Časté užívání antacidů jako řešení obtížných trávicích příznaků může často nabídnout rychlou a snadnou úlevu. Antacida nejsou návyková, dostanete je i bez předpisu a považují se za bezpečné léky.
Ale tak jako většina farmaceutik, antacida neřeší základní příčinu. Jejich rutinní používání může také vést k začarovanému kruhu tím, že přispívají k poškození trávicího traktu, což jen vyvolává větší množství přesně těch příznaků, které se snažíte antacidy odstranit.
Dr. Vikki Petersonová, praktická lékařka a chiropraktička z Root Cause Medical Clinic, řekla Epoch Times, že užívání antacidových tablet je v pořádku u občasných žaludečních nevolností, ale při pravidelném užívání mohou vést ke zhoršení zdravotního stavu.
„Sníží to příznaky. Pokud se to stane dvakrát ročně a přinese vám to úlevu a dostane vás to z bolesti, pak v pořádku. K žádným špatným výsledkům to nepovede,“ říká lékařka a zároveň upozorňuje: „Když se dostáváte do chronické fáze jejich užívání, je čas skutečně přijít na to, proč se to děje, a ne jen snášet příznaky.“
Antacida jsou navržena pro redukci přebytku žaludeční kyseliny. Mnoho lidí si však neuvědomuje, že nízká hladina žaludeční acidity také napodobuje příznaky nadměrného množství kyseliny, jmenovitě pálení žáhy, nepříjemný pocit pálení ve středu hrudníku, který může být někdy docela silný, a reflux, kdy kyselina chlorovodíková cestuje ze žaludku jícnem nahoru a dokonce až do krku.
Proč saháme po antacidech
Hypochlorhydrie znamená, že žaludek neprodukuje dostatek kyseliny chlorovodíkové a hyperchlorhydrie znamená, že žaludek jí produkuje příliš mnoho. Protože tyto stavy existují na polarizovaných stranách spektra, nemělo by se s nimi zacházet stejně.
Problém je, že bez testů není možné vědět, jaký je stav kyseliny v žaludku. Většina lidí předpokládá, že mají hyperchlorhydrii, a kromě toho, že si to sami diagnostikují, sami si naordinují i léčbu v podobě volně prodejných přípravků, jako jsou antacidové tablety. Ty fungují tak, že snižují žaludeční kyselinu nebo ji neutralizují zásahem do enzymu pepsinu, který se používá k rozkládání potravy v trávicím procesu.
Antacida jsou schválena zdravotními úřady pro občasné mírné případy pálení žáhy a refluxu. Nejsou určeny pro každodenní příznaky, i když podle Cleveland Clinic jistě mohou poskytnout úlevu pro vážnější, dlouhodobé problémy, jako je gastroezofageální reflux (GERD), žaludeční vředy a gastritida.
„Obsahují uhličitan vápenatý a hydroxid hořečnatý, které je bezpečné užívat pravidelně a v malých množstvích. Užívání velkého množství antacid by mohlo zvýšit hladinu vápníku a hořčíku v krvi, ale v normálním doporučeném množství jsou považovány za velmi bezpečné,“ napsal v emailu dr. William Li, lékař a autor několika úspěšných knih o zdraví.
Skrytá nebezpečí antacid
Někteří lidé, kteří si neuvědomují rizika způsobená vážnými nemocemi, které v těle probíhají, mohou antacida užívat i celé roky, aniž by o tom jejich lékař věděl. Studie z JAMA Internal Medicine, která proběhla v roce 1998 na 155 subjektech, odhalila různé diagnózy u skupiny lidí, kteří kvůli pálení žáhy nevyhledali lékařskou pomoc, ale užívali volně prodejná antacida v průměru 11 let.
Sedmdesát procent mělo středně těžké pálení žáhy a mnoho z nich mělo spíše příznaky, jako je chrápání, bolest při polykání nebo sípání. U řady z nich se našla vážná skrytá onemocnění. Studie varovala, že i když jsou antacida obecně bezpečná, mohou způsobit návrat refluxu, ovlivnit funkci dolního gastrointestinálního traktu a způsobit lékové interakce, jakož i problémy s vstřebáváním, vázáním a vylučováním léků.
„Dlouhodobé požadavky na kontrolu symptomů pomocí volně prodejných léků pro úlevu od příznaků mohou signalizovat vážné patologické stavy a takové léky mohou vážná onemocnění maskovat,“ napsali autoři studie.
Tato varování jsou často ignorována a nesouměrnost žaludeční kyseliny mezitím způsobuje další poškození těla. Cleveland Clinic a další varují, že užívání antacidů nevyřeší hlavní příčinu pálení žáhy a refluxu.
Dr. Peterson si všiml, že volně prodejná antacida mohou také působit jako jakási „vstupní brána“ pro kontroverzní inhibitory protonové pumpy (PPI), farmaceutika, která fungují tak, že potlačují mechanismus, který produkuje kyselinu chlorovodíkovou.
Dlouhodobé užívání PPI je spojováno s řadou dalších zdravotních problémů včetně demence a závažných gastrointestinálních onemocnění. Existují obavy, že PPI jsou předepisovány nadměrně a užívají se déle, než zamýšleno, zatímco hlavní příčiny stále zůstávají neřešené.
Nadměrné spoléhání se na antacida je problém, který se nezmenšuje. Přehled z března 2022 zveřejněný v Journal of International Medical Research uvádí nárůst gastrointestinálních (GI) příznaků od začátku pandemie covidu-19 v souvislosti se změnou stravovacích návyků a zvýšenou úzkostí související s lockdowny. Tam, kde se objeví problémy s gastrointestinálním traktem, často následují antacida.
Proč dochází k nízké hladině žaludeční kyseliny
Podle dr. Petersona souvisí pokles kyseliny chlorovodíkové s věkem, což ze stárnutí činí rizikový faktor. Nedostatek kyseliny chlorovodíkové snižuje trávicí enzymy a vede ke špatnému vstřebávání.
Žaludeční acidita je důležitá pro imunitu, protože zabíjí špatné mikroby, jako jsou infekční bakterie a viry, které můžeme náhodně pozřít předtím, než migrují do tenkého střeva, kde mohou uniknout do těla a způsobit onemocnění. Syndrom bakteriálního přerůstání v tenkém střevě neboli SIBO je stav, kdy se příliš mnoho bakterií hromadí v horní části tenkého střeva, kam nepatří.
Nejméně jedna infekční bakterie, helicobacter pylori, také způsobuje nízkou hladinu žaludeční kyseliny, protože vytváří chronický zánět žaludku nazývaný gastritida. Dalšími příčinami nízké žaludeční kyseliny jsou podle Cleveland Clinic alkoholismus, autoimunitní onemocnění a léky snižující kyselost.
Více než polovina účastníků studie JAMA uvedla, že jim příznaky zhoršil také kofein. Obecně je zánět pozitivní biologickou funkcí, která pomáhá tělu bránit se proti patogenům a opravovat tkáň. Při déletrvajícím zánětu však může organismus vyčerpat a přispět k dalším nemocem.
Protože střevní mikrobiom, který se skládá z bakterií, virů, hub a dalších mikroorganismů, hraje roli při modulaci zánětu, má se za to, že se podílí na symptomech spojených s pálením žáhy. Dr. Peterson řekl, že cokoli zavedené do žaludku, může být příčinou zánětu a opakované dietní expozice, které způsobují nebo podporují zánět, přeruší hojení.
Tato hypotéza, že syndrom bakteriálního přerůstání v tenkém střevě může být hlavní příčinou gastroezofageálního refluxu, je uvedena v knize Normana Robillarda „Fast Tract Digestion“ (Zrychlené zažívání), která tvrdí, že plyny vzniklé fermentací nemístných bakterií v tenkém střevě mohou stlačit žaludek, takže kyselina vystřelí do jícnu přes dolní jícnový svěrač. Hiátová kýla může také vyvíjet tlak na tento ventil, poznamenává dr. Peterson.
Nalezení bezpečné úlevy
Z krátkodobého hlediska je jednou z alternativ antacidů pro rychlou úlevu zředěný jablečný ocet. Neexistují žádné přesvědčivé vědecké důkazy, že to funguje, ale je tam poměrně nízké riziko. Dlouhodobým přístupem je vyřazení léků a potravin, které by mohly zvýšit zánětlivou reakci v těle, radí dr. Peterson. Konzumace jednosložkových potravin může pomalu příznaky zvrátit.
„Američané jedí příšerně. Šedesát pět procent našich kalorií tvoří ultra zpracované potraviny. Tomu se ani nedá říkat jídlo, protože je to takový odklon od toho, co jídlo má být. Musíme tvrdě pracovat a vynaložit mimořádné úsilí, abychom se nenechali zlákat potravinářskými inženýry, kteří dělají jídla tak hyper chutná a návyková,“ varuje dr. Peterson.
Dr. Li nabízí tyto další tipy:
- Posaďte se vzpřímeně s rovnými zády, abyste zabránili žaludeční kyselině proudit do jícnu gravitací.
- Vyhněte se jídlu příliš krátce před spaním. Pozdní noční svačiny mohou rozvířit žaludeční kyseliny, aby strávily jídlo, a když se krátce poté uložíte ke spánku, kyselina vytéká do jícnu a způsobuje pálení žáhy.
- Nepijte alkohol, protože může uvolnit jícnový svěrač, což zvyšuje pravděpodobnost, že se kyselina dostane ze žaludku do jícnu.
Pokud vás i po zavedení změn životního stylu stále pálí žáha, dr. Li doporučuje navštívit lékaře, aby prozkoumal, zda za tím nejsou vážnější problémy.
Jak si otestovat žaludeční kyseliny
Pokud se obáváte, že byste mohli mít problémy s žaludeční kyselinou, možná by stálo to prověřit. Existuje několik zdravotních testů používaných k diagnostice nízké acidity v žaludku.
- Heidelbergský pH test – malá kapsle s rádiovým vysílačem se spolkne, aby se změřila kyselost prostřednictvím úrovně pH ve vašem žaludku. Poté tělo spotřebovává roztok jedlé sody, aby se změřilo, jak dlouho trvá vašemu žaludku, než se vrátí na výchozí hodnotu.
- Test SmartPill – podobně jako Heidelbergův test žaludeční kyseliny měří tento test spíše hladiny žaludeční šťávy než pH.
- Test gastrickou šňůrou – kapsle připevněná k provázku se spolkne a po 10 minutách se provázek vytáhne, aby se otestovalo pH žaludeční šťávy.
- Žaludeční sonda – sonda se zavede do žaludku, odkud se odsaje všechna žaludeční šťáva. Pak se každých 15 minut odebírají 2 hodiny vzorky sekrece.
Jak Cleveland Clinic, tak dr. Peterson také uvádějí, že test s jedlou sodou si můžete provést i sami doma, přičemž i to je způsob, jak si udělat obecnou představu o aciditě žaludku. Jedlá soda v kombinaci se žaludeční kyselinou produkuje oxid uhličitý, který způsobí říhání.
Chcete-li vyzkoušet test doma, vypijte nalačno 120 ml studené vody smíchané se čtvrt lžičkou jedlé sody. Pokud dojde k říhnutí za déle než tři až pět minut, je pravděpodobné, že nemáte dostatek žaludeční kyseliny.
Z původního článku americké redakce deníku The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
