Čtyři dny práce, tři dny volna – to, co zní mnoha zaměstnancům jako hudba pro uši, je pro jiné již realitou.
Čtyřdenní týden však není zázračným lékem a nelze jej přenést jedna ku jedné do všech firem, vysvětluje odborník na pracovní dobu Guido Zander. V Německu byla mezitím zahájena pilotní studie, v rámci které mohou zájemci z řad podniků absolvovat praktický test čtyřdenního pracovního týdne.
Zander považuje za „velmi odvážné“, že to IG Metall požaduje pro všechny, a zároveň chce zvýšit mzdy o 8,5 %. Chybí mu však povědomí o ekonomické situaci podniků.
Britské a islandské případové studie ukázaly, že je možné zkrátit pracovní dobu ze 40 na 36 hodin. „Produktivita se tím samozřejmě zvyšuje“. Pokud se však sníží na 32 hodin, efekt není tak velký.
„Pokud se 40 hodin rozloží do čtyř dnů místo pěti, vyvstává v mnoha profesích – například tam, kde se pracuje těžce fyzicky – také otázka, zda je to ještě atraktivní,“ řekl Zander v rozhovoru pro ntv.de. Stejně jako v případě práce na směny by se zkrácení pracovní doby mohlo rychle stát zátěží při stejném objemu práce.
Flexibilní 36hodinový pracovní týden jako alternativní řešení
Namísto rigidního čtyřdenního pravidla s 32 hodinami navrhuje odborník flexibilnější 36hodinový týden a čtyřapůldenní pracovní týden. To by znamenalo, že by pracovníci pracovali čtyři dny každý druhý týden místo pěti. Pokud by si chtěli vzít další den volna, mohli by si ho mezi sebou vyměnit. Taková flexibilita by byla výhodná nejen pro zaměstnavatele, ale i pro zaměstnance.
Zander ve své nové knize „Wundermittel 4-Tage-Woche“ (Zázračný prostředek čtyřdenní týden) také působivě poukazuje na to, že flexibilní pracovní doba a firemní kultura, v níž se zaměstnanci cítí dobře, jsou skutečnými problémy firem.
„Podle mého názoru čtyřdenní týden v mnoha podnicích, zejména ve směnném provozu, prostě nelze zavést, aniž by se tím snížila produktivita; pro nemálo z nich by to byla skutečná smrtící rána,“ říká Zander.
Uzávěrka přihlášek do rozsáhlého projektu čtyřdenního pracovního týdne je otevřena
Pilotní projekt čtyřdenního pracovního týdne byl poprvé zahájen v Německu. Pilotní projekt koordinuje poradenská agentura Intraprenör, v jejímž poradním sboru jsou zástupci odborového svazu IG Metall, Konfederace německých zaměstnavatelských svazů (BDA) a Německého svazu kvalifikovaných řemesel. Projekt doprovází iniciativa 4 Day Week Global.
„Bude zajímavé sledovat, zda zkrácení pracovní doby doprovází výrazné zvýšení produktivity,“ uvedl podle RND člen poradního sboru Kristian Schalter ze zaměstnavatelského svazu BDA. „Bez tohoto zvýšení produktivity by byl model čtyřdenního pracovního týdne pro firmy dlouhodobě jen stěží udržitelný.“
Studie se může zúčastnit více než 50 společností z různých odvětví a různé velikosti. Zde má být uplatňován princip 100-80-100 – 100 % mzdy, 80 % pracovní doby a 100 % výkonu. Jinými slovy, zaměstnanci musí odvést stejnou práci v kratší pracovní době a nadále za to dostávat stejný plat.
Takto funguje studie
Od 1. září do 30. listopadu 2023 se mohou společnosti přihlásit k účasti ve studii. Podle společnosti Intraprenör se mohou zúčastnit společnosti, které hledají přístupy ke zvýšení atraktivity zaměstnavatele, udržení zaměstnanců a produktivity týmu. Zúčastnit se mohou všechny společnosti – bez ohledu na jejich odvětví a velikost.
Ti, kteří se projektu zúčastní, získají v následujících měsících speciální školení v digitální podobě a přístup k digitální platformě se všemi potřebnými zdroji. Podniky jsou podporovány mentory a sítěmi a také „špičkovými vědci“, kteří tým podporují.
Praktická fáze pak bude probíhat od 1. února do srpna 2024. Po dobu šesti měsíců bude pracovní doba zkrácena z pěti na čtyři dny bez změny platu. Výsledek bude vědecky vyhodnocen univerzitou v Münsteru.
Účast však není bezplatná. V závislosti na počtu zaměstnanců se vybírá účastnický poplatek, jehož 100 % jde nevládní organizaci 4 Day Week Global. „Poplatky slouží k realizaci pilotních studií v Německu a na mezinárodní úrovni,“ uvádí Intraprenör. „V jednotlivých případech mohou být organizace od poplatků osvobozeny.“
Z původního článku německé redakce deníku The Epoch Times přeložila Gabriela Kalinová.
