Diplomovaný inženýr Karel Franče je bývalým podplukovníkem Československé lidové armády, kde pracoval jako specialista telekomunikačních a automatizovaných systémů. Dnes již 70letý důchodce a rodák z Chomutova se v rozhovoru s deníkem Epoch Times podělil o svoje nevšední zážitky z armádypodnikání a spolupráce s Ministerstvem zahraničních věcí USA.

Dnes se budeme věnovat období, které následovalo po rozpadu Sovětského svazu ve východní Evropě. „Částečné stažení sovětských vojsk ze střední Evropy bylo součástí procesu přestavby Sovětského svazu, který započal Michail Gorbačov svými reformami,“ uvádí Mgr. Jana Kosová ve své diplomové práci z roku 2012. „Sovětský svaz v druhé polovině 80. let přijal rozhodnutí redukovat počty svých vojenských jednotek umístěných mimo území Sovětského svazu.“

„Redukování počtu“ ale neznamenalo automaticky úplný odchod sovětských jednotek. Nakonec se z odsunu sovětské armády z území Německa, Československa a Polska v období 1989–1994 stala záležitost mnoha zemí, nikoliv pouze jednostranný akt Sovětského svazu.

„Odchod sovětských vojsk představoval důležitou zahraničně-politickou kapitolu těchto zemí ve vztahu k Sovětskému svazu, posléze k Ruské federaci, přičemž důležitou roli sehrála otázka „kdo kolik zaplatí“?“ uvádí Mgr. Jana Kosová.

france
Karel Franče se svým společníkem Luďkem Barkmanem před logem satelitní společnosti Com Stream, USA, San Diego, 1995. (Se svolením Karla Frančeho)

Do komplikované situace se zapletl také Karel Franče, který se (na základě svojí práce v armádě) po roce 1992 pustil do soukromého podnikání v oblasti satelitních technologií. Koncem roku 1993 podepsal kontrakt s americkou společností GTE Spacenet International na dodávku satelitního systému a odcestoval na školení jejích systémů v Mannasasu nedaleko Washingtonu.

„Během školení jsem se setkal s bývalým plukovníkem Air Force a poradcem prezidentů USA George Bushe staršího a Ronalda Reagana, panem Ronaldem Laytonem, který v té době zastával vedoucí funkci ve společnosti GTE,“ vypráví Franče. „Pan Layton během studené války spolupracoval na vývoji amerického systému vzdušného průzkumu a velení AWACS.“

„V době studené války jsme byli vlastně protivníci na hranici NATO a Varšavské smlouvy, ale v roce 1993 jsme už naopak byli s USA prakticky míroví a obchodní přátelé, i když do NATO byla Česká republika přijata až v roce 1999,“ vzpomíná pan Franče.

Říkal jste, že vás pan Layton spojil se zaměstnanci Ministerstva zahraničí USA, kteří vás požádali o pomoc s odsunem sovětských vojsk z východní Evropy. O co se přesně jednalo?

Původně jsem byl Ministerstvem zahraničních věcí USA požádán o převzetí řízení výstavby a kontroly toků peněz v rámci americké pomoci při uvolňování napětí v Evropě a přemístění sovětských okupačních vojsk z NDR a od roku 1968 „dočasně umístěných sovětských vojsk v Československu“. Vojska směřovala na ruský venkov, protože v ruských městech pro ně nebylo místo.

Smyslem pomoci americké vlády bylo financovat vybudování obydlí, školské a zdravotní infrastruktury včetně základních řemesel, pekáren, živočišné výroby a jatek místní výroby s cílem vytvořit pracovní příležitosti pro demobilizované vojáky a jejich rodiny bez domova, které hladověly.

Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k našemu Newsletteru.


TIP: Odchod sovětských vojsk z území Německa, Československa a Polska


Proč měly Spojené státy podle vás zájem na financování takových věcí?

Mělo to zabránit případným vojenským vzpourám vojáků navracejících se se zbraněmi domů do Ruské federace, kteří doposud „dobře“ žili ve střední Evropě. Tak přemýšlela americká vláda a bála se rozpoutání války na rozpadajícím se teritoriu socialistických zemí.

france
Karel Franče se svým společníkem Luďkem Barkmanem před Bílým domem, 1995. (Se svolením Karla Frančeho)

Co by mohla taková „válka“ nebo nepokoje podle vás USA způsobit?

Na Ministerstvu zahraničních věcí USA se obávali vzniku vnitřního konfliktu a možného zneužití zbraní hromadného ničení v rozpadajícím se Sovětském svazu a jeho armády. 

Jaký měl být tehdy váš úkol?

Samozřejmě, že jim šlo o ztracené miliony dolarů, které do Ruska měsíčně posílali na financování toho projektu. Měli obavu, že se jich zmocní KGB a její zahraniční agenti, kteří by působili proti USA za americké peníze původně věnované pomoci bývalému spojenci za 2. světové války, aby se svými vojsky opustil střední Evropu.

Tehdy USA posílaly desítky milionů dolarů do ruských bank, aby tento záměr financovaly, každý měsíc se finance vypařily i s bankami. Prostě nebylo možné tento kapitál dohledat a použít. Moje účast měla zabránit rozkradení financí a zajistit jejich využití na původní záměr.

USA tehdy šlo o geopolitickou strategii politického vlivu ve střední Evropě.

Jak si vysvětlujete, že o práci na odsunu sovětských vojsk požádali právě vás?

Proč jsem to měl být já? Americké rozvědky si zřejmě cenily mé poctivosti při plnění úkolů a že jsem nezkorumpovatelný a tvůrčí člověk stejně jako můj otec Jaromír Franče působící ve státních funkcích na Chomutovsku. Poradce prezidentů USA pan Ronald Layton věděl o mé de facto zorganizované stávce 30 důstojníků Československé lidové armády v roce 1978 v rámci kurzu systému ALMAZ v Sovětském svazu.

Celá věc začala ve chvíli, kdy jsem nad zobrazovanou mapou Evropy položil dotaz, co by se stalo, kdyby přes vzdušný prostor nad Československem prolétávalo cca 300 letounů NATO směrem na Sovětský svaz. Sovětský plukovník, aniž si uvědomil, že před sebou má 30 důstojníků armády Československa, odpověděl, že by byly provedeny 2 vzdušné jaderné údery o síle cca 5 megatun a vše by se vypařilo, bohužel i s námi. 

V ten moment jsme si uvědomili, že nejsme rovnocenní spojenci v obraně své země, ale jen Sovětského svazu, že jsme jen nastrčené loutky v jejich strategickém předpolí budoucího válčiště pro obranu Moskvy. 30 důstojníků Československé armády včetně mě zahájilo na základě toho stávku.

Hrozila nám Sibiř a výstavba nové železnice poblíž hranice s Čínou. Doma se naše rodiny mohly dozvědět, že naše letadlo při návratu domů havarovalo a my zmizeli v pracovních táborech. Asi třetí den stávky jsme to se Sověty vyřešili kompromisem.

Tahle stávka v USA vyvolala ony sympatie?

Dále v USA věděli, že jsem byl jakýsi „pétépák“ protivzdušné obrany, kdy jsem bojově zastával funkci náčelníka skupiny spojení 3. divize protivzdušné obrany státu, ale také řídil cca 7 let výstavbu a zasazování automatizačních technologií. Tyto technologie řídily bojovou činnost a spojovací a výpočetní technologie společného velitelského stanoviště 3. divize protivzdušné obrany státu a 3. radiotechnické brigády.

Věděli také o mých racionalizačních zlepšovácích, za které jsem byl dvakrát vyhodnocen jako nejlepší zlepšovatel ČSLA a ČSA.

Zdá se, že si vás nepochybně předem prověřili…

Samozřejmě, udělal by to každý rozumný státní politik a hospodář, který někomu svěřuje řízení velkého úkolu za obrovské peníze svých daňových poplatníků. Nevím, jak z naší armády unikly informace do USA, ale věděli i o mém aktivním zásahu k nepřevzetí sovětského systému vzdušného průzkumu a velení A-50 . Více zde…

Věděli také, že jsem zmodernizoval naše místa velení letectva a protivzdušné obrany vlastními automatizačními prostředky na bázi slušovických počítačů, mnohem levnějšími a výpočtově výkonnějšími při využití našich bojových prostředků.

Já osobně jsem podle plukovníka Ronalda Laytona velmi přispěl ke zmírnění konfliktní situace během studené války a ušetřil americké vládě hodně peněz a energie vojáků tím, že jsem nepřevzal do provozu sovětský systém A-50.

Pokud bych ho převzal a se svými znalostmi a racionalizačními opatřeními realizovanými v pozemních objektech řízení letectva a protivzdušné obrany ho upravil v bojových možnostech, pravděpodobně bychom tím značně posílili obranné, ale i útočné vojenské možnosti Varšavské smlouvy i Sovětského svazu ve střední Evropě.

france
Čestné uznání od velitele protivzdušné obrany pro Karla Frančeho, 1986. (Se svolením Karla Frančeho)

To ale nebyl důvod, proč jsem ten systém A-50 odmítl. V té době už docházelo ke zmírňování napětí v rámci takzvané studené války. Ten systém jsme fakticky s podplukovníkem Janem Bandíkem nepřevzali, protože byl nefunkční, což se během vojenských zkoušek ukázalo. Více zde…

A jak to dopadlo? Přijal jste jejich nabídku řídit odsun sovětských vojsk?

Vážně jsem o tom uvažoval, ale nakonec jsem jí odmítl s odůvodněním, že by mi šlo v Rusku o život, že by mne ani jejich prapor zelených baretů neuchránil. Zůstal jsem u soukromého podnikání v satelitních telekomunikacích využívajících americké, japonské a kanadské technologie. 

Ale jak jste dříve zmínil, vaše spolupráce s USA pokračovala.

Samozřejmě USA zde mělo i ekonomické zájmy. Po rozpadu centrálně řízených ekonomik v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) mi nabídli finanční podporu pro vybudování systému satelitní komunikace nad tímto obrovským územím v rámci projektů naší firmy ACS. Chtěli podpořit projekt ACS Zprostředkovatel a jeho platební banku, které by mohly obchodní systém RVHP nahradit formou automatizovaného řešení nabídky a poptávky zboží a služeb za přítomnosti peněz v reálném čase.

Takže USA zafinancovaly vybudování satelitní sítě nad Evropou?

Na Ministerstvu zahraničních věcí USA jsem projednal ekonomickou spolupráci v budování satelitních telekomunikací. S panem Laytonem, pověřeným v GTE Spacenet International strategickým řízením, jsem předběžně dojednal instalaci geostacionárních telekomunikačních družic i nad územím Ruské federace. Družice měly zabezpečit telekomunikaci v reálném čase pro centrální ruskou banku a podnik Elektrosvjaz až po okresní struktury a do hlavních Evropských měst. 

K tomu jsem v roce 1995 v Rusku podepsal protokoly a založil společný podnik ACS Tver.

V roce 1995 jsme již měli vyvinutý základní řídící software a vytvořeny číselníky zboží v několika oborech výroby ve vazbě na mezinárodní celní sazebník pro ACS Zprostředkovatel na bývalém teritoriu RVHP.

Měli jsme připravený i projekt ACS Zdravotník pro integrovaný záchranný systém. Byl de facto softwarově připraven v roce 1995. Přibližně 80 % okresů v ČR bylo ochotno do něj vstoupit. 

Zní to jako velké projekty, ale jak víme, žádný z nich se nakonec nepodařilo zrealizovat. Proč?

Všechny naše projekty byly de facto vládou Václava Klause násilně ukončeny totální finanční blokací mé osoby a firmy ACS u všech tehdy ještě státních bank. Více zde…

Děkujeme za rozhovor

Čtěte také:

Rozhovor: Karel Franče – rozvoj satelitních systémů v české polistopadové demokracii a příběh společnosti ACS

Rozhovor: Karel Franče – Sověti nám chtěli prodat nefunkční vojenský systém A-50 za více než 2 miliardy. Byl to politický a obchodní podvod