Předčasně narozená holčička, která se narodila jedné americké rodině o 18 týdnů dříve, překonává všechny překážky osudu a šťastně překročila hranice prvních narozenin.
Cherie Malarneyová (41 let) a její manžel Eric (44 let) z Oklahoma City, jsou svoji již devět let. Než Cherie otěhotněla s jejich první dcerou, měli spolu tři syny. Vzhledem k jejímu věku bylo poslední těhotenství považováno za rizikové.
Malá Eris se měla narodit letos 27. března, jenže 19. listopadu 2021 se u Cherie objevila preeklampsie, porucha těhotenství charakterizovaná vysokým krevním tlakem. Byla převezena do dětské nemocnice v Oklahomě. Teprve týden předtím se manželé se dozvěděli, že čekají holčičku.
Cheriiny sny o šťastném těhotenství, spojeném s oslavou narození dítěte a pózováním s miminkem, se náhle rozplynuly.
„Probudila jsem se v šest hodin ráno a krvácela,“ řekla deníku The Epoch Times. „Potom, co jsem měla několik dní nekontrolovatelný vysoký krevní tlak, mi lékař doporučil porod, ale srdce mi to nedovolilo. Lékař mi řekl, že budu muset zůstat v nemocnici až do termínu porodu… Byla jsem nepřipravená, ale ochotná a připravená udělat cokoli.“
Druhý den v nemocnici se Cherie zvýšil krevní tlak. Lékaři jí opět doporučili porod, ale varovali ji, že její holčička to nepřežije.
Nemá šanci, tvrdili doktoři
Doktor Cherie vysvětlil, že tak malé děti prostě nepřežijí, ale žena namítla: „Je silná a cítím, že se pořád hýbe.“ Jenže doktor odpověděl: „Na tom nezáleží – děti takové velikosti to nepřežijí.“
„Lékaři odešli z místnosti a já jsem okamžitě padla na podlahu a modlila se k Bohu,“ vzpomíná Cherie.
S myšlenkou na manžela a syny a na to, že riskuje vlastní život, Cherie souhlasila s akutním císařským řezem. Modlitba jí a Ericovi dodala sílu doufat, že jejich dítě přežije. Prosili lékaře: „Udělejte všechno pro to, abyste ji zachránili.“
Eris se narodila 23. listopadu 2021 po 22 týdnech a dvou dnech těhotenství. Vážila pouhých 0,35 kg a byla převezena na novorozeneckou jednotku intenzivní péče, kde lékaři předpovídali, že nepřežije déle než 48 hodin. Pokud by se jí to podařilo, neměla by podle nich žádnou kvalitu života, nemohla by chodit, mluvit, běhat ani dělat věci, které dělá většina dětí.
Zázračné dítě Eris však mělo vlastní představy.
Bez naší víry by tu nebyla
Cherie vypráví, že vidět poprvé jejich holčičku byl jeden z jejich „nejpyšnějších okamžiků v životě“.
„Byla silná, tak jak jsme říkali. Bylo to také nejděsivější období celého našeho života. Ale jakmile jsme překonali těch prvních 48 hodin, věděli jsme, že ji Bůh nechá. Je požehnáním shůry,“ říká hrdá maminka.
Tatínek Eric byl první, kdo jejich dceru na jednotce intenzivní péče navštívil. Cherie, která byla po porodu pod vlivem silných léků, viděla svou holčičku poprvé až o 24 hodin později.
První dva dny to bylo na hraně. Na Den díkůvzdání byla Eris dvakrát resuscitována. V obou případech si Cherie a Erica zavolali, aby se s ní rozloučili. „Řvala jsem a modlila se k Bohu, když na ní pracovali,“ popisuje Cherie.
Koncem prosince Eris onemocněla nekrotizující enterokolitidou, která způsobila ucpání střev a v lednu jí každý den kolabovaly plíce. Podstoupila četné transfuze krve a byl jí zaveden žaludeční drén, aby se střeva vyprázdnila. Dostala sepsi a meningitidu. Po krvácení do mozku 4. stupně a hydrocefalu jí byla voperována drenáž a od té doby podstoupila 12 operací, aby se odstranily poruchy nebo infekce způsobené drenáží.
Eris však překonala všechny překážky. Mezi sestrami si dokonce vysloužila pověst divoké ženy. Po dvou týdnech, kdy byla Eris na jednotce intenzivní péče, začala Cherie sdílet pokroky své dcery na sociálních sítích s rodinou a přáteli, kteří se společně modlí.
„Věřím, že bez naší víry by tu nebyla. Moje rodina se nepřetržitě modlila od chvíle, kdy jsem zjistila, že musím porodit. Na každém kroku porážela nepřízeň osudu. Od chvíle, kdy se narodila, dokázala všechno, o čem říkali, že to nedokáže,“ poznamenává maminka.
Jako na horské dráze
Eris zůstala prvních sedm měsíců života na kyslíkovém ventilátoru a v době, kdy Cherie poskytla deníku The Epoch Times rozhovor, strávila na jednotce intenzivní péče 318 dní. Cherie trávila v nemocnici až osm hodin denně, to vše při vedení domácnosti a domácím vzdělávání šestiletého syna, zatímco Eric pracoval, aby zaplatil jejich rostoucí účty za léčení.
„Je to psychicky vyčerpávající. Celé měsíce jsem cítila úzkost, kdykoli mi zazvonil telefon. Připadám si jako na horské dráze, kterou nikdo nezastaví a nepustí vás ven.“
Cherie však vyrovnává stres z Erisiných vzestupů a pádů tím, že se soustředí na vzácné okamžiky, jako je oblékání holčičky „do krásných šatů se sladěnou čelenkou“ a následné fotografování.
Eris potřebuje ještě jednu revizi drenáže, výživovou hadičku a laserovou operaci očí kvůli očnímu onemocnění ROP (onemocnění, které může u novorozenců s velmi nízkou porodní hmotností vést ke slepotě).
Manželé se obávají především Erisina poškození mozku, záchvatů, hydrocefalu a chronického onemocnění plic. Může mít také dětskou mozkovou obrnu. Ale uprostřed neustálých krevních testů, magnetické rezonance, ultrazvuků, operací a návštěv terapeutů a specialistů popisuje Cherie svou dceru jako to „nejsladší a nejsilnější miminko na celém světě“.
„Nic ji nerozhází,“ říká.
Pokaždé, když se Eris blíží k datu propuštění, něco se objeví. V době psaní tohoto článku měla krevní sraženinu a své první narozeniny stráví v nemocnici. Cherie však doufá, že její dítě zamíří domů ještě před koncem roku. Její rodina je konečně „v bodě uzdravování místo přežívání“.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil O. H.
