„Vše na tomto světě se dá napravit jen jemným teplem lásky.“
Esence výše uvedeného výroku jednoho z největších českých myslitelů, filozofů a spisovatelů, jenž proslul zejména jako reformátor pedagogiky, vystihuje způsob, jakým své nemalé dílo uskutečnil.
Jan Amos Komenský žil v poměrně těžké době, ve které byl neustále pronásledován Habsburky. Do jeho života taktéž ničivě zasáhla bělohorská katastrofa. Roku 1621 vtrhli na Moravu Španělé a vydrancovali a vypálili město Fulnek, v němž v té době Komenský žil. Po útěku do skal zemřela jeho první žena a obě děti na mor.
Jako mezinárodně uznávaný vzdělanec se stal politickým mluvčím pobělohorské emigrace a snažil se dosáhnout zapojeni protestantských mocností ve prospěch české reformace.
Byl také přizván do Ameriky a pozvání obdržel i od Francouzů.
Pedagogická činnost
Komenský se snažil lidi nabádat ke zlepšeni morálky a vzdělanosti, na kterých si jako učitel velmi zakládal. Na toto téma napsal řadu spisů. Jsou to například Česka didaktika, Informatorium školy mateřské či soubor her Škola hrou. Pravě pedagogickými díly se proslavil na mezinárodní úrovni, stal se známou osobnosti a reformátorem v oboru školství. Na základě toho byl v roce 1641 pozván do Londýna, kde vybudoval akademii věd. Následně byl pozván i do Maďarska, kde bylo školství na velice bídné úrovni.
Do školy tehdy chodily jen děti bohatých rodičů, které však neoplývaly moudrostí, a navíc byly líné. Aby tyto žáky nadchnul pro učení, vypracoval Komenský dílo nazvané Orbis pictus (Svět v obrazech). Tato moderní kniha se brzy stala bestsellerem a byla přeložena do jedenácti jazyků.
Způsob jeho výuky byl ve své době vskutku moderní. Tak by se děti měly například vzdělávat nenásilnými metodami. Žáci se dle jeho názoru učí často mnoho let látku, „kterou je dětsky duch schopen naučit se za pouhý jeden rok“. A zde vidí Komenský chyby v systému i v učiteli. Škola má být příjemná a zajímavá, měla by povzbuzovat zvídavost žáků, a ne probouzet jejich strach tělesnými tresty a psychickým nátlakem.
„Vše na tomto světě se dá napravit jen jemným teplem lásky, poněvadž jinak je to nemožno,“ poznamenal si Komenský a právě tímto způsobem se snažil napravit i stav tehdejšího školství. Podle Komenského by výchova dítěte měla mít tři hlavni cíle:
- poznat sebe a svět – vzděláni ve vědách a uměních či řemeslech
- ovládnout sebe – výchova mravní
- povznést se k Bohu – výchova náboženská
Rozdělil studenty podle jejich nadání na:
- bystré, kteří dělají radost
- bystré, ale líné
- bystré, avšak vzpurné
- děti s nedostatkem bystré mysli
- děti s nedostatkem bystré mysli a líné
- děti s nedostatkem bystré mysli a vzpurné
Na základě těchto vlastnosti pak vypracoval systémy výuky.
Pokoušel se také shrnout veškeré vědění do jednotné soustavy v takzvaném „Plánu vševědy“.
Nebyl však exaktním přírodovědcem ani chladně uvažujícím matematikem, byl hrdý na lidské vynálezy a věřil, že přispějí k obecnému pokroku. Na druhou stranu se obával jednostranného zneužiti vědy a taktéž jejího odlidštění. Jeho plánu měl napomáhat navrhovaný „sbor světla“, tedy jakási mezinárodní akademie věd, která by podporovala výzkum vědeckých novinek.
Z Maďarska se Komenský opět vrátil zpět do polského Lešna. Roku 1654 napadli Polsko Švédové a v roce 1655 došlo i k obléhání města Lešna a posléze k jeho zapálení. Požár tak zničil všechen jeho majetek i velkou část rukopisů. Následně odjel do Amsterodamu a usadil se tam u přátel. Byl slavný a uznávaný. Zažil sice odloučeni od vlasti a ztrátu své rodiny či utrpení třicetileté války, ale nikdy nepřestal věřit v lepší budoucnost, a to ani ve stáří.
Posledních čtrnáct let života, v období války mezi Anglií a Holandskem, strávil Komenský v Amsterodamu. Tam také vypracoval mírovou dohodu „Anděl míru“. V listopadu roku 1670 zemřel ve věku 78 let. Je pohřben v malém kostelíku v Naardenu. Jeho památník je pod ochranou České republiky.
Další tvorba
Jedno z jeho předních děl je právě výše zmíněný Labyrint světa a ráj srdce. Toto dílo se skládá ze dvou částí.
V první části autor prochází a pozoruje svět a poté konstatuje, že vše v tomto světě je marné a bez opravdového užitku. Popisuje, jak jsou lidé ponořeni do svých vlastních tužeb.
V druhé části pak nachází řešeni této neutěšené situace, které tkví jednoduše v tom obrátit se do vlastního srdce a najít Boha uvnitř sebe.
Příběh začíná po narození, kdy člověk vstupuje do tohoto světa, aby mu pak v dospělosti bylo přiděleno příslušné povolání. Poutníka doprovázejí dva průvodci: Všezvěd Všudybuď, což je ztělesnění lidské zvědavosti, a Mámení neboli symbol myšlenkové pohodlnosti a klamu. Jeho průvodci mu nasadí růžové brýle, čímž má získat zkreslenou představu o světě. Poutník si však brýle nasadí křivě, aby viděl skutečný stav věci. Pozoruje lidi, jak nosí masky se zvířecími prvky, které různě mění, a dělají spoustu zbytečných věcí. Jsou ovládáni klamem, intrikami, marností a neřestmi.
Provádějí ho všemi ulicemi, aby viděl jednotlivé stavy lidské společnosti a mohl si svobodně vybrat, kam se zařadí. Tak ho zavedou i do Hradu Štěstěny, v němž žijí všichni ti, jimž se dostalo štěstí a získali bohatství. Na závěr celého tohoto putování si autor zoufá:
„I lekl jsem se, že tak nikdež nic v světě, ani na samém tom hradu potěšení není, čehož by se mysl bezpečně, směle a cele chopiti mohla.“
Jelikož je stále nespokojen a zatím si žádné z ukazovaných míst nevybral, protože ani jedno neposkytuje člověku vytoužený klid a ani nevidí smysl své práce, je tedy předveden před královnu tohoto světa, Moudrost.
Názory ostatních
Například přední česká cembalistka Zuzana Lapčíková po dokončeni práce zhudebnění části Komenského díla Orbis Pictus v rozhovoru pro Hospodářské noviny uvedla: „Trošku jsem si poopravila povrchní pohled na Komenského, jak ho všichni známe. Když se snažíte rozkrýt, co Komenský chtěl vlastně říct, zjistíte, že je to velkolepé a úžasné. Cítíte se před ním menší a menší a máte pocit, že vás pohltí. Nechávala jsem se pohlcovat ráda a návrat do všedni reality byl pro mě obtěžující.“
Zajímavosti
Na sklonku života nakreslil Komenského ve Slovanské epopeji Alfons Mucha. Na obraze ztvárňuje úprk českého obyvatelstva po porážce českých stavů na Bílé hoře. Mezi nimi byl i Komenský, a jeho osamění a izolace je na obraze vyjádřena a podtržena šedivostí moře i oblohy. Plamínek naděje přicházející z malé lucerny pak symbolizuje naději na lepši zítřky pro celou slovanskou vlast.
Citáty Komenského
„Nerozumíš-li věcem, které se za slovy skrývají, nejsi moudrý, nýbrž jsi stále papoušek.“
„Kdo nedbá, aby byl vyučován, toho budeš marně vyučovati, dokud u něho neprobudíš vřelý zájem o učení.“
„Učit lze slovy, vychovávat jen příkladem.“
„Šťastný národ, který má hojnost dobrých škol a dobrých knih.“
„Nedopusť, aby ti zlí zabraňovali jednat dobře. Chválou jejich musíš pohrdat, utrhání jejich si nevšímat. Chtěj býti zlými spíše nenáviděn, nežli uctíván.“
„Buď příjemný a milý ve tváři, vlídný a zdvořilý ve způsobech, přívětivý a pravdomluvný ústy, vroucí a upřímný srdcem. Miluj, a tak milován budeš.“
Kniha: Jan Amos Komenský v českém a světovém výtvarném umění (1642-2016)
V dějinách světového myšlení a pedagogiky není mnoho autorů, kteří svým dílem obsáhli tak širokou paletu témat a trvale vyvolávali takový zájem jako Jan Amos Komenský (1592-1670).
Čím více let uplynulo od doby, kdy žil, tím hlouběji jeho odkaz zasahuje moderní společnost a je až zarážející, jak je Komenského dílo i ve 21. století aktuální.
O věhlasu Komenského nevypovídá jen jeho rozsáhlé dílo a ohromná literatura jemu věnovaná, charakterizuje ji rovněž ohlas jeho osobnosti a díla ve výtvarném umění, v krásné literatuře, dramatu, filmu a hudbě. Více zde…
