V Den české státnosti udělil předseda Senátu Miloš Vystrčil Stříbrné medaile třinácti laureátům, včetně Diny Štěrbové „za vytrvalost a pomoc, která hory přenáší“.
Láska Diny Štěrbové k horám se neomezila jen na zdolávání vrcholů a krásné výhledy. Po ničivém zemětřesení v roce 2005 v Pákistánu pomohla založit českou nemocnici, která tam funguje dodnes. Na absenci té nejzákladnější péče v oblasti ne zřídka umírali lidé.
Po slavnostním ceremoniálu 28. září 2023 v hlavním sále Valdštejnského paláce poskytla paní Štěrbová rozhovor pro Epoch Times.
Jak jste se jako děvče z Bratislavy dostala k horám?
„Jako čtrnáctiletá jsem byla s kamarádkou na výletě. A začaly jsme tím, že jsme bez povolení samy vylezly na Gerlach a Lomničák, měly jsme kliku. Pak jsem vstoupila do oddílu.“
Jak se Vám cestovalo za komunismu do zahraničí?
„Strašně blbě… To je na dlouhé vykládání, co expedice, to průšvih. Musela jsem různě obelstít ty poměry, protože jsem nebyla žádný oblíbenec režimu. A taky jsem neměla šanci dostat se do nějaké oficiální expedice – hlavně kvůli tomu, že tam nechtěli ženský.“
Když se ale dostala v roce 1970 do Karákóramu (pohoří v Pákistánu), kde poprvé zakusila výšku přes 6 tisíc metrů nad mořem, „viděla jsem, co to obnáší a jak je to krásné… no prostě blesk mezi oči. A taky jsem tam vylezla poměrně vysoko bez nějakých potíží, takže jsem věděla, že to jsou kecy, že ženská tam nepatří.“
O čtrnáct let později zdolala s Věrou Komárkovou šestou nejvyšší horu světa Čo Oju (8 201 m. n. m. – západně od Mount Everestu). Byly prvními ženami, které se dostaly na vrchol této hory.
Karákóram však v jejím osudu zůstal. Jednak v pohoří vystoupila na dvě osmitisícovky a také tam spoluzaložila nemocnici.
Co vás vedlo k tomu založit právě nemocnici?
Chtěla jsem studovat medicínu, což se mi nepodařilo kvůli režimu. Vystudovala jsem matematiku – to mě nechali, protože to nikdo nechtěl studovat. Ale bavilo mě to… A to [zdravotnictví] se vám tak v životě připomíná, je to někde v podvědomí, a tím jak jsem začala jezdit do těch hor, tak jsem viděla tu šílenou bídu. To je nepředstavitelné – nedůstojná absence základních… to je hanba civilizace…“
„A pak se naskytla ta náhoda – v roce 2005 tam bylo zemětřesení. Byla možnost tam vyvézt nemocnici, načež se zjistilo, že to nikdo nebude provozovat… Tak jsme s Víťou Dokoupilem založili neziskovku a už 17 let to tam provozujeme. Jinak by to bylo skončilo, to nemělo šanci.“
Další inspirací pro založení nemocnice jí byl Edmund Hillary, který po zdolání Mount Everestu (první potvrzený výstup na světě) založil šerpům malou nemocnici pod Everestem a malé školičky.
„A člověk viděl, jak taková v zásadě jednoduchá věc, jaké má úžasné důsledky. To mě fascinovalo. Když jsme tam s Věrou Komárkovou byly, tu nemocnici pod Everestem jsme navštívily. A ono se to stalo – ta medicína se vyhodila dveřmi a vrátila se oknem na stará kolena.“
A kdo pomáhá finančně nejvíce?
„Hlavně Češi. Ale my máme strašně malé náklady. Za 10 000 dolarů dokážeme tu nemocnici provozovat. Léky jsou tam desetkrát levnější, takže díky tomu. Samotnou mě to překvapuje, že to pořád funguje.“
Děkuji za rozhovor.
