Vysočina – Jihlava: Spolek Brány Matky Boží „Do Jihlavy“ v jedné z procházek, které pořádá, umožnil veřejnosti ojedinělou prohlídku sýpky, která ční poblíž městského nádraží v Jihlavě. Prohlídka se konala v rámci programu JAM – Jihlavský architektonický manuál.
Vcházíme dovnitř, panuje zde spíše šero, tabulková okna vpouštějí bledé světlo listopadového odpoledne. Dřevěná schodiště do všech pater, násypky na obilí jsou dřevěné. Unikátní jsou stropy z dřevěných trámů v každém patře, v dřevěných podlahách sem tam prosvítá otvor nebo díra. Nejhezčí je dřevěná klenba lamelového krovu, kde už se ani nedá fotit pro nedostatek světla. Procházíme od sklepa po půdu a vkročíme i do bytů, které kdysi sloužily zaměstnancům sýpky. Je zde i terasa s vyhlídkou na železnici a protilehlý Královský vršek.
Bývalé družstevní obilní skladiště v Jihlavě známé též jako sýpka či silo, bylo ve druhém čtvrtletí roku 2019 prohlášeno kulturní památkou. Monumentální sýpka byla realizována podle projektu brněnského projektanta Johanna Theimera v roce 1927 a je výraznou industriální stavbou.
Výpravu zájemců provází památkář a historik architektury Jiří Neubert, přítomen je i zástupce správce budovy ZZN, a. s. Ke vstupu do objektu účastníci podepisovali souhlas – na vlastní nebezpečí.
Obilní skladiště představuje svým architektonickým zpracováním, jedinečnou konstrukcí lamelového krovu i autenticky dochovaným stavem včetně pozůstatků strojního zařízení vysoce hodnotný doklad výstavby zemědělských staveb z první poloviny 20. století.
Historik architektury Jiří Neubert opatřil historické plány, na kterých ukazoval výstavbu, půdorys sýpky a rovněž změny tras komunikací kolem ní. Původně svahem k sýpce vedla přímá cesta, ta však byla obtížně sjízdná a tehdejší povozy měly problém jej vyjet. Asi v polovině 19. století byla založena nová silnice se serpentinami, dlážděná velikými kamennými kostkami, jaké už jinde v Jihlavě neuvidíte.
K architektuře sýpky historik sdělil: „Ta stavba je trochu mimo obvyklé stylové škatulky… je moderní svým provozním uspořádáním, technickým a konstrukčním řešením, ale zároveň je vcelku přiměřená místu a v některých detailech tradiční. Mohl by to asi být Heimatstyl, který se vyvíjel od 19. století v oblastech německy mluvících obyvatel, ale je to každopádně moderní stavba, takže modernismus je asi nejpřijatelnější obecné označení. “
O tabulkových dílenských oknech historik sdělil, že v dnešní době jsou unikátní, ale tehdy byla vyráběna běžně ve velkém jako nejlevnější okna, nevýhodou je nedostatečná tepelná izolace. A dnes už je problém takové rozbité okno opravit.
„Sýpka sestává ze dvou částí, zemědělské a obytné: budovy skladištní a přístavby pro správní orgány a byty. Dole byl hospodářský provoz jako kasa a kanceláře a nad tím byly tři byty pro tři zaměstnance. Stálou obsluhu zemědělské části zajišťovali tři lidé. Byla projektována jako čtyřposchoďová budova se suterénem za použití nosných rámových konstrukcí železobetonových –( to je to, co nám z toho vystupuje – rastr je dobře čitelný) s cihelnými výplněmi. Výška jednotlivých pater je různá, první dvě podlaží mají přes 3 metry, další už jen 2,30 m. Spojení jednotlivých pater zprostředkuje jediné dřevěné schodiště. Správní a obytná budova je projektována jako dvouposchoďová, částečně podsklepená,“ předčítá historik J. Neubert dobový text.
„Konstrukce krovů byla navržena v patentním systému Zollbau, což je zvláště zajímavé. Nahoře uvidíme zvláštní konstrukci krovů lamelovou, zkřížené lamely. Zollbau je název licenčního produktu založeného na patentovaným vynálezu lamelového krovu německého architekta Fritze Zollingera z Merseburgu. Ten si r. 1906 nechal tento systém patentovat. Rozšíření stylu se odehrálo v 20. letech 20. století, kdy vznikaly velké hospodářské stavby a celé obytné kolonie s touto typickou kýlovitou střechou. V Sudetech nebo v severních Čechách je staveb s touto střechou víc. V Jihlavě je ještě jedna taková na Fibichově ulici. …je to vlastně taková technická hříčka, která se i dneska používá v kovových konstrukcích. Je to jakýsi předvzor geodetických bání, se kterými si zahrávali architekti v 60. letech,“ podává historik svůj výklad a dodává:
„Je to velmi zajímavá, půvabná věc, která umožní překlenout pomocí poměrně úsporné konstrukce relativně velké rozpony. Skladiště ještě doplňují čtyřdílné sesýpky vyvedené v betonovém zdivu k uskladnění uhlí a vápna.“
Sýpka byla postavena roku 1927 a skoro sto let sloužila svému účelu. Zapamátněna byla roku 2019. Před sýpkou stojí pozůstatek váhy, na které se jednotlivé náklady vážily. Předchází ji rampa i železniční vlečka, která byla napojena na nedalekou trať. V budoucnosti se v blízkosti má stavět nová komunikace, kvůli které hrozí ubourání rohu – odnese to i původní váha a možná kus rampy se sesýpkami. Původně se uvažovalo o zbourání celé sýpky, líčí historik.
Milovníci urbexu odchází s úlovky fotografií a jsou velmi nadšeni. Vyhlídky na další podobnou akci zatím nejsou.
