„Řekla bych, že dnešní doba je charakteristická ohrožením morálky. Pokud se nevrátíme k dodržování základů morálky, tak i naše společnost zahyne. Je to o tom, že ztrácíme ty úplně základní morální hodnoty. Popíráme je, neobhajujeme je, nevážíme si jich. Pravděpodobně proto, že propadáme klamu, že bez nich je náš život jednodušší, pohodlnější,“ říká ředitelka Centra pro rodinu v rozhovoru s deníkem The Epoch Times.
Hledáte klub pro maminky s dětmi? Haštěří se vám sourozenci a nevíte, jak je usmířit? Nebo procházíte krizí zralého věku? Pokud hledáte, tak naleznete. Centrum pro rodinu Vysočina jako spolek nabízí společné aktivity pro různé věkové kategorie. Můžete se přihlásit na víkend pro matky a dcery, víkend pro sourozence, přípravy pro snoubence anebo Devatero úspěšného rodiče a další.
„Kurzy jsou koncipované tak, že jsou zaměřené na vzájemnou interakci mezi lidmi, spolupráci, komunikaci, zjišťování komunikačních bariér mezi nimi, hledání toho, co je v tom vztahu dobře. Objevené poznatky se pak velmi často přenášejí do rodiny,“ charakterizuje činnost jeho ředitelka.
Spolek Centrum pro rodinu (CPR) existuje a funguje v Jihlavě 16 let. Po Charitě je největším spolkem ve městě se schopností tvořit programy a školení.
Položili jsme několik otázek o činnosti spolku jeho ředitelce, kterou je Ing. Slávka Dokulilová.
Z jakého popudu bylo založeno CPR?
Centrum pro rodinu Vysočina vzniklo na podzim v roce 2006. Založila je skupina lidí, kterým v Jihlavě chyběla podobná organizace, která by podporovala rodinu a vnášela do společnosti křesťanský rozměr. Činnost založená na křesťanských hodnotách byla základem nebo důvodem vzniku organizace. A chtěli jsme nabízet služby, které ve městě nikdo nedělal. Hledali jsme díry na trhu.
Úplně na začátku to byly programy pro maminky s dětmi, tzv. kluby. Nebylo to jako hlídání dětí nebo vyplnění volného času maminkám. Šlo o vzdělávání. Maminky se tam učily s dětmi pracovat.
Druhý hlavní program bylo založení dobrovolnického centra. Dobrovolníci byli studenti středních škol, což byla poměrně výjimka v rámci dobrovolnických center u nás, protože většině dobrovolníků nebylo ještě 18 let. Takže jsme to museli náležitě ošetřit.
Většina dobrovolnických center pracuje s lidmi, kterým již osmnáct je.
Jaký byl zájem?
O program pro maminky, který se v průběhu let rozvinul, byl velký zájem. Stávalo se, že jsme z kapacitních důvodů nemohli uspokojit poptávku. Měli jsme velmi dobrou odezvu od účastnic. Na základě své zkušenosti doporučovaly naše programy všem svým známým.
Pro tyto programy bylo stěžejní to, že se ve společnosti změnilo postavení rodiny. Změnilo se vnímání některých věcí. My jsme dostali základní výchovu samozřejmě v rodině. Mimo rodinu nás ale vychovávali učitelé ve škole, vychovávali nás sousedé, vychovávali nás odpoledne trenéři a další lidé, kteří vedli mimoškolní aktivity. Ve skutečnosti nás vychovávali i cizí lidé na ulici… To vše se ztratilo.
V současnosti učitelé učí, trenéři trénují, sousedi si nevšímají a určitě pro děti není bezpečné, aby je oslovovali cizí lidé na ulici. Učitel učí, ale nedovolí si dítě vychovávat, protože by se mohl vystavit riziku stížnosti rodičů nebo obvinění z nepřístojného chování.
Trenér musí u dítěte dosáhnout co nejlepšího výkonu a na nějakou výchovu tam není prostor atd. Výchova tedy zůstává už jen v rodinách, na rodičích.
Ale – ještě i něco dalšího je úplně jinak – my jsme žili ve větších rodinných komunitách, nyní se mladí rodiče často odstěhují z rodiště za prací, jsou nějakým způsobem odstřiženi od své širší rodiny. Jsou téměř výjimky, když rodina má aspoň jednu babičku v dosahu. Ale babičky jsou velmi dlouho zaměstnány. Mladí rodiče tak zůstávají s dětmi sami a je pro ně náročné se ve výchově zorientovat. Z mnoha stran jsou nabízeny různé styly a způsoby výchovy. A vybrat si tu správnou není jednoduché.
Programy, které jsme nabízeli pro maminky s dětmi, byly doplněné dalšími různými vzdělávacími aktivitami: semináři, přednáškami, kurzy, workshopy. Těchto programů – někdy i dopoledních – se účastnili i otcové, což bylo skvělé. Samozřejmě to nebylo často a ve velké míře, protože zpravidla byli zaměstnaní, což bylo pro rodinu dobře, ale tím pádem neměli dostatek času na další aktivity.
Máte dojem, že v současnosti je tradiční rodina ohrožena? Myslím rodinnou formu „máma, táta, děti“.
Nevím, jestli je to právě toto označení současného stavu. Řekla bych, že dnešní doba je spíš charakteristická ohrožením morálky. Myslím, že to je výstižnější. Pokud se nevrátíme k dodržování základů morálky, tak i naše společnost zahyne. Je to o tom, že my ztrácíme úplně základní morální hodnoty. Popíráme je, neobhajujeme je, nevážíme si jich. Pravděpodobně proto, že propadáme klamu, že bez nich je náš život jednodušší, pohodlnější.
A co se týká rodiny – určitě existují skupiny, které pojetí rodiny, tak jak jej známe v posledních staletích, chtějí dehonestovat. A mají skvělé lobby, skvělý marketing, takže se jim to v mnohém daří.
Myslím, že např. ohledně uzavření sňatku přesvědčení mladých lidí, že nepotřebují „papír“, jak oni tomu říkají, je poplatné době. Souvisí s neochotou se vázat, vzdávat se svého pohodlí. Je to něco, co si nechávají do svého podvědomí nějak zasadit. Nejspíš o tom ale ani oni sami nejsou přesvědčeni, jenom prostě je to takové „moderní“. To je jedna věc. Mladí lidé neuzavírají manželství.
Druhou věcí možná je špatné nastavení sociální politiky. Samoživitelé dosáhnou zpravidla na vyšší sociální podporu od státu než mladí manželé.
A celá naše společnost mi tak trochu připomíná slavnou římskou říši. Ta byla ohromná, vyspělá, měla velmi dobře fungující systém. Vezměte si mapu a podívejte se na hranice římské říše. V té době si nikdo nepodmanil tolik teritorií. Myslím si, že římská říše zašla na ztrátu morálky. A o tom se vlastně bavíme.
Nevidíte kořeny toho stavu v tom, že zde komunisté vymýtili víru a nastolili ateismus? Nezačalo to tímhle, že morálka se začala vytrácet?
Myslím, že to, co nás mění a nejvíc ohrožuje a ničí morálku, je nadbytek, který nám umožňuje konzumní způsob života. Neumím odpovědět, zda komunisti vymýtili víru, naopak si myslím, že spousta lidí byla ochotna podstoupit i represe kvůli svojí víře během komunismu. Na druhou stranu byl potom znát velký vliv svobody, protože se lidé vraceli do kostelů nebo církví. To, co nás nejvíc ubíjí, je zdánlivě snadný způsob života a podlehnutí falešnému vnímání osobní svobody.
Našla jsem na vašich stránkách, že jste měli poradny pro snoubence, zda to ještě trvá?
Přípravy snoubenců nadále fungují. Dříve jsme měli ambice nabízet je široké veřejnosti, protože jsou skvělé a mnoha párům pomohly, nicméně jsou přípravou jen pro páry, které se rozhodly pro církevní sňatek. Naše přípravy snoubencům doporučují kněží.
Kdo se zhostí těchto příprav?
Máme proškolené manželské páry, které to dělají dobrovolnicky. A od snoubenců máme velmi dobré hodnocení příprav.
A jaké další dobrovolnické aktivity vám zůstávají?
Z této oblasti děláme duchovní obnovy pro manžele, několikrát za rok. Organizujeme manželská setkání 50 plus. V létě máme týdenní kurz a v zimě víkendovou obnovu. Jedná se o kurz pro manželské páry, který je zaměřen na zvládání různých situací a krizí, které život přináší ve zralém věku.
Tento program je určen pro lidi z věkové generace 50 let a více. Často jde o lidi, kteří se starají o své rodiče a často mají vnoučata, které je potřeba hlídat nebo pomáhat. A tato věková kategorie už přináší úplně jiné problémy.
Další žádanou aktivitou jsou Víkendy pro maminky s dcerami. Základní princip programu spočívá v tom, že maminka má možnost prožít celý víkend jen s jedním dítětem a bez dalších povinností. Což je pro ty děti velmi důležité. A je to důležité i pro ty maminky.
Kurzy jsou koncipované tak, že jsou zaměřené na vzájemnou interakci těch dvou, spolupráci, komunikaci, zjišťování komunikačních bariér mezi nimi, hledání toho, co je v tom vztahu dobře. A máme zpětnou vazbu, že to, co si ony dvě prožijí, co se tam naučí, co o osobě poznají (jedna o druhé ale i každá sama o sobě), to velmi často přenášejí do rodiny. Takže potom to má pozitivní vliv i na fungování celé rodiny.
Několikrát za rok organizujeme duchovní obnovy pro manžele.
A stále funguje rodinná poradna. Náleží do dlouhodobé praxe centra.
Chystáme i rodičovský kurz. Nazývá se Devatero úspěšného rodiče. Nabízí rodičům možnost naučit se praktikovat výchovu dětí, která vychází z principů demokratické výchovy, ale není tak důležité, jestli je rodič liberální nebo autoritativní. Jde o to naučit se správně komunikovat s dítětem, správně dítě slyšet, správně se vyjadřovat a hlavně vnímat, co to dítě vlastně prožívá. Vychovávat dítě k zodpovědnosti. Aby bylo schopno nést zodpovědnost za své jednání.
Je docela potěšující, že jste tu a lidé se na vás mohou obrátit a dostanou radu nebo stráví hezký víkend.
Jakým způsobem jste vázáni na Krajský úřad?
Od tohoto roku (2022) už nijak. Ukončili jsme programy, které byly dotované, a zůstaly nám projekty na dobrovolnické bázi. Aktivity, které je potřeba zaplatit, si zaplatí sami účastníci. Neplatíme lektory ani žádné zaměstnance. Všichni lektoři jsou dobrovolníci, a to je docela úctyhodné.
Dříve jsme nabízeli sociální službu pro rodiny s dětmi, kterou od nás převzala Naděje pro život, organizace, která dlouhodobě provozuje azylový dům pro ženy a rodiny s dětmi. Financování, které dosud Kraj Vysočina zabezpečoval pro Centrum pro rodinu, nyní zabezpečuje pro Naději pro život.
Dále jsme potřebnou službou pro rodiče, což je služba asistované předávání dětí a asistovaný kontakt s dítětem. O to je čím dál větší zájem. Tam se jedná o bezpečnost dětí, které si rodiče předávají, nebo které některý z rodičů navštěvuje. Zpravidla když se rodiče rozcházejí, jsou vůči sobě tak naplněni negativními emocemi, že nejsou schopni si ani předat děti. A samozřejmě, oba rodiče chtějí s dětmi být. Takže k tomu slouží tato služba předávání dětí.
Spolupracujete ještě s dalšími spolky nebo organizacemi?
Jsme členy Rodinného svazu. Ten sdružuje Centra pro rodinu v rámci celé republiky. Některé z nich jsou církevní právnické osoby a některé jsou spolky jako třeba my.
Jsou to centra pro rodinu, které jsou zpravidla nějakým způsobem spolupracují s některou církví. Nebo jsou zřízeny církví jako církevní právnické osoby.
Mimo to jsme v kontaktu s Aliancí pro rodinu.
Co byste si přáli uskutečnit v rámci vašich činností?
V podstatě se ptáte na naše poslání. Naším přáním je vnášet do společnosti křesťanské hodnoty. Nemá to vyznít, jako že z lidí chceme dělat křesťany. S vírou to nesouvisí. Mým přáním je vnášet do společnosti křesťanské hodnoty – úctu k životu, úctu ke stvoření, k přírodě, vážit si vzájemných vztahů, umět si posloužit – umět si posloužit bezplatně, prostě jen proto, že to je dobré. A umět se chovat dobře, protože je to správné, a ne proto, že mně hrozí riziko, že by mne někdo viděl, že se nechovám dobře. To je důvod, proč chceme fungovat, a že chceme společnosti něco přinést.
Spolek Centrum pro rodinu (CPR) existuje a funguje v Jihlavě 16 let. Stále se věnuje podpoře rodiny a manželství muže a ženy, výchově dětí apod., ale většina služeb byla ukončena. Činnost spolku je od počátku roku 2022 zásadně zredukovaná a současné činnosti jsou realizovány pouze dobrovolnicky, proto jich není mnoho. Po Charitě je největším spolkem ve městě se schopností tvořit programy a školení.
Děkujeme za rozhovor.
