Kolik státníků si v našich dějinách vydobylo takovou úctu jako Tomáš Garrigue Masaryk? Ze syna panského kočího na Moravském Slovácku se vypracoval na vystudovaného filozofa, univerzitního pedagoga a nakonec předního politika a zakladatele první republiky v historii národa.
Masaryk měl jednu obdivuhodnou vlastnost – dokázal se vždy držet svých morálních zásad a postavit se za pravdu, svědomí a rozumnost, i když to znamenalo jít proti vlastním lidem a čelit tvrdé kritice. Byl morální autoritou pro celý národ, jeho demokratické ideály měly výrazný vliv na vývoj politiky nejen u nás, ale i v zahraničí. „Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti,“ říkával Masaryk, pro něhož byl plný život splněným snem.
„Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky, a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit,“ dodává Masaryk.
Dětství
Dětská léta prožil ve skromných poměrech. Po stránce duchovní jej v té době ovlivnila jeho matka – zbožná křesťanka a další lidé z církve. Jak dospíval a otevíral se mu svět, Masaryk objevoval i svět učenců, svět vědy a politiky a postupně se své katolické výchově vzepřel, aniž by však odmítal duchovní svět a hodnoty lidskosti. Zkostnatělé a byrokratické náboženství už mu nemohlo poskytnout vnitřní naplnění, ale stejně prázdné se mu zdálo i odcizené akademické filozofování na fakultě ve Vídni.
Masaryk tedy stál jaksi uprostřed mezi rovinou duchovní a rozumovou. Neodmítal ani jednu z nich, nýbrž je považoval za vzájemně se doplňující. Dokazuje to i jeho výrok: „Láska ukazuje člověku cíl jeho života. Rozum ukazuje prostředky, jak jej uskutečnit.“
Proto náš první prezident obhajoval celistvost člověka, nutnost dívat se na život holisticky, neškatulkovat vědění do specializovaných políček a zažitých koncepcí, uzavřít se v nich a slepě odmítat či ignorovat vše mimo ně. Odmítal ostatně fundamentalismus ve všech jeho podobách, ať už v politice, vědě či náboženství.
„Jací jsou rodiče, matka i otec, jaký mají poměr k sobě a k okolí, to má největší vliv na dítě.“
Zralost
Postupně jej začala lákat politika a sociologie. Politicky by se dal Masaryk zařadit snad jako křesťanský demokrat. V demokracii plně věřil, měl ji za správné mravní uspořádání společnosti a dokonce za „vůli boží“.
Socialismus chápal jako lásku k bližnímu, zato komunismus a jeho třídní boj a diktaturu odmítal. Nebál se kritizovat žádnou z partají, pokud se lidé v ní nechovali poctivě. O tom svědčí například tento jeho výrok: „Politické stranictví je přirozené; ale má své dobré i špatné, jako všecko lidské. Všeho se dá zneužít; záleží na tom, jsou-li lidé slušní a vzdělaní.“
Jeho přístup v jednání byl vysoce lidský, moudrý a laskavý, čímž si dokázal lidi získat. „Kamkoliv přišel, utichaly stranické spory i osobní vášně. Lidé se v jeho přítomnosti cítili povzneseni, cítili se být lepšími lidmi,“ napsal o něm filozof a publicista Milan Machovec. „Krise moderního člověka je obecná, je to krise celého člověka, všeho duchovního života,“ píše Masaryk ve Světové revoluci a znovu to opakuje již jako hlava státu na kameru v době první republiky:
„Problém dneška není jen hospodářský a politický, nýbrž především mravní.“ Ve svých filozofických i jiných spisech uměl být Masaryk upřímně kritický a často se mu podařilo udeřit hřebíček přímo na hlavičku, dotknout se jádra problému.
Ve svém díle Sebevražda se zabývá otázkou dopadu vývoje civilizace, pokroku a vědy na nárůst psychických poruch a sebevražd, jejichž počet rok od roku přibýval. Masaryk se zde ptá: Co když normálnost civilizovaného života vede k absurdnostem, jako jsou sebevraždy?
Měl za to, že moderní člověk jeho doby (a nepochybně i té naší dnes) se vyvíjí nesouměrně, jeho znalosti nejsou dostatečně integrovány a jeho rozum jde jinou cestou než cit a morálka. Tato rozpolcenost činí člověka nespokojeným se svým životem a on potom necítí v životě naplnění.
Rozhovory s T. G. M.
Stačí otevřít Rozhovory s T. G. Masarykem od Karla Čapka, abychom nalezli soubor jeho citátů:
„Žít do sta let, to by neměl být žádný kumšt – to se rozumí, těmi umělými, nepřirozenými zásahy se toho nedosáhne. Růst na zdravém vzduchu a v sluníčku, rozumně jíst a pít, žít mravně, pracovat svaly, srdcem, mozkem, mít starosti, mít cíl – to je celý recept makrobiotiky, a neztratit živý zájem: protože zájem, to je právě život sám, bez zájmu a bez lásky není života.“
„Děti se mají nechat trochu řádit; dítě vyrostlé venku je vynalézavější, samostatnější a praktičtější – dítě městské si často neumí ani ořezat tužku a vůbec nemůže vypěstit svou manuální dovednost.“
„Rád jsem chodil na ryby, na pstruhy a lipně. To nebylo ani tak kvůli těm rybám, spíš pro to brouzdání vodou a pro ty krásné hodiny na březích potoka. To víte, kde jsou pstruzi, tam je vždycky krásně.“
„Snad je to slabost, ale mám ostych před lidmi. Nerad mluvím; kdykoliv jsem měl přednášet a řečnit na schůzi nebo i ve škole, vždycky jsem měl trému; a přece, co jsem se nařečnil!“
„Učitel na škole má dětem vštěpovat republikánství, demokratickou svobodu a rovnost; má se stát dítěti kamarádem. Jeho autorita má spočívat na rozdílu věku, na jeho převaze ve všech věcech vědění, praxe a charakteru. Já jsem vypozoroval, že americké děti mívají k učitelům a učitelkám daleko kamarádštější poměr než u nás, a že Američané po celý život rádi vzpomínají na své učitele a na školy. U nás si děti oddychnou, když vychodí školu.“
„Ne slepá autorita rodičů, ne pasivní poslušnost dítěte, vymáhaná věčným okřikováním a hubováním, ale výchova příkladem… Jací jsou rodiče, matka i otec, jaký mají poměr k sobě a k okolí, to má největší vliv na dítě. Když takové děcko doma pozoruje nesoulad a hádky rodičů, hrubost, neúctu, nepravdivost, jak může z něho, nepřemůže-li to v sobě úsilím, být slušný člověk?“
„Nikde jinde na světě neslyšíte lidi tolik reptat a stěžovat si jako u nás; to je ta nekuráž a ještě něco horšího. Já si myslím, že každý takový nespokojený člověk má nerad své povolání; proto nadává na politiku, na poměry a na celý svět. Člověk, který dělá svou práci bez zájmu a jenom z chlebařství, je nešťastný a otrávený člověk. Já rád poslouchám, když někdo mluví s láskou a chutí o svém povolání; co všechno se od něho dozvíte!“
Morální základy české společnosti
Tento článek vyšel ve speciální edici – magazínu Morální základy české společnosti. Spolu s T. G. Masarykem v něm najdete i další velké české osobnosti jako např. Karel IV., František Palacký, Tomáš Baťa a další. Magazín lze zakoupit v síti Kosmas.