Levičáci, při své neochabující propagandistické válce s cílem posouvat USA doleva, nezřídka prohlašují, že tato země už je zčásti socialistická. A do jisté míry mají pravdu. Ale ve svém usilování učinit z nás všech blázny často zatahují do své argumentace mnohé instituce, které rozhodně socialistické nejsou.
Při konfliktu idejí je důležité, aby ti z nás, kteří máme rádi svobodu a stavíme se proti socialismu, měli jasno, v čem spočívá ta rozdílnost.
Senátor Bernie Sanders (nezávislý, Vermont) zná socialismus lépe než kdokoli jiný a tuhle zavádějící hru často hraje. Jak nedávno řekl: „Když navštívíte veřejnou knihovnu, když voláte hasiče nebo policii, co myslíte? Koho voláte? To jsou socialistické instituce.“
Bernie, ano, ne, ne. Beru tvůj názor ohledně veřejných knihoven, ale policejní a hasičské sbory zcela jistě nejsou socialistickými institucemi. A proč veřejná knihovna je socialistická, ale policie a hasiči nikoli?
Socialismus znamená přerozdělování bohatství. Občané platí daně a vláda takto nabyté prostředky přiděluje jiným, ať už přispívali k nákladům na danou službu či nikoli. Tedy na knihovnu, základní školu, stravenky nebo na jakoukoli formu „obecného základního příjmu“. Tomu se často říká „transfer plateb“. Vláda získává peníze od jednotlivců a od korporací a dává je těm, které chce podporovat – nebo těm, o jejichž volební hlasy usiluje. Což je ovšem podle principů svobodné a spravedlivé společnosti naprosto nemorální a neetické.
Ve svobodné společnosti občané uznávají, že určité hrozby nezvládne jednotlivec sám. První a jedinou legitimní rolí vlády je ochrana životů, práv a majetku občanů. Občané platí jistou nevelkou daň – která by neměla nikdy přesáhnout deset procent příjmů – k financování armády jakožto obránce proti cizí invazi; policie a vězeňství k dopadení a zadržování zločinců; a některých pohotovostních služeb pro případy požárů, záplav, epidemií či pádu meteoritů. Nicméně připouštím, že i některé z těchto služeb mohou být nezřídka lépe provozovány soukromými institucemi.
Armáda, policie a soudní systém mají být zcela veřejnými institucemi. Proč? Protože boj proti cizím agresorům nebo nutná válka v zahraničí vyžadují úsilí národní veřejnosti. Jenom jednotné úsilí veřejnosti dokáže náležitě bránit celý národ nebo území před invazí, nebo porazit nebezpečného protivníka za hranicemi. Jednotlivec sám nedokáže čelit lesnímu požáru, povodni nebo násilnickému davu. K tomu je zapotřebí společného úsilí. Svobodní lidé toto pojetí chápou od počátku času. To není socialismus. To je cena, kterou svobodní lidé dobrovolně platí za svou svobodu.
Systémy policie a soudnictví jsou svou podstatou organizované síly. Ty musí být zcela neutrální a řídit se zákony schválenými představiteli lidu. Do činnosti policie či soudů nemá co mluvit žádný soukromý zájem.
A je tu ještě jeden bod, ve kterém ustoupím socialistům. Soukromá vězení jsou nenáležitá. Jen stát by měl disponovat mocí uvěznit někoho za podmínek a termínů uložených soudci, porotami a právníky působícími v rámci daném ústavou. Žádná soukromá instituce nemá vydělávat na věznění lidí, mimo takové, které poskytují zboží a služby veřejným vězeňským zařízením, tedy například stravu, oděvy či nějaké příslušenství. Soukromě provozované věznice například mají všechny důvody k ovlivňování zákonodárců ve prospěch co nejdelších výkonů trestu. Některé jsou možná dokonce v pokušení podplácet místní policii a soudce, aby směrovali více „klientů“ do jejich institucí.
Silnice, parky a vzdělávání
Jistý novinový článek o organizaci s názvem North Dakota’s Red River Valley Democratic Socialists of America nedávno uvedl, že „silnice a mosty, armáda, policie a hasiči, veřejné vzdělávání a doprava, knihovny, parky a zdravotní péče (Medicare), to vše má socialistické kořeny“. A znovu, pravda je to jen zčásti.
Se silnicemi a mosty je to ošemetné. Mám za to, že větší část dopravní infrastruktury by měla být vlastněna a provozována soukromě. Užívejte nějakou dálnici soukromě a plaťte elektronicky vybírané poplatky, podobně jako je tomu u většiny veřejných mýtných poplatků. Existuje ale argument, že hlavní dálnice jsou součástí obranné infrastruktury a měly by zůstat ve vládních rukou.
President Dwight Eisenhower zbudoval v padesátých letech systém amerických superdálnic a vláda za tím účelem zabrala spoustu soukromé půdy. Prezident tehdy tvrdil, že dotyčné dálnice jsou potřebné pro vojenské účely. Byly nepostradatelné pro rychlé přesuny vojsk, zásob a výzbroje v případě nějaké větší války. Měl pravdu. Navíc tato skutečnost významně pomohla ekonomice USA.
Proč máme zapotřebí federální správy parků? Některé mohou být se ziskem spravovány soukromě, některé soukromými charitami a konečně některé státními nebo krajskými orgány.
K čemu jsou nám veřejné knihovny? Kdyby zítra všechny veřejné knihovny zavřely, copak by je ihned nenahradily tisíce levnějších a lépe vedených soukromých nebo charitativních institucí?
Benjamin Franklin zavedl veřejné knihovny a Thomas Jefferson veřejné školy pro vzdělávání nových vrstev společnosti. Na tehdejší dobu obdivuhodné cíle, ale dnes lze obojí lépe spravovat prostřednictvím soukromého sektoru.
Čtyři základní způsoby vzdělávání
Ideální je způsob vzdělávání soukromníky, zcela bez kontroly ze strany státu, leda s výjimkou policie, armády a soudních institucí. K tomu nechť slouží celá řada možností, včetně církevních škol, škol kooperativních, domácí výuky, učňovské výuky a obchodních škol, plus soukromě zřizovaných profesních vzdělávacích institucí a univerzit. Žádný státní dohled. Žádné státní půjčky na vzdělání.
Další nejlepší možností je kombinace veřejného a soukromého vzdělávání, ovšem naprosto bez centrální státní kontroly. Bez centrálního ministerstva školství. A veškeré veřejné školství řízené na úrovni krajské a státní. Žádné „nárokové školství“ financované daňovými poplatníky. Míchání motivu zisku soukromého sektoru s nízkou úrovní odpovědnosti veřejného sektoru, to je návod ke korupci a k účasti radikálů.
Třetím nejlepším řešením je to, co je v USA dnes realitou – směs institucí veřejných, soukromých a „kooperativních“, to vše jistou měrou pod dohledem úplatné a socialistické federální byrokracie. Je to továrna na indoktrinaci a návod na pohromu. Přijdeme o potomky a o budoucnost této země, pokud svolíme k pokračování této úplatné směsi.
Čtvrtou nejlepší variantou je naprostá státní kontrola, financování a řízení veškerého vzdělávání, známé též pod názvem socialismus.
Socialisté mají pravdu. Vzdělávání v USA je už naplno socialistické. V tom už další socialismus nelze zdůvodnit. Je zapotřebí naléhavého budíčku ke zrušení Ministerstva školství, k návratu vzdělávání pod místní kontrolu a k přesunu do jeho plně soukromého systému. Máme-li dbát o naše děti, to je ten směr, kterým se musíme ubírat.
Zrušení kontroly
V USA je dnes přemíra vládních agentur poskytujících veškeré možné benefity téměř každému, kdo si o ně požádá. Bohužel některým z nich se dostalo široké veřejné podpory dokonce i ze strany mnohých samozvaných „konzervativců“.
Dva příklady představují Social Security (sociální pojištění) a Medicare (benefiční lékařská péče a zdravotní pojištění). Oba tyto socialistické programy natolik zakořenily, že bude vyžadovat herkulovské úsilí, abychom je zrušili – právě to ale musíme udělat.
Ne, že bych chtěl vidět seniory nebo pacienty hladovět a umírat na ulicích. Ale zmíněné byrokracie jsou medvědí službou a soustřeďují obrovská kvanta financí ve vládních rukou. Pokušení vydrancovat ten zlatý důl je neodolatelné. Pokud manažer soukromého fondu zpronevěří penzijní úložky svých klientů, jde za mříže. Pokud totéž provede nějaký politik, dá se zvolit znovu. Vlastně veškeré veřejné penzijní a zdravotní vklady jsou opakovaně vykrádány – na úkor těch, kteří jsou na nich nejvíce závislí.
Abychom se vyhnuli státnímu bankrotu a hromadné nouzi seniorů a středních vrstev, což bude nutně důsledkem, je nutno tato korupční schémata postupně ukončit a začít s tím co nejdříve. Pokud začneme hned, bude to nejméně bolestivé, jakmile uvidíme znovuzrození funkčních a osobních „spřátelených společenství“ a soukromých pojistných a spořitelních programů s posláním plnit dané role. Pokud budeme schopni odstranit socialistickou vládní kontrolu a korupci z těchto životně důležitých oblastí, dočkáme se hospodářského vzestupu; značně nižších nákladů na zdraví, bydlení, veřejné služby; stejně jako nemalého vzestupu kvality života seniorů a dlouhodobě nemocných – i nás ostatních.
Socialisté mají částečně pravdu. Mnohé v USA už je socialistické – téměř všechny jejich špatné části. Odpovědí na to je potlačit tento socialismus, nikoli šířit ho.
Socialisty uváděné některé instituce, jako příklady socialismu, jsou ale čímkoli jiným, jen ne socialismem. Jsou prostě kolektivními obrannými mechanismy, jakých je zapotřebí k ochraně práv a vlastnictví občanů kterékoli svobodné společnosti.
Nenechávejme se oklamávat propagandou. Jestliže vám vláda odejme notný kus vašeho majetku ve prospěch kohokoli, komu se to zamane, to je socialismus. Jestliže vláda použije nevelkou část daní k obraně občanů před pohromami – způsobené lidmi či přírodními živly – které by mohly uškodit vašemu vlastnictví, ukrást váš majetek či dokonce vás připravit o život, tak to je svoboda.
Ať levičáci nepřekrucují rozdíly mezi socialismem a svobodou. Jestli nedokážete poznat rozdíl mezi těmito dvěma protiklady, je pak už jen otázkou času, kdy bude to druhé uchváceno tím prvním.
Názory vyjádřené v tomto článku vyjadřují myšlenky autora a nemusí nutně odrážet pohled The Epoch Times.
Autor je novozélandský spisovatel, tvůrce filmů a veřejný mluvčí. Již více než třicet let se věnuje zkoumání radikální levice, marxistických a teroristických hnutí a jejich skrytého vlivu na hlavní proud politiky.
Komentář publikován 4. července 2019.
Ve spolupráci s Epoch Times ČR přeložil z původního článku newyorské redakce pro Konzervativní listy Jozef Zummer.
