Slovensko spustilo o víkendu 31. října a 1. listopadu největší logistickou akci ve svých dějinách – plošné testování národa na COVID-19. Vláda sice avizovala, že testování bude dobrovolné, ale zároveň strašila lidi, že bez negativního certifikátu nebudou vpuštění do zaměstnání, obchodu, na procházku po městě nebo nebudou ošetřeni lékařem.
Řada lidí proto přišla právě z obavy ze sankcí, které je budou čekat. První den testování doprovázely komplikace v podobě nedostatku testovacích sad, certifikátů, ochranných obleků, špatné koordinace a nesehraného personálu, i když tyto chyby se v průběhu dne postupně vychytaly.
Ti, kdo přišli jako první, protože se báli, že se na ně nedostane, paradoxně čekali nejdéle. Já jsem byl jedním z nich. Otestovat jsem se nechal i se dvěma rodinnými příslušníky na drive-in stanovišti, které leží u největšího tržiště v Bratislavě – Miletička. Toto odběrní místo bylo pouze pro testování přímo z aut, pro pěší byly určené jiné stanoviště.
Časová osa mého testování
4.50 – Příjezd na místo. Přede mnou stojí 5 aut, policie hlídá opodál, venku poprchává. Jak jsem se dozvěděl později, někteří jsou tu již od půl čtvrté. Někteří mají v autech i děti, jeden pár dokonce malého kojence. Na odběrním místě ještě není nic postaveno.
5.00 Přijíždí první pracovník města s dokumenty, postupně přibývají i dodávky se stany, které postaví na parkovišti. Policejní auto odjíždí.
5.15 Za mnou přijelo další auto a postupně přibývají další.
6.30 Přichází za mnou další členové rodiny. Kolona aut se táhne za roh a dál po hlavní ulici, má minimálně jeden kilometr. Prší.
6.50 Výjezdem přijíždějí auta, které chtějí předběhnout (že by jen přehlédli zákaz vjezdu?), staví se hned k nám na začátku kolony. Pár lidí vystupuje z aut a začne jim vysvětlovat, že řada je jinde a ať se nepředbíhají. Následuje slovní potyčka, volá se policie. Předbíhající naštvaně nebo rezignovaně odjíždějí.
7.00 Posunuli jsme se o pět metrů až k závoře, která brání vjezdu na parkoviště. Na parkovišti ale není nikdo ze zdravotníků, jen pár lidí z města a jeden voják. Naštěstí je na tržišti WC. Paní v obsluze mi prozrazuje, že zdravotníci už jsou tady, jen se převlékají v jim určené místnosti na tržišti, kde se zároveň sami testují, než nastoupí do výkonu práce.
7.30 Stále čekáme před závorou, na parkovišti u stanů pořád nikdo ze zdravotníků není.
8.00 Ve stanech už se objevili zdravotníci v ochranných oblecích a policisté
8.20 Posun o 5 metrů. Už jsem u závory, která je teď otevřená, testuje se osazenstvo prvního auta. Už neprší, jen poprchává. Přes parkoviště dál klidně chodí místní na nákupy do tržnice.
8.35 Odebírání vzorků se zastavilo, nevíme proč. Zdravotníci čekají ve stanu, policisté někam volají.
8.48 Odjíždí první auto s výsledky
8.50 Testování pokračuje, policista domlouvá zvědavým okolostojícím, aby se rozešli.
9.25 Přicházíme na řadu. Registrace, odběr z nosu, odstavíme auto na určeném místě. Hovorný policista přiznává, že se všechno řeší za pochodu, personál se navzájem nezná, není sehraný.
9.50 Odjíždíme s výsledky – všichni negativní. Certifikát máme nosit vždy při sobě, policie je údajně bude kontrolovat a stejně tak některé obchody.
Souhrn:
Čekal jsem pět hodin. Začátek byl opožděn skoro o hodinu a půl, personál by nesehraný a nejistý. Sice jsme seděli v pohodlí auta, ale kdybychom počkali a šli pěšky na jiná odběrná místa, přišli bychom na řadu dřív.
Můj tchán šel na odběr do místní školy na Kulíškově, kde čekal 50 minut. Další známý to zvládl na stejném odběrním místě dokonce za 20 minut. V neděli už se hodiny nečekalo prakticky nikde.
Slovenský premiér Matovič v neděli přiznal, že někteří občané přišli i z donucení. Testy odhalily v průměru na stát 1 procento nakažených, nejnižší procento bylo překvapivě v hlavním městě – pouhých 0,31 procenta.
