Slavný příběh ruského spisovatele z 19. století ožívá v ulicích Moskvy a Petrohradu i na venkovských sídlech carského Ruska. Hluk vlaku, dým a krev potřísní bílý sníh ruské zimy. Za fasádami honosných paláců se však odehrává zápas o lidskou duši, morálku a hranice lidské touhy.
Hluboký rozpor mezi pevným morálním řádem a spalující vášní ilustruje zdánlivě banální debata nad talířem v moskevské restauraci:
„Představ si, že jsi ženatý, miluješ svou ženu, ale jsi přitahován jinou ženou…“ říká Stiva, bratr Anny Kareniny.
„Promiň, ale tomu já absolutně nerozumím. Je to pro mě stejné, jako kdybych se teď tady v restauraci do sytosti najedl a potom šel kolem pekárny a ukradl tam housku,“ odpovídá Konstantin Levin.
Anna Karenina však nedokázala pomyslné vůni housky odolat, aniž by tušila, jak vysokou cenu za své rozhodnutí nakonec zaplatí.
Proč je tedy Anna Karenina varovným příběhem i pro dnešní dobu? V čem tkví jeho oblíbenost a proč nás Tolstého filozofie fascinuje i po více než století?
Osudové nádraží aneb setkání Kareniny a Vronského
„Všechny šťastné rodiny jsou si podobny, každá nešťastná rodina je nešťastna po svém.“
Tento slavný výrok otevírá monumentální Tolstého dílo a uvádí nás do světa, v němž rodinný život visí na vlásku.
Ironií osudu přijíždí Anna Karenina do Moskvy právě proto, aby napravila poklesek svého bratra Stivy Oblonského, který svou nevěrou hluboce ranil svou ženu Dolly. Anna opouští Petrohrad, manžela Alexeje i milovaného synka Serjožu, po němž se jí hned stýská, aby jako uznávaná a ctnostná dáma pomohla zachránit rozpadající se rodinu.
Už samotná cesta vlakem, během níž v kupé naslouchá hraběnce Vronské vyprávějící o svém synovi, předznamenává věci příští. Když vlak dopoledne dorazí na moskevské nádraží, v dýmu a mrazu se protnou osudy, které už nepůjde snadno rozdělit. Na Annu čeká bratr Stiva, na starou hraběnku její syn, mladý a pohledný důstojník Alexej Vronskij.
Když se poprvé setkají, pocítí k sobě okamžitou přitažlivost. Vdaná, společensky bezúhonná žena a mladý muž, který se do té doby dvořil jiné, se ocitají na počátku vztahu, jenž změní životy mnoha lidí.
Atmosféru jejich setkání však okamžitě zahalí stín tragédie. Na stejném nádraží umírá pod koly vlaku železniční dělník. Anna událost vnímá jako zlé znamení, aniž tuší, jak těsně se motiv železnice jednou spojí s jejím vlastním osudem.
Tolstoj a hledání smyslu života
Lev Nikolajevič Tolstoj se narodil do starého a zámožného šlechtického rodu. Jeho rodiče však brzy zemřeli, a tak se se svými sourozenci přestěhoval k příbuzným do Kazaně. Na tamní univerzitě studoval nejprve orientální jazyky a později práva, studium však nedokončil.
Po odchodu ze školy si vytýčil vlastní plán sebevzdělávání, vedl si deníky, sestavoval pravidla života a pozorně sledoval své jednání i slabosti.
Nějaký čas trávil mezi aristokratickou mládeží v Moskvě a Petrohradu a později podnikl cesty do Evropy. Moderní evropskou společnost vnímal jako prostředí prostoupené násilím, sociální nerovností a odklonem od opravdové víry.
Jeho hluboká duchovní krize a názory, z nichž později vzešlo hnutí známé jako tolstojství, se naplno rozvinuly až po dokončení Anny Kareniny. Některé otázky, které Tolstoj později řešil – smysl života, vztah k práci, víře, přírodě a lidské odpovědnosti – však v románu předznamenává postava Konstantina Levina.
Mateřství versus vášeň
Po osudovém setkání na nádraží se Alexej Vronskij stane Anniným „stínem“ a všude ji následuje. Původně se přitom dvořil osmnáctileté princezně Kitty Ščerbacké, sestře Dolly. Ta jeho náklonnost opětovala, přestože ve svých dlaních držela také srdce Konstantina Levina.
Kitty ve Vronském nejprve viděla svého vysněného prince. Na plese však bolestně poznala, že jeho pozornost zcela ovládla Anna. Po tomto zklamání propadla hlubokému smutku a její psychický stav se promítl také do zdraví.
Děj se následně přesouvá z Moskvy zpět do Petrohradu, kam po úspěšném rodinném usmíření odjíždí Anna Karenina s Vronským v patách. Anna nejprve své city i Vronského odmítá, později však podlehne spalující vášni a začne s ním milostný poměr.
Přestože si uvědomuje možné následky v podobě rozvrácení rodiny a ztráty společenského postavení, nedokáže od vztahu ustoupit. Jejich poměr se postupně stává veřejným tajemstvím petrohradské společnosti.
Annino štěstí však kalí výčitky svědomí. Po boku milence prožívá pocit svobody a silného citu, zároveň si však uvědomuje, že ji tento vztah může připravit o milovaného syna Serjožu. Vášeň sice zvítězila, ale vnitřní rozpor mezi rolí milenky a matky ji začíná pomalu ničit.
Levin jako protiklad
Tolstého alter egem je postava Konstantina Levina, který představuje protipól Anniny životní cesty.
Tento mladý velkostatkář je hluboce zamilován do Kitty Ščerbacké. Je pochybující, citlivý, někdy žárlivý a společensky neobratný, zároveň však hledá čestný a smysluplný způsob života. Vyzdvihuje úctu k práci, sám se aktivně věnuje zemědělství a nejlépe se cítí na venkově, daleko od společenské přetvářky městských salonů.
Smysl a naplnění života nenachází v lesku aristokratické společnosti ani ve spalující vášni, ale v práci, rodině, přírodě a postupném hledání víry.
Po Kittyině návratu ze zahraničního pobytu se znovu setkávají v Moskvě. Při slavné scéně, během níž si pomocí počátečních písmen vět napsaných křídou vyjasní své city, konečně nacházejí cestu jeden k druhému. Jejich manželství přitom Tolstoj nevykresluje jako bezchybnou pohádku, ale jako vztah, který musí dozrávat skrze každodenní odpovědnost, pochybnosti i vzájemné odpuštění.
Alexej Karenin aneb manželství jako úřední spis
Přestože vysoce postavený a vážený petrohradský úředník Alexej Karenin slýchá zvěsti o nevěře své ženy, zprvu jim odmítá uvěřit. Postupně se však stává obezřetnějším, Annu konfrontuje a začíná žárlit.
Karenin je výrazně starší než Anna. Navenek působí jako chladný a odměřený člověk, pro něhož jsou společenský řád, povinnost a postavení téměř posvátné. Jeho vztah k manželce však není zcela bez citu.
Jejich soužití přesto připomíná spíše jeden z mnoha podepsaných dokumentů na jeho úřednickém stole. Anně v tomto svazku chybí vášeň a touha, kterou prožívá s Vronským a kterou postupně staví nad poklidný a řádný život po boku manžela.
Kareninova osobnost se však ukáže jako složitější, než se zpočátku zdá. Ve chvíli, kdy Anna po porodu dcery téměř umírá, jí i Vronskému dokáže upřímně odpustit. Právě opovrhovaný a zdánlivě citově chladný manžel se v jednom z nejdůležitějších okamžiků románu projeví jako člověk schopný mimořádného soucitu.
Po Annině smrti nakonec přijme do péče nejen syna Serjožu, ale také její a Vronského dceru.
Společenský úpadek a pád Anny Kareniny
Klíčový zlom přichází během koňských dostihů. Když Vronskij udělá chybu v sedle a jeho klisna Frou-Frou po pádu utrpí smrtelné zranění, Anna nedokáže před zraky společnosti skrýt své zděšení. Svou prudkou reakcí prozradí, jak hluboký je její vztah k Vronskému.
Cestou domů se potom ke svému poměru přizná manželovi. Karenin je hluboce otřesen a snaží se především zabránit veřejnému skandálu a zachovat alespoň vnější podobu manželství.
Situace se dramaticky promění po narození Anniny a Vronského dcery. Anna těžce onemocní a ocitne se na pokraji smrti. Karenin jí u lůžka odpouští a stejný soucit projeví i vůči Vronskému. Ten, zdrcený studem a pocitem ponížení, se následně pokusí o sebevraždu.
Po Annině uzdravení však jejich vztahy znovu upadají do bezvýchodnosti. Anna nakonec s Vronským a jejich dcerou odjíždí do zahraničí a nějakou dobu společně pobývají v Itálii.
Po návratu do Ruska se iluze o štěstí začíná rozpadat. Z Anny, kdysi vysoce postavené, okouzlující a inteligentní dámy, se stává společenský vyvrhel. Zatímco Vronskij se může v mužské společnosti nadále pohybovat, Anna čelí mnohem tvrdšímu odsouzení a zavřené dveře salonů jí připomínají dvojí morálku tehdejší společnosti.
Je odloučena od Serjoži, nejistá svým postavením a stále více závislá na Vronského lásce. Společenská izolace, žárlivost, strach z opuštění i psychický rozvrat ji postupně vedou k tragickému konci.
Po dalších sporech s Vronským odjíždí Anna na nádraží. V krajním zoufalství a zmatku ukončí svůj život skokem pod vlak – motivem, který provázel její příběh od samotného počátku.
Vykoupení, nebo prázdnota? Odkaz Anny Kareniny pro dnešní svět
Tragičnost konce Anny Kareniny ukazuje, kam až může člověka zavést vášeň, která přestane brát ohled na odpovědnost vůči druhým i vůči sobě samému.
Naproti tomu manželství Kitty a Levina představuje odlišnou cestu. Není bez problémů, hádek ani pochybností, ale spočívá na ochotě nést odpovědnost, odpouštět a společně hledat smysl života.
Tolstoj však nenabízí jednoduché rozdělení na dobré a špatné postavy. Anna je současně viníkem i obětí. Její rozhodnutí přinášejí bolest lidem kolem ní, zároveň ji však ničí pokrytectví společnosti, která mužskou a ženskou nevěru posuzuje zcela odlišně.
Ani Karenin není ideálním hrdinou. Dokáže velkoryse odpustit, ale zůstává člověkem sevřeným společenským řádem a později také vlivem hraběnky Lydie Ivanovny. Levin zase není hotovým vzorem dokonalého života, nýbrž mužem, který teprve na konci románu začíná nacházet odpověď na své pochybnosti.
Tolstoj ve svém románu mistrovsky ukázal ničivou sílu vášně, která je povýšena nad odpovědnost a ohled k druhým. Zároveň však odhalil chlad společenského řádu, pokrytectví vyšších vrstev a lidskou potřebu soucitu a odpuštění.
Příběh Anny Kareniny proto zůstává živý i pro dnešní svět. Připomíná, že skutečné štěstí nelze vystavět pouze na touze a osobním uspokojení, ale ani na prázdném dodržování pravidel bez lásky, porozumění a vnitřního pokoje.
