizely některé rasy, jako například bájná civilizace Atlantidy, která se přes noc ponořila do hlubin moře.

Na Východě, a zvláště v Číně, je víra v srdcích lidí silně zakořeněna prostřednictvím tradiční kultury. Proto není lehké oklamat Číňany jednoduchými lžemi, aby přijali ateismus. Aby vymýtil 5000 let přetrvávající kulturu a víry, použil k tomu komunistický zlý duch nevídané násilí. Zabil elity, které zdědily tradiční kulturu, a potom použil lži, aby generaci za generací oklamal mladé lidi.

Na Západě a v jiných částech světa jsou náboženství a víra hlavními formami, kterými člověk udržuje kontakt s bohy, a jsou také důležitými základními pilíři pro zachování morálních norem. I když komunistický zlý duch nedokázal v západních zemích nastolit komunistickou tyranii, dosáhl svého cíle zničení pravověrných náboženství a zkažení lidských bytostí za pomoci podvodu, narušování a infiltrace.

1. Na Východě: Násilná vzpoura proti Bohu

a) Jak Sovětský svaz násilím zničil pravověrná náboženství

Komunistický manifest požaduje zničení rodiny, církve a národního státu. Je zřejmé, že rozvrácení a odstranění náboženství je jedním z důležitých cílů komunistické strany.

Karl Marx původně věřil v Boha, ale stal se vyznavačem satana. Nepochybně tedy o existenci bohů a ďábla dobře věděl. Bylo mu také jasné, že lidé – a především ti věřící – by měli problém přijmout nepřikrášlené démonické učení. Proto od počátku obhajoval ateismus a prohlašoval, že „náboženství je opiem lidstva“, že „od samého začátku je výchozím bodem komunismu ateismus“ [1] a podobně. 

Lidé sice nemusí přímo uctívat ďábla, pokud však nevěří v bohy, ďábel se může zmocnit jejich duše a zkazit ji a nakonec může lidi zatáhnout do pekla. Proto komunistické strany zpívají: „Nikdy neexistoval žádný spasitel světa, / žádná božstva ani císaři, na které bychom se mohli spolehnout. / K vytvoření štěstí Lidstva / se musíme spoléhat pouze sami na sebe!“

Marx očernil náboženství a spravedlivé bohy na teoretické úrovni, zatímco Lenin, poté, co se v roce 1917 chopil moci, na ně zaútočil pomocí celostátního aparátu. Aby Lenin přinutil lidi odvrhnout bohy, k utlačování pravověrných náboženství a spravedlivé víry použil násilí a jiné ohavné taktiky.

Lenin v roce 1919 začal pod záminkou zákazu šíření starých myšlenek s rozsáhlým odstraňováním náboženství. V roce 1922 vydal tajné usnesení, které stanovovalo, že hodnotný majetek, patřící zejména nejbohatším náboženským institucím, musí být „s nemilosrdným odhodláním, bez jakýchkoliv pochybností a v co nejkratším čase“ zkonfiskován. Prohlásil: „Čím více reakcionářského duchovenstva a reakcionářské buržoazie postřílíme, tím lépe, protože toto ‚publikum‘ musí dostat takové ponaučení, že se po několik dalších desetiletí neodváží pomyslet na jakýkoliv odpor.“ [2]

Zanedlouho bylo zabaveno velké množství církevního majetku, kostely a kláštery byly uzavřeny, byl zatčen velký počet duchovenstva a tisíce pravoslavných duchovních skončily na popravišti.

Po Leninově smrti pokračoval v jeho praktikách Stalin a v roce 1930 začal s extrémně krutými čistkami. Tyto čistky se kromě členů komunistické strany dotkly také intelektuálů a lidí z náboženské obce. Stalin spustil v zemi „Pětiletý ateistický plán“. Tvrdil, že na konci této pětiletky bude uzavřen poslední kostel, zneškodněn poslední kněz a Sovětský svaz se stane úrodnou půdou pro komunistický ateismus, ve kterém už nezbude ani stopa po náboženství.

Podle konzervativních odhadů bylo v kampani umučeno až 42 tisíc kněží. V roce 1939 bylo v celém Sovětském svazu otevřeno pro veřejnost pouze něco přes sto pravoslavných kostelů, zatímco předtím, než se Sověti dostali k moci, jich bylo více než 40 400. Po celém Sovětském svazu bylo zavřeno 98 procent pravoslavných kostelů a klášterů. Ani katolické kostely nezůstaly ušetřeny. Během tohoto období byli intelektuálové a kulturní elity posláni do gulagu nebo byli zastřeleni.

Aby Stalin během druhé světové války dokázal vzdorovat Německu, naoko pozastavil pronásledování ortodoxní a katolické církve, aby mohl využít jejich finanční zdroje a pracovní sílu. Tím vyvolal dojem, že by mohl později tato náboženství rehabilitovat. V hlavě se mu však rodil mnohem zvrácenější plán: chtěl nad obnovenou pravoslavnou a katolickou církví získat pevnou kontrolu, aby tak mohl podkopat tradiční náboženství.

V roce 1961 byl duchovní Alexij II. v tehdejším Sovětského svazu povýšen na biskupa ortodoxní církve a v roce 1964 se stal arcibiskupem. V roce 1990, před rozpadem Sovětského svazu, se stal moskevským patriarchou. Poté, co se Sovětský svaz rozpadl, se na chvíli otevřely archivy KGB, které odhalily, že Alexij II. pracoval pro KGB (Výbor státní bezpečnosti; tajná policejní agentura Sovětského svazu).

Alexij II. se později přiznal, že byl zneužit ke službě coby sovětský agent. Na znak své lítosti otevřeně prohlásil: „Jestliže jste chtěli obhajovat jednu věc, byla nezbytná úlitba i jinde. I jiné organizace a lidé v té době přeci museli nést odpovědnost nejen za sebe, ale i za tisíce dalších osudů – kdo v těch letech v Sovětském svazu nebyl přinucen jednat stejně? Avšak před lidmi, kterým v těch letech kompromisy, ticho, nucená pasivita nebo projevy loajality, dopuštěné vůdci církve, způsobily bolest, před těmito lidmi, a nejen před Bohem, žádám o odpuštění, porozumění a modlitby.“ [3]

Náboženství se tedy stalo nástrojem vymývání mozků a podvádění veřejnosti pod kontrolou komunistického zlého přízraku.

Komunistická strana Sovětského svazu nezanechala znehodnocené náboženství pouze na svém území, nýbrž systematicky rozšířila svůj zhoubný vliv i do celého světa.

b) Jak Komunistická strana Číny zničila kulturu a náboženství a přerušila spojení člověka s Bohem  

Komunistická strana Číny ničí tradiční čínskou kulturu

Ačkoli v Číně neexistuje jedno náboženství pro všechny lidi, jako je tomu v ostatních zemích, Číňané také mají pevnou víru v božstva a Buddhu. Čínský náboženský život je jedinečný: na rozdíl od ostatních oblastí, kde probíhají náboženské konflikty, v Číně existovaly konfucianismus, buddhismus, taoismus a dokonce i západní náboženství po většinu času společně a v míru. Tyto víry tvoří základ tradiční čínské kultury.

Čína si navzdory velké potopě, která téměř vyhladila lidstvo, zachovala neporušenou civilizaci. Od té doby se čínský národ dále rozvíjel. Udržoval si nepřetržitý záznam o své 5000 let trvající historii a vytvořil nádhernou a velkolepou éru, která si získala úctu mnoha národů. Čína byla nazývána „Nebeskou říší“. Její kultura hluboce ovlivnila celý východoasijský region a vedla k vytvoření celé sféry čínské civilizace. Otevření Hedvábné cesty a šíření čtyř velkých vynálezů (výroby papíru, kompasu, střelného prachu a tisku) na Západ podpořilo i globální civilizaci a ovlivnilo vývoj Evropy a dokonce celého světa.

V průběhu 5 000 let byly velkolepá čínská kultura a její víry pevně zabudovány v myslích čínských lidí – a právě kvůli tomu se pak Číňané stali cílem, který chtěl komunistický zlý přízrak zničit. Avšak oklamat a zlákat čínský národ, aby se vzdal tisíce let trvající tradiční kultury a víry a přijal západní ideologii komunismu, nebylo jednoduché. Proto Komunistická strana Číny použila všemožné zlé taktiky nabyté během desetiletí neustálých politických kampaní. Začala násilným vražděním a podkopala podstatu náboženství, pronásledovala intelektuály a zničila tradiční čínskou kulturu včetně její materiální kultury (jako architektura, chrámy, kulturní památky, starobylé malby, starověké relikvie a podobně). Strana se snažila přerušit spojení mezi Bohem a člověkem, aby dosáhla svého konečného cíle zničení tradiční kultury a lidských bytostí.

Zatímco komunistická strana ničila tradiční kulturu, zároveň s tím systematicky zakládala zlou kulturu strany a využívala ji na vychovávání a trénování těch, které nezabila, aby je přeměnila na nástroje podkopávající tradiční kulturu. Někteří tak následovali komunistického ducha a vraždili ostatní.

Komunistická strana velmi dobře ví, jak používat ekonomické zájmy, politické vymývání mozků a jiné prostředky, aby lidé podlehli její manipulaci. Čínská komunistická strana se taktikami, jako jsou opakovaná politická hnutí, potlačování a vraždění, stala dobře známou a tyto strategie jí umožnily, aby se připravila na poslední bitvu v lidském světě mezi spravedlivým a zlým.

Zničení základů tradiční kultury

Statkáři a šlechta na venkově a obchodníci a učenci ve městech byli elitami tradiční čínské kultury. Jejich posláním bylo zdědit a rozvíjet čínské tradice. Poté, co se komunistická strana dostala v roce 1949 k moci, použila hned ze začátku sérii hnutí, jako byla pozemková reforma, kampaň na potlačení kontrarevolucionářů, tři anti-kampaně a pět anti-kampaní, aby zmasakrovala statkáře a šlechtu na vesnicích a kapitalisty ve městech. Strana pleněním společenského bohatství a vytvářením teroru zlikvidovala elity, které zdědily a propagovaly tradiční kulturu.

Současně s tím strana použila metodu „institucionálních úprav“, aby „ideologicky reformovala“ učence a indoktrinovala je materialismem, ateismem a teorií evoluce, systematicky vymyla mozky nové generaci studentů a vštípila jim nenávist k tradiční kultuře. V rámci „hnutí proti pravičákům“ v 50. letech 20. století byli všichni neposlušní intelektuálové vyhnáni a odsouzeni k převýchově prostřednictvím nucených prací, což je uvrhlo na samé dno společnosti. Strana si tak z učenců – jejichž názory byly kdysi respektovány a pomáhaly vést společnost – udělala terč posměchu a zesměšňování.

Odstraněním tradičních elit se též přerušil generace přetrvávající proces dědění a předávání tradiční čínské kultury. Nastupující mladá generace už nebyla prostřednictvím rodiny, školy, společnosti a obce kultivována a vychovávána v této kultuře – a tak se stala generací bez tradiční kultury.

Po antipravičáckém hnutí už neexistovaly žádné nezávislé hlasy, ať už v rodině, ve škole nebo ve společnosti. Přesto však komunistická strana stále nebyla spokojena. Koneckonců, staří lidé si ještě pamatovali tradiční kulturu a hmotné prvky tradiční kultury, staré artefakty a budovy byly  všude. Tradiční hodnoty se navíc nadále předávaly prostřednictvím umění.

Komunistická strana v roce 1966 zahájila hnutí zaměřené na zničení tradiční kultury v širokém rozsahu –  tzv. „Velkou proletářskou kulturní revoluci“. S využitím studentů, kterým po založení Čínské lidové republiky vymyla mozky, vzbudila v mladých lidech neklid a rebelii a spustila kampaň na zničení „čtyř přežitků“ (starých myšlenek, kultury, obyčejů a zvyklostí), aby tradiční čínské kultuře způsobila zmatek a pohromu.

Po kulturní revoluci se pekelný požár ničení „čtyř přežitků“ rozšířil po celé Číně. Většina klášterů, chrámů, buddhistických soch a obrazů, artefaktů a kulturních památek byla zcela zničena. Podstata čínské kultury, která byla děděna a uchovávána po tisíce let, během chvíle nenávratně zmizela.

Před kulturní revolucí bylo v Pekingu více než 500 chrámů a klášterů. Tisíce měst a městeček v Číně mělo staré zdi, chrámy a kláštery. Starověké artefakty byly všude. Jen pár desítek centimetrů pod zemí se nacházely artefakty z nedávné historie; v hloubce jednoho až šesti metrů se pak nacházely nesčetné artefakty z předchozích dynastií. Přesto obrovské množství těchto předmětů bylo během kulturní revoluce zničeno.

Kampaň na zničení „čtyř přežitků“ nejenže zničila místa náboženské víry, modlitby a kultivace – starověká místa, která ztělesňovala soulad člověka s nebesy – ale také odstranila z lidských srdcí základní spravedlivou víru v harmonii mezi lidmi a vesmírem. Mnohým, kteří věří, že takové tradice jsou bezvýznamné, na tom možná tolik nezáleží, avšak když lidé přeruší své vztahy s bohy, ztratí jejich ochranu a řítí se do nebezpečné propasti. V tom bodě už je vše jen otázkou času.

Komunistická strana navíc, aby Číňané ztratili spojení se svou historií a bohy, neustále urážela předky čínského národa, a tak pošpinila a odvrhla tradiční kulturu. Země si obvykle svých předků a králů v historii váží a cení si své tradice. Podobně nádhernou kulturu předali lidem i mudrci a filozofové čínské historie. Tato kultura je pokladem, který patří Číně a celému světu, a zaslouží si úctu budoucích generací.

Nicméně v očích komunistické strany a jejích nestydatých propagandistů byli císaři, generálové, učenci a talentovaní lidé starověké Číny jen neschopnými ubožáky. Taková urážka vlastních předků opravdu nemá v historii obdoby. Pod vedením komunistické strany se Číňané vydali po nebezpečné cestě, na níž zatratili Boha, odvrhli své předky a zničili svou vlastní kulturu.

Pronásledování náboženství

Náboženská víra je důležitou součástí tradiční čínské kultury a taoismus, buddhismus a konfucianismus si zachovávaly svůj lesk po tisíce let čínské historie. I mnoho západních náboženství sehrálo v čínských dějinách svou roli.

Poté, co se Komunistická strana Číny v roce 1949 násilím chopila moci, šla ve stopách Sovětského svazu. Na jedné straně podporovala ateismus a spustila ideologické útoky proti víře v Boha. Na straně druhé v sérii politických hnutí použila násilné a donucovací metody na potlačení, pronásledování a odstranění náboženství, včetně vraždění náboženských praktikujících. Stále závažnější perzekuce lidí praktikujících pravověrná náboženství vyvrcholilo v roce 1999, kdy bylo zahájeno krvavé pronásledování Falun Gongu.

Komunistická strana začala po roce 1949 ve velkém rozsahu pronásledovat náboženství a zakazovala náboženská setkání. Pálila výtisky Bible a písma mnoha jiných náboženství. Požadovala těžké tresty pro křesťany, katolíky, taoisty a buddhisty, včetně toho, že jejich členové se zaregistrují ve vládních organizacích a vyjádří lítost za své takzvané chyby. Ty, kteří odmítli, postihl tvrdý trest.

V roce 1951 komunistická strana otevřeně prohlásila, že těm, kdo budou pokračovat ve svých aktivitách v neoficiálních skupinách, hrozí poprava či doživotní vězení. Mnoho buddhistických mnichů bylo vyhnáno z chrámů a byli přinuceni žít a pracovat ve světském prostředí. Katoličtí a západní kněží v Číně byli uvězněni a mučeni. Uvězněni byli i čínští kněží, zatímco věřící byli popraveni nebo posláni na nucené práce k převýchově. Křesťanští kněží a jejich následovníci čelili stejnému osudu jako katolíci.

Po roce 1949 bylo více než 5 000 čínských katolických biskupů a kněží uvězněno nebo popraveno a zůstalo jich pouze několik stovek. Popraveni byli také někteří zahraniční kněží sloužící v Číně. Zbývající byli vyhoštěni. Více než 11 tisíc katolíků bylo zabito. Mnozí jejich stoupenci byli svévolně zadrženi nebo byli vydíráni přemrštěnými pokutami. Podle neúplných statistik byly v prvních letech nástupu komunistické strany k moci zatčeny nebo popraveny téměř tři miliony stoupenců a členů náboženských organizací.

Čínská komunistická strana k posílení své moci nad náboženstvím zřídila – podobně jako Komunistická strana Sovětského svazu – pro každou skupinu dozorčí agenturu, jako například Čínskou taoistickou asociaci, Čínskou buddhistickou asociaci apod. Proti katolíkům založila Čínskou vlasteneckou katolickou asociaci, nad kterou Komunistická strana Číny plně převzala kontrolu. Všechna náboženská sdružení byla nucena následovat nařízení strany, která kontrolovala a „myšlenkově reformovala“ své členy. Strana tato sdružení zároveň použila, aby vykonala to, co zlý přízrak nemohl vykonat přímo: zasetí rozbrojů a zkorumpování pravověrných náboženství zevnitř.

Stejným způsobem strana zacházela i s tibetským buddhismem. Poté, co v roce 1950 vojensky obsadila Tibet, začala tvrdě pronásledovat tibetský buddhismus. 14. tibetský dalajláma v roce 1958 uprchl do exilu v Indii, což komunistická strana začala považovat za vzpouru. 10. pančenláma v květnu 1962 předložil Státní radě ČLR zprávu o tom, jak strana sabotuje tibetskou kulturu, a zejména místní buddhistické tradice:

Pokud jde o likvidaci buddhistických soch, buddhistických písem a buddhistických stúp, v podstatě kromě velmi malého počtu klášterů, včetně čtyř velkých chrámů, které byly uchráněny, v ostatních klášterech v Tibetu a na vesnicích, v malých městech a ve městech v rozsáhlých zemědělských oblastech, někteří z našich kádrů z oblasti Chan vytvořili plán, tibetští kádři se zmobilizovali a někteří lidé mezi aktivisty, kteří nerozuměli příčině, se sami stali vykonavateli plánu. Postavili se do čela masy a vyvolali velkou vlnu na odstranění soch Buddhy. Buddhistická písma a stúpy hodili do vody, mrštili je na zem, rozbili je a roztavili. Bezohledně, divoce a unáhleně ničili kláštery, buddhistické sály, stěny „mani“ a stúpy a ze soch Buddhy ukradli spoustu ozdob a odcizili i vzácné věci z buddhistických stúp. Protože vládní pořizovací orgány nedělaly rozdíly při koupi neželezných kovů, odkupovaly mnoho soch Buddhy, stúp a nabízených nádob vyrobených z neželezných kovů a tímto ukazovaly, že podporují ničení těchto věcí. Výsledkem bylo, že některé vesnice a kláštery nevypadaly, jako by je lidé zničili úmyslně, nýbrž jako by bylo těsně po válce, jako by byly zničeny bombardováním, a nedalo se na to dívat. Navíc bezostyšně hanili náboženství, používali Tripitaku coby materiál na hnojení, a používali obrázky Buddhy a buddhistické sútry k výrobě bot. Toto bylo naprosto proti jakémukoli zdravému rozumu. Protože dělali mnoho věcí, kterých by se dokonce ani šílenci neodvážili, lidé ze všech společenských vrstev byli zcela šokováni a naprosto zmateni, cítili se nesmírně znechuceni a deprimováni. Křičeli se slzami v očích: ‚Naše oblast se proměnila na temné místo, a bylo slyšet i jiné podobné žalostné nářky.“ [4]

Po zahájení kulturní revoluce v roce 1966 byli mnozí lámové přinuceni žít světským životem a bylo spáleno velké množství drahocenných písem. Do roku 1976 přetrvalo v Tibetu z původních 2 700 chrámů pouze osm. Během kulturní revoluce byl také vypleněn chrám Džókhang, nejvýznamnější chrám v Tibetu, který byl postaven před více než 1300 lety před dynastií Tchang.

V Číně má kultivace taoismu dlouhou historii. Před více než 2500 lety Lao-cʼ zanechal lidem spis Tao-te-ťing, sestávající z 5000 znaků, ve kterém vyložil podstatu taoistické kultivace. Tao-te-ťing se nerozšířil pouze ve východních zemích. Mnohé západní země ho také přeložily do svých rodných jazyků. Avšak během kulturní revoluce byl Lao-cʼ kritizován a označen za pokrytce a Tao-te-ťing dostal nálepku „feudální přežitek“.

Jádrem učení konfucianismu jsou laskavost, poctivost, morální dispozice k dělání dobra, náležité chování, moudrost a důvěra. Konfucius stanovil morální normy pro celé generace. Povstalci v Pekingu během kulturní revoluce vedli Rudé gardy k Čchü-fu, rodnému městu Konfucia, kde ničili a pálili staré knihy a rozbili tisíce historických náhrobků včetně Konfuciova. V roce 1974 Komunistická strana Číny spustila další hnutí ke „kritizování Lina [Piaoa] a kritizování Konfucia“. Tradiční konfuciánské smýšlení ohledně toho, jak by člověk měl žít a jaké morální normy by měl zastávat, považovala strana za bezcenné.

Ještě brutálnějším a tragičtějším se stalo pronásledování, které v červenci 1999 spustil tehdejší vůdce strany Ťiang Ce-min vůči Falun Gongu (také známému jako Falun Dafa) a jeho kultivujícím, kteří praktikují pravdivost, soucit a snášenlivost. Navíc strana provádí odebírání orgánů praktikujícím Falun Gongu zaživa, což je zločin, který na této planetě nemá v historii obdoby.

Komunistická strana Číny během několika málo desetiletí zcela zdevastovala tisíce let přetrvávající tradiční čínskou kulturu, morální hodnoty a tradici sebezušlechťování. V důsledku toho lidé již více nevěřili v bohy a odvrátili se od nich. Číňané pocítili duchovní prázdnotu a jejich morální hodnoty byly narušeny. Z tohoto důvodu čínská společnost začala každým dnem upadat.

2. Na Západě: Infiltrace a omezování náboženství

Ďábel komunismu rovněž systematicky připravoval útok na věřící v nekomunistických zemích. Prostřednictvím sovětské a čínské komunistické strany použil peníze a špiony a pronikl do náboženských institucí cizích zemí pod záminkou „náboženské výměny“. Tímto způsobem pokřivil spravedlivé víry, či je dokonce přímo napadl, a zavedl do náboženství prvky socialistické a komunistické ideologie. To vedlo k tomu, že věřící poté praktikovali náboženství, která byla pozměněna komunistickou ideologií.

a) Infiltrace náboženství

Curtis Bowers, producent dokumentárního filmu Agenda – Grinding America Down (Agenda – Rozdrcení Ameriky), v dokumentu citoval z výpovědi, kterou v roce 1953 před Kongresem USA přednesl vysoce postavený člen komunistické strany, Manning Johnson:

Poté, co se Kreml usnesl na taktice infiltrování náboženských organizací, způsob, jakým tuto ,novou liniiʻ prováděl, bylo následování zkušeností živého církevního hnutí v Rusku, kde komunisté zjistili, že zničení náboženství by se mohlo velice urychlit prostřednictvím infiltrace církve komunistickými agenty působícími v samotné církvi. …

Obecně vzato šlo o to, odklonit myšlení kněží od duchovních témat k materiálním a politickým – politickými se samozřejmě myslela politika založená na komunistické doktríně dobývání moci. Namísto zdůrazňování duchovních věcí a záležitostí duše se nově kladl silný důraz na řešení těch záležitostí, které vedly hlavně ke komunistickému programu tzv. ‚naléhavých požadavků. Tyto sociální požadavky byly samozřejmě takové povahy, že bojovat za ně by oslabilo naši současnou společnost a připravilo ji na konečné dobytí komunistickými silami.“

Ďábel komunismu skutečně takovým způsobem jednal. Někteří skrytí marxisté v USA například pronikli do křesťanských církví. V 80. a 90. letech začali vstupovat do seminářů a svedli na scestí celé generace knězů a pastorů, kteří pak dále ovlivňovali náboženství ve Spojených státech.

Po rozsáhlém výzkumu archivů bulharské komunistické strany z období studené války bulharský historik Momchil Metodiev odhalil skutečnost, že východoevropská komunistická zpravodajská síť úzce spolupracovala s náboženskými výbory strany, aby ovlivňovala a infiltrovala mezinárodní náboženské organizace. [5]

V celosvětovém měřítku byla komunismem z východní Evropy výrazně infiltrována organizace Světové rady církví (SRC). SRC je celosvětová křesťanská organizace, která byla založena v roce 1948. Mezi jejími členy je většina hlavních křesťanských církví, jež zastupují zhruba 590 milionů lidí ze 150 zemí. SRC je tak hlavní silou ve světových náboženských kruzích.

SRC byla nicméně první mezinárodní náboženskou organizací, která během studené války za své členy přijala komunistické země (včetně Sovětského svazu a jeho podřízených států) a od těchto komunistických zemí přijala i finanční podporu.

Komunistická infiltrace SRC zahrnovala další důležité vítězství, jímž bylo zvolení ruského pravoslavného biskupa metropole Leningrad, Nikodima, za předsedu SRC v roce 1975. Dalším vítězstvím byla desetiletí trvající role bulharského komunistického špiona Todora Sabeva, který působil jako zástupce generálního tajemníka SRC v letech 1979 až 1993. Historik Momchil Metodiev poznamenal, že Nikodim vedl v 70. letech infiltraci SRC pod vedením KGB a za podpory biskupů a agentů v Bulharsku. [6]

Historik a profesor Cambridgeské univerzity, Christopher Andrew, na základě otevřeného spisu KGB z roku 1969 napsal, že důležití představitelé ruské pravoslavné církve v SRC během studené války tajně pracovali pro KGB a uplatňovali skrytý vliv na politiku a činnost SRC. Zveřejněný spis KGB z roku 1989 ukazuje, že tito zástupci ruské pravoslavné církve řízení KGB úspěšně vložili svou agendu do komunikace SRC s veřejností. [7]

Pokud pochopíme, jak východoevropští komunisté infiltrovali a zmanipulovali církve, nebude těžké pochopit, proč v lednu 1980 SRC nezohlednila námitky svých členů a trvala na tom, že bude financovat Zimbabwskou africkou národní unii – Vlasteneckou frontu (ZANU-PF). ZANU-PF je notoricky známá skupina komunistických partyzánů, o které se ví, že vraždila misionáře a sestřelovala komerční lety.

SRC byla infiltrována také Komunistickou stranou Číny prostřednictvím Čínské křesťanské rady – nástroje strany k ovládání náboženství. Čínská křesťanská rada je jediným oficiálním představitelem komunistické Číny v SRC a kvůli finančním a jiným vlivům SRC po dlouhá léta postupovala v souladu se zájmy Komunistické strany Číny.

Generální tajemník SRC počátkem roku 2018 oficiálně navštívil Čínu a setkal se s několika křesťanskými organizacemi, které jsou ovládány stranou, včetně Čínské křesťanské rady, Vlasteneckého hnutí trojí soběstačnosti protestantských církví Číny a Státní správy pro náboženské záležitosti. V Číně je počet členů neoficiálních křesťanských skupin (podzemních církví) mnohem větší než těch oficiálních, přesto delegáti SRC nezajistili setkání s žádnými neoficiálními křesťanskými skupinami, aby se tak vyhnuli konfliktům s Pekingem.

b) Omezování náboženství

Infiltrace komunistického ducha do západní společnosti je všudypřítomná. Náboženství je podkopáváno ideologiemi a chováním, které očerňují Boha. Myšlenky jako „odluka církve od státu“ a „politická korektnost“, které pramení z komunismu, se používají k vytlačování a sabotování spravedlivých, pravověrných náboženství.

Spojené státy byly založeny jako „jeden národ před Bohem“. Všichni prezidenti USA skládají přísahu tak, že položí ruku na Bibli a požádají Boha, aby požehnal Americe. Když dnes lidé kritizují chování, myšlenky a zákony, které se odchylují od měřítek Boha, anebo když vystupují proti potratům či homosexualitě, které jsou Bohem zakázány, komunisté či militantní levice v USA na ně zaútočí. Používají koncept „odluky církve od státu“ k tomu, aby prohlásili, že náboženství by nemělo mít nic společného s politikou, a takto hledají způsoby, jak omezit Boží vůli a lidské chování, ustanovené bohy.

Po tisíce let dávají bohové o sobě vědět těm, kdo mají víru. Věřící s opravdovou vírou tvořili v minulosti ve společnosti většinu a měli velmi dobrý vliv na společenskou morálku. Dnes mohou lidé mluvit o Boží vůli jen v kostele. Mimo něj nemohou snahy o podkopání kritérií, která Bůh pro lidi stanovil, kritizovat ani se jim bránit. Náboženství téměř ztratila svou úlohu v udržování mravnosti společnosti a výsledkem je, že se morálka lidí v USA řítí dolů jako lavina.

V posledních letech dosáhlo vyzdvihování politické korektnosti takové úrovně, že v zemi, která byla postavena na křesťanství, se lidé zdráhají říci „veselé Vánoce“. A došlo k tomu jen proto, že někteří tvrdí, že to není politicky korektní a zraňuje to pocity lidí, kteří nejsou křesťanského vyznání. Obdobně, když lidé otevřeně mluví o své víře v Boha nebo o modlitbě k Bohu, někteří to označují za diskriminační vůči lidem s jinou vírou či nevěřícím. Faktem je, že všichni lidé mají právo vyjádřit svou víru, včetně úcty ke svým bohům, svým vlastním způsobem, a nemá to nic společného s diskriminací.

Nyní se už ve školách nesmí učit pravověrná náboženství ani tradiční hodnoty. Učitelé by neměli mluvit o stvoření, protože existence Boha není vědecky dokázána. Věda nicméně dosud neprokázala ani ateismus a evoluci – tyto teorie se však na školách učí jako pravda. Projevy, které útočí, odmítají a očerňují bohy, jsou oproti tomu ochraňovány a velebeny pod záštitou svobody slova.

Pronikání ducha komunismu do společnosti a omezování a manipulování náboženství, kultury, vzdělávání, umění a práva je nesmírně komplexní a systémovou věcí. V dalších kapitolách je podrobně rozebereme.

3. Zvrácená teologie komunistického ducha

V minulém století se skrze různé pokroucené náboženské doktríny do náboženství vmísily mnohé komunistické myšlenky, které podkopaly duchovenstvo a infiltrují a nepozorovaně ničí pravověrná náboženství. Kněží nestydatě vykládají svatá písma podle svých vlastních chvilkových nápadů, čímž zkreslují pravá učení, která zde zanechaly osvícené bytosti těchto pravověrných náboženství. Obzvláště v 60. letech minulého století zasely „revoluční teologie“, „teologie naděje“, „politická teologie“ a další pokroucené náboženské doktríny prosycené marxistickými myšlenkami v náboženských kruzích chaos.

Mnoho pastorů z Latinské Ameriky se v minulém století vzdělávalo v evropských seminářích a byli hluboce ovlivněni novými teologickými teoriemi, které byly pozměněny komunistickými tendencemi. V 60. až 80. letech 20. století byla v Latinské Americe aktivní tzv. „teologie osvobození“. Jejím hlavním představitelem byl peruánský kněz Gustavo Gutiérrez.

Tato náboženská doktrína vnesla třídní boj a marxistické myšlení přímo do náboženství a interpretovala soucit Boha vůči lidstvu tak, že chudí by měli být osvobozeni. Věřící by tedy měli být součástí třídního boje, aby chudí získali stejné společenské postavení. Tato myšlenková škola zneužila pokyn, který dal Bůh Mojžíšovi, aby vyvedl Židy z Egypta, jako teoretický základ k víře, že křesťanství by mělo osvobodit chudé.

Tuto nově vzniklou teologii, která zdůrazňovala třídní boj a socialistické zřízení, svého času velmi oceňoval kubánský komunistický vůdce Fidel Castro. I když katolická církev se těmto nově vznikajícím doktrínám v minulosti bránila, nový papež jmenovaný v roce 2013 pozval 12. května 2015 na tiskovou konferenci do Vatikánu představitele teologie osvobození Gutiérreze jako hlavního hosta. Tím poukázal na to, že současná katolická církev tiše souhlasí s teologií osvobození a podporuje ji.

Teologie osvobození se z Jižní Ameriky rozšířila i do jiných koutů světa. Začaly vznikat podobné náboženské doktríny jako „černá teologie“, „feministická teologie“, „teologie smrti Boha“, „liberální teologie“ a dokonce „homosexuální teologie“. Tyto pokroucené doktríny velmi vážně poškodily katolicismus, křesťanství a další pravověrná náboženství po celém světě.

V 70. letech minulého století působil v USA vůdce nechvalně známého „Chrámu lidu“, který se prohlásil za vtělení Lenina. Byl Marxovým obdivovatelem a do doktríny „Chrámu lidu“ zakomponoval původní učení marxismu-leninismu a myšlenky Mao Ce-tunga. Tvrdil, že lidi v USA obrací na víru, aby mohl dosáhnout svých komunistických ideálů.

Po vraždě amerického kongresmana Leo Ryana, který vyšetřoval obvinění proti této sektě, tento samozvaný vůdce „Chrámu lidu“ věděl, že pro něj bude těžké uniknout spravedlnosti, a tak krutým způsobem přiměl své následovníky, aby spáchali sebevraždu. Dokonce i sám zabil ty, kteří s ním odmítli sebevraždu spáchat. Výsledkem těchto sebevražd a vražd bylo přes 900 obětí. Tato sekta vážně podkopala pověst náboženství a nepříznivě ovlivnila spravedlivou víru lidí v pravověrná náboženství. Měla tedy na lidi obecně vážný negativní dopad.

4. Náboženský chaos

V knize The Naked Communist (Nahý komunista), která vyšla v roce 1958, se uvádí 45 cílů, které by měl komunismus v USA dosáhnout. Kupodivu se už většinu bodů podařilo naplnit. Číslo 27 v seznamu zní: „Infiltrovat se do církví a zjevené náboženství nahradit ,sociálnímʻ náboženstvím. Zdiskreditovat Bibli…“ [8]

V náboženských kruzích současnosti jsou démonicky pozměněna a komunistickým duchem kontrolována obzvláště tři pravověrná náboženství – křesťanství, katolicismus a judaismus (společně bývají označována jako zjevená náboženství). Tato náboženství tak ztrácejí úlohu, kterou měla ve svých původních podobách. Nové denominace, které vznikly či byly démonicky upraveny podle principů a konceptů komunismu, se staly dokonce ještě přímočařejší hlásnou troubou komunistické ideologie. Náboženství bývala pro západní svět důležitým základním kamenem pro udržovaní hladkého a normálního chodu společnosti. Nyní jsou však komunistickým přízrakem zdeformována k nepoznání.

V různých dnešních církevních kruzích hlásají mnozí biskupové a kněží pokřivené doktríny a doprovázejí je nesčetné skandály. Mnozí věřící chodí do kostela, protože si myslí, že je to věc slušnosti nebo dokonce určitá forma zábavy či společenského vyžití, ale svůj charakter si doopravdy nezušlechťují.

Náboženství se zkazila zevnitř. Výsledkem je, že lidé k nim ztratili důvěru a spolu s tím ztratili spravedlivou víru v Boha, Buddhu či Tao. Následkem toho se zřekli své víry. Pokud lidé nevěří v bohy, bohové je nebudou ochraňovat a nakonec bude lidstvo zničeno.

29. června 2017 uspořádalo australské policejní oddělení státu Victoria krátkou tiskovou konferenci, kde oznámilo, že kvůli obviněním několika žalobců bude australský kardinál George Pell souzen za sexuální delikty. Pell se stal v roce 1996 arcibiskupem v Melbourne a v roce 2003 kardinálem. V červenci 2014 jej papež František pověřil dohledem nad veškerými finančními transakcemi ve Vatikánu. Získal tak velkou moc a stal se ve Vatikánu třetí nejdůležitější osobou.

V roce 2002 se v hlavním sloupku Boston Globe objevila série zpráv o sexuálním zneužívání dětí katolickými kněžími v USA. Vyšetřování reportérů odhalilo, že za několik posledních dekád bylo jen v Bostonu skoro 250 kněžích, kteří zneužívali děti. Místo toho, aby církev informovala policii, pokusila se to ututlat tím, že tyto „duchovní“ přemístila do jiných oblastí. Kněží pak pokračovali ve zneužívání dětí v nových oblastech, což mělo za následek ještě více obětí.

Podobné události se rychle rozšířily po celých USA. Odhalení se začala týkat i kněží v jiných katolických zemích včetně Irska, Austrálie a dalších. Ostatní náboženské skupiny začaly veřejně odsuzovat zkaženost katolické církve.

Tlak veřejnosti přiměl svatého Jana Pavla II. k uspořádání konference ve Vatikánu pro americké katolické kardinály. Vatikán na této konferenci uznal, že sexuální zneužívání dětí je trestným činem a že administrativní struktura církve se bude reformovat. Usnesl se také na tom, že kněží, kteří zneužívali děti, budou z církve vyloučeni a provinilci půjdou do vězení. Církev zaplatila přes dvě miliardy dolarů v rámci kompenzace za tato zneužívání.

Ve jménu náboženství se také rozmohlo obírání věřících o peníze. Například v Číně bují v rozličných náboženstvích peněžní zpronevěra, kdy náboženští představitelé zneužívají víru lidí v Buddhu, Tao či Boha a obracejí tak víru v byznys. Účtují si peníze za náboženské obřady a za pobožnosti spojené s pálením vonných tyčinek. Někdy se poplatky za takovou činnost vyšplhají až na 100 tisíc jüanů (15 tisíc dolarů).

Postavilo se mnoho kostelů a chrámů, které vypadají skvostně na povrchu, ale spravedlivé víry v Boha ubylo. Učedníků, kteří se opravdově kultivují, je méně a méně. Mnohé chrámy a kostely se staly místem, kde přebývají zlí duchové, a z chrámů v Číně se stala komerční turistická místa, kde mniši dostávají mzdu a buddhističtí a taoističtí opati se stali výkonnými řediteli.

Během tzv. vlny studování „Zprávy 19. sjezdu Komunistické strany Číny“ místopředseda Čínské buddhistické asociace na „Školicím programu pro Ducha 19. sjezdu“ prohlásil: „Zpráva 19. sjezdu je současné buddhistické svaté písmo a já sám jsem ji třikrát ručně přepsal.“ Dodal také: „Čínská komunistická strana je dnešním Buddhou a Bódhisattvou a zpráva 19. sjezdu je současným čínským buddhistickým svatým písmem a září vřelými paprsky víry komunistické strany.“ 

Objevili se lidé, kteří buddhistické věřící vyzývali, aby následovali jeho příklad a také s oddaným srdcem ručně přepisovali zprávu 19. zasedání, aby mohli zažít osvícení. Když byla tato zpráva zveřejněna Buddhistickým institutem v Nan-chaji v provincii Chaj-nan, vedlo to k obrovským sporům, až nakonec zprávu smazali. Zpráva se nicméně ve velkém šířila internetem. Tento incident ukázal, že oficiální čínský buddhismus je plný politických mnichů a v žádném případě se nejedná o komunitu kultivujících. Namísto toho se stal nástrojem Komunistické strany Číny pro její Sjednocenou frontu.

Po více než tisíc let jsou biskupové po celém světě přímo jmenováni nebo schvalováni Vatikánem. Kolem 30 čínských biskupů uznaných Vatikánem v předešlých letech Komunistická strana Číny neuznala. Obdobně Vatikán a jemu loajální věřící v Číně (obzvláště věřící podzemní církve) neuznali biskupy jmenované stranou. Nicméně kvůli neustálému nátlaku a pobídkám strany otevřel nedávno nový papež se stranou dialog, jehož výsledkem zřejmě bude to, že Vatikán uzná biskupy navržené stranou. A tedy biskupové navržení Vatikánem tak budou vytlačeni.

Církev je komunitou věřících, jejímž účelem je umožnit věřícím se kultivovat, pozvednout svou morálku a nakonec se vrátit do nebe. Když se v lidském světě uzavírají dohody s ďáblem, který se bouří proti Bohu a komunistický duch může jmenovat biskupy a vzít si tak na starosti záležitosti týkající se desítek milionů katolíků v Číně, jak se na takovou věc může dívat Bůh? Jaká bude budoucnost desítek milionů čínských katolíků?

V Číně, zemi s bohatou tradiční kulturou, komunistický přízrak pečlivě uspořádal systém, který násilně zničil tradiční kulturu, rozdrtil pravověrná náboženství a zničil fyzická těla lidí. Zároveň demoralizoval společnost a zpřetrhal vazbu mezi lidmi a bohy. To vše s úmyslem úplného zničení lidstva.

Na Západě a v dalších částech světa použil přízrak podvodné triky a infiltraci ke zničení pravověrných náboženství a ke zmatení a oklamání lidí, čímž je přiměl k tomu, aby se vzdali víry v tato pravověrná náboženství. Lidé se tím vzdalují od bohů a čelí tak zničení. Nehledě na to, jaké způsoby tento přízrak použil, jeho konečný cíl je stejný – zničit lidstvo.

Přeloženo z původního článku newyorské redakce deníku Epoch Times.


Odkazy

[1] Pospielovsky, Dimitry V. 1987. History Of Marxist-Leninist Atheism And Soviet Antireligious: A History Of Soviet Atheism In Theory And Practice And The Believer. Springer. S. 80.

[2] https://www.loc.gov/exhibits/archives/ae2bkhun.html

[3]Z rozhovoru patriarchy Alexije II., který poskytl listu „Izvestija“, č. 137, 10. června 1991, s názvem „Patriarcha Alexij II.: Beru na sebe zodpovědnost za vše, co se stalo“, (z angl. překladu Nathaniela Davise, A Long Walk to Church: A Contemporary History of Russian Orthodoxy, (Oxford: Westview Press, 1995), s. 89. Viz také: Historie ruské ortodoxní církve v zahraničí od svatého Jana (Maximoviče) ze Šanghaje a San Franciska, 31. prosince 2007.

[4] From the Heart of the Panchen Lama (Ze srdce pančenlámy), Ústřední tibetská správa, Indie, 1998, http://tibet.net/wp-content/uploads/2015/04/FROM-THE-HEART-OF-THE-PANCHEN-LAMA-1998.pdf

[5] Momchil Metodiev, Between Faith and Compromise: The Bulgarian Orthodox Church and the Communist State (1944-1989) (Mezi vírou a kompromisem: Bulharská ortodoxní církev a komunistický stát, 1944–1989) (Sofie: Institut pro výzkum nedávné minulosti/Ciela, 2010).

[6] Tamtéž.

[7] Christopher Andrew, „KGB Foreign Intelligence from Brezhnev to the Coup“ („Zahraniční špionáž KGB od Brežněva po převrat), In: Wesley K. Wark (ed.), Espionage: Past, Present, Future? (Špionáž: Minulost, současnost, přítomnost?) (Londýn: Routledge, 1994), 52.

[8] W. Cleon Skousen, The Naked Communist (Nahý komunista) (Salt Lake City: Izzard Ink Publishing, 1958, 2014), Kapitola 12.