Recenze filmu Pražské orgie – dva dny amerického novináře v totalitní Praze

Filmové recenze

Všudypřítomný tlak deformuje životy i charaktery obyvatel totalitního Československa.

Do Prahy přilétá americký spisovatel Philip Roth, aby se pokusil navázat kontakt s místními disidenty a odvézt do USA dosud nevydané texty. Při své krátké, ale intenzivní návštěvě se setkává s bývalými režiséry, herci a umělci, ale také se spisovateli Václavem Havlem a Ludvíkem Vaculíkem. Po návratu domů vydává o svých zkušenostech knihu Pražské orgie – Intelektuálové v kleštích totality, která byla předlohou tohoto snímku.

Samozřejmě ve snímku se to jenom hemží pseudonymy, takže nebudete vědět, kdo je kdo, a diváci musí tyto reálie rozklíčovat podrobnějším studiem pozadí filmu.

Související: Nahlédněte do pozadí snímku Pražské orgie – názory, rozhovory a reálie (Připravujeme)

„Musím ale zdůraznit, že náš film není o disidentech. Je zde ukázán pouze výsek společnosti podle výběru Philipa Rotha,“ varuje diváky režisérka Irena Pavlásková.

A skutečně, jedná se o pouhé dva dny v totalitní Praze, během nichž mohl spisovatel pozorovat události, kterých byl svědkem, a vstřebávat místní atmosféru. Podle jednoho z představitelů hlavních rolí, herce Pavla Kříže však dokázal Roth i za tak krátkou dobu mnoho věcí trefně pochopit.

Významem názvu „orgie“ je ve skutečnosti zmar, zoufalství, méněcennost a chůze ve slepé uličce s nadějí, že na jejím konci bude východ. Ale je tam něco úplně jiného...

„Ten snímek by měl mít vypovídací hodnotu o tom, jaká byla doba v 70. letech a jak ji viděl někdo, kdo sem přicestoval odjinud,“ řekl Pavel Kříž v rozhovoru pro Epoch Times. „Když člověk v něčem žije, tak si ty věci neuvědomuje tak, jako někdo, kdo to vidí z odstupu.“

Snímek se snaží držet reálií, co se týče dobové módy a odívání, tu a tam se záběr kamery otře o rudou hvězdu nebo dobové nápisy na obchodech. Přenést příběh do minulosti samozřejmě celou produkci značně prodražilo.

Premiéra 10. října 2019, délka 112 minut * ČSFD * IMDB * ČTV *

Hodnocení

Snímek jsem viděl v „původním znění“ s českými titulky, kdy s hlavní postavou, americkým spisovatelem, ostatní lidé komunikují v angličtině. Zajímavý nápad režisérky Pavláskové skutečně funguje dobře, ale po poradě s producenty nakonec vznikla ještě druhá, česky dabované verze filmu. Osobně doporučuji verzi anglickou, protože se díky ní skutečně ocitnete v kůži zahraničního spisovatele v zemi, kde tu a tam zaslechne české hlášky, kterým nebude rozumět.

Herecké výkony, kamera i výprava jsou příjemné, ve smyslu, že hrají ve prospěch příběhu a pomáhají uzavírat diváka do poměrně bouřlivého toku událostí.

Snímek, alespoň mne, motivoval si zjistit několik dalších věcí o době minulé a obdivovat některé postavy z filmu, a jinými opovrhovat.

Krátký vhled do doby bývalého Československa, tísnivé atmosféry komunistické totality ukazuje, jak neustálý tlak sledování, udávání, zatýkání a odposlouchávání ve jménu „socialismu“ deformují lidské životy a celou společnost.

Strhující krátký vstup herce Miroslava Táborského jako československého ministra kultury nalomil jednoznačnost celého snímku ve prospěch disidentů a monolog české emigrantky v podání Kláry Isové v závěru snímku zase nalomil jednoznačné hrdinství Filipa Rotha.

Snímek tedy není o černobílém vnímání světa, ale ani to není celá česká společnost v době komunismu. Jedná se pouze o adaptaci knihy psané očima Philipa Rotha, které umožňuje další vhled do doby bývalého Československa, tísnivé atmosféry komunistické totality a ukazuje, jak neustálý tlak sledování, udávání, zatýkání a odposlouchávání ve jménu „socialismu“ deformují lidské charaktery, životy a celou společnost.

Úplně na závěr bych rád zmínil lacinost sexuálních scén a motivů. Ať už spisovatelé, lidé z reklamního průmyslu nebo filmoví tvůrci a producenti často používají sexuální motivy k přitahování pozornosti. Jakoby měly být zárukou sledovanosti. Ve snímku by měli spíše naznačovat degeneraci, kterou někteří považují za „únik z reality“ a okamžiky „svobody“.

Pro mě název „orgie“, který spisovatel Roth použil, obsahuje úplně jiný význam. V totalitní společnosti často lidé něco říkají a něco jiného tím myslí. Rothovy „orgie“ znamenají ve skutečnosti zmar, zoufalství, méněcennost a chůzi ve slepé uličce s nadějí, že na jejím konci bude východ. Ale ten východ tam samozřejmě není. Je tam něco úplně jiného.

Tipy

Rád bych poskytl divákům několik tipů na kvalitní související snímky, které jsem osobně viděl a mohu doporučit. Fany a pes. Milada. Konfident.