Politolog Petr Robejšek v rozhovoru se Štěpánkou Duchkovou v pořadu Nebezpečně hovořil o rizicích, která s sebou nese stále větší nesvoboda ve společnosti. Zatímco v Číně vyrůstá propracovaný systém na kontrolu lidí, nabízí se otázka, do jaké míry se něco takového může stát v České republice. Tuto hrozbu však podle Robejška s sebou nese nikoliv tlak Číny, nýbrž spíše potřeba zdejší, tedy západoevropské, politiky a ekonomiky.
„Politici nemají schopnost vládnout demokraticky. To si zavinili sami dlouhodobou historií svých chyb, omylů a podivných kompromisů,“ říká Robejšek. „A teď jsou v situaci, kdy už nejsou schopni vládnout demokraticky. Demokracie je jim na obtíž. To jsme viděli v posledním 1,5 roku velice plasticky,“ dodává.
„Rouška je medicínsky důležitá, ale v tomto kontextu hlavně politicky důležitá, jako: mlčím, zařazuji se, držím krok. Přesně to se politikům i u nás moc líbí, a to je moc nebezpečné,“ myslí si Robejšek.
Situace bude podle něj pokračovat tak daleko, kam až to my dovolíme.
„Bohužel jsme však dovolili až příliš mnoho. Necháváme nadále politikům až příliš volnou ruku,“ upozorňuje Robejšek. Cílový stav, o kterém doufá, že nenastane, je „pracovní tábor podle čínského vzoru“, což znamená: „Do práce, z práce, koukej na televizi, na pitomou soap opera (nekonečný seriál), po večerech nikam nechodit. Dovolená možná, jen když se budeš chovat slušně, ne na každého se dostane. Mzda ti bude přidělena podle toho, co my uznáme za vhodné.“
Jak mohou lidé zabránit tomu, aby tato situace nastala? Podle Petra Robejška lidé podceňují sílu masy. Cesta ven z nastoupeného směru existuje, musíme se však začít chovat jinak, než se od nás „očekává“.
Čtyři pravidla osvobození
Robejšek navrhuje čtyři „pravidla osvobození“, která může každý občan začít uplatňovat ve své pozici a podle svých vlastních možností. Tato cesta nezahrnuje násilí, nýbrž to, že se „v tichosti přestěhujeme do jiné společnosti“.
První pravidlo zní „Pomalé je lepší než rychlé“, druhé „Setkávej se s lidmi přímo, nikoliv virtuálně“, třetí „Naše – tedy to, co odpovídá našemu způsobu životu, našim tradicím – je důležitější než cizí“ a poslední „Lokální je důležitější než globální“.
Protože globalisté podle Robejška stojí za všemožnými problémy, se kterými se nyní Evropa potýká, vyvstává potřeba jednat s ohledem na nejbližší okolí. „Lokální“ tedy znamená: „angažuj se lokálně, nepoužívej kreditku, ale snaž se platit lokálními penězi nebo hotovostí, a třeba protislužbou“. Vytváříme tím podle Robejška jiný systém, který zahrnuje jinou, hlubší podstatu mezilidských vztahů, které je možné upevňovat a rozvíjet.
Důležité je také nenakupovat jenom přes internet, ale v kamenných obchodech. Trvá to sice déle, ale má to dlouhodobé výhody, podporuje to ty, „kteří jsou jedni z nás“, tedy malé a střední podnikatele, dodává Robejšek. „Snažíme se vyhnout tomu, aby na světě existoval jen jeden jediný světový obchodní dům“, ve kterém budou všichni nakupovat, a tento dům si tak bude diktovat „ceny na všechno a pro všechny“.
Stav, který jsme si podle Robejška sami přivodili, tak můžeme těmito jednoduchými pravidly zase vrátit do „našeho, lidského normálu“.
