Studie, kterou 2. června zveřejnila laboratoř pro výzkum žraloků u Kalifornské státní univerzity v Long Beach, po dvou letech sledování drony konstatuje, že na některých plážích v San Diegu a Santa Barbaře téměř vždy plavou v blízkosti lidí velcí bílí žraloci.
Podle studie bylo nejvíce takovýchto případů na plážích v Carpinterii v okrese Santa Barbara a v Del Mar v okrese San Diego, kde se v 97 procentech případů lidé nacházeli v blízkosti mladých velkých bílých žraloků, přičemž v několika sledovaných dnech jich bylo spatřeno nejméně pět.
Na plážích v Solana Beach a Coronado v okrese San Diego bylo zaznamenáno druhé největší množství s nejméně třemi pozorovanými žraloky v každém dni průzkumu.
Výzkumníci sdělili deníku The Epoch Times, že žraloci bílí v jižní Kalifornii se dříve na plážích vyskytovali pouze v létě, kdy byla voda teplejší, ale to se od té doby se zvyšující se teplotou vody změnilo.
„Jednou ze zajímavých věcí na této studii bylo, že jsme viděli, že to nebylo jen pár měsíců, ale vlastně dva roky, co se na těchto plážích zdržovali,“ řekl Patrick Rex, terénní technik z výzkumné laboratoře.
Rex uvedl, že stoupající teplota vody vytváří ideální životní podmínky pro dospívající žraloky bílé, kteří nedokážou udržet tělesné teplo, a malé hloubky jim navíc pomáhají vyhnout se velkým predátorům.
Mladí žraloci bílí, kteří se rodí ve výšce kolem 1,5 metru, se živí menší kořistí, jako jsou rejnoci, kteří se na pobřeží jižní Kalifornie hojně vyskytují.
Podle studie byli obvykle nejblíže žralokům pozorováni surfaři, plavci a lidé na paddleboardech.
Rex uvedl, že ve více než 50 procentech případů se žraloci nacházeli do 100 yardů (109 metrů) od příboje. „To je jen průměr. Často byli mnohem blíž,“ řekl.
Podle Rexe jsou dálkově řízené drony dokonalým nástrojem pro studium žraloků v jejich přirozeném prostředí.
„Drony jsou novou rozvíjející se technologií. Umožňují nám lépe porozumět žralokům, protože s nimi můžeme létat opravdu vysoko ve vzduchu a nemusíme zvířata rušit, když je studujeme,“ řekl.
Přestože počet setkání se žraloky vzrostl, počet útoků žraloků se podle vědců nezvýšil. Podle nich se žraloci obvykle o lidi nezajímají.
„Tito žraloci nebyli jen v blízkosti vlnobití. Ve skutečnosti kličkovali mezi surfaři každý den a nezaznamenali jsme nárůst počtu kousnutí,“ řekl Rex.
Dodal, že u žádného ze zkoumaných žraloků nezaznamenali agresivní chování.
Studie kalifornského Úřadu pro ryby a divokou přírodu ukazují, že od poloviny až konce devadesátých let minulého století se počet útoků žraloků v Kalifornii nezvýšil.
Od 50. let 20. století zaznamenal úřad jen něco přes 200 takových útoků, přičemž „pouze“ 15 z nich skončilo smrtí.
Uvádí však, že od 80. let počet incidentů „setkání se žralokem“ stoupl přibližně o 10 v každé dekádě, přičemž v roce 2010 jich bylo 33 a od roku 2020 zatím 10.
Rex má hypotézu, dle které si žraloci bílí zvykají na lidi ve vodě, jsou s nimi lépe obeznámeni, a když rostou, začínají vyhledávat větší kořist.
„Lidé jsou jen další věcí v jejich životním prostředí. Nejsou kořistí ani hrozbou. Lidé nejsou pro žraloky na jídelníčku,“ řekl Rex.
Tvrdí, že když se dostanou do blízkosti lidí, obvykle si je jen prohlížejí a uvědomují si své prostředí.
„Tito žraloci bílí nemají žádnou rodičovskou péči. Takže spousta těchto zvířat potřebuje zjistit, jaké věci jsou a [co je v] jejich prostředí,“ řekl Rex.
Rex říká, že čím dříve žraloci bílí rozpoznají, co je surfař zač, tím lépe, protože z historického hlediska jsou napadáni nejčastěji, a to kvůli množství času, který tráví v oceánu, a kvůli jejich prknům – zejména shortboardům – které připomínají obrysy tuleňů.
Překlad a redakční zkrácení původní zprávy americké redakce: Juraj Skovajsa
