Článek z cyklu Morální základy české společnosti

„Pouhá existence je moře bez vody, kniha bez obsahu, život bez života.“

Prostě řečeno, lidská existence by neměla být bezcílná a jalová. To si Miroslav Tyrš velmi dobře uvědomoval.

Člověk je jediným tvorem, který dokáže přemýšlet a plánovat budoucnost, a tohoto daru by bylo hříchem nevyužít. Proto je jen lidská existence založená na jasném cíli nebo několika dílčích cílech, a taková existence je smysluplná.

Profesor estetiky, historik umění a český kritik Miroslav Tyrš se narodil 17. září 1832 v Děčíně, v Rakouském císařství. Přednášel jako profesor dějin na UK a na ČVUT v Praze. Mimoto byl předsedou Umělecké besedy a poslancem říšské rady. Jeho jméno je v dnešní době ponejvíce spjato se založením tělocvičného spolku „Sokol“, který hrál rozhodující roli v demokratické společnosti, v národně osvobozeneckém hnutí a pro samotnou českou státnost.

Miroslav Tyrš
Miroslav Tyrš. (Volné dílo)

Už velký český učenec a pedagog Jan Amos Komenský přišel v 17. století s myšlenkou, že tělesná výchova a sport má nesporný vliv na mravní a duševní stránku člověka. A právě tuto ideu o dvě stě let později oživil Miroslav Tyrš.

Životní cesta

Tyrš byl syn německého vrchnostenského lékaře a měl od dětství špatné zdraví. Na radu lékaře tak začal cvičit v tělocvičných ústavech v Praze. V roce 1848 ho, jako studenta, ovlivnila, revoluce v Rakouském císařství, a proto se rozhodl přestoupit na akademické gymnázium, které bylo více vlastenecké. Poté studoval na filozofické fakultě, kde se věnoval i studiu matematiky, přírodních věd, ale i anatomii.

V sedmadvaceti letech se seznámil s bohatým obchodníkem Jindřichem Fügnerem, se kterým si díky společným zájmům dobře rozuměl. Tyrš uvítal jeho myšlenku založení česko-německého tělocvičného spolku, který se však kvůli problémům se sponzorstvím nejprve zrealizovat nepodařilo.

O dva roky později Tyrš navrhl založit svébytný český tělocvičný spolek a stal se jedním, spolu s Jindřichem Fügnerem a právníkem Tomášem Černým, ze spoluzakladatelů Sokola Pražského. Zde byl jmenován prvním tělovýchovným (a placeným) náčelníkem a Jindřich Fügner se stal jeho starostou. Rok poté navrhl vytvoření „Sboru pro vzájemnost československých spolků tělocvičných“ a chtěl také svolat všechny cvičitele. To mu však rakousko-uherské úřady nepovolily a byl v důsledku toho vyšetřován policií.

Před jeho narozením se u nás pěstoval jen tělocvik podle německých vzorů, které v gymnastice převzala téměř celá Evropa. A protože se Tyrš vydal na vlastní dráhu a německé trenérství zdokonalil, vytvořil zcela novou soustavu tělocviku. Český národ se tak může pochlubit vlastním tělocvičným systémem.

Novému spolku Tyrš poskytl všechny předpoklady k úspěšné budoucnosti. Zorganizoval první cvičitelský sbor a ustanovil pevný řád se cvičebními hodinami. Jelikož se cvičební komunita rychle rozrostla (v roce 1874 čítala deset tisíc členů), bylo třeba založení centrálního časopisu, který dostal název „Sokol“, ve kterém Tyrš publikoval řadu statí a programových dokumentů sjednocujícího charakteru. V jeho prvním čísle Tyrš zveřejnil článek „Náš úkol, směr a cíl“. Vzhledem k velkému počtu členů založil také tělocvičnou knihovnu.

Je až neuvěřitelné, jak rychle se jeho myšlenky a cvičení šířily. V Americe bylo již v roce 1865 dvacet jednot s téměř dvěma tisícovkami členů. Zaměření bylo všestranné: nářaďová cvičení, skoky, zápas, později bylo přidáno i veslování, plavání, střelba a šerm. Včetně pravidelných cvičení byly pořádány i ozdravné výlety.

V době příprav k oslavám 20. výročí založení Sokola navrhl uspořádat veřejné cvičení s průvodem Prahou. Prvotní návrh však rozšířil na uspořádání sjezdu osmdesáti sokolských jednot z Čech a Moravy s přizváním bratrských spolků ze světa, včetně Ameriky (1. Všesokolský slet), na pražském Střeleckém ostrově. Pod Tyršovým vedením zde cvičilo 720 mužů a v průvodu šlo 1 600 krojovaných sokolů. Toto vystoupení vytyčilo a utvrdilo zásady výchovy k tělesné zdatnosti, k brané způsobilosti a k mravní a společenské ukázněnosti.

Během I. republiky se podařilo zorganizovat další čtyři mohutné všesokolské slety. Na tribunách bylo až 200 tisíc diváků včetně pana prezidenta. Sokolové se však prezentovali i na mezinárodní scéně, v mistrovstvích světa či na Olympijských hrách.

Sokolové
Sokolové. (sokololomouc.cz)

Estetická činnost

Vždyť každé skutečné dílo umělecké z jedné myšlenky, z jednoho citu, z jedné vidiny pochází a kdo by se úplně do ní vmysliti a ji dle toho provésti chtěl, musil by vlastně tím člověkem býti, který ji původně pojal,“ – Miroslav Tyrš.

U Tyrše není možné oddělovat jeho sokolskou aktivitu od jeho pozice myslitelské. Kromě svých aktivit v Sokolu se zabýval i studiem estetiky a výtvarným uměním a jezdil je i nadále studovat do zahraničí. Usiloval také o popularizaci umění a na tomto poli pomohl s uplatněním mnohým českým umělcům, jako Josefu Václavu Myslbekovi, Františku Ženíškovi, Vojtěchu Hynaisovi, Mikoláši Alšovi či Josefu Mánesovi.

Jeho obliba v umění se však projevovala i na činnosti Sokola, jeho zásluhou bývaly budovy „sokoloven“ bohatě zdobeny a dodnes obsahují často velmi hodnotná sochařská i malířská díla.

To znamená ideál člověka, který by byl vyspělý duševně, vyspělý tělesně a navíc mravně ukázněný.

Tyrš miloval antické umění a to se také nese založením Sokola, kde zajímavě uplatňuje antickou ideu tzv. kalokagathie[1]. Prostřednictvím tělocviku se chtěl pokusit dokázat zlepšit jakost českého národa po všech stránkách, na úroveň, které kdysi dosahovali ve starém Řecku. To znamená ideál člověka, který by byl vyspělý duševně, vyspělý tělesně a navíc mravně ukázněný. Vzorem předních postav Sokola se tak staly krásné vyšlechtěné postavy starých Řeků. Zde se tak stal badatelsky zajímavým i výzkum na poli tělesnosti.

Po prvním všesokolském sletu mu úřady dokonce umožnily učit výtvarné umění na univerzitě: podmínkou byl však jeho odchod ze Sokola. To Tyrš těžce nesl, ale poněvadž byl Sokol již pevně zajištěn a zakotven v podvědomí českého národa, rozhodl se náčelnictví v Sokolu vzdát a začal se tak věnovat plně vědecké a pedagogické práci.

Zde se však u něj začala projevovat přepracovanost a s ní spojené nervové obtíže. V roce 1884 v 51 letech, nejspíš nešťastnou nehodou, v potoce v Tyrolských Alpách, kde byl na ozdravném pobytu, umírá. Jeho hrob spolu s hrobem jeho tchána a chotí, nad kterými se tyčí Sokol, je umístěn na pražských Olšanských hřbitovech.

Sokolové
Sokolové. (sokololomouc.cz)

Zajímavosti

Sokol je praktickou realizací Tyršových teoretických úvah jak na poli estetiky, tak tělovýchovných zásad, ale i myšlenek národních. V Sokolu nešlo jen o cvičení, ale také o rozkvět ducha, o lidské hodnoty. Tyrš byl tvůrcem sokolských zásad, jako: síla a mužnost, činnost a vytrvalost, láska k volnosti a vlasti, dobrovolná práce a kázeň, vzájemný bratrský vztah členů. Miroslav Tyrš je také autorem Základů tělocviku (dokončil zakládající člen „Klubu českých turistů“ Vilém Kurz) a hesla organizace: „Tužme se!“.

Název Sokol dal spolku pedagog Emanuel Tonner, Fügner navrhl tykání a oslovování „bratře“ a „sestro“, Josef Barák navrhl pozdrav „Nazdar!“. Josef Mánes navrhl prapor a kroj (garibaldiovská červená košile jako znak svobody) z Fügnerova podnětu a tento kroj měl pevně stanovená pravidla. U zrodu spolku stála například i spisovatelka Karolína Světlá. Na Slovensku sokolskou myšlenku převzal a rozpracoval náplň cvičení dr. Ivan Branislav Zoch.

Pro tělocvičnou praxi Tyrš vydal spis „Základové tělocviku“, kde vytvořil dosud nepřekonaný systém promyšlené a pestré tělocvičné soustavy. V duchu jazykových snah Jungmannových sepsal velmi výstižné tělocvičné názvosloví. Tyto termíny používáme dodnes, jako např. předpažit, upažit atd. Vydal také spis „Hod olympický“, zdůrazňující význam olympijské myšlenky, a to o čtvrt století dříve než zakladatel moderních olympijských her baron Pierre de Coubertin.

Tužme se! Lví silou. Ni zisku, ni slávy. Za národ, drahou vlast. V zdravém těle zdravý duch. Buďte věrni sobě, pravdě a spravedlnosti. Pravda vítězí! Kupředu, kupředu, zpátky ni krok. Přeskoč, přelez, ale nepodlez.

Během své historie byl Sokol čtyřikrát zakázán nebo omezen ve svojí činnosti válkami či totalitními režimy. Přežil i v zahraničí, v komunitách krajanů ve všech kontinentech světa. Během války bylo popraveno dvanáct stovek sokolů a přes deset tisíc vězněno a mučeno. Po druhé světové válce se činnost Sokola znovu obnovila a rozrostla na tři tisíce jednot s milionem členů. V té době se konal šestý všesokolský slet, jehož se zúčastnilo přes půl milionů cvičenců. Stát ovládaný KSČ však v roce 1948 tělovýchovu sjednotil. Ze sokolských jednot bylo vyloučeno akčními výbory jedenáct tisíc členů, byla zastavena činnost Československé obce sokolské (ČOS) a tisíce sokolů emigrovalo a zapojilo se do zahraničních sokolských jednot po celém světě. Do Spojených států odešly její hlavní osobnosti. Pokus o její obnovu proběhl v období let 1967 a 1968, byl však ukončen vpádem okupačních sovětských armád. Obnoven byl až začátkem devadesátých let a po celé republice bylo vybudováno na tisíc tělocvičen, tzv. „sokoloven“.

Česká obec sokolská (ČOS) je v České republice čtvrté nejpočetnější občanské sdružení čítající téměř sto devadesát tisíc členů, kteří se dobrovolně věnují sportům, pohybovým aktivitám v oddílech sokolské všestrannosti a kulturní činnosti, především ve folklórních a loutkářských souborech. Vyvrcholením činnosti ČOS je všesokolský slet, společensko-sportovní přehlídka veškeré činnosti za šest let. Sokolští sportovci však také vykazují ligovou až reprezentační úroveň v gymnastice, házené, basketbalu, v judu i v atletice. Sokolské organizace v župách a v jednotách významně ovlivnily také rozšíření humanitárního běhu Terryho Foxe v České republice.

Jedna z velkých myšlenek Tyrše byla, že cíl dějinného národního úsilí je vybudování „spojených národů evropských“ a celosvětový mír. Literárně přispíval do „Národních listů“, časopisu „Květy“, „Ruchu“, „Zlaté Prahy“, „Světozoru“ a časopisu „Lumír“. Řadu příspěvků do časopisů zpracovával se svou ženou, dcerou přítele Jindřicha Fügnera, Renátou, se kterou se oženil po jeho smrti.

Podle Tyrše bylo pojmenováno nevyčíslitelné množství ulic či náměstí po celé České republice. Ale také „Tyršovy sady“ v městském parku v Třebíči, který sousedí se stadionem Sokola, téměř tři sta padesátiletý „Tyršův dub“ ve vsi Předslav u Klatov a nebo „Tyršův most“ v Plzni a v Litoměřicích.

V Sokolu se používala hesla jako: Tužme se! Lví silou. Ni zisku, ni slávy. Za národ, drahou vlast. V zdravém těle zdravý duch. Buďte věrni sobě, pravdě a spravedlnosti. Pravda vítězí! Kupředu, kupředu, zpátky ni krok. Přeskoč, přelez, ale nepodlez.


Poznámka:

1. Kalokagathie – pojem, který vyjadřuje antické řecké přesvědčení, že krásné a dobré, krása a ctnost patří k sobě a mají mnoho společného. Co není zároveň dobré, nemůže být krásné a naopak. Aplikován na člověka vyjadřuje ideál harmonického souladu a vyváženosti tělesné i duševní krásy a dobroty, ctnosti a statečnosti. Od 19. století se pojem kalokagathie používal zejména v počátcích sportu a tělesné výchovy. Je důležitým prvkem novodobé olympijské myšlenky, jak je ve svém díle „Antický ideál tělesné krásy a duchovní dokonalosti“ zformuloval zakladatel moderních olympijských her baron Pierre de Coubertin. Byla také důležitou ideovou základnou sokolského hnutí.


Morální základy české společnosti

epoch times karel IV.

Posbírali jsme citáty a záznamy z životů významných českých vládců, spisovatelů, umělců a myslitelů. Jejich receptem na dobrý a úspěšný život bylo pěstování ctností, dodržování morálních zásad a společenské etiky.

Ve výtisku české redakce deníku Epoch Times se vracíme zpět ke kořenům českého národa a poodhalujeme základy myšlení nejvýznamnějších postav české historie i hodnoty, které podle nich přinášejí lidem a společnosti štěstí, harmonii, prosperitu a klid v duši. Čtěte více…