V EU se stále vedou masivní spory ohledně otázky migrace. Na zasedání ministrů vnitra se nyní podařilo dosáhnout průlomu v jednáních o dalekosáhlé reformě azylového systému EU. Po letech jednání se velká většina států EU dohodla na plánech dalekosáhlé reformy azylového systému EU. Především mají být odrazeni lidé, kteří neutíkají před válkou nebo politickým pronásledováním.
Co je v sázce?
Je zřejmé, že nejpozději od uprchlické krize na přelomu let 2015/2016 je třeba revidovat současná azylová pravidla EU. V té době byly země jako Řecko zahlceny masovým přílivem lidí ze zemí, jako je Sýrie, a statisíce lidí se mohly bez registrace přesunout do jiných států EU. To by se nemělo stát, protože podle takzvaného dublinského nařízení by žadatelé o azyl měli být registrováni tam, kde poprvé vstoupili na území Evropské unie. Tato země je zpravidla také odpovědná za žádost o azyl.
Azylová reforma EU nyní poprvé umožňuje azylové řízení na vnějších hranicích Evropy, takže lidé s malou šancí na přijetí se do EU vůbec nedostanou. Za tímto účelem mají být v blízkosti hranic zřízena azylová střediska, odkud mají být migranti přímo deportováni.
Koho se řízení na hranicích týká?
Procedury na vnějších hranicích se budou prozatím vztahovat pouze na migranty ze zemí, které mají průměrnou míru přijetí do EU nižší než 20 procent. To se týká například osob z Turecka, Indie, Tuniska, Srbska nebo Albánie. Řízení mají trvat maximálně dvanáct týdnů.
Koho se to netýká?
Většina uprchlíků – například ze Sýrie, Afghánistánu nebo Súdánu – by měla mít i nadále právo na běžné řízení. V loňském roce bylo v celé EU podáno přibližně 966 000 žádostí o azyl, z toho více než čtvrtina (252 000) v Německu.
Kam mohou být žadatelé o azyl deportováni?
Itálie, Řecko a Rakousko prosadily požadavek, aby bylo možné deportovat odmítnuté migranty do tzv. bezpečných třetích zemí. Mezi ně patří země jako Tunisko nebo Albánie. Německo tomu chtělo zabránit, pokud deportovaní neměli k těmto třetím zemím úzký vztah, například prostřednictvím své rodiny. Podle Evropské komise a švédského předsednictví však stačí, pokud migranti pouze projížděli.
Jaký byl postoj německé vlády?
Spolková ministryně vnitra Nancy Faeserová (SPD) označila dohodu v Lucemburku za „historickou“. Faeserová se však nemohla prosadit s požadavkem na výjimky pro rodiny s dětmi z hraničních procedur. Spolkovou vládu nepodpořila ani hrstka spolkových zemí. Německý požadavek byl zaznamenán v tzv. protokolární nótě, písemném dodatečném prohlášení.
Co na to říkají kritici?
Maďarský premiér Viktor Orbán označil kompromis dosažený ministry vnitra EU ohledně nových azylových pravidel za „nepřijatelný“. Brusel tím zneužívá svou moc, uvedl Orbán v pátek na internetové síti Facebook. „Chtějí migranty do Maďarska přesunout násilím. To je nepřijatelné, chtějí z Maďarska násilím udělat zemi migrantů,“ kritizoval.
Země, které odmítnou přijmout migranty, mají platit pokutu 20 000 eur za každého migranta do fondu spravovaného Bruselem. Maďarsko a Polsko byly jedinými zeměmi, které hlasovaly proti kompromisu.
EU odebírá členským státům právo rozhodovat o tom, „kdo zůstane na jejich území“, řekl maďarský náměstek ministra vnitra Retvari státní tiskové agentuře MTI. Nový rozdělovací mechanismus umožňuje „nelegálním migrantům nebo převaděčům, kteří je do Evropy přivezli, aby sami rozhodovali o tom, kdo bude v Evropě žít“.
Jak dál?
Maďarsko a Polsko chtějí tuto otázku znovu předložit na summitu EU, který se uskuteční 29. a 30. června v Bruselu. Kromě toho se země EU musí ještě dohodnout s Evropským parlamentem. To je považováno za velmi obtížné, neboť postoje jsou podle diplomatů „na míle vzdálené“. Německá vláda prosazuje uzavření azylové reformy do evropských voleb v červnu 2024. (dpa/afp)
Z původního článku německé redakce deníku The Epoch Times přeložila G. K.
