Pátrání v historii
V 90. letech se v České republice objevila společnost ACS, specializující se na automatizované družicové systémy. Firma získala satelitní technologii z USA a Kanady. Společnost ACS však záhy zmizela z trhu. Podle jejího majitele Karla Frančeho se tak stalo v důsledku bankovního embarga, které na něj údajně uvalili tehdejších vysocí představitelé nově vzniklé polistopadové vlády.
Diplomovaný inženýr Karel Franče je bývalým podplukovníkem Československé lidové armády, kde pracoval jako specialista telekomunikačních a automatizovaných systémů.[1] Dnes již 70letý důchodce a rodák z Chomutova vystudoval střední elektrotechnickou školu a po absolvování Vojenské akademie v Brně nastoupil do tehdejší Československé lidové armády.
V letech 1973–1992 pracoval v oboru telekomunikací a automatizačních prostředků velení pro vojsko Protivzdušné obrany státu a letectva. Po pádu komunismu odešel z armády a založil soukromou společnost ACS Brandýs nad Labem pro automatizované družicové systémy VSAT.[2] Začal spolupracovat s americkou firmou GTE Spacenet International a kanadskou společností Network system informations Montreal na vývoji a tvorbě datových sítí a informačních technologií pro Českou republiku.
O tom, jak vzalo jeho rozběhnuté podnikání rychlý konec, promluvil Karel Franče v rozhovoru pro Epoch Times v březnu 2019.
V našem posledním rozhovoru jste mluvil o zkušenostech z armády a o tom, jak jste svojí vojenskou specializaci využil jako základ pro soukromé podnikání.
Ano. Chtěl jsem využít svoje zkušenosti s řízením automatizace taktického stupně velení protivzdušné obrany a řízení vědy. Když už jsem uměl nad mapou teritoria řídit letectvo a rakety různých typů proti vzdušným cílům, nebyl problém tento systém velice rychle přepracovat pro mírové účely. Například pro Integrovaný záchranný systém. Místo vzdušného cíle byla událost – nehoda, vražda nebo havárie.
Podle toho, co jste říkal v tehdejší České a Slovenské federativní republice, úplně chyběl centrální systém koordinace záchranných služeb a vy jste vypracoval plán, jak ho vytvořit.
Je to tak. Stávalo se, že k nehodě přijelo několik sanitek a jinde se přednemocniční záchranné péče nedostávalo. Byly případy, kdy sanitka s pacientem hledala odbornou nemocniční péči, včetně případného operačního zákroku. Všeobecná zdravotní pojišťovna a Ministerstvo zdravotnictví v čele s panem Antonínem Pečenkou moji iniciativu v roce 1995 podporovali. Dokonce jsem si mohl vybrat šest nemocnic na území České republiky pro jejich úpravu jako traumatologických nemocnic s potřebnými odbornými operačními kapacitami.
K řešení havarijní či jiné krizové situace bylo třeba v reálném čase koordinovat příjezdová zásahová vozidla, doletové doby a optimalizovat využití záchranných sil a prostředků (včetně vrtulníků a operačních kapacit různých odborností v nemocnicích), odborných složek Policie nebo Civilní ochrany.
Tohle jsem byl schopen v praxi udělat, takže jsem v roce 1993 založil společnost ACS Brandýs nad Labem a velice rychle v ní vyvinul systémy ACS Zdravotník, ACS Auto, ACS Zprostředkovatel.
Pro náhled celého dokumentu klikněte ZDE.
Zaměřoval jste se kromě toho i na jiné oblasti podnikání?
Připravil jsem také ACS Mýtné společně se Satcomnet Montreal. 25. ledna 2005 jsem předložil nabídku pro účast v soutěži ministrům dopravy, vnitra a financí ČR, ve které jsem popsal základní algoritmy činností, a co by nový zaváděný systém v našem pojetí mohl umět a měl řešit. Hlavně jsme od České republiky a přepravců nepožadovali jejich finanční podíl na této investiční akci, odměnou nám měl být malý procentní podíl na tržbách z vybraného mýtného po dobu minimálně 5 let. Škoda, že naše kritéria stát alespoň nezapracoval do zadání pro soutěž a vybral společnost Kapsch.
Jak vaše společnost fungovala a kolik jste měl zhruba zaměstnanců?
Již v prvním rozvojovém roce 1994 měla firma přibližně 85 zaměstnanců. Přijal jsem propuštěné specialisty a techniky z armády, techniky z rozpadajícího se elektronického průmyslu jako ZPA Čakovice, pět zkušených programátorů z Ruska a naše nezaměstnané absolventy škol.
Firmu jsem rozdělil do divizí satelitních telekomunikací, ACS Zdravotník a ACS Zprostředkovatel. Ve všech byly vývojové a obchodní skupiny. Naší výhodou bylo vlastní telekomunikační prostředí, které mohlo pracovat na obrovském teritoriu, které mohl pokrývat pronajatý satelit.
Pro technicky zdatné čtenáře uvedu, že jsme měli vhodné telekomunikační protokoly, zvolený operační systém UNIX, programovací prostředí jazyka C++, relační databáze Informix i uživatelské prostředí Supernova. Naše softwarové jádro bylo pro všechny naše aplikace IT společné, pracovalo se v reálném čase. Nad mapou území jsme už tehdy uměli využít rozvíjející se systém GPS.
Pro náhled celého článku klikněte ZDE.
Jaké jste měli technické zázemí?
V nově vybudovaném objektu centrální řídící stanice HUB VSAT u obce Vysoká Libeň na Mělnicku, bylo sídlo firmy. Zřídili jsme si zkušební polygon šesti koncových VSAT stanic pro odlaďování softwarových aplikací s našimi satelitními telekomunikacemi VSAT, který využívali i naši potencionální odběratelé našich telekomunikačních služeb.
Jak se vám dařilo získávat finanční zázemí pro rozvoj podnikání?
Byl to problém prokázat našim nově se orientujícím bankám smysluplnost a rentabilitu nových rychlých telekomunikací a tvorby informačních systémů. V podstatě nevěděli, o co jde. Internet v zemi ještě nebyl a když už začínal, tak na vysokých školách.
Úvěrový příslib na částku 168 milionů korun jsem nakonec získal u České spořitelny, ale neměl jsem počáteční majetek, takže jsem přes rok vyjednával s vládní Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou o poskytnutí bankovní garance. Té se do projektu s námi moc nechtělo.
Můžeme krátce pohovořit o vaší návštěvě USA, kde jste v rámci nových technologií absolvoval odborné školení?
To bylo koncem roku 1993. Předtím jsem v Salcburku jménem ACS podepsal se společností GTE Spacenet International kontrakt na dodávku satelitního systému, sestávajícího se z centrální řídící stanice HUB VSAT a 152 kusů koncových uživatelských stanic. Tehdy šlo o zabezpečení požadovaného datového spojení pro českou Celní správu. Součástí dodávky bylo odborné školení, kterého jsem se zúčastnil s dalšími jedenácti zaměstnanci ACS u společnosti GTE v Mannasasu nedaleko Washingtonu.
Během školení jsem se setkal s bývalým plukovníkem Air Force a poradcem presidentů USA Bushe st. a Reagana panem Ronaldem Laytonem, který v té době zastával vedoucí funkci ve společnosti GTE. Pan Layton během Studené války spolupracoval na vývoji amerického systému vzdušného průzkumu a velení AWACS.
V době Studené války jsme byli vlastně protivníci na hranici NATO a Varšavské smlouvy, ale v roce 1993 jsme už naopak byli s USA prakticky míroví a obchodní přátelé, i když do NATO byla Česká republika přijata až v roce 1999.
Ovlivnil nějak plukovník Layton vaši spolupráci s americkou GTE?
Layton mi nabídl pomoc s financováním ACS v rámci přípravy státní návštěvy prezidenta Clintona v Praze v lednu 1994, na kterém se podílel také jejich světový monopolní satelitní podnik GTE dodávkou moderní technologie do Česka, tedy do naší ACS.
ACS měla problémy s ručením úvěru od České spořitelny. Jak jsem popsal, vládní Českomoravská záruční a rozvojová banka si kladla stále nové a nové podmínky. Byl tím ohrožen časový plán dodávky z USA dle kontraktu a podmínky státní telekomunikační licence uvézt do provozu centrální řídící stanici HUB VSAT a prvních 10 koncových uživatelských stanic VSAT do konce dubna 1994. Tak mi pan Layton nabídl možnost získat záruku od americké vlády. Měl jsem se pouze formálně přihlásit k audienci u presidenta Clintona na Velvyslanectví USA v Praze. Učinil jsem tak dopisem z 21. prosince 1993. Tehdy jsem plánoval záruku v hodnotě 6–12 milionů amerických dolarů (USD).
K audienci u prezidenta Clintona nakonec nedošlo, protože si mě tři dny před audiencí povolal ředitel Českomoravské rozvojové banky, který mi nečekaně předal záruku na polovinu sumy k úvěru 168 milionů korun od České spořitelny. Sdělil mi, že audience je tím „vyřešena“, což jsem pochopil tak, že se už české a americké vládní kruhy domluvily.
Pro náhled celého dokumentu klikněte ZDE.
Mluvili jsme také o tom, že s rozpadem Sovětského svazu se rozpadla i Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) a v oblasti mezinárodního obchodu vznikla mezera, kterou jste chtěl využít.
Z Kanady mi volal Ben Kocúr, ředitel firmy Satcomm, že tehdejší předseda vlády Václav Klaus nevyužil nabídku z Moskvy, aby umožnil vybudovat centrálu řízení obchodu v Praze a přejít v ní na měnovou jednotku amerických dolarů.
Bylo mi jasné, ale i Kanaďanům a Američanům, že tento bývalý trh RVHP se pokusí ovládnout německý a japonský kapitál. Naši politici vyškolení v Prognostickém ústavu k nám vpustili německý kapitál, proto je Česko na něm dnes tak závislé.
Chtěl jsem pomoci i americkému kapitálu ke vstupu na trh, a tak jsem začal vyvíjet systém ACS Zprostředkovatel (automatizované komoditní burzy a přepravy zboží za přítomnosti peněz), který by v podstatě RVHP nahradil na bázi automatizovaného řešení nabídky a poptávky zboží a služeb na volném trhu.
Na Ministerstvu zahraničních věcí USA jsme se s pracovníky ministerstva, za přítomnosti Ronalda Laytona domluvili, že budu rozvíjet a budovat moderní satelitní telekomunikace na teritoriu bývalého RVHP. GTE k tomu měla podle předběžné dohody přesunout nad území Ruska potřebné komunikační satelity a dodat potřebnou techniku.
Musel jsem osobně odcestovat do Ruska a podepsat protokoly s Centrální ruskou bankou a s podnikem Elektrosvjaz. Naše pobočka ACS Tver měla zabezpečit satelitní telekomunikace pracující v reálném čase pomocí nových amerických geostacionárních satelitů nad územím Ruské federace do všech okresů Ruské federace a do Evropských hlavních měst.
Měl jsem v podstatě za úkol zabránit hospodářskému chaosu a případným nepokojům až revolucím po rozpadu obchodní dělby práce a výroby v rámci RVHP a po odmítnutí pana Klause centrálu této organizace převzít do Prahy a obchodovat v ní na bázi dolaru.
(2. část): Hospodářská komora, delegace na východ (Ukrajina) z 30. března 1997 do Kyjeva. Ověřeno v dobové brožuře vytištěné PP Agency, s.r.o. na zakázku Hospodářské komory ČR. Na úvodní straně je proslov prezidenta Václava Havla a na šesté straně Zdeněk Somr prezident České Hospodářské komory. Delegaci vedl Vladimír Prokop z Hospodářské komory. Zdroj: Archivní záběry poskytl Karel Franče
Podařilo se vám nakonec získat úvěry od českých bank?
ACS a já jsme pro všechny naše plánované projekty obdrželi v roce 1995 od Komerční banky, na základě písemně předloženého podnikatelského záměru, možnost čerpání cca 750 milionů korun. Více jsem zatím z hlediska rozvoje a kontraktů nepotřeboval.
Ještě před tím jsem obdržel bankovní garanci z Bank of America ve výši 348 tisíc USD na účet u Komerční banky, a kterou jsem v roce 1944 přesměroval do České spořitelny. Tato garance sloužila jako bankovní záruka za předem poskytnutou smluvní zálohu a sloužila jako případné zádržné, pokud by nebyla dodržena kvalita nebo plnění smluvené dodávky materiálu od satelitní společnosti GTE Spacenet USA.
Měl jste know-how, vyvinuté systémy a určité finanční zázemí. Jak se vaše podnikání vyvíjelo dál?
V roce 1993 se konalo výběrové řízení pro satelitní telekomunikace české Celní správy pořádané Ministerstvem hospodářství, jehož vítězem byl podnik SPT Telecom a naše ACS byla druhá. Protože nakonec SPT nebyl schopen na státní hranice dodat datové kanály, bylo rozhodnuto přistoupit k našemu satelitnímu řešení a já jsem za tímto účelem podepsal kontrakt na dodávku sto padesáti dvou koncových VSAT stanic a pro vybudování první české centrální řídící stanice HUB VSAT.
Celní správa ale následně přešla do působnosti Ministerstva financí, které tuto de facto naši zakázku, bez výběrového řízení dalo společnosti NIT, s.r.o. Praha. Zjistil jsem prostřednictvím svého právníka, že za společností stojí jeden pražský důchodce, který je jednatel firmy, která ani nemá telekomunikační licenci od Českého telekomunikačního úřadu nutnou k provozování VSAT telekomunikačních sítí. Později se NIT transformovala do podniku Telenor.
Tato podle mě politicky řízená korupce byla počátkem konce ACS na telekomunikačním trhu.
Jak to? Co se stalo?
Kontaktovala nás totiž novinářka Genevieve Zalatoriusová, která tehdy psala pro týdeník Business Weekly (později pro rádio Svobodná Evropa), který financoval americký Kongres. Týdeník mimo jiné odhaloval korupci v nově se rozvíjejících demokraciích ve střední a východní Evropě.
Zalatoriusová v týdeníku popsala zakázku ve prospěch NIT jako korupční akt. V důsledku jejího článku v Bussyness Weekly byla zažalovaná Ministerstvem financí ČR. Požádala nás o pomoc, abychom jí pomohli papírově doložit původní výběrové řízení u Ministerstva hospodářství a poskytli jí další informace o bezpečnostních otázkách řešení satelitní telekomunikace české Celní správy.
Říkal jsem jí: „Víte, co po mě chcete? Mám zradit svoje přátel v ODS, kteří vládnou v této zemi?“ (tehdy jsem na výjezdním zasedání Výkonné rady ODS a de facto i vlády v Chrudimi, projednával s představiteli ODS nabídku pana Václava Klause převzít řízení Ministerstva hospodářství a obchodu místo pana Karla Dyby) Můj obchodní ředitel Ing. Luděk Barkman do toho vstoupil a prohlásil, že se do republiky vrátil z emigrace v USA, aby v ní byl pořádek a trval na tom, abychom jí vydali informace z archivu ACS. Měl jsem tušení, že to špatně skončí, ale přesto jsem to učinil.
Pro náhled celého článku v Bussines Weekly klikněte ZDE.
Takže jste zachránili novinářku před soudním procesem a pomohli jí odhalit korupci?
Nechali jsme jí dokumenty okopírovat a následně vyšel článek ve vydání Bussines Weekly č. 132.
Asi za tři dny si mě zavolal ředitel společnosti Safe Invest, vyřídil mi vzkaz od určitých tehdejších vysokých představitelů vlády, že mi chtěli „rozbít hubu“, ale že to nakonec vyřešili totální finanční blokací ACS ve všech státních bankách.
V následujícím období jsem při kontaktování bank skutečně začal zjišťovat, že se avizované finanční embargo v praxi uskutečnilo. Konkrétně v České spořitelně, Československé obchodní bance a Komerční bance, kde jsem původně mohl začít čerpat 750 milionů korun. Ani první rozvojový úvěr v České spořitelně už ACS nemohla dočerpat (zbývalo ještě cca 30 milionů).
Finanční embargo mě odřízlo od kapitálu a mělo kruté následky v podobě likvidace mého podnikání, mého osobního života i mojí rodiny.
Děkujeme za rozhovor
Článek byl upraven 21. února 2020.
Související články:
Rozhovor: Karel Franče – Sověti nám chtěli prodat nefunkční vojenský systém A-50 za více než 2 miliardy. Byl to politický a obchodní podvod
V ten moment jsem pochopil, že nás zase nějak klamou a že nás čeká obrovská práce, když to převezmeme. Pokud bychom systém přebrali, oba jsme měli dostat generálské hodnosti a řídit celý systém A-50. Na Spojeném velení v Moskvě už o tom bylo údajně rozhodnuto…
OPRAVY: Pozdější výzkum a ověřování informací sdělených v rozhovoru ukázal některé nesrovnalosti. V důsledku toho byly některé informace odstraněny jako prozatím neověřené (o jejichž přesnosti existují důvodné pochybnosti) nebo nepravdivé. (pozn.)
O1: Pan Ivan Kočárník byl z funkce ministra financí odvolán až o dva a půl roku po zveřejnění článku v týdeníku Central European Business Weekly. Přímá spojitost mezi jeho odvoláním z funkce ministra financí a zveřejněným článkem není pravděpodobná.
O2: Policejní vyšetřování uzavřené v roce 2002 nepotvrdilo existenci cenných papírů zaslaných z FEDu USA do České komerční banky nebo České pojišťovny. Protože bylo policejní vyšetřování viditelně nedostatečné, jejich existence je stále v procesu ověřování. Vyjádření policie z 22. března 2002 o výsledcích vyšetřování bankovních garancí USA ve prospěch společnosti ACS zdroj
POZNÁMKY:
[1] Vyjádření Správního archívu Armády České republiky: (Mojmír Sklenovský) 12. 4. 2019: „Karel Franče v ČSLA působil. Z průběhu služby je zřejmé, že se od roku 1986 zabýval problematikou automatizace velení pro operační-taktický stupeň oddělení automatizace velení velitelství Protivzdušné obrany státu (PVOS).“ Ředitel Odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR plukovník Eduard Stehlík poslal v únoru 2019 Frančemu blahopřání k životnímu jubileu.
[2] Společnost ACS Brandýs nad Labem, v.o.s. – automatizované družicové systémy VSAT byla založena v lednu 1993. zdroj Majitel společnosti získal licenci na provozování hovorového a datového přenosu satelitními sítěmi 12. října 1992. Koncem roku 1993 školí zaměstnance v USA na dovezenou satelitní techniku společnosti GTE Spacenet. V dubnu 1994 – spouští ACS centrální stanici HUB VSAT ve Vysoké libni. zdroj
