Ne nadarmo téměř všichni známe rčení: „Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.“
Důvodem je samozřejmě to, že je pravdivé, a proto nám pomáhá vysvětlit, proč existuje tolik zla.
Vezměme si 20. století, nejkrvavější století v historii, v němž bylo despotickými režimy, téměř bez výjimky komunistickými, zavražděno asi 100 milionů lidí – civilistů. Mnozí lidé, kteří komunismus podporovali – jak vně, tak uvnitř komunistických zemí – si mysleli, že konají dobro.
Souostroví Gulag sovětské komunistické strany, holodomor (v němž komunisté nechali záměrně vyhladovět více než pět milionů Ukrajinců), kambodžská vražedná pole (komunistický masakr asi čtvrtiny kambodžského obyvatelstva); masové vyhladovění a jiné formy zabíjení více než 60 milionů vlastních lidí čínskou komunistickou vládou; a vytvoření největšího vězeňského tábora na světě, komunistické Severní Koreje – cesty do všech těchto komunistických pekel dláždili mnozí lidé, kteří měli (nebo se domnívali, že mají) dobré úmysly.
Nebýt mnoha lidí s dobrými úmysly, kteří věřili v komunismus, možná by se k moci nedostali skutečně zlí lidé, kteří tyto genocidy realizovali. Uvedeme jen jeden příklad: byli to muži a ženy ze Západu (především Američané a Britové), kteří pravděpodobně s dobrými úmysly předali Stalinovi tajemství výroby atomové bomby.
Ale co nástup nacistů k moci v Německu?
Ne každý Němec, který v roce 1932 hlasoval pro nacisty v posledních svobodných volbách v Německu před druhou světovou válkou, měl zlé úmysly, natož aby měl za cíl vyvraždit všechny Židy. Ve skutečnosti Hitler v kampani toho roku zmírnil svůj antisemitismus, aby oslovil širší základnu německých voličů. Nacisté v těchto volbách získali pouze třetinu německých voličů a hlavním důvodem, proč volili tuto stranu, nebyl antisemitismus.
Hlavním důvodem byla velká hospodářská krize a hyperinflace v Německu, strach z komunismu, rozšířené politické násilí a odpor k Versailleské smlouvě. Jinými slovy, i mnozí z menšiny Němců, kteří volili Hitlera, tak činili s dobrým úmyslem vyřešit hospodářskou a politickou krizi Německa.
Příklad s nacisty používám jen proto, abych ukázal, že ani ti Němci, kteří volili muže a stranu, kteří rozpoutali největší zdokumentované zlo v dějinách, nebyli všichni motivováni špatnými úmysly.
Díky Bohu, že v Americe neexistuje žádné mainstreamové hnutí s genocidními cíli. Ale cesta do menších pekel je v této zemi téměř vždy motivována lidmi s dobrými úmysly.
Jsem si jist, že většina z těch mnoha učitelů, kteří připravují malé děti o jejich sexuální nevinnost, je motivována, jistě na vědomé úrovni, dobrými úmysly. Většina Američanů, kteří hlasují pro politiky usilující o odebrání peněz policejního aparátu – což je skutečný recept na nárůst zla –, tak činí s dobrými úmysly. Velká většina těch, kteří 6. ledna 2021 vtrhli (nemluvě o těch, kteří pouze viděli otevřené dveře a prošli se) do Kapitolu, měla dobré úmysly. Většina z obrovského počtu Američanů, kteří věří, že svoboda projevu se nevztahuje na nic, co považují za „nenávistný projev“, má dobré úmysly – eliminovat nenávistný projev – a přesto tvoří první masové hnutí proti svobodě projevu v americké historii. Představují smrtelnou hrozbu pro svobodu v této zemi. Věří však, že to myslí dobře.
Pravdou je, že na vědomé úrovni se každý den probudí jen malá menšina lidí s úmyslem páchat zlo. Těch 51 šéfů zpravodajských služeb, kteří měsíc před prezidentskými volbami 2020 podepsali prohlášení, v němž příběh o laptopu Huntera Bidena označili za „ruskou dezinformaci“, vědomě lhalo. Přesto pravděpodobně věřili, že jejich lživé tvrzení je morálně ospravedlnitelné, protože podle jejich názoru bylo větším dobrem zajistit, aby tehdejší prezident Donald Trump nebyl znovu zvolen.
Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, protože většina lidí, kteří škodí, dokonce i mnozí, kteří páchají zlo, jsou motivováni dobrými úmysly.
Co tedy máme dělat, vzhledem k tomu, že dobré úmysly jsou téměř vždy morálně bezcenné, pokud si přejeme, aby dobro zvítězilo nad zlem? Nebo, abychom otázku položili jinak, pokud jsou dobré úmysly morálně bezcenné, nebo ještě hůře, ve skutečnosti dláždí cestu do pekla na Zemi, čím bychom měli dláždit cestu do nebe na Zemi?
Odpovědí je moudrost. Dobré úmysly bez moudrosti vedou ke zlu.
Důvodem k obavám o budoucnost Ameriky a západní civilizace není to, že její elity jsou složeny z lidí se špatnými úmysly; důvodem je to, že elity jsou složeny z lidí postrádajících moudrost.
Člověka, kterému chybí moudrost, označujeme slovem „hlupák“. Většina vysokoškolských profesorů, děkanů a prezidentů a stále častěji i většina učitelů na středních a základních školách, většina redaktorů a dalších novinářů, většina podnikatelů, kteří řídí velké firmy, většina „odborníků“ a většina ostatních elit (včetně, což je děsivé, lékařů) jsou hlupáci.
Proč jsou to hlupáci? Proč tito muži a ženy postrádají moudrost?
Protože se nikdy moudrosti neučili. Člověk musí studovat moudrost, aby věděl, jak konat dobro, stejně jako musí studovat fyziku, aby věděl, jak dělat fyziku. Pokud vás někdo učí moudrosti, je velká šance, že se stanete moudrými. Pokud ne, je velká šance, že se stanete hlupákem. A hlupáci napáchají mnoho škody.
Moudrosti se však už většina rodičů a téměř všechny školy neučí.
Až do prvních desetiletí 20. století se od amerických studentů očekávalo, že budou znát největší zdroje moudrosti – starověké řecké a římské spisovatele, Shakespeara a především Bibli.
Ale zhruba před 100 lety se Amerika vydala na cestu do pekel, když přestala vyučovat moudrost – a to, o čem moudrost je, morální ctnosti – když sekularizovala veškeré vzdělávání. Nejprve univerzity a pak i nižší stupně škol rozhodly, že vědomosti mohou nahradit moudrost. Nyní se americké mládeži nedostává žádné moudrosti a v podstatě ani žádných znalostí.
Není náhodou, že nejhloupějšími institucemi v Americe a na celém Západě jsou univerzity. Jsou totiž nejradikálněji sekulární.
Nemusíte být věřící, abyste si uvědomili, že nejsekulárnější instituce jsou zároveň těmi nejhloupějšími. Stačí nebýt blázen.
Cesta k dobrému světu je dlážděna moudrostí.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
Přeloženo z anglického originálu. (jas)
