Jednoho zimního večera seděla paní Lordová se svými dvěma dcerami u jasného ohně ve svém příjemném domě. Děvčata šila a jejich matka se věnovala pletení.
Katie dokončila svoji práci a když zvedla zrak, pravila: „Mami, myslím, že dnes je oheň jasnější než obyčejně. Jak ráda poslouchám jeho praskání!“
Vtom i Mary zvolala: „Právě jsem to chtěla také říci, že se mi plameny zdají zářivější než včera večer.“
„Moje drahé,“ řekla maminka, „to bude tím, že se dnes cítíte šťastnější než obvykle. Možná právě proto se vám zdá oheň zářivější a jasnější.“
„Ale mami,“ povídá Mary, „nechápeme, proč jsme teď šťastnější než včera, vždyť včera večer tu byla sestřenice Jane a hrály jsme si na kocoura v koutě a na slepou bábu, dokud jsme se všechny neunavily.“
„Já vím! Já vím proč!“ vykřikla Katie. „Je to proto, že jsme dnes večer všechny udělaly něco užitečného. Cítíme se šťastné, protože jsme byly kvůli něčemu zaneprázdněné.“
„Máš pravdu, má drahá,“ řekla jejich maminka. „Jsem ráda, že jste se obě naučily, že může být i něco příjemnějšího a poučnějšího než hraní.“
Toto je příběh z McGuffeyho čítanky, která byla poprvé vydaná ve 30. letech 19. století. V podstatě se jednalo o sérii ilustrovaných čítanek pro děti základních škol, které napsal americký pedagog a duchovní muž William Holmes McGuffey.
Čítanky byly široce používané jako učebnice ve školách ve Spojených státech od poloviny 19. století až do začátku 20. století. Některé školy je využívají dodnes, zejména domácí školy zaměřené na výchovu dětí s klasickým vzděláním a rozvojem mravního charakteru.
Z originálního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times přeložila Bc. Anikó Hanzlová, upravila Veronika Galambošová.
