Co motivuje některé Putinovy příznivce

Komentář

Níže uvedený článek vychází z mých osobních zkušeností, je mým osobním názorem a nereprezentuje nikoho, jenom mě samotného jako autora článku.

Dlouhou dobu pracuji na zpravodajství z Číny. Deník Epoch Times, pro který pracuji, respektive jeho redaktoři dlouhodobě informují o propagandě a taktikách čínského režimu jak v Číně, tak v zahraničí. Komunistická strana Číny využívá množství taktik od finančních pobídek přes šíření propagandy a dezinformací.

V naší zemi, České republice, se setkávám nejenom s důsledky činnosti čínské „sjednocené fronty“, ale také s činností ruských fragmentů. Protože se oblastí Ruska a jeho činností v zahraničí expertně nezabývám, budu sdílet jen svá omezená pochopení a pozorování.

O jednom z fragmentů proruské propagandy jsem psal zde: Řetězové e-maily často šíří dezinformace, aneb příběh „ruských mariňáků pochodujících Řeckem“. Rovněž jsem se v minulosti okrajově věnoval rozkrývání taktiky komunistických tajných služeb v bývalém Sovětském svazu, které přetrvaly dodnes a nejsou pouze záležitostí dědictví současného Ruska, ale také Číny a dalších zemí. Více zde…

A nyní už ke slibovanému tématu: Co podle mě motivuje některé Putinovy příznivce v ČR.

Idealistický ping pong od Západu k Východu

Před II. světovou válkou bylo Československo součástí západní Evropy a mělo v ní své spojence a přátele, a naopak mělo nepřátele v Rusku (bolševiky), kterým se museli čeští legionáři doslova prostřílet po transsibiřské magistrále až do Vladivostoku.

Po druhé světové válce a kvůli zklamání ze západních zemí (Německa i spojenců) hledala část české společnosti oporu, naději a pomoc u „bratrů na východě“. Samozřejmě také sehrála roli demarkační čára a osvobození Československa Rudou armádou.

Jenomže v průběhu historie přišlo další zklamání v podobě okupace sovětskou armádou od roku 1968 a po rozpadu Sovětského svazu upřela česká společnost naděje zase na Západ.

Po roce 1989 se však postupně dostavilo další zklamání. A nyní budu sdílet názory, které ke mně doléhají z různých stran. Došlo ke krachu mnoha významných českých značek a mnohé významné české firmy a banky koupili zahraniční investoři.

Rozhořčení, které slýchávám nejčastěji, leží věcně v tom, že řada lidí spojuje krach českých firem se záměrnou ekonomickou soutěží s cílem likvidace konkurence. Když to přeložím do podrobností, jsou mnozí „znechuceni“ a v mnoha případech doslova „rozzuřeni“ tím, že západní zahraniční firmy koupily české podniky a přivedli je záměrně ke krachu.

Nyní zde fakticky nedokládám, zda tomu tak skutečně bylo či nikoliv a ve kterých případech se tak prokazatelně stalo. Pouze sdílím názory některých lidí v české společnosti, které směřují k hlavnímu tématu článku: Co podle mě motivuje Putinovy příznivce v ČR.

Později dochází k založení projektu Evropské unie, který najednou odebírá České republice pravomoci samostatně a suverénně rozhodovat o určitých záležitostech. Někteří hovoří o postupné ztrátě vlastní identity, obávají se o ztrátu tradiční české kultury, tradičních hodnot a nesouhlasí s nástupem nových progresivních nebo neomarxistických směrů.

A zde v tomto bodě, kdy bych já sám navrhl jít cestou osobní zodpovědnosti, tradic a sebespoléhání, se někteří lidé v naší zemi opět obracejí s nadějemi do zahraničí, na východ a hledají v Rusku nebo dokonce Číně idealistický únik z toho, co je trápí v Evropské unii. A podle mě se opět zklamou a níže bych rád napsal, proč si to myslím.

Hledání „spásy“ na špatném místě

Zklamou se, protože mají tendenci idealizovat si Rusko nebo Čínu. Jsou ochotni zavírat oči před problémy těchto zemí a především věří, že to někdo za ně vyřeší, a protože je velká část těchto lidí také ateistická, hledá neustále spásu v lidech – politicích, vůdcích nebo v nějakém strojově přesném systému.

Můj osobní názor je, že abych vyřešil své problémy, musím být ochotný hledat chyby na své straně. A tím myslím osobní mezilidské vztahy, vztahy v rodině, práci nebo společnosti, ale i vztahy velkých skupin nebo dokonce národů je možné kultivovat takovýmto způsobem.

Další věcí je to, že bychom měli hledat „spásu“ u Boha, Stvořitele nebo jak chcete, a neměli bychom hledat každé volby spásu u další politické strany nebo hledat „spásu“ v Bruselu nebo Moskvě, Washingtonu nebo Pekingu. A to nyní nemluvím o žádném náboženství, ale o duši a hledání smyslu života.

Přijmout zodpovědnost, přiznat si chyby, najít chyby na svojí straně, napravit se a začít to dělat lépe. S vírou v Boží milost. A nyní opět nemluvím o nějaké církvi, či organizaci.

Co tedy motivuje Putinovy příznivce? Hledají u něho odpor proti věcem v Evropské unii, které „nesnášejí“. Někteří z nich mají částečně rozumné argumenty a částečně jsou již ve vleku „tajných služeb“. Jako novinář se už více než desetiletí učím rozeznávat názory od faktů, hledat původní zdroje informací a informace ověřovat. Ale běžní čtenáři a spotřebitelé zpráv a informací obvykle nemají velké vzdělání v této oblasti a nevědí, jak rozpoznat dezinformace, jak si věci ověřit a hlavně nemají na to ve svém volném čase a po práci čas a prostředky.

Bohužel, cílená propaganda vždy chytře míří na nespokojenosti lidí. Využívá a zvětšuje jejich nespokojenost s cílem vytvořit co největší škody. Více o těchto taktikách „umění války“ a rozvracení společností jsem v minulosti zveřejňoval zde: Agent Bezmenov: Dezinformace a rozvracení byly hlavními činnostmi KGB. 85 % financí směřovalo do těchto oblastí (používají se dodnes).

Principy této skryté války vycházejí z bojových umění, jakým je například judo, kdy se bojovník vyhne útoku nepřítele a poté využije sílu, kterou do útoku vynaložil, k jeho zničení. „Vyhněte se úderu nepřítele a naveďte jeho pěst do zdi.“ V praxi se využití této strategie aplikuje jinak, než by člověk očekával.

Pokud ve společnosti propukne nějaké kritické hnutí, pokusí se „nepřítel“ co nejvíce znásobit jeho sílu a způsobit pomocí něho co největší škody. Hnutí je jako „pohyb nepřítele“, který bojovník využije k jeho zničení. A takto mohou zahraniční tajné služby snadno zneužívat nespokojené skupiny lidí, aby je ještě více popuzovaly proti vlastní zemi, vládě a podobně. Byť nespokojenost těchto skupin může být opodstatněná, mohou jejich činnost přiživovat a násobit. Někdy se to děje, aniž by si toho byla ta samotná skupina vědoma.

Hledat pravdu, ne umlčovat

V mnoha případech, když se situace vyhrotí, jedné nebo druhé straně slangově řečeno „rupnou nervy“, dojde snášenlivost a přestanou poslouchat nebo začnou druhou stranu umlčovat. Ale nakonec, když emoce opadnou, bychom se měli vrátit k rozumnému a necenzurovanému hodnocení situace a výměně názorů.

Během koronavirové krize byla celá řada expertů a profesionálů v oboru cenzurována, umlčována a byli očerňováni jen proto, že upozorňovali na to, že se některé věci nedělají dobře. A to není zdravá diskuse a hledání té nejlepší možné cesty. A na to jsme také s kolegy redaktory poukazovali.

Součástí nynější krize na Ukrajině je také vyřešení otázky toho, proč někteří lidé v ČR nebo na Západě, i přes všechno co se děje, podporují Putina v Moskvě nebo Si Ťin-pchinga v Pekingu.

Můj názor je, že jestli tyto lidi chceme pochopit, měli bychom naslouchat a přemýšlet nad tím, co říkají, nikoliv je jednostranně umlčovat a očerňovat. Možná tak něco o sobě pochopíme, dozvíme se pohledy z jiné strany a možná nalezneme problémy, o nichž jsme nevěděli nebo si je neuvědomovali (možná).

Tím samozřejmě nemyslím, že bychom měli nějaký prospěch z toho, schvalovat zločiny nebo schvalovat nezákonné nebo nemorální věci a veřejně je propagovat namísto toho, abychom jim zamezili. To tím nemyslím.

Ale měli bychom se pokoušet neustále hledat pravdu a také chápat význam tradic a tradičních hodnot, které ve společnosti udržují morální hodnoty. A zkoumat, nakolik jsme se již od nich odchýlili. Mohu ostatně jako kdokoliv jiný začít sám u sebe.

Výše uvedené je pouze můj soukromý komentář a osobní omezené pochopení.