Již od brzkého rána se dnes lidé scházejí u památníku na Národní třídě v Praze k uctění památky studentů, jejichž demonstrace byla bezpečnostními složkami komunistické strany před 33 lety násilně potlačena. Tak začala sametová revoluce, jež nakonec vedla k pádu komunismu v Československu.

Připomeňme si stručnou historii událostí, které vedly k pádu komunistické nadvlády v Československu a ve střední Evropě, tak jak je shrnuta v knize Jak přízrak komunismu vládne našemu světu:

Po maďarském povstání následovalo pražské jaro v Československu v roce 1968. Po Chruščovově tajném proslovu začala Komunistická strana Československa pomalu uvolňovat omezení a po několik následujících let vznikala relativně nezávislá občanská společnost. Jednou z předních osobností byl Václav Havel, který se později stal prezidentem dnešní České republiky.

Na pozadí těchto společenských změn se 5. ledna 1968 ujal postu předsedy vlády Komunistické strany Československa reformista Alexander Dubček, který posílil změny a propagoval heslo „socialismus s lidskou tváří“. Brzy poté začal Dubček ve velké míře rehabilitovat osoby, které byly za Stalinovy éry nespravedlivě pronásledovány. Disidenti byli propuštěni, byla uvolněna kontrola nad médii a povzbuzována akademická svoboda, občané mohli volně cestovat do zahraničí a dohled nad náboženstvím byl snížen. Uvnitř komunistické strany navíc fungovala do jisté míry demokracie. Sovětský svaz nejenže považoval tyto reformy za zradu principů socialismu, ale po zkušenostech s povstáním z roku 1956 v Maďarsku se obával, že ostatní země ho budou následovat.

Od března do srpna roku 1968 uspořádali vůdci Sovětského svazu, včetně generálního tajemníka KSSS Brežněva, s Dubčekem pět schůzí na nejvyšší úrovni a snažili se ho přinutit k upuštění od demokratických reforem. Dubček požadavky odmítl. V důsledku toho v srpnu roku 1968 do Československa vpadlo několik set tisíc vojáků Sovětského svazu a států Varšavské smlouvy. Pražské jaro bylo rozdrceno a „socialismus s lidskou tváří“ přestal existovat. Komunistická nadvláda nad východní Evropou byla udržována za pomoci vojenské síly. Sebemenší snahy o liberalizaci poměrů vedly k povstáním proti socialistickému systému.

Koncem 80. let se sovětské vedení pustilo do politických a ekonomických reforem, které vedly ke konci studené války, pádu berlínské zdi a rozpadu všech komunistických režimů ve východní Evropě. Protože Sovětský svaz už dále nechtěl pokračovat v nákladné politice, která udržovala jeho dominanci, Poláci, Rumuni, Bulhaři, Čechoslováci a východní Němci povstali v mírových protestech proti místním režimům.

4. června 1989, v den masakru na náměstí Nebeského klidu v Číně, se v Polsku uskutečnilo první kolo svobodných demokratických voleb. Druhé kolo, které se konalo 18. června, odstranilo komunisty a jejich koaliční partnery z parlamentu. V říjnu 1989 několik měst ve východním Německu uskutečnilo

masivní protesty a pochody proti vládnoucí Jednotné socialistické straně (SED). V té době navštívil Berlín Michail Gorbačov a generálnímu tajemníkovi SED Erichu Honeckerovi poradil, že jedinou cestou je reforma.

Okamžitě poté východní Německo uvolnilo cestovní omezení pro Maďarsko a Československo. To umožnilo obrovskému počtu lidí utéct přes Československo do západního Německa a berlínská zeď už dále nedokázala vzdorovat náporu prchajících občanů. 9. listopadu 1989 Východní Berlín přestal tuto hranici hlídat a desítky tisíc obyvatel přelézaly zeď do Západního Berlína a zároveň ji bouraly. Symbol komunistické železné opony, která byla zatažena desítky let, zmizel do propadliště dějin.“

Ale i když na povrchu komunismus z Československa zmizel, stále zůstává za oponou a ovlivňuje dokonce celý svět. Kniha Jak přízrak komunismu vládne našemu světu vám pomůže odhalit všechny dosud existující „drápy a zuby rudého draka“ a pochopit jak komunismus a jeho prvky do dnešního dne ovlivňují Evropskou unii, Spojené státy i další světové země. Při příležitosti 17. listopadu nabízíme knihu v našem e-shopu za poloviční cenu do konce tohoto týdne.